autor: Ketty
Tearing me down
Davidovi trvalo dlouho, než se odhodlal ke svěření se klukům s Daveem zosnovaným plánem. Ke své radosti si povšiml, že Tom přestal bratra ignorovat a Bill tak působil celkově mnohem spokojenějším dojmem, což mu jen hrálo do karet. Čím blíž k sobě momentálně měli, tím větší byla šance, že přistoupí na jeho návrh. Přesto však se David toho okamžiku obával, a to byl možná důvod, proč si usmyslel, že u toho bezpodmínečně musí býti i další dva členové kapely. Dvojčata si potom nedovolí být tak otevřená a ani jeden si nedovolí tolik protestovat. Kromě toho, bylo to i v zájmu Georga s Gustavem a David spoléhal na to, že se budou snažit své spoluhráče přesvědčit ke svolení. Tentokrát se všichni sešli u Billa v pokoji a rozesadili se na postel, do křesel či na zem.
„To je jak nějaká klubová porada…“ poznamenal trefně Georg, když se usadil v pohodlném křesle a upřel svůj zrak k Davidovi.
„Trochu,“ připustil David a nervózně se usmál. Bill už dávno vytušil, čeho se ta debata bude nejspíš týkat a jeho zvědavost neznala mezí.
„Takže, mluvil jsem s Daveem a nějak jsme dospěli k názoru, že by možná bylo dobré… ehm… přikročit k dalšímu postupu. Mluvím samozřejmě o těch rolích, co teď hrají Bill s Tomem,“ začal konečně David a roztržitě si pohrával s krabičkou cigaret, kterou měl Bill položenou na stole.
„K dalšímu… ehm, cože?“ Tom k Davidovi upřel nevěřícný pohled.
„Zkrátka – nechat se vyfotit při líbání,“ David ihned sklopil pohled k zemi.
„Při líbání?“ vyhrkli všichni čtyři najednou – Gustav a Georg s nechápavostí, Tom se zděšením a Bill s nadějí v hlase.
„Myslel jsem, že si Dave dělá jen srandu…“ pokrčil rameny Georg.
„Ne, to ne, myslí to naprosto vážně a řekl bych, že by nebylo moc chytrý mu odporovat… Navíc by to určitě přineslo spoustu pozitivního…“ David se cítil neskutečně provinile, že k tomuhle dal souhlas.
„Pozitivního? Chceš říct, že kdyby se všichni bratři líbali, bylo by to pro ně pozitivní? Zajímá tady někoho, co to znamená pro nás, nebo vám jde prostě jenom o prachy?“ Tom tomu nemohl uvěřit. Sám Davidovi vyprávěl, jaké problémy s bratrem má, a on v klidu přijde s tímhle… Že mu to není trapné… Tom věděl, že David sám si to nevymyslel, iritoval ho ale už fakt, že mu to David oznamuje jako předem potvrzené.
„Tomi, ale ne jenom o prachy… tady jde přece o to, kolik lidí bude chodit na koncerty… a čím víc jich bude, tím dýl a častěji budeme moci hrát… a to je to, co chceme, ne? Já nevím, mně by to teda až tak-“ vložil se do toho Bill s lehce zrůžovělými tvářemi, Tom ho však dramaticky přerušil.
„Ty mlč, prosimtě, ani ten svůj názor neříkej, nebo bych už ti fakt musel něco udělat,“ zamračil se a snažil se nevnímat Billův ublížený pohled.
„Tome, děláš s tím moc velký drama,“ upozornil ho důrazně Georg. „Co je na tom tak strašnýho, každej se někdy v životě líbáme s lidma, se kterýma bychom normálně nikdy neprohodili ani slovo… Představ si třeba, že hraješ hru typu flaška a prostě to padne na Billa, no, to je toho… Je to kvůli nám všem, mysli na kapelu… nám všem tím pomůžeš dál realizovat naše sny… A především zrovna Bill, vždyť si ho poslechni… copak bys odmítl tuhle banální malou pusu za cenu toho, že ho zklameš, že mu zničíš sen a uděláš ho nešťastným?“ Georg se výjimečně pokoušel hrát na city a bohužel se mu to tentokrát povedlo
„Ale… proč se musím pořád ohlížet na něj? Neustále hlídat, jestli je v pohodě a nikdy si nic neužít tak, jak bych chtěl, jen kvůli mýmu malýmu roztomilýmu bráškovi? Já mám ale i svůj život a nechci, aby mi do něj pořád zasahoval, nechci se na něj pořád ohlížet, dělat naprosto divný věci jen kvůli jeho uspokojení… Nechci!“ Tomovi po dlouhé době praskly nervy. Nechtěl Billovi ublížit, v tu chvíli se toho ale na něj navalilo moc najednou a on už nedokázal utlumit své emoce. Než stačil kdokoliv cokoliv říct, zvedl se z postele a vyběhl z místnosti. Potřeboval teď Agnes… Chtěl slyšet její hlas a zase si uvědomit, jak krásný jeho život je.
