autor: Bajik
„Alice, zlato, zkus na něj přestat tak zírat. Určitě mu to už vadí, nebo ne, Bille?“ upozornil svou manželku Hans, otec malé Izzy.
Bill vytáhnul z pusy lízátko, které mu jeho nová sestřenička dala. „Já už to ani nijak nevnímám. Všichni se na mě většinou dívají. Taky ne každej kluk se líčí a ne každýho si pletou s holkou…“
„Vidíš, Hansi? Nevadí mu to,“ šťouchla do manžela Alice a poposedla si, začalo jí být nepohodlno. Téměř osmiměsíční chlapeček uvnitř ní se začal hýbat. Zhluboka se nadechla a vyčkávala, až se děťátko uhnízdí. Hans ji něžně vzal za ruku a starostlivě se na ni podíval. „Tady někdo žárlí, co?“ pokračovala Alice již s úsměvem. „Nemůžu si pomoct, ale tak krásnýho kluka jsem vážně ještě neviděla.“
„Ale ano, přece viděla. A provdala ses za něj,“ řekl Hans a políbil ji na tvář. Všem to vyloudilo úsměv na tváři.
Alice se uchichtla. „Taky máš za sebou zástupy ctitelek jako Tom?“ otočila se zpátky na Billa.
„Všechny moje ctitelky přešly za ním. Aspoň mám od nich klid. Žasli byste, co jsou pro to jedno schopný udělat. Jdou přes mrtvoly,“ zvednul Tom hlavu od karet; hrál s Izzy Černého Petra a zatím vyhrával.
„Souhlasím,“ řekl jen Bill a s úsměvem se zadíval na Toma, který právě obviňoval Izzy, že se mu dívala do karet, zatímco nedával pozor. Ta se bránila zuby nehty, a při tom se smála. On ji pořád přesvědčoval, že jo, a nakonec jí hodil svoje karty do klína a naštvaně se otočil s tím, že s podvodníkem hrát nebude. Izzy spustila vodopád prosíků, aby s ní ještě hrál, ale Tom byl nedobytný.
„Bille, haló!“ mávala Simone rukou před chlapcovým obličejem, dokud se na ni nepodíval.
„Ptala jsem se, jestli přece jen máš nějakou holku,“ zopakovala Alice svou nezodpovězenou otázku.
„Já… ne, nemám. Není čas a ve škole se teprve rozkoukávám. Samozřejmě, je tam spousta pěkných holek, ale chci teď být hlavně s Tomem. Přece jen jsme o sobě sedmnáct let nevěděli a chceme spolu trávit co nejvíc času, takže se do toho nikdo třetí nevejde,“ povídal Bill pomalu a uteklo mu divadlo, kdy Tom řekl Izzy, ať mu teda vleze na záda a ona mu na ně opravdu vlezla.
„Jo, vždycky jsem chtěl mít sestřičku, ale protože jsem zlobil, tak mi ji Ježíšek nikdy nedonesl,“ řekl Tom s Izzy na zádech. „A najednou je tady, i když jsem zlobil ještě víc než předtím, viď, ségřinko,“ řekl Tom, nahnul se s Izzy na zádech nad něj a poplácal ho po hlavě jako psa.
„Budeš to ty, kdo umře násilnou a bolestnou smrtí, až budeme sami,“ řekl Bill a dělal naštvanýho. Však on mu dá ještě takovou holku, až se z toho posere!
Isabella slezla Tomovi ze zad a vmáčkla se mezi Simone a Billa. „Nic si z toho nedělej, jenom tě škádlí,“ řekla a podívala se na něj takovým způsobem, že člověk nabíral dojmu, že snědla všechen rozum světa.
„On mě možná jo, ale já to myslím opravdu vážně,“ usmál se na ni Bill, ale nežertoval.
„Tak to bych chtěl vážně vidět,“ zasmál se Tom.
„Tak pojď nahoru do pokoje, když nevěříš. Udělám ti z ciferníku digitálky,“ kývl Bill hlavou ke schodům a vstal.
