autor: Nephilim
Ahoj, tak jsem konečně zpátky, měla jsem 14 dní PC v opravě a celý mi ho vymazali, takže jsem byla v seně… Tak se omlouvám, že jsem tady dlouho ode mne nic neměli 🙂
Valentýn
Pro něj den jako každý jiný, nic více nebo méně zajímavého. Opravdu! Žádné zvláštnosti, skoro až depresivní.
Valentýn byl pro Billa obzvláště smutný den v roce. Jistě, jeho matka mu dala nějaký malý dáreček v podobě čokolády nebo i něco víc… užitečné. Ale to nebyl duch tohoto svátku.
14. únor byl den zamilovaných, pro páry, přítelkyně… Slovíčka lásky…
Převalil se na posteli.
Nemohl popřít, že si nepředstavoval už tolikrát, jaké by to bylo, nemít Konnyho. Ne, že by Konnyho nechtěl, to ne… Ano, on odmítl během těhotenství jít na potrat, ale teď se zdá, že to byla chyba, protože dítě je něco, co se nadá odložit jako ‚hovno‘, už nikdy…
Stručně řečeno, si představoval svůj život jiným způsobem. Třeba jít na Valentýna v objetí přítele nebo své přítelkyně, zatímco tlačí kočárek s Konnym. Šťastná rodina, bez přemýšlení. Ano, Valentýn by byl nádherný.
Ale to nebyl.
Zafuněl pod dekou, jako by umíral. Podíval se nahoru a uviděl kalendář Green Day visící vedle jeho postele. Velký černý kříž byl vyznačen u 14. února, stejně jako v každém předchozím kalendáři. Musel obětovat nos Billyho Joea, za to ovšem nemohl…
Nadcházejí dvě hodiny s třiceti lidmi, kteří ho ignorovali a ztěžovali mu život… On byl jediný, kdo by mohl chtít po nich vysvětlení, proč zrovna on… Byl jediný, kdo nechtěl být odmítaný… jediný, kdo je sám na Valentýna.
Odfrkl si, potlačil vzlyk a prostě přestal myslet…
Valentýn byl pro Billa obzvláště smutný den v roce. Jistě, jeho matka mu dala nějaký malý dáreček v podobě čokolády nebo i něco víc… užitečné. Ale to nebyl duch tohoto svátku.
14. únor byl den zamilovaných, pro páry, přítelkyně… Slovíčka lásky…
Převalil se na posteli.
Nemohl popřít, že si nepředstavoval už tolikrát, jaké by to bylo, nemít Konnyho. Ne, že by Konnyho nechtěl, to ne… Ano, on odmítl během těhotenství jít na potrat, ale teď se zdá, že to byla chyba, protože dítě je něco, co se nadá odložit jako ‚hovno‘, už nikdy…
Stručně řečeno, si představoval svůj život jiným způsobem. Třeba jít na Valentýna v objetí přítele nebo své přítelkyně, zatímco tlačí kočárek s Konnym. Šťastná rodina, bez přemýšlení. Ano, Valentýn by byl nádherný.
Ale to nebyl.
Zafuněl pod dekou, jako by umíral. Podíval se nahoru a uviděl kalendář Green Day visící vedle jeho postele. Velký černý kříž byl vyznačen u 14. února, stejně jako v každém předchozím kalendáři. Musel obětovat nos Billyho Joea, za to ovšem nemohl…
Nadcházejí dvě hodiny s třiceti lidmi, kteří ho ignorovali a ztěžovali mu život… On byl jediný, kdo by mohl chtít po nich vysvětlení, proč zrovna on… Byl jediný, kdo nechtěl být odmítaný… jediný, kdo je sám na Valentýna.
Odfrkl si, potlačil vzlyk a prostě přestal myslet…
***
„Šťastného Valentýna, srdíčko…“ Začala Simone to zatracené ráno 14. února, dala svému synovi polibek na tvář a na stůl položila malou krabičku. Bill se usmál, byl upřímně potěšen a s radostí ji otevřel. Byl to gothický prsten, přesně takové miloval. Byl moc krásný a perfektně seděl na palci.
„Díky, mami! Ale kde jsi ho vzala? Myslel jsem, že nemáš v oblibě tenhle druh nakupování.“ Řekl při pohledu na malé lebky vyryté v prstenu.
