autor: LadyKay
Tomova otázka, přestože s největší pravděpodobností nebyla myšlena tak dvojsmyslně, jak vyzněla, tedy alespoň pro jednoho z chlapců, byla příčinou něčeho, čeho si kytarista všimnul hned, když se podíval do Billových očí. Jindy čokoládové oči byly nyní takřka černé. Už dříve mezi sebou chlapci dokázali komunikovat pouhými pohledy. Stačilo se jen na druhého podívat a hned jim bylo jasné, jak se cítí, co si o dané věci myslí. Teď si Tom nebyl jistý, zda bratrův pohled dekódoval správně. Zahlédl v něm snad touhu či vášeň nebo si zase jen něco namlouvá?
Bill nepatrně zaváhal. Stejně jako jeho dvojče teď nedokázal s naprostou jistotou odhadnout, jak Tom zareaguje, přesto se rozhodnul vsadit všechno na jednu kartu. Hop anebo trop.
„Chuť by byla…“ pronesl s pohledem upřeným na bratra. „Jen si nejsem jistý, zda dokážeš moje choutky uspokojit.“
Mladík se sám divil, jak pevným hlasem daná slova pronesl a v duchu si gratuloval, když zaregistroval, jak Tom plný očekávání hypnotizuje jeho tvář.
„Ty mě nějak moc podceňuješ, Billi,“ konstatoval Tom a vykročil směrem k chlapci, který se ale nechtěl za žádnou cenu nechat rozhodit a snažil se zachovat klid, ačkoli v bratrově přítomnosti to nebylo zrovna dvakrát snadné.
„Hm, pokusit by ses o to mohl, ale…“ zbytek věty už doříct nestihnul, protože si jej Tom prudce přitáhnul za týl k sobě, vpil se do jeho rtů a ihned se začal jazykem dobývat do jeho úst, načež mu Bill bez okolků vyšel vstříc. Polibek nebyl jemný, něžný, ale prudký, vášnivý, nutící oba chtít víc a víc. Přestože oběma pomalu docházel kyslík, ani jeden se nechtěl odtrhnout od rtů druhého.
Nakonec to byl Tom, kdo polibek přerušil a odtáhnul se od dvojčete, a hluboce se zahleděl do jeho očí. Nebylo potřeba slov, aby oba pochopili, co se tomu druhému právě honí hlavou. Jejich vzájemný oční kontakt netrval příliš dlouho, protože mladší z dvojčat se znovu lačně vrhlo na rty bratra. Tom nechal své ruce přes záda sklouznout na Billův zadek a s touhou prostupující jeho tělem jej stisknul. Bill na jeho gesto reagoval prohloubením polibku a přitisknutím se těsněji k Tomovu tělu.
Dredáček, usmívajíc se do polibku, nechal oba ve vzájemném objetí zvolna klesnout k zemi. Ležíc na Billově útlém těle, zasypával jeho šíji letmými polibky a naslouchal spokojenému mručení a takřka slyšitelnému ujišťování, jak moc mu chyběla jeho blízkost, polibky, doteky. Neprotestoval, když Tom zavadil o lem jeho trička, které z něj po pár kratičkých okamžicích svléknul a odmrštil neznámo kam. Bill ovinul nohy kolem kytaristova pasu a stáhnul si jeho tělo ještě blíže k sobě. V momentě, kdy se plné rty dotkly pokožky na jeho hrudi, měl pocit, jako by jeho tělem projel elektrický výboj. Slasti, jež zaplavovala jeho já, se nic na světě nemohlo vyrovnat, a byl si jistý, že nic jiného než Tomovo laskání mu ji nemůže přivodit. Odloučení na oba působilo jako vítr na oheň. Malý plamínek, jenž zažehnul v jejich mladých srdcích, postupem času rostl a plápolal jasněji. A doba, kdy byli jeden bez druhého, jej rozdmýchala ještě více, až se jak Bill, tak Tom obávali, že je plameny vášně sežehnou.