„Dobře, sestřičko,“ řekl Tom a počkal, až dvojče dojde ke schodům. „Dámy mají přednost,“ pokynul mu rukou a nechal jej jít prvního.
„Kluci, nechte toho a pojďte zpátky dolů!“ zakřičela na ně Simone; nechápala, co se s nimi za těch pět dní, co byli pryč, stalo. Vždycky byli v pohodě a najednou že by byli na ostří nože? A přitom Bill povídal, jak to tam bylo super.
„Neboj, mami, nic nerozbijeme. Ani jeho hlavu, i když bych to udělal strašně rád,“ usmál se Bill na matku a vyšel poslední dva schody, Tom byl přímo za ním.
Když se dveře jejich pokoje zavřely, Simone vstala, že na ně půjde a pěkně je seřve, aby přestali dělat divadlo a chovali se normálně. Sebastian ji však zastavil.
„Simone, nech je. Já s bráchou jsme se taky občas porvali, ale pak to bylo v pohodě. Vůbec si jich nevšímej, ignoruj to. Jen se snaží být zajímaví, aby si jich někdo všimnul. Nerozčiluj se. Je to úplně normální, děje se to všude. To, že je Bill hodný, neznamená, že se nemůže jednou za čas pošťuchovat s bráchou.“
„Dobře no… Jenže mě nepřipadá normální, jak se po sobě dívají. Jako by oba dva byli středem zájmu toho druhýho, víš, jak to myslím. Jako by byl jeden do druhýho zamilovaný… Od tý doby, co ho Tom našel, je jako vyměněný. Asi nechápu vztah dvojče a dvojče,“ povzdechla si a klesla na sedačku.
„Simone, pochop to. Celej život nevěděli, že mají sourozence, natož dvojče, a pak jim to naservíruješ přímo pod nos. To s jedním udělá kotrmelec,“ řekl Hans a stiskl Alicinu ruku. Zase byla napjatá; malý Robert jí dával pěkně zabrat už teď, nedovedla si tedy představit, až porodí. Hans jí vtiskl polibek do vlasů. „Snad nebudeš rodit.“
„Blázníš? Snad poznám, když to na mě přijde. Nebude to můj první porod, nemyslíš? Jenom… snad se tam otáčí nebo co. Strašně moc dneska kope,“ řekla Alice a promnula si bříško. Měla strach, že dítě nedonosí jako v předchozích dvou případech. Anebo že se narodí mrtvé jako poprvé. Isabella mohla mít už dávno spoustu sourozenců, ale Alice pokaždé potratila. Buď v prvních třech měsících, anebo v těch posledních. Ale nevzdávala to, nechtěla mít totiž jen jedno dítě. Tentokrát brala pravidelně spoustu vitamínů, ale čím blíž byl měsíc s velkým M, tím víc se strachovala, že i tentokrát to nevyjde.
„Chceš se projít? Můžeme si jít klidně sednout ven, jestli chceš. Tam je přece jen čerstvý vzduch, a navíc je prý dneska nejpěkněji z celého týdne. Byla by škoda tak krásný den strávit doma,“ navrhla Beáta nenuceně. Záviděla jí; Alice byla v jednom kuse těhotná, ale ona? Strašně dlouho se snažila se Sebem o dítě, ale nikdy to nevyšlo. Chtěli svoje vlastní dítě, ne jenom Toma, kterého měli v opatrovnictví.
„Dobře, třeba to bude lepší,“ řekla Alice a Hans jí pomohl vstát. Přece jen už měla břicho jako balón; chlapeček se měl opravdu k světu. Simone se omluvila, že se bude muset připravit do práce, a chlapi zůstali v obýváku, protože měl být na Eurosportu nějaký fotbalový zápas, co musí nutně vidět.
Bea chytla Alici za ruku a pomalu ji vedla ven, kde si sedly na houpací lavičku.
„Je ti dobře, Beo?“ zeptala se Alice a podívala se jí do očí.
„Jo, je mi fajn. Opravdu, cítím se dobře. Nikdy mi nebylo líp,“ řekla a usmála se na ni.