Simone se usmála a položila před něj pohár k snídani. „Někdy se člověk musí taky obětovat.“ Zasmála se a Bill také.
Konny natáhl ruku směrem do středu stolu a snažil se servat červenou stuhu z dárku. Bill vytáhl stuhu a položil ji Konnymu na hlavu. „Aha, další dárek pro mě! Byl jsem letos asi moc hodný!“ Zvolal překvapeně a natáhl se pro Konnyho. Chlapec se snažil oddělat stuhu z vlasů.
„Ale kde se rozbaluje tenhle dáreček?“ Usmíval se Bill a zamyšleně přemýšlel, zvedl Konnymu košili, a dloubl ho do boku. „Tady ne… Tady taky ne… Ani tady ne… kde to bude?!“ Dítě kňučelo smíchy s každým dalším dloubnutím.
„Tady je to!“ Nakonec se Bill zaradoval a rozhodl se polechtat ho v podpaždí. Konny křičel a křičel, a zmítal sebou ze strany na stranu, až ho Bill skoro neudržel v náručí.
„Mamma mia, to je ale hlučný dárek!“ Stěžoval si.
Simone zavrtěla pobaveně hlavou, a nandala oběma vločky.
„Díky, mami! Ale kde jsi ho vzala? Myslel jsem, že nemáš v oblibě tenhle druh nakupování.“ Řekl při pohledu na malé lebky vyryté v prstenu.
Simone se usmála a položila před něj pohár k snídani. „Někdy se člověk musí taky obětovat.“ Zasmála se a Bill také.
Konny natáhl ruku směrem do středu stolu a snažil se servat červenou stuhu z dárku. Bill vytáhl stuhu a položil ji Konnymu na hlavu. „Aha, další dárek pro mě! Byl jsem letos asi moc hodný!“ Zvolal překvapeně a natáhl se pro Konnyho. Chlapec se snažil oddělat stuhu z vlasů.
„Ale kde se rozbaluje tenhle dáreček?“ Usmíval se Bill a zamyšleně přemýšlel, zvedl Konnymu košili, a dloubl ho do boku. „Tady ne… Tady taky ne… Ani tady ne… kde to bude?!“ Dítě kňučelo smíchy s každým dalším dloubnutím.
„Tady je to!“ Nakonec se Bill zaradoval a rozhodl se polechtat ho v podpaždí. Konny křičel a křičel, a zmítal sebou ze strany na stranu, až ho Bill skoro neudržel v náručí.
„Mamma mia, to je ale hlučný dárek!“ Stěžoval si.
Simone zavrtěla pobaveně hlavou, a nandala oběma vločky.
****u Toma****
Když tak přemýšlel nad tím, co dělá, došel k závěru, že už se asi vážně posral.
Otočil se na podpatku, ale mikina se mu zamotala do brány… bylo to znamení?
Odfrkl si, nadechl se, vymotal mikinu ze spárů brány a nasupeně vešel na opuštěné nádvoří.
Velké hodiny nad dveřmi školy ukazovaly 14:45. Věděl, že ve tři začínají opravky.
Otočil se na podpatku, ale mikina se mu zamotala do brány… bylo to znamení?
Odfrkl si, nadechl se, vymotal mikinu ze spárů brány a nasupeně vešel na opuštěné nádvoří.
Velké hodiny nad dveřmi školy ukazovaly 14:45. Věděl, že ve tři začínají opravky.
Patnáct minut a on přijde.
… na druhou stranu, bylo to opravdu v prdeli. Musí odejít! Teď hned!
Nohy unavené z neustálých změn v plánech, které se mu honily hlavou… měl vůbec ještě hlavu? Přinutil sám sebe, aby pokračoval směrem ke vchodu.
Opřel se o zeď, zabořil ruce do kapes, v podpaždí svíral sešit.
… na druhou stranu, bylo to opravdu v prdeli. Musí odejít! Teď hned!
Nohy unavené z neustálých změn v plánech, které se mu honily hlavou… měl vůbec ještě hlavu? Přinutil sám sebe, aby pokračoval směrem ke vchodu.
Opřel se o zeď, zabořil ruce do kapes, v podpaždí svíral sešit.