Zatímco Tomovy rty mapovaly Billovo tělo, ocitnul se černovlásek v myšlenkách na pláži, kde prožil své poprvé. Naprosto jasně slyšel šumění vln, cítil lehký mořský vánek na své kůži, dokonce i záři zapadajícího slunce za obzor si dovedl vybavit. Během osamělých dní a nocí mu jeho vzpomínky byly jedinou útěchou a zároveň i jiskřičkou naděje, že jednou budou s Tomem zase jedno tělo – jedna duše, jako kdysi. Cestujíc zpět časem, vychutnával dotyky bříšek prstů, polibky hebkých rtů. Teprve, když Tomova dlaň zavadila o sponu jeho pásku, si uvědomil své sobecké chování. Vytáhnul si dvojče nahoru k sobě a se rty přitisknutými na jeho ústech si jej přetočil pod sebe. Balancujíc nad ním, uchopil cíp obřího trika, a jedním pohybem ho z něj svléknul. Konečně se mu naskytnul pohled na nádhernou opálenou kůži, tvarovaný hrudník a vypracované bříško, po němž přejížděl dlaní. Jak jen byla jeho kůže sametově hebká a horká na dotek! Musel se pomátnout na rozumu, když si myslel, že by bez něj mohl být!
Tom přivřel oči, aby si nerušeně mohl vychutnávat tento okamžik. Když se Billovy rty otřely a následně začaly sát jeho bradavku, vydral se z jeho úst sten. Stejně jako jeho dvojče netušil, jak mohl tak dlouho bez tohoto žít. Na rozdíl od něj jeho dvojče „neztrácelo“ čas přílišným hýčkáním horní poloviny těla a postupovalo níž. Po krátkém souboji se zipem kalhot zapříčiněným třesoucíma se rukama, se Bill nakonec stal vítězem. Teď už ho od „cíle“ dělila jediná překážka, pod níž se rýsoval důkaz, že jeho laskání neponechává Toma v klidu. Bill neměl v úmyslu bratra nějak moc trápit, proto se jal zdolat i poslední zábranu, a tak i trenýrky skončily na hromadě svršků povalujících se všude kolem.
Bill se natěsnal mezi bratrovy nohy, skousával a hned nato rty ošetřoval kůži na vnitřní straně stehen. Když konečně uchopil do ruky Tomovo mužství a přejel po celé délce, neubránil se vzrušenému vydechnutí. I jemu začínaly být kalhoty v rozkroku poněkud těsné. „Billi…“ ozvalo se pokojem zaškemrání, jež bylo během vteřiny vystřídáno zasténáním, když ústa černovlasého mladíka obemknuly Tomův pulzující penis a začaly jej sát. Ačkoli Bill zatím mnoho neudělal, měl Tom pocit, že uvnitř něj vybuchla sopka. Jeho tělo bylo pohlcováno chtíčem, chtěl mu být co nejblíže. Tato touha ještě vzrostla, když Bill vzal do dlaně Tomova varlata a jemně je stisknul.
Tom už nemohl déle odolávat, něžně Billa odstrčil a převalil se na něj. Vášnivě líbajíc jeho ústa, doslova strhával z chlapce poslední zbytky oblečení. Zpěvákovi se bratrova dravost a vášnivost líbila, dokazoval mu tím, jak moc po něm touží, a že Bill není jediným, koho nemožnost byť jen pouhého doteku těla toho druhého málem zabila. S pohyby Tomovy dlaně v jeho klíně se Billovým tělem rozléval ten známý pocit… Slast naplňovala každou buňku v jeho těle.
Dlaň kytaristy sklouzla po chlapcově boku na zadeček, kde v klidu setrvala do chvíle, kdy Bill ucítil zatlačení proti vstupu do těla. „Panebože…“ vydechnul a stisknul v ruce dredy, když zaznamenal, že jejich majitel do něj proniknul jedním prstem, k němuž brzy přidal i druhý, jemně jimi v něm pohyboval, vsunoval je dovnitř a zase ven, připravujíc jej na okamžik, kdy do něj vnikne on sám. Rázné výpady Billových boků svědčily o faktu, že ani on se nemůže dočkat Tomovy maximální blízkosti.
„Billi, mys…“
„Ano…“ nenechal Bill doříct dvojče svou otázku.
Kytarista rád vyhověl Billovu přání, nahradil tedy své prsty „sám sebou“. Kousek po kousku pronikal do chlapcova těla, kochal se pohledem do černovláskových očí zastřených vzrušením, Bill si skousnul spodní ret a zvrátil hlavu vzad, když v něm byl Tom už celý. Dredáček chvíli setrvával v klidu, dával tak Billovi čas, aby si zvyknul na jeho přítomnost. Když Bill stáhnul kolem jeho vzrušení svaly, zatmělo se Tomovi před očima. Poprvé se uvnitř něj pohnul. Tento jediný pomalý pohyb byl pro oba naprosto přirozený, neskutečně krásný, dokonalý. Další příraz byl už ráznější a s každým dalším jejich těla pohlcovala touha, již v sobě takovou dobu dusili, každý další pohyb přiváděl oba do naprosté extáze. Čas i prostor přestaly existovat, byli schopni vnímat jen jeden druhého… Tom Billovy nehty, zarývající se do jeho zad, a Bill zase bratrův horký a zrychlený dech, otírající se o kůži na jeho krku. I kdyby měl celý svět zítra zaniknout, bylo by jim to jedno. Co záleželo na zítřku! Pro ně byla nejdůležitější tato noc, tato chvíle, byli tu… Jeden pro druhého… Společně… Svět venku ztratil svou hodnotu, oni se nacházeli v ráji… Ve svém vlastním ráji…
Tom se snažil oddalovat svoje vyvrcholení. Chtěl počkat na Billa, dosáhnout vrcholu společně s ním.
