autor: Kiki
Prosím, prosím, odpovězte pak dole na „anketku“. Potřebuju to vědět xD
„Tome, končíme!“ Zakřičel jsem, když jsem uklidil umyté nádobí na své místo.
„Konečně!“ Ozvalo se zepředu.
„Hele, jestli tuto práci nechceš dělat, tak klidně řekni, že končíš..“ Pokrčil jsem rameny, když jsem se před něj postavil.
„A to tě mám nechat dělat toto samotného?“ Dal mi pusu do vlasů.
„No, když jsem to ráno zvládl bez tebe, tak-„
„Tak? Beze mě to nezvládneš. Vždyť jsme dneska měli narváno. Potřebuješ mě…“
„Potřebuju… i jinak..“ Zašeptal jsem.
„Cože?“
„Ale nic… vzpomněl jsem si na bratra…“
„Proč jsi mi neřekl, že máš bratra?“
„Měl…“
„Měl?“
„Je to mé dvojče… odešel jsem od nich… mámy, i od něj… Tome, nerad o tom mluvím…“
„Dobře, ale jednou mi to řekneš, že ano?“
„Jednou… Budu muset…“
„Miluju tě.“ Zašeptal mi do ouška a poté mi dal polibek.
„Já tebe přeci taky…“ pousmál jsem se. Oba jsme se k sobě přitulili… respektive objali.
„Konečně!“ Ozvalo se zepředu.
„Hele, jestli tuto práci nechceš dělat, tak klidně řekni, že končíš..“ Pokrčil jsem rameny, když jsem se před něj postavil.
„A to tě mám nechat dělat toto samotného?“ Dal mi pusu do vlasů.
„No, když jsem to ráno zvládl bez tebe, tak-„
„Tak? Beze mě to nezvládneš. Vždyť jsme dneska měli narváno. Potřebuješ mě…“
„Potřebuju… i jinak..“ Zašeptal jsem.
„Cože?“
„Ale nic… vzpomněl jsem si na bratra…“
„Proč jsi mi neřekl, že máš bratra?“
„Měl…“
„Měl?“
„Je to mé dvojče… odešel jsem od nich… mámy, i od něj… Tome, nerad o tom mluvím…“
„Dobře, ale jednou mi to řekneš, že ano?“
„Jednou… Budu muset…“
„Miluju tě.“ Zašeptal mi do ouška a poté mi dal polibek.
„Já tebe přeci taky…“ pousmál jsem se. Oba jsme se k sobě přitulili… respektive objali.
„Tak, neměli bychom už jít?“ zeptal se, když jsme se od sebe odlepili.
„Jasně… jdeme…“ Vzal jsem si věci ze skříňky, vyšli jsme z cukrárny a já zamkl.
„Jasně… jdeme…“ Vzal jsem si věci ze skříňky, vyšli jsme z cukrárny a já zamkl.
Tom mě chytil za packu, když jsme se rozešli ke mně domů. Já jsem ovšem ucuknul.
„Proč mi nechceš dát ruku?“
„Protože… nesmíme…“
„Proč mi nechceš dát ruku?“
„Protože… nesmíme…“
„Proč nesmíme? Vždyť to není zakázáno, aby se kluci drželi za ruce.“
„Ale mezi souro-. Sakra…“ Zaklel jsem. Málem jsem se překecl. „Vlastně, proč ne?“ Sám jsem ho za ruku chytil. Jen jsme se na sebe uculili a šli dál. Kruci, příště si budu muset dávat pozor, co říkám.
„Ale mezi souro-. Sakra…“ Zaklel jsem. Málem jsem se překecl. „Vlastně, proč ne?“ Sám jsem ho za ruku chytil. Jen jsme se na sebe uculili a šli dál. Kruci, příště si budu muset dávat pozor, co říkám.
„Jsme tady.“
„Ty bydlíš v hotelu?“
„No… Jo…“
„Proč? To nemáš kam jít?“
„Já jsem se nedávno přistěhoval.“ Uculil jsem se… opět…
„Aha… a máš v plánu si někde něco najít?“
„Jasně. Proto pracujeme… Abychom si našli nějaký byt…“
„Pracujete?“
„Jo… Tome, taky ti to někdy řeknu…“
„Samé tajnosti…“
„Tome… Jednou-„
„Jo, jednou, ale kdy?“
„Až bude vhodná chvíle.“
„A ta bude?“
„Upozorním tě.“
„Tak dobře…“ Políbil mě.
„Ty bydlíš v hotelu?“
„No… Jo…“
„Proč? To nemáš kam jít?“
„Já jsem se nedávno přistěhoval.“ Uculil jsem se… opět…
„Aha… a máš v plánu si někde něco najít?“
„Jasně. Proto pracujeme… Abychom si našli nějaký byt…“
„Pracujete?“
„Jo… Tome, taky ti to někdy řeknu…“
„Samé tajnosti…“
„Tome… Jednou-„
„Jo, jednou, ale kdy?“
„Až bude vhodná chvíle.“
„A ta bude?“
„Upozorním tě.“
„Tak dobře…“ Políbil mě.