To, co se chystá udělat, by mohlo změnit jeho život, zničit jeho pověst a spoustu dalších nebezpečných věcí, které se můžou stát, raději na to nemyslet.
Ale možná bude Trümper držet jazyk za zuby, koneckonců, kdo by mu to uvěřil, akorát by mu to zhoršilo jeho pověst. Pokud je ještě možné ji zhoršit…
Čas ho vytrhl z přemýšlení, za pět minut tři.
Kousl se do rtu. Začínal být nervózní.
Ale možná bude Trümper držet jazyk za zuby, koneckonců, kdo by mu to uvěřil, akorát by mu to zhoršilo jeho pověst. Pokud je ještě možné ji zhoršit…
Čas ho vytrhl z přemýšlení, za pět minut tři.
Kousl se do rtu. Začínal být nervózní.
****
A je to tady, nadchází ten čas. Stručně řečeno, nikdy nebude dost připravený na opravky.
Sevřel popruh na rameni a s funěním přešel školní dvůr, nikde nikdo… Přestože zbývalo jen pár minut…
Ale copak by někdo opravdu přišel? Na Valentýna? Zřejmě ne, maximálně jen pár osamocených dušiček jako je on sám, kteří nemají nic na práci ani 14. února.
Zasténal při pomyšlení na dvě hodiny mučení, které ho čekají, když vtom něco upoutalo jeho pozornost, nebo spíše někdo… a to byl poslední člověk, kterého tu čekal.
Ne, prosím… Ať se teď probudím a zjistím, že to je noční můra… pomyslel si zoufale. Ale tenhle sen je realistický, a velmi často…
Ale toto je noční můra. Tom Kaulitz byl opravdu jen dvacet metrů od něj, a netečně se opíral o stěnu, jako by na někoho čekal.
Měl sto chudí se zeptat, na koho asi čeká, ale zavrtěl hlavou a snažil se rozptýlit tyto negativní myšlenky. Možná čekal na někoho z jeho gangu nebo na holku. Ano, dívka… Bille, nádech, výdech…
Sevřel popruh na rameni a s funěním přešel školní dvůr, nikde nikdo… Přestože zbývalo jen pár minut…
Ale copak by někdo opravdu přišel? Na Valentýna? Zřejmě ne, maximálně jen pár osamocených dušiček jako je on sám, kteří nemají nic na práci ani 14. února.
Zasténal při pomyšlení na dvě hodiny mučení, které ho čekají, když vtom něco upoutalo jeho pozornost, nebo spíše někdo… a to byl poslední člověk, kterého tu čekal.
Ne, prosím… Ať se teď probudím a zjistím, že to je noční můra… pomyslel si zoufale. Ale tenhle sen je realistický, a velmi často…
Ale toto je noční můra. Tom Kaulitz byl opravdu jen dvacet metrů od něj, a netečně se opíral o stěnu, jako by na někoho čekal.
Měl sto chudí se zeptat, na koho asi čeká, ale zavrtěl hlavou a snažil se rozptýlit tyto negativní myšlenky. Možná čekal na někoho z jeho gangu nebo na holku. Ano, dívka… Bille, nádech, výdech…
Rasta si ho všiml, okamžitě se na něj zaostřil.
…A do prdele! Všechno proklínal, a v duchu si odříkával všechny motlitby. Hledal způsob, jak se vyhnout přímé konfrontaci a vstoupit do budovy bez úhony.
Jeho srdce bilo jako na poplach, když viděl, že se Tom odlepil od stěny a jde přímo k němu.
…Prosím, jestli opravdu jsi tam na nahoře a ochraňuješ mě, prosím, nech mě alespoň na Valentýna bez zlomených kostí, zoufale se modlil, když si uvědomil, že Tom je skoro dva metry od něj.
Podvědomě se vzdal a zastavil. Rasta přišel až před něj, a stál. Nedíval se na něj, ale vypadal nerozhodně.
…to je podivné, přistihl Bill sám sebe, nad čím přemýšlí.
Poprvé si všiml, že Tom je o něco menší než on.
A pak Tom promluvil.
„Vezmi si to.“ Řekl a vnutil mu sešit, co svíral v ruce.
Bill byl na okamžik ohromen při pohledu na sešit, pak na Toma, zpět na sešit, pak opět na Toma a pak zase zpátky na sešit.