„To… Tomi… Už…“ Kytarista ucítil na svém břiše lepkavou tekutinu takřka ve stejný moment, kdy on vyvrcholil do Billa. Zpocený se svalil vedle chlapce, přitáhnul si jej k sobě a vískal jej v potem slepených vlasech, zatímco se jeho dvojče tisklo k jeho horkému tělu. Aniž by bylo vysloveno jediné slůvko, jak Bill, tak Tom věděli, že vše je tak, jak být má a mělo. Život je jako cesta a kráčí-li někdo po našem boku, zdolávají se překážky na ní lépe. Osud nám do cesty přivádí různé společníky a jim bylo předurčeno kráčet po ní společně. Sice cesta, kterou se vydali, nebyla, není a asi nikdy nebude snadná, ale oni po ní půjdou stále dál a dál. Společně spatřili světlo tohoto světa, společně budou kráčet životem, a jak Bill napsal, společně odejdou do noci… Láska k tomu druhému prostupovala celými jejich bytostmi a naplňovala je pocitem naprostého štěstí, o něž se už nenechají připravit… Nikým, ničím, nikdy…
„Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“
KONEC
Na závěr jsem dala prostor Billovi. Sice ne Kaulitzovi, ale jsem si jistá, že tenhle to zvládl stejně dobře a že pan Shakespeare a jeho slova skvěle vystihli to, co jsem chtěla napsat, jen to neumím tak krásně jako on. Naposledy vám u LL děkuju, že jste se mnou a dvojčátky absolvovali tu cestu, která nebyla pro ty dva občas zrovna jednoduchá, ale oni nakonec všechno překonali a jsou spolu. Moc si toho vážím a ten, kdo už někdy něco stvořil, mi dá za pravdu, když napíšu, že mě vaše slova pokaždé neuvěřitelně potěšila. Komenty jsou něco jako hnací motor, který toho, jenž píše, ženou dál a dál a nutí k lepším výkonům. Ještě jednou děkuju každému, kdo mi pod povídkou zanechal třeba jen pár slůvek, ale děkuju i těm, kdo si LL přečetli 🙂 Díky, díky, DÍKY!!!
autor: LadyKay
betaread: Janule
krásná povídka….moc dobře se četla…užila sem si jí…děkuju….
Opravdu krásná povídka….ráda jsem si jí četla…i když ještě nebyla dokončená tak hned od prvního díli…to jak ho Tom neměl příliž v lásce na začátku…a pak jak jse to změnilo…..dobře skončila a jsem ráda….ale zároveň smutná z toho….že už je konec x(..nebyla by třeba druhá řada? x)
To je úžasný! Naprosto dokonalé! A skončilo to takhle krásně, juchů 🙂 Opravdu náádherná povídka, úžasná!
Děkuju vám všem :* Moc to pro mě znamená!
illyrias, asi tě zklamu, ale druhou řadu zatím neplánuju. Uvidím časem. Píšu teď dvě povídky. Jedna je skoro dokončená, druhá rozpracovaná. Ta první mě docela dost vyčerpala, takže jsem uvažovala, jestli bych si neměla dát malou pauzu, ale beztak to tak nebude. Znám se 🙂
byla to moc krasna povídka moc se mi líbila a těšila jsem se na každej díl škoda, že už je konec
[4]: jé, tak to se na ty povídky těším 🙂
Tleskám tleskám ♥♥♥ Opravdu moc povedená povídka, skvěle jsem si ji užila a moc se těším na tvá další dílka … ♥
Moc krásné,škoda,že už je konec.Děkuju za tu nádhernou romantiku =)
Ja ďakujem za krásny príbeh, za infarktový stav, ktorý som občas mala, za zastavený dych, za všetky motýle, ktoré vo mne poletovali. Ďakujem za túto nádhernú poviedku.
Krásně se to četlo dík.
Moc děkuji za hezkou, milou povídku 🙂