V Billově pokoji zavládlo ohromené ticho, od okamžiku, kdy za sebou Tom práskl dveřmi, které přerušil až David, když si nervózně odkašlal.
„Ehm… Bille, mrzí mě to, já…“ Billův prázdný pohled ho však donutil zmlknout.
„Víš co, Davi? Buď chvíli zticha,“ dostal ze sebe Bill po chvíli, stále zírajíc kamsi do prázdna, neschopný jakékoliv grimasy. Davidovi to až nahánělo strach. Připadala si teď neskutečně špatně. Bill to stále nedovedl pochopit. Tom, jeho milovaný bráška, dokázal říct něco takového? Vždyť Billa miloval, udělal by kvůli němu cokoliv, Bill to věděl… Že by mu jen zkrátka ruply nervy kvůli všem těmhle Davidovým požadavkům? Bill si stále nechtěl připustit, že ho má bratr prostě a jednoduše plné zuby, i když to v hloubi duše věděl už dávno. Potřeboval teď nutně být sám, všechno si ujasnit, a potom si možná promluvit s Tomem. Vždyť spolu měli tak pěkný vztah, určitě se to nějak vyjasní.
Zvedl se z postele, aniž by cokoliv oznamoval, přešel ke dveřím a zmizel za nimi. Sotva za ním klaply dveře, už se vracel zpátky a natahoval ruku k Davidovi.
„Davi… ty cigarety,“ požádal a s jistým uspokojením sledoval, jak mu David rezignovaně podává krabičku zlatých Marlboro.
„A nekuř moc, víš, že to není dobrý pro tvůj hlas!“ křikl za ním David ještě, načež mu Bill ukázal prostředníček a zmizel z pokoje nadobro.
°°°°
Tak Toma už nebavilo se stále ohlížet na dvojče, na vlastního bratra, vrtěl sám pro sebe hlavou Bill a vydechl cigaretový kouř z plic. V jakémsi rebelském uspokojení kouřil už čtvrtou cigaretu, aniž by se pozastavoval nad Davidovými slovy. Dělalo mu to dobře – nebo alespoň o něco lépe. Postával na volném prostranství před hotelem, opíral se o zrezivělé zábradlí a klepal se zimou, neboť si v zápalu emocí pozapomněl obléct cokoliv teplejšího, než krátké tenké tričko a slabé sportovní tepláky.
Uvědomoval si, že stojí přímo pod obrovským oknem Tomova pokoje a rozhodně mu to nepřipadalo špatné. Jen ať Tom vidí, jak ho trápí… Bill se cítil naprosto strašně. Nebyl smutný, spíše byl překvapený a ohromený. Cosi v jeho nitru se zlomilo, ten hřejivý pocit, který celý život měl, byl najednou pryč, a Billem se rozlévalo jen zklamání a ublíženost. Nechápal, proč to Tom řekl. Vždycky měl za to, že si spolu perfektně rozumí, že on miluje Toma a Tom miluje jeho. Že mezi nimi neexistují žádné negativní vlny, nikdy to tak nebylo, až teď, poslední dobou, kdy museli předstírat vztah. Tom ale věděl, že do něj Bill není zamilovaný, vždyť mu to řekl! Jenže Tom mu nevěřil.
Natáhl z cigarety a znovu vydechl.
Tom by na něj mohl brát větší ohledy, vždyť věděl, jak bídně na tom Bill byl. Poslední přítelkyni měl někdy ve čtrnácti letech a za vztah se to ani označit nedalo. Nebyl zkrátka schopný se zamilovat… úplně zapomněl, jak ten cit chutná… Děsilo ho to – že by snad neuměl milovat? Ale ano, to přeci dokázal… miloval přeci Toma. Sice jako bratr, ale zcela upřímně a nekonečně, z celého svého srdce. Bill přivřel oči. Odhalil snad Tom něco, na co se nepodařilo přijít ani jemu samotnému? Byl zmatený. Potřeboval Toma k životu, potřeboval jeho frajerské průpovídky, potřeboval jeho optimistický úsměv, potřeboval jeho tichá ujištění, že všechno bude dobré, potřeboval jeho doteky… Celou tu dobu vyžíval jen na tomhle, celý jeho neexistující milostný život nahrazovaly bratrovy hebké ruce, hýčkající Billovo tělo. Byl snad tohle ten problém? Tom si ale po celá ta léta na nic takového nestěžoval, Bill žil v přesvědčení, že se s ním bratr mazlí rád. Věděl, že to Bill potřebuje… jaký měl důvod mu to nedopřávat? Billovi pomalu začínalo dělat problémy udržet v ruce cigaretu, jak mu mrzly prsty. Celý se klepal zimou, avšak odmítal se pohnout z místa. Musel by se vzdát svého nikotinového potěšení, jelikož v hotelu se ve většině prostor kouřit nesmělo, a kromě toho Bill pochyboval, že by na svůj pokoj vůbec došel – bezmoc ho tak pohltila, že měl problém jenom se pohnout.