Alice ještě chvíli pozorovala její oči a pak jí položila ruku na rameno.
„Už ráno zvracíš?“ položila jí opatrně otázku Alice. Viděla jí to na očích, vlastně už jen z pohledu poznala, že je těhotná. Vždyť sama viděla každé ráno svůj výraz v zrcadle.
„Já myslím, že na to je ještě brzo. Ani jsem to Sebovi ještě neřekla, byl by k nevydržení; nechci to zakřiknout a navíc to nevím jistě. Ale cítím se… jinak.“
„Dělala sis test?“
„Jo, ale vyšel negativní; jako pokaždý. Vlastně jsem už i nějak přestala věřit, že se to povede. A teď? Bude mi šestatřicet a měla bych být matkou. Zní to šíleně! Až budu v přechodu, děcko bude v nejhorší části puberty, a až bude maturovat, budu už stará babka,“ rozesmála se Beáta.
„To je přece to nejmenší, nemyslíš? Ne každýmu se to podaří v mládí. A já ti to opravdu přeju, protože těhotenství je to nejkrásnější, co můžeš zažít,“ usmála se na ni Alice a pokračovala. „Znám doktora, je to nějaký Hansův známý z berlínský kliniky, chodím k němu a je přes tyhle komplikovaný těhotenství. Dám ti na něj číslo; uvidíš, je úplně skvělý. Ale musíš mi to připomenout, občas zapomínám víc než normálně,“ usmála se omluvně a rozhlídla se. „Kde je vlastně to moje dítě?“
„Asi zůstalo s chlapama v obýváku; mám pro ni dojít?“ nabídla se Beáta a prudce vyskočila z lavičky.
„Raději jo, protože Izzy vypije všechno a pokud tam mají pivo, nechtěla bych to vidět,“ usmála se Alice a pohladila své bříško. Snad už to tentokrát vyjde.
Jen co Tom za sebou zavřel dveře do pokoje, protáhnul se Bill okolo něj a zamknul. Na Toma prostě nebylo v tomhle ohledu spolehnutí. Pak přešel k oknu, zavřel ho a zatáhnul žaluzie. Potom pustil rádio skoro na plný pecky a otočil se čelem k Tomovi. Ten se však nehnul z místa; pořád stál u dveří a sledoval bratrovo počínání.
Bill při chůzi lehce vlnil boky a olizoval si rty, při tom se svému bratrovi stále díval do očí.
„Tak jo, o co ti jde?“ zeptal se jej Tom, když už byl jeho malý bráška asi dva kroky před ním. Bill mu však neodpověděl; přitisknul jej na dveře celou svou silou a přejel mu jazykem po rtech.
„Kurva, Bille! Cos měl? Cos hulil?“ vyjeknul Tom; Bill se snad ještě nikdy nechoval takhle. Tak hladově… I když… všechno je jednou poprvé.
„Ještě nic…“ odpověděl Bill a využil příležitosti, kdy měl Tom pootevřené rty. Vklouzl mezi ně svým jazykem a věnoval mu vášnivý polibek, čímž Toma a jeho mysl, prostě celou jeho osobu, úplně odzbrojil, vyřadil z provozu. Rukama mu vklouzl pod tričko a svými černými nehty mu přejel po zádech od shora dolů a vrátil se na bříško. Nepřestával jej škrábat, ba naopak. Ještě víc přitlačil. A Tom mu šel vstříc.
„I’m a slave for you,“ zazpíval mu Bill do ucha společně s Britney, která hrála v rádiu, a kousnul bratra do ucha. Svými lačnými polibky zasypal celý krk a vyhrnoval mu tričko.
„Bille… Myslel jsem, žes mě chtěl zabít násilně a bolestně, ne slastně,“ zasténal Tom a odtrhnul Billa jako pijavici od svého krku.
„Ta bolest teprve přijde,“ řekl a zdvihl koleno do úrovně Tomova klína. „Kurva, tobě zase stojí?!“
„A divíš se? Po tom, co tady předvádíš? Promiň, že jseš nehorázně sexy!“ Tom založil ruce na prsou a opřel se o bok.