„Hm… Co?“ Položil zmateně otázku. Byl zmatený, ale šťastný, že začali docela normální konverzaci…
…ale jakou konverzaci?
Zdálo se, že otázka vznítila v Tomovi strach. Bill přemýšlel, kde se stal omyl. Proč ten zmatek a strach?
Viděl, jak sklopil pohled.
…A do prdele! Všechno proklínal, a v duchu si odříkával všechny motlitby. Hledal způsob, jak se vyhnout přímé konfrontaci a vstoupit do budovy bez úhony.
Jeho srdce bilo jako na poplach, když viděl, že se Tom odlepil od stěny a jde přímo k němu.
…Prosím, jestli opravdu jsi tam na nahoře a ochraňuješ mě, prosím, nech mě alespoň na Valentýna bez zlomených kostí, zoufale se modlil, když si uvědomil, že Tom je skoro dva metry od něj.
Podvědomě se vzdal a zastavil. Rasta přišel až před něj, a stál. Nedíval se na něj, ale vypadal nerozhodně.
…to je podivné, přistihl Bill sám sebe, nad čím přemýšlí.
Poprvé si všiml, že Tom je o něco menší než on.
A pak Tom promluvil.
„Vezmi si to.“ Řekl a vnutil mu sešit, co svíral v ruce.
Bill byl na okamžik ohromen při pohledu na sešit, pak na Toma, zpět na sešit, pak opět na Toma a pak zase zpátky na sešit.
„Hm… Co?“ Položil zmateně otázku. Byl zmatený, ale šťastný, že začali docela normální konverzaci…
…ale jakou konverzaci?
Zdálo se, že otázka vznítila v Tomovi strach. Bill přemýšlel, kde se stal omyl. Proč ten zmatek a strach?
Viděl, jak sklopil pohled.
„Uhm… Tvůj sešit na chemii je.…“ Billova tvář potemněla a Tom si toho všiml. „To jsou moje poznámky. Vezmi si to.“ Vysvětlil ve spěchu a přikývl.
Hnědé oči a ústa se otevřely dokořán. C… c… cože? Ok, teď si musí přehrát, co se stalo. Co se děje? Rozhlédl se kolem, jestli tu nejsou nějaké kamery a štáb lidí, co dělají ty pořady, kdy si dělaj z lidí šprťouchlata.
Hnědé oči a ústa se otevřely dokořán. C… c… cože? Ok, teď si musí přehrát, co se stalo. Co se děje? Rozhlédl se kolem, jestli tu nejsou nějaké kamery a štáb lidí, co dělají ty pořady, kdy si dělaj z lidí šprťouchlata.
Tom sledoval jeho pohled, byl stejně zmatený…
Ale jeho hledání nic nenašlo, a on přesunul zrak opět na Toma.
Ale jeho hledání nic nenašlo, a on přesunul zrak opět na Toma.
„To myslíš vážně?“
Rasta přikývl, oči zabodl do země, jako by byl plachý.
Rasta přikývl, oči zabodl do země, jako by byl plachý.
„Ty mi dáváš svůj sešit… Proč… mi chceš pomoc?“
Otázka ho šokovala. Tom se při těch sloven zachvěl a zamumlal něco, co by se dalo pobrat asi takhle… ‚pokud chceš tak ber‘.
Bill otočil sešitem v ruce, jako by to byl vzácný poklad, který by mohl každou chvíli zmizet. Celá tahle situace byla přinejmenším absurdní…
„A nebudeš mě bít?“ Odvážil se položit otázku, která ho drtila nejvíce.
Tom se podíval nahoru a jeho tvář ozdobil úsměv. Bill se začal bát.
„Ne.“ Řekl a zakroutil hlavou.
Bill nemohl popsat svou úlevu v tuhle chvíli.
Bill otočil sešitem v ruce, jako by to byl vzácný poklad, který by mohl každou chvíli zmizet. Celá tahle situace byla přinejmenším absurdní…
„A nebudeš mě bít?“ Odvážil se položit otázku, která ho drtila nejvíce.
Tom se podíval nahoru a jeho tvář ozdobil úsměv. Bill se začal bát.
„Ne.“ Řekl a zakroutil hlavou.
Bill nemohl popsat svou úlevu v tuhle chvíli.