Zahodil nedopalek a zkřehlými prsty se pokoušel zapálit další; čísi teplá ruka mu v tom však zabránila.
„Čekal jsi, že mi bude zatěžko nechat tě tady mrznout, že?“ Tomův hlas zněl tak ledově klidně, až to Billovi nahánělo strach.
„A není?“ opáčil opatrně.
„Rád bych ti teď řekl, že není, ale… obleč si ihned tohle, ještě mi nastydneš…“ Tom v sobě svou pečovatelskou úlohu nedokázal potlačit. Podal Billovi jednu ze svých obrovských teplých mikin a Billův vděčný úsměv se mu podařilo přejít s vážnou tváří.
„A nekuř, kruci. Jestli si hodláš na protest zničit plíce, tak mě nenuť se na to dívat,“ dodal přísně. Bill zahanbeně schoval krabičku do kapsy.
„Asi bude pršet,“ poznamenal Bill nesměle, když se Tom stále neměl k tomu, aby načal rozhovor.
„Jo, vypadá to na bouřku…“ pokýval Tom hlavou a opřel se o zábradlí vedle Billa.
„Kam jsme se to dopracovali… Kdo by to byl řekl, že?“ prohodil poté.
„Hm…“ pokrčil Bill rameny.
„Proč? Proč jsi to řekl, Tome?“ zeptal se přímo a upřel k bratrovi ublížený pohled.
„Ty to nechceš vědět, Bille,“ zavrtěl Tom hlavou.
„Jak to, že ne?“ Tom toho o něm snad věděl víc, než on sám. Billa to přivádělo k nepříčetnosti.
„Ty chceš jenom ujištění, že jsem to nemyslel vážně, vůbec tě nezajímá, proč jsem to řekl. Kdyby ano, musel bys na to dávno přijít. Ale ty vůbec nechceš vidět, co je špatně. Úmyslně nad problémy zavíráš oči a jen doufáš, že se vyřeší samy,“ odtušil Tom. Od incidentu v Billově pokoji se značně uklidnil. Billovi zčervenaly tváře a loupl po Tomovi nepěkným pohledem.
„Znám tě skoro líp než sebe, nemysli si,“ zavrtěl Tom hlavou.
„Tome, já ti přísahám, že k tobě nic jinýho než bratrskou lásku necítím – vážně. Žádné city v tom nejsou. Jestli jde o tohle, tak na mě vůbec nemusíš být naštvaný. Jen… vždyť víš, že tě potřebuju…“ Bill k bratrovi upřel zoufalý pohled.
„To já právě vím… Bille, zamysli se nad sebou… Opravdu si myslíš, že se k sobě sourozenci takhle chovají?“ Tom to s ním nechtěl rozebírat. Chtěl ho jen přinutit, aby nad sebou začal přemýšlet.
„Jenže já jsem… já to mám přeci jinak,“ namítal Bill.
„To tě má omlouvat? To, že si zkrátka odmítáš najít přítelkyni?“
„Odmítám? Já že si odmítám někoho najít? Jen prostě nemůžu najít toho správnýho člověka…“ Bill sklopil pohled.
„Bille, nikdo v týhle zemi nemá větší možnosti než ty! Chce tě každá druhá holka a každej pátej kluk, tak mi vysvětli, v čem je problém,“ Tom nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Jenže já chci někoho, kdo mě oslní… a to se ještě nikomu nepodařilo… Potřebuju někoho, kdo ví, jaký doopravdy jsem, někoho, koho i já znám dobře… to se jen tak nějaké holce nepodaří…“
Tom si povzdechl. Tohle nemělo cenu řešit. Chtěl mu jen dát najevo, že mu nechtěl ublížit… Nemůže mu přeci jen tak říct, že si nepřeje, aby se ho dotýkal…
„Hele, Bille, mrzí mě to… ujely mi nervy. Ty víš, kde je chyba, jen si to nechceš připustit. Tak se o to pokus. Zkus s tím něco udělat… pro nás. Víš, že tě mám rád… to se nikdy nezmění. Tak už pojď dovnitř, začíná vážně pršet… a ty máš moc krásný vlasy na to, aby sis je nechal zmoknout,“ zamrkal na něj Tom. Věděl jak na něj. Bill se váhavě pousmál.
„Smím… mohl bych tě obejmout?“ zeptal se nesměle. Tom zalapal po dechu. Celou dobu doufal, že tohle nepřijde, ale… copak ho mohl odmítnout?