„I když… i s tím by se dalo něco dělat,“ zauvažoval Bill nahlas a Tom se na něj nechápavě podíval.
O chvíli později už Tom ležel na posteli a Bill nad ním. Držel jej za zápěstí, aby se nemohl hýbat, ani dělat nějaké unáhlené závěry. Černovlásek na nic nečekal; znovu jej dlouze a vášnivě políbil.
„Kápni božskou, kdo ti dával soukromý doučování z líbání?“ zeptal se jej Tom, když dvojče vytáhlo konečně jazyk z jeho dutiny ústní a sundalo mu tričko.
„Těch lidí byla spousta. Třeba takový Tom Kaulitz, jo. No to bys nevěřil, co on dokáže s tím svým jazyčiskem,“ řekl Bill s úsměvem a políbil jej na bradu a postupoval směrem níž.
„On? Tak zrovna do něj bych to neřekl. Že by zkoušel experimentovat s klukama? Vždyť je to takovej děvkař…“ ústy přitom naznačil němé KURVA a kousnul se do rtu, když Bill našel jeho místečko na krku. Sice nevěděl, jak bude vysvětlovat, jak došel k cucfleku velkýmu jak kráva, ale bylo mu to upřímně jedno. Hlavní přece byl ten pocit, že se Bill opravdu odvázal. Překračoval všechny možný hranice, co mu kdy vytyčil. Avšak bylo tu jedno ‚ale’…
Nebylo k zahození, že Bill se stával pokročilejším, že už věděl, co má dělat, ale Tomovi se přece jen strašně moc líbilo, když byl nevinný. Když to byl malý plyšový medvídek, co se k němu v noci nesměle tulil. Když neuměl skoro nic a většinou se styděl, když se začalo mluvit o sexu. A teď? Udělalo to asi to podnebí, co bylo ve Vídni. Do té doby bylo totiž všechno ok, všechno vcelku normální. Nic zvláštního.
Možná že si Tom přál, aby Bill přestal, aby je někdo vyrušil, aby třeba zazvonil telefon nebo něco takovýho. Možná by mu tohle chování měl zatrhnout. Alespoň tehdy, když je celý barák plný lidí… Normálně by mu to bylo úplně volný, ale co kdyby je někdo načapal? Co kdyby někdo slyšel, jak navzájem sténají jméno toho druhého? Nebylo by to dobré ani pro jednoho, ani pro druhého.
Rozdělili by je. Nemohli by se kvůli tomu spolu stýkat o samotě, žili by zase svůj vlastní nudný život bez toho druhého nablízku; kdyby dvojče nemělo své dvojče.
Bill rozepnul opasek, který držel Tomovy velké kalhoty, a to bylo všechno, co mohl udělat. Velikost jeho jeansů dovolovala je svléct klidně i zapnuté, i když v jeho klíně vzrostla nemalá boule.
A, ano, bylo to docela vzrůšo, když je mohl kdokoliv nachytat.
„Nechápu tě,“ zavzdychal Tom a prohnul se v zádech.
„Proč?“ vzhlédnul černovlásek od bratrova bříška a pomalu mu stáhnul kalhoty.
„Nic to s tebou nedělá, to nechápu.“
„Ale neboj, samo sebou že to se mnou něco dělá, ale teď jsem přece na řadě já. Sám jsi říkal, že ti ještě něco dlužím,“ a políbil jej přes boxerky.
„Pokud se dobře pamatuju, jsou to asi dvě hodiny, možná míň, co jsi tvrdil, že mi ho nevykouříš,“ připomněl mu Tom a zavzdychal, když Bill přitlačil dlaní proti jeho klínu.
„Zapomínáš, že jsem nepředvídatelný,“ mrknulo po něm okem dvojče a o píď mu popotáhlo boxerky dolů.
„Jo, to teda,“ řekl Tom a olízl si rty. „Jsi naprosto nepředvídatelný.“
Bill se nahnul k jeho rtům a lehce jej políbil. „Proto bude pokračování příště,“ usmál se na něj a sedl si na kraj postele. Jen ho zkoušel. Chtěl ho ve své puse. Chtěl ho vlastně všude!
