Dark Side Of The Sun 5.

autor: Lauinka

„V deset v parku.“ Řekl Tom lehce, dívajíce se mu do očí.

„Budu tam.“ Odpověděl jistě. Přitahovalo ho to tajemno, které z Toma přímo čišelo. Naposledy se políbili, a pak už Bill odcházel vstříc domovu. Míjel ulice a obchody. Ani nevěděl, kolik hodin vlastně je. Nohy šly téměř automaticky. Byl jako naprogramovaný robot. Mysl zaslepená láskou k Tomovi, i myšlenkami byl také stále u něj. Nedokázal na něj přestat myslet. Málem kvůli tomu minul svůj rodný dům. To si alespoň myslel, nevěděl, že pravda je úplně jiná. Že mu všichni celý život lhali. A ten nejbližší, jeho láska, je jeho bratrem, ztraceným dvojčetem. Sebrali mu ho a nebýt toho všeho, všechno by bylo jinak. Ale ani Tom nevěděl, že on je jeho bratrem. Jednou slíbil, že pokud jej najde, pomstí se mu za celý život. Nemilován, nikdo jej neměl nikdy rád. Báli se ho. A jemu se to chvíli i líbilo. Pak se to všechno zvrtlo a jeho život se stal ještě bezcennějším. Okusil číši vraždy. Nebylo to tak těžké, jak si myslel. Jen stiskl spoušť.

To jeho bráška byl vychovávaný jinak. Nikdy nepocítil chlad a prázdnotu ulic. Vzpomněl si na něj někdy alespoň? To on na něj myslel dnem i nocí. Vždycky jej bránil, ale jednou, když se probudil, byl tam sám. Myslel si, že rodiče jeli jen nakoupit a bráška s nimi. Čekal hodiny, dny, týdny, ale nikdo se už nevrátil. Byl odkázán sám na sebe. Utíkal, co mu nohy stačily. Útočiště našel v parku. Později se tam seznámil se svým kamarádem Andreasem. I jeho potkal podobný osud, ale ani jeden se s tímto osudem nechtěl smířit. To proto zabíjeli. Stali se z nich psanci. Ale i když by to chtěl všechno teď zahodit, nešlo to. Nemohl se jen tak lehce vzdát minulosti. Chtěl najít bratra, ta zloba už byla menší, chtěl to všechno vysvětlit. Unaveně se svalil do postele a zavřel oči. Potřeboval si všechno urovnat.

Domovní dveře klaply a on se ocitl v útrobách domu.

„Mami?“ Křikl tiše a zul si boty. Pomalými kroky došel až ke dveřím ložnice. Potichu je otevřel.

„Bille,“ vydechla matka se strachem. „Kde jsi byl?“ Chytla ho do láskyplného objetí. Pevně ho k sobě tiskla.

„Však jsem ti psal, že jsem v pořádku.“ Lehce ji líbl na tvář. „Já jsem byl u kamaráda.“ Dodal tiše.

„Celou noc?“ Podivila se, protože moc dobře věděla, že přátele nemá. Lhal jí? Nedůvěřivým pohledem zkoumala jeho tvář.

„Ano, celou.“ Špitl zasněně a na tváři se mu rozlil úsměv. I Simone se usmála. Konečně jej viděla šťastného. Pochopila, že v tom bude i něco víc. Bill nikdy nezapadal do kolektivu. Rád se lišil, a snad právě proto byl středem posměchu. Tolik nocí kvůli tomu proplakal a ona to slyšela. Postupem času se to naučil ignorovat, ale stále mu chyběla jiskra. Nedokázala mu nahradit otce, který je opustil, když měl Bill devět let. Ze začátku to bylo dost těžké, ale zvládli to a Billovi dala skvělou výchovu. Byla na něj pyšná.

„Jsi zamilovaný, viď?“ Řekla tiše a přesunula se ke sporáku.

Bill ztuhnul a strnule si sedl za stůl. Nevěděl, jestli by měl říct pravdu, ale skrývat to stejně nedokázal. Ani nechtěl.

„Možná,“ špitl lehce a myšlenkami zase létal někde u svého prince.

To ve druhém domě vládl zmatek a těžké myšlenky, honící se v jeho hlavě, ho neúprosně tížily. Stále váhal, jestli by mu měl všechno říct. Byl si jist, že by to pochopil, ale to nebezpečí? Bylo příliš vysoké. Prostě na něj zapomene a bude dělat, že se nic nestalo. Bude to bolet, ale není jiná varianta. Nemůže riskovat jeho život. I když on ten svůj by pro něj obětoval. Seděl v křesle a díval se ze zamlženého okna ven. Už se pomalu stmívalo a blížil se čas jejich setkání. Věděl, že nemůže, ale musel jej znovu vidět. Otevřel dveře a rozhlédl se kolem. Poté rázným krokem vyšel vstříc parku. Sedl si na lavičku a zapálil si cigaretu.

