autor: Tenshi88
„Posaď se.“ Tom mávl rukou neurčitě někam do prostoru svého bytu a sám se postavil ke kuchyňské lince, zády k bratrovi. Bill nerozhodně postával u velkého okna a jeho pohled směřoval ven na šedou ulici. „Dáš si něco?“ Bill zatřepal hlavou na znamení, že ne, zatímco Tom si z ledničky vyndal krabici džusu. Když se napil přímo z krabice, přestože sklenička stála jen pár centimetrů od něj, zachytil Billův rozesmátý pohled. „Co je?“ Snažil se naznačit, ale znělo to spíš jako „Wo he?“ Bill se rozesmál, když mu kapky džusu máčely tričko a vytvářely mokrou stopu. „Fakt vtipný…“ dal si Tom ruce v bok a snažil se odstranit zkázu svého způsobu pití.
„Já to tak dělám taky,“ ozval se Bill z rozestlaných peřin, kam nakonec automaticky hupsnul, a Tom ho přeběhl pohledem.
„Co jako?“
„Piju rovnou z krabice a pak…“ Rukou ukázal na Tomovo tričko potřísněné broskvovým džusem. „Mám tenhle džus taky rád…“ Zašeptal mimoděk a odvrátil pohled opět k oknu.
„Máš tu hezký výhled, akorát by sis měl pořídit závěsy.“ Tom tázavě zvedl obočí. „Nebudí tě po ránu to protivný sluníčko? Mě…“ zarazil se. Skousl si ret a skoro se chytil za pusu. Jejich pohledy se střetly. Tom se poraženě svalil na postel vedle bratra a složil hlavu do dlaní. Bill se opatrně posadil a přisunul se blíž. Váhavě ho pohladil po ruce. Nevěděl, co si může dovolit. Jejich prsty se však automaticky propletly a Tomův ukazováček přejížděl přes bratrovy klouby v něžném gestu.
„Bille, já…“ okamžitě byl umlčen Billovým prstem na rtech.
„Nevěděl si to. Nepopírám, že je to trošku zvláštní, ale… jsi můj bratr.“ Poslední slova zašeptal a hlavou se mazlivě přitulil k Tomovu hrudníku. „Takže se nic nestalo, dobře? Všechno je v pořádku.“ Konejšil ho a ujišťoval i sám sebe, že to prostě nebyla jejich chyba. Stalo se a nejde to vzít zpátky. Sám Bill pochyboval, že by to zpátky vzít chtěl.
„Nejsem takový,“ zašeptal Bill do nastalého ticha a zachytil Tomův nechápavý pohled. „Jaký?“ Zeptal se a Bill sklopil hlavu, aby se mu nemusel dívat do očí.
„Ne…“ musel si odkašlat a litoval, že s tím začal. „Nespím s každým… teda chci říct, ne hned, co ho poznám… teda…“ Tom se usmál jeho rozpakům a kývl.
„Já vím. Vždyť já taky ne. Už to nech být.“ Hověli si na prostorné posteli a oba přemýšleli nad tím samým, a zároveň se snažili se tomu bránit.
„Tomi?“ Oslovil ho nakonec Bill tak něžně, až ho to samotného překvapilo. Znal ho… v duchu se ušklíbl nad tím, jak krátkou dobu ho zná, a už si k němu dokázal vytvořit pouto. To pro něj bylo zvláštní. Tom zvedl hlavu a sledoval bratrovu křehkou tvář. „Víš, na co jsem myslel?“ Jeho bratr zakroutil hlavou a čekal, co mu Bill vyzradí. „Smím se vykoupat v té tvé úžasné vaně?“ Oba se uvolněně rozesmáli.
„Možná by ses sem mohl nastěhovat…“ Usmála se na něj od snídaně Billova maminka o den později. Tom přišel brzy ráno a Bill si ještě vyspával. Překvapeně zamrkal.