Tom se opřel o lokty a nevěřil svým uším. Takže on ho takhle vzruší a pak ho nechá být? Vlastně, jak typické.
„Děláš to naschvál?“ zeptal se jej a stáhnul černovláska zpátky na sebe. „Uděláš se mnou… tohle,“ otřel se o něj klínem, „a pak přestaneš? Nemyslíš to vážně, že ne?“
Bill se naoko na chvíli zamyslel. „Já… jo. Myslím to smrtelně vážně.“
„Jestli nebudeš pokračovat, ať se ti to líbí nebo ne, ošukám tě. A to ti slibuju, že nebudu vůbec, ale vůbec něžnej!“ převalil se Tom na něj a jeho oči byly téměř černé.
„A to mě varuješ, anebo mi děláš návrhy? Protože kdyby to byly návrhy, nevadilo by mi to,“ řekl klidně Bill a na chvíli tím Toma vyřadil.
„Chceš to?“ zeptal se jej po chvíli Tom překvapeně. Musel to nějak strávit. Návrhy? Bill to bral jako návrh? Musel být sjetej, jinak si to nedokázal představit.
„Kdybych řekl jo, co by to změnilo na týhle situaci?“ opáčil Bill.
„No, nemusel bys mi ho kouřit. Ovšem pokud nějak moc netrváš na tom, že to uděláš.“ I přes to, že se Tom celou dobu usmíval, i přes jeho silácký řečičky Bill poznal, že se to tak trošku bojí udělat. Viděl to v jeho očích. Nějak podvědomě tušil, že Tom na to bude potřebovat ještě více času než Bill. Nechtěl mu ublížit. Ani psychicky, ani fyzicky. Neodpustil by si, kdyby Billovi ublížil.
Bill, ačkoliv měl na jazyku spoustu narážek, kterými by k tomu dvojče vyprovokoval, držel pusu a překulil Toma zpátky na záda s úsměvem. „Možná, že to ale nebude tak dobrý jako od tý blonďatý coury, co ti ho kouřila u Karin,“ zašeptal Bill a stáhnul mu boxerky.
„Však neboj; taky jsem to dělal poprvý,“ mrknul na něj Tom a Bill se sehnul k jeho klínu.
„A to sis určitě před tím, než jsi mě potkal, myslel, že bys něco tak ohavnýho v životě neudělal, co?“ usmál se Bill a olíznul jej po celé délce.
„Než jsem tě viděl poprvý; pak jsem změnil názor,“ zasténal dredáč. „Do prdele!“ zanadával Tom a zhoupnul se proti Billově puse, když vsál špičku jeho penisu mezi rty. „Neříkej, že to děláš poprvý!“
Bill protočil oči a vzhlédnul k dvojčeti. „Vole, a komu bych to asi tak dělal? Ach, promiň, zapomněl jsem, že se dokážu ohnout tak, že si ho můžu vykouřit sám,“ pronesl ironicky a olíznul jej jako lízátko.
„Pardon teda. Každopádně ale mám pro tebe jen jedno slovo: Nepřestávej!“
Jako bych to měl v úmyslu, pomyslel si Bill a vzal do úst celý Tomův penis; odpovědí mu byl sten tak hlasitý, až se bál, že to přehluší rádio, které bylo puštěné skoro na plné pecky.
Tomovy steny byly pro Billa to samé co Billovy steny pro Toma – rajskou hudbou, kterou by mohli poslouchat od rána až do večera.
Ačkoliv byl Tom z jeho pusy a jazyku úplně mimo a nebyl schopen myslet na nic jiného, podvědomě přirážel proti Billově puse a to nutilo jeho mladšího bratra sát ještě víc a tvrději.
Oba věděli, že Tomův konec není daleko, ba naopak. Byl ještě blíž, než si Bill mohl myslet. Byl na sebe kurevsky pyšný, že to udělal. Že to vůbec dělá.
A teď, když se konečně odhodlal, že to všechno spolyká, až se Tom udělá, se ozvalo mlácení a bušení na dveře.