Na chvíli zapomněl na kouzlo svatého Valentýna… pokud by bylo možné to tak nazvat… Tom Kaulitz a jeho nečekaně laskavé gesto. Nezmlátí ho, alespoň ne dnes… Slyšel zpívat anděly.
Pak, že zázraky neexistují. Pomyslel si Bill na pokraji slz, při pohledu na oblohu.
Tom ho shlédl od hlavy až k patě, jako by něco očekával, skousl si nervózně ret, a pohnul prsty. Bill to viděl jasně i přesto, že je měl v obrovských kapsách.
„Díky, Tome.“ Poděkoval a upřímně se usmál… Neměl v úmyslu použít jeho jméno, ale vyklouzlo mu to ze rtů, jako by mu tak říkal vždycky… A s takovou přirozeností.
Rasta náhle ztuhl. Kývl na Billa a pak… se usmál.
A to Billa definitivně dostalo. Do prdele… Tak dech beroucí úsměv, jaký měl ten násilník!!
Pak si všiml, že má zase koutky svěšené dolů… Četl, že když se člověk takhle usmívá, má opravu smutnou duši.
Tom byl smutný? Ale tohle už by byla opravdu šílenost…
Pak, že zázraky neexistují. Pomyslel si Bill na pokraji slz, při pohledu na oblohu.
Tom ho shlédl od hlavy až k patě, jako by něco očekával, skousl si nervózně ret, a pohnul prsty. Bill to viděl jasně i přesto, že je měl v obrovských kapsách.
„Díky, Tome.“ Poděkoval a upřímně se usmál… Neměl v úmyslu použít jeho jméno, ale vyklouzlo mu to ze rtů, jako by mu tak říkal vždycky… A s takovou přirozeností.
Rasta náhle ztuhl. Kývl na Billa a pak… se usmál.
A to Billa definitivně dostalo. Do prdele… Tak dech beroucí úsměv, jaký měl ten násilník!!
Pak si všiml, že má zase koutky svěšené dolů… Četl, že když se člověk takhle usmívá, má opravu smutnou duši.
Tom byl smutný? Ale tohle už by byla opravdu šílenost…
On určitě… Tom, který je šťastný, má co chce, šťastnou rodinu, co za ním stojí…
Rasta zatím míjel bránu, beze slova. Bill ho nechal jít, protože opravdu nevěděl, co dodat. Jen se díval na sešit, co měl v ruce, stále tak nevěřícně.
Mohlo to být považováno za podivný valentýnský dárek? Ani se neodvažoval přemýšlet o tom, jak moc by byl rád…
Rasta zatím míjel bránu, beze slova. Bill ho nechal jít, protože opravdu nevěděl, co dodat. Jen se díval na sešit, co měl v ruce, stále tak nevěřícně.
Mohlo to být považováno za podivný valentýnský dárek? Ani se neodvažoval přemýšlet o tom, jak moc by byl rád…
Komentáře prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
Ani jsem tomu nemohla první uvěřit že je tady Loveless x))
Beautiful part. Tom makes me glad I wonder if Bill still intends to beat
Slyšel zpívat anděly:D
Tomi was so kind and shy….lovely:-)
Perfect part! Hooray! I am glad that I somehow fun xD
Yeah… Beautiful part…
Těším se na další xD 🙂
Oh, beautiful. Tom will be better, I know it:-D Nice, very nice:-D♥
niceeeee
Tom was really good to Bill in this moment. Maybe it was break their lives… Let´s hope so…
No konečněěě další díl 😀 Mám z toho Toma opravdu radost ^^
Really nice,nice,nice,nice part 😀
mno a jak se nejdriv Bill bál Toma. 😀
ou this so cute a considerate…
I have no words
Perfect! ♥
It was so good. I'm so happy! It continues really great!
Waw..*yahoo*konečně loveless..sem strašně šťastná….
Waw … knocked my breath away, Tom did a good deed. He helped Bill was very sweet and nice. I look forward to more …. I love this story
aww… 😀 😀
I don´t have any words..I can wait to next part x))*
[14]: *can´t
Oh great! =D My god… awesome… =)
I can say that I really like the style in which it is written. This was a beautiful piece, my favorite, because he is finally beginning to approach him. 🙂
I apologize for my English, google dictionary sucks…
it is veri and veri beautiful