„To víš, že můžeš, bráško…“ přikývl a nechal se sevřít v Billově náručí.
K čemu to jen dospěli? Museli teď jeden druhého prosit o objetí… co se jen stalo s jejich bezproblémovým idylickým vztahem? Toma zamrazilo u srdce… On za to přeci nemohl… on ne…
autor: Ketty
betaread: Janule
N…A…D…H…E…R…N…Y fakt užasný už se těším na další díl :))
oba za to můžou….oba!
Sakra to je tak komplikovaný…je mi líto obou, i když Billa trochu víc, akorát mi přijde takovej ťuňťa naivní, prostě trdlo…
kuš, to je složitý
Ketty, co to se mnou děláš? Teď tu sedím s notebookem v klíně a po tvářích mi tečou slzy… Och bože, to je tak.. já.. nemám slov..
mně je jich obou tak neskutečně líto 🙁 je to dokonale napsaný, fakt mám pocit, že se to děje, že je to pravda…
Chudák Bill! Chudák Tom! Debil Dave-nesnáším ho a jeho "super nápady"!
[2]: JJ souhlasím, můžou za to oba. Bill svou neochotou otevřít oči a konečně prozřít a Tom svým věčným ustupováním a držením pocitů v sobě. Maj to holt složitý. A celá ta situace se zinscenovaným vztahem tomu taky moc neprospívá. Jen slouží jako katalyzátor celého problému.
oo Ketty to už není normální,u každého,přísahám,každého dílu se mi chce brečet 😀 A kdyby nebyla posratá Agnes,tak to Tomovi beztak neva 😀 sere mě tam 😀
Vy brečíte? To já pociťuju jen zlost, speciálně vůči Agátě či jak se jmenuje, protože mi začíná lézt na nervy. Ne, nezamlouvá se mi, co k ní pociťuje Tom a že při tom zanedbává Billa… Doteď Tom s mazlením neměl problém, přišla do toho ženská a bum, problém na světě. No, ale řekněme si upřímně, Bill je taky pěkný kvítko…
[9]: : ooo..mám úplně stejný názor jako ty..Ta Agnes mě tam tak nehorázně sere :D:D Přesně,přesně..kdyby nebyla,tak není problém a Tom se s Billem mazlí dál 😀
Může za to jen Tom! Kdyby se s Billem dál mazlil, byli by šťastní oba a Tom by nepotřeboval žádnou blbou Agnes… x) já se snad pondělka nedočkám….
[11]: Ne, musíš respektovat Tomovo rozhodnutí. Já jej úplně chápu. Copak ty bys neměla plný zuby člověka, který by ti byl furt za zadkem, vždycky, když se otočíš, vidíš jej, vždycky, když o krok couvneš, stoupneš mu na nohu… Nemáš soukromí. A koneckonců, Tom dospěl, on chce prožívat svůj život a nechce stále ustupovat, přizpůsobovat se mladšímu bráškovi. Tom je něco jako já, já se, i když pociťuju lásku, nepotřebuju objímat a mazlit třicet hodin denně.
Zajímavý, co člověk všechno nestihne, když má prázdniny xD Dohnat všech čtrnáct dílů, od začátku až po tenhle…
Je to zajímavý, moc zajímavý. Na jedný straně chápu Toma a je mi ho svým způsobem líto a na druhé straně chápu i Billa a taky ho lituju. Je to holt sporný, děsně sporný. Na jedný straně Tom, který jakoby "procitnul" z jejich bratrského vztahu a ví, jaký chce žít život a s kým, na druhé straně Bill, kterému to takhle vyhovuje… Musím říct, že je to originální a dobrej nápad, nevím, jak dlouho jsi to, Ketty, promýšlela, ale je to fakt dobrý, správně realistický. I kdyby tu nešlo o twincest a mezi nima se nic nestalo, tak to bylo, je a bude dobrý.
Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, i když je mi jasný, že to nebude nic jednoduchýho. Když je člověk na něčem závislý a najednou se toho má prostě vzdát, tak je to těžký, na nic… Nicméně, příští díl si přečtu hned, jak se tu zveřejní, moc se mi to líbí…♥
chudáci, maj to těžky :´(
no teda… byla to ke konci krásná scéna. na jednu stranu Toma chápu, na stranu druhou chápu i Billa. no jak tohle dáš dohromady, to jsem zvědavá…
No já souhlasím s Peťushkou. I když micje neskonale líto Billa, mám pro něj prostě zvláštní slabost…
Jen…přijde mi, že Tom to nikdy nevyřeší. Ten problém fakt nelze vyřešit s jeho přístupem a jeho slabostí, kterou pro Billa taktéž má…
Tohle je prostě dokonalej díl……. <3
Proč mu Tom sakra neřekne, že má Agnes..aspoň by to měl lehčí…i za to že by Bill trpěl 🙁