Bill se samozřejmě vylekal a přestal. Zdvihnul hlavu a zakřičel: „Co je?“
Bylo to přesně načasované. Přehlušilo to Tomovo dlouhé a hlasité zasténání. Prohnul se v zádech a udělal se. Zasáhnul krk a vrchní okraj Billova trička.
„Kluci! Okamžitě vypněte ten kravál!“ zařvala máma.
„Jasně,“ zakřičel Bill zpátky a podíval se na Toma. Ten se jen omluvně usmál a pokrčil rameny. Bill si sednul na kraj postele a sundal si ze sebe špinavé tričko. Utřel si do něj i krk, který byl celý od Tomova spermatu, a hodil jej na zem. Vstal a vypnul rádio. Otevřel kufr a Tomovu tašku a rozházel jejich věci různě po pokoji. Jen aby bylo vidět, že dělali něco jiného, než opravdu dělali, a tak se zbavili falešného obvinění.
Bill tiše otevřel skříň a vytáhnul z ní oblečení na doma pro sebe i pro Toma. Hodil oblečení Tomovi na břicho a sám se rychle převlíknul.
Simone zalomcovala s klikou. „Můžete odemknout?! Chtěla bych s váma mluvit pokud možno ještě dneska!“
„Okey,“ souhlasil Bill tak hlasitě, aby jej matka slyšela přes dveře a rychle Tomovi oblíknul tričko a zapnul kalhoty. Dvěma dlouhými skoky pak skočil ke dveřím a odemknul.
„Co potřebuješ, mami? Akorát jsme si vybalovali…“ zalhal Bill a ukázal na nepořádek v pokoji.
„A to musíte dělat takovej bordel? Nemluvě o tom kraválu, co hrál. Nejste tady sami, zapomínáte? A navíc tu je taky malé dítě,“ řekla a podívala se na Toma. Stále ležel na posteli a zíral do stropu. Najednou se zvednul, posbíral nějaké oblečení spolu s Billovým zašpiněným tričkem a odešel do koupelny.
„Co je mu?“ zeptala se Simone a vešla do pokoje.
„Je vadnej. A naštvanej, protože vybaluju i jeho věci…“ řekl Bill a začervenal se. Lhal a doufal, že to na něm není poznat.
„Bille, já… musím se tě na něco zeptat a vím, že to bude znít dost šíleně. Co je vlastně mezi tebou a Tomem? Mám pocit, jako by byl do tebe zamilovaný a ty naopak do něj. Bojím se, že tě zneužívá nebo tak něco…“
„Mami, neboj se. Jsem sice divnej, ale nejsem magor a navíc nejsem teplouš. Nemusíš se vůbec bát, že by mezi mnou a ním něco bylo. Je to můj brácha, dvojče; mám ho rád jenom tak, jak se má. To, že máme společnou postel, nic neznamená. Každopádně bych si nenechal od něj strčit péro do-„
„Bille, jak to mluvíš?!“ zhrozila se matka, ale na jednu stranu se jí ulevilo.
„Přece německy, ne?“
autor: Bajik
betaread: Janule
😀 hehe xD z toho posledního odstavce nemůžu 😀 a kde je ta slibovaná "smrt?" 😀
[1]: řekla bych že tohle je lepší než smrt:)
Každopádně bych si nenechal od něj strčit péro do-"
"Bille, jak to mluvíš?!" zhrozila se matka, ale na jednu stranu se jí ulevilo.
"Přece německy, ne?"
zabitý koniec 😀 najlepšie 😀 ale mamina je všímavá, nanešťastie. mali by byť menej nápadný 😀
Ten Bill je ale drzoun…=D "Každopádně bych si nenechal od něj strčit péro do-" nemožu z něho…=D
Dokonalej díl! 🙂
Fuj, fuj, Bille, ty seš ale neslušný hoch… A zabila mě hláška: "Udělám ti z ciferníku digitálky." 😀 Super, těším se na další díl.
třeba mluví anglicky….
no Bille… kde se toto v tobě bere? xD