„To je od vás…“
„Tykej mi prosím. Vždyť… jsem Annie.“ Tom s úsměvem přijal její drobnou ruku a zašeptal „Tom…“ Usmáli se na sebe. Annie toho kluka před sebou obdivovala. Nechal doma celou rodinu, celý svůj život, jenom aby našel svého bratra… musel se cítit osaměle, když přijel, nikoho tu neznal…
„Bill tě má moc rád. Je zvláštní, že si k tobě vytvořil pouto tak rychle. On je jinak docela uzavřený… Buď na něj hodný…“ Podívala se mu zpříma do očí. „Tak? Nastěhuješ se sem? Stejně jsi tam sám. Bill bude rád, že tě má tak blízko a já… vlastně taky.“ Znova se na něj usmála a Tom si uvědomil, jak je hezká. Byla moc hodná a Tom nechápal, jak jí jeho otec mohl opustit. Teď byl bůhvíkde a Tom ho nehodlal hledat. Bill mu prozradil, že ani on si na něj moc nepamatuje a on sám byl takhle spokojený. Vlastně nevěděl, co by dělal, kdyby ho potkal. Spolu s matkou mohli za jejich odloučení a on pořád nebyl schopný jim to odpustit.
„Tak dobře. Pokud vám – ti – tu nebudu překážet, pak souhlasím.“ Usmál se nad vidinou, kdy budou moct být s Billem celý den spolu. Měli co dohánět a ani jeden už nehodlal promarnit okamžiky, kdy mohou být spolu. Tom se na židli ošíval a zachytil lehký úsměv na ženiných rtech.
„Běž za ním. Je schopný chrnět do oběda. Možná ho po ránu ta novinka potěší.“ Tom se pousmál a rozeběhl se k Billovu pokoji.
„Vstávej, Růženko…“ Zašeptal mu Tom přímo do ucha a usmál se, když Bill roztomile nakrčil nosík. Prohlížel si ho a pořád mu v hlavě rotovala myšlenka na to, jak půvabný jeho bratr je. Pohladil ho po tváři a ucítil na sobě jeho pohled. Bill se rozespale protáhl a uvědomil si, že byli domluvení. Bill chtěl Tomovi ukázat místo, kam často chodíval, když byl malý.
„Já jsem zapomněl…“ Omluvně sklopil hlavičku a pousmál se, když ho Tom ujistil, že to vůbec nevadí.
„Popovídal jsem si s tvojí maminkou.“ Sdělil mu Tom a povyprávěl mu o jejím nápadu. Bill nadšeně zatleskal. Byl šťastný. Vyskočil z postele a všiml si Tomova pohledu. Váhavě mu ho opětoval a Tom ukázal na jeho tričko. „Pořád ho nosíš?“ Bill věřil, že se začervenal.
Ticho mezi nimi tentokrát narušilo zvonění Tomova telefonu. Měl sto chutí to matce típnout, ale uvědomil si, že by to nebylo slušné, a tak s odevzdaným povzdechem zmáčkl sluchátko. „Jo?“ Milost si ovšem odpustil.
„Co takhle „ahoj“?“ Ozvala se na konci jeho matka podrážděně.
„Ahoj. Tak co je?“
„Tome…“
„Žádné Tome, matko. Jsem tu s Billem a jeho maminkou. Hodlám tu s nimi být celé prázdniny. S tím počítej. Čau.“ Tom se unaveně sesunul na kraj Billovy postele. Cítil teplo bratrova těla a zoufale ho potřeboval obejmout. Natiskl se k němu a spolu s jeho pažemi ho zaplavil klid.
„Zůstaneš tu celé prázdniny?“ Tom kývl a nechtěl si připustit nevyřčenou otázku v bratrově hlase.
„Nevím, co bude potom…“
autor: Tenshi88
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
ten je ale na matku drzej..xD
pěknÝý moOoc krásný 🙂
To je hezký, že u nich může bydlet 🙂 je to moc pěkná povídka!
Potom bude láska a věčný život s Billem… xD Krásný dílek. Obdivuju to.
Krásný, krásný..:-)
to je pěkny 🙂 jak se oťukavaj…to je dobry xD
no teda, takovej způsob telefonování… o co, že jeho maamka to nenechá jen tak? 🙂
Trochu chápem, že je na matku naštvaný keď mu celý život nepovedala, že má brata. Aj ja by som bola. Ale hádam jej odpustí… ak sa také niečo dá odpustiť…