„Mami, já… půjdu ještě chvíli ven.“ Oznámil lehce, když od sebe odsunul talíř.

„Kam chceš jít takhle pozdě?“ Podivila se. Sama měla strach chodit večer ven a zvláště teď, když dva mladí muži řádili v ulicích Magdeburku. Vlastně ani ne muži, spíše kluci a v Billových letech. Nedokázala to pochopit. Kdyby věděla, že právě s jedním z nich se Bill stýká.

„Mami, budu opatrný, slibuju.“ Usmál se mile, když si bral z věšáku černou bundu. Těžce si povzdychla a než stačila cokoliv říct, dveře klaply a jejího milovaného syna zahalila tma.

Blížil se k parku. Čím byl blíže, cítil více napětí a snad i vzrušení. Uviděl siluetu rýsující se před ním. Musel se sám pro sebe usmát a zvolnil kroky. Došel až skoro k němu. I Tom, i když jej ještě neviděl, cítil jeho přítomnost. Ohlédl se. Před ním se objevila ta nejdokonalejší osoba na celém světě. Zvedl se a došel těsně k němu.

„Ahoj.“ Cítil, že je zase šťastný.

„Ahoj,“ oplatil mu černovlásek s lehkým úsměvem. Byl tak plachý. Stydlivě sklopil hlavu a odkopl kamínek ležící u jeho boty. A Tom? Myslel, že se rozplyne štěstím. Nechápal, jak jej to stvoření pokaždé dostane až do kolen.

„Jak se máš?“ Lehce vzal jeho heboučkou ručku do té své. Billův pohled spočinul na v sobě zaklesnutých rukách. Když ucítil lehký stisk dlaně, pousmál se ještě víc.

„Už dobře, protože jsem s tebou.“ Zvedl pohled k těm dvěma hořícím plamínkům.

„Já taky.“ Přitáhl si ho k sobě, co to jen šlo a rukama majetnicky obejmul to krásně štíhlé tělo.

„Už si mi chyběl, Billí.“ Šeptl mu do záplavy černých vlasů a odpovědí mu bylo lehké zachichotání.

„Ty mě taky.“ Opřel se bradou o jeho rameno a rukama mu po nich přejížděl.

„Nechceš jít ke mně?“ Rukou mu z tváře oddělal prameny a líbl jej na ouško. Cítil jemné rty hladící jej po šíji a ruce klouzající po zádech.

„Mmm…“ ujelo mu lehce. Něžnými doteky svých polštářků mapoval celý jeho obličej, až dokud je Bill neuvěznil mezi těmi svými. Jeho tělem postupoval chtíč a touha. Dával to svému dredatému příteli notně najevo. Jejich rty hrály vášnivou hru a o něco později si i jazyky takto vyznávaly lásku. Líbali se dlouho, ale jen zamilovaným to přišlo jako zlomek sekundy. Ale díky rychlému úbytku kyslíku se od sebe museli odtrhnout. Oba prudce oddychovali s pohledem zabodnutým do očí toho druhého. Byli tak šťastní, i když v Tomově svědomí stále hlodal červíček. Zakazoval si přemýšlet o útěku nebo ukončení tohoto nevinného vztahu, ale stále se mu to vše vracelo na mysl. Myšlenky tohoto druhu zahnal do nejtemnějších koutů mysli a široce se usmál.

„Je zima, pojď nebo mi nastydneš a já tě pak dlouho neuvidím.“ Zasmál se, poupravujíc si šátek na hlavě.

„Léčili bychom se spolu. Nakazil bych tě.“ Oplatil mu smích i Bill. Opět se vzali za ruce a šli k jejich hnízdu lásky. Skryté a utajené. Sotva, že za chlapci klaply dveře, ocitl se Bill natisklý na nich. To Tomovo tělo vyhledalo to jeho.

„Tomi…“ vydechl překvapeně a upřel na něj své velké hnědé oči. Téměř ve stejnou chvíli spojili své rty v jedny. Dotýkali se a vzájemně se svlékali. Pomalu se pohybovali místností, aniž by se od sebe odtrhli. Povedlo se jim dostat až k posteli, na kterou byl Bill shozen.

„Bille, jsi tak nádherný.“ Prohlížel si jeho alabastrovou pokožku kontrastující s havraními vlasy a teď i rudými rty, naběhlými Tomovými dravými polibky. Lehl si vedle něj. Nechtěl na něj tlačit, čekal až to budou chtít oba. Dokázal by na něj čekat i roky. Na něj ano. A myšlenka, že právě on bude prvním, kdo se bude dotýkat ještě netknutého těla, jej vybízela být ještě něžnějším. Toužil se do něj nořit tak hluboko, jak jen to bude možné. Dokonce by byl i ochotný oddat se jemu. On dostal vždycky kohokoliv, ale jeho ještě nikdy nikdo nedostal. Byl by prvním a on to tak chtěl, ale až přijde čas. Nebylo kam spěchat.