„Kat?“ Zavolal jsem do prázdného bytu, jak jsem usoudil, když se nikdo neozýval.
„Není tady?“ Zeptal se mě za zády Tom.
„Asi ne.“ Pokrčil jsem rameny. „Pojď. Chovej se tu jako doma.“
„O to se neboj.“ Zul se a okamžitě si šel trůnit před televizi, kterou si zapnul.
Taky jsem se vyzul a okamžitě si zamířil do kuchyně. Vzal jsem dvě skleničky, Colu, brčka a vydal se za Tomem, který tam byl na gauči rozvalený jako kravský ocas na hnoji.
„Chtěl bys ještě něco?“ zeptal jsem se, když jsem mu podával plnou skleničku Coly a s brčkem.
„No,“ usrkl si. „Vlastně jo.“
„A copak? Smím-li to vědět.“
„Tebe…“ koukl mi do očí.
„Tome…“ podíval jsem se do jeho čokoládových studánek. Nebyl jsem schopen slova. „To vážně?“
„Smrtelně.“
„Tak potom jediné. Pokoj mám vedle.“ Mrkl jsem na něj.
Okamžitě vstal, vzal mě do náruče jako princeznu a odnesl si mě do mého pokoje, který poté zamkl klíčem, který byl ve dveřích. Kdyby něco.
„No,“ usrkl si. „Vlastně jo.“
„A copak? Smím-li to vědět.“
„Tebe…“ koukl mi do očí.
„Tome…“ podíval jsem se do jeho čokoládových studánek. Nebyl jsem schopen slova. „To vážně?“
„Smrtelně.“
„Tak potom jediné. Pokoj mám vedle.“ Mrkl jsem na něj.
Okamžitě vstal, vzal mě do náruče jako princeznu a odnesl si mě do mého pokoje, který poté zamkl klíčem, který byl ve dveřích. Kdyby něco.
„Tome?“ Zeptal jsem se, když jsme byli téměř nazí a Tom mě hladil na podbřišku.
„Ano, lásko?“
„Mám… strach.“ Přiznal jsem barvu.
„Neboj se. Budu jemný.“
„Dobře. Já ti věřím.“ Políbil jsem ho.
Lehl si na mě a pomalinku mi do zadečku strčil jeden prst. Postupně přidával. Nepřestával mě líbat. Měl jsem své ruce ovinuté kolem jeho ramen. Nakonec prsty vytáhl a zajel tam svým kámošem. Bolelo to. Ale když se začal pohupovat, bolest ustávala a začalo to být příjemné.
„Tomi…“ šeptal jsem dokola jeho jméno. Bylo to dokonalé. Už jsem neměl strach. Vůbec ne. Jeho výkřiky, vzdychání… to pro mě bylo jako… ranní ptáčci, když si zpívají. V krásném slunečním a teplém počasí. Někdy je to děsné, když vám sedí na okně a zpíváním vás budí, ale teď… Nenašel jsem lepší přirovnání.
„Tomi…“
„Bille… už…“ nedořekl to a udělal se. Pomalinku ze mě vyšel a svalil se vedle mě. Pomalu, tedy, alespoň já, jsme oddychovali…. snažil jsem se zmírnit můj dech…. šlo to ale moc pomalu.
„Tomi…“ šeptal jsem dokola jeho jméno. Bylo to dokonalé. Už jsem neměl strach. Vůbec ne. Jeho výkřiky, vzdychání… to pro mě bylo jako… ranní ptáčci, když si zpívají. V krásném slunečním a teplém počasí. Někdy je to děsné, když vám sedí na okně a zpíváním vás budí, ale teď… Nenašel jsem lepší přirovnání.
„Tomi…“
„Bille… už…“ nedořekl to a udělal se. Pomalinku ze mě vyšel a svalil se vedle mě. Pomalu, tedy, alespoň já, jsme oddychovali…. snažil jsem se zmírnit můj dech…. šlo to ale moc pomalu.
„Děkuju,“ políbil jsem ho na jeho krásné růžové a teplé rty.
„Za co?“ usmál se.
„Bylo to to nejlepší v životě.“
„Já děkuju taky.“ Přikryl nás oba peřinou. Za chvíli jsem usnul.
„Za co?“ usmál se.
„Bylo to to nejlepší v životě.“
„Já děkuju taky.“ Přikryl nás oba peřinou. Za chvíli jsem usnul.
Twincesťačky, chtěla bych se zeptat, jestli má Bill už říct Tomovi, že jsou dvojčata. Je to jen na Vás.
Taky jsem Vás chtěla upozornit, že „tamto“ xD jsem popisovala poprvé. Nějak se za to i stydím. Nevím proč. 😀
Takže, má to už říct nebo ne?
Taky jsem Vás chtěla upozornit, že „tamto“ xD jsem popisovala poprvé. Nějak se za to i stydím. Nevím proč. 😀
Takže, má to už říct nebo ne?
Kiki
autor: Kiki
betaread: Janule
Jo jo at mu to už řekne!
ne-e…..ať ještě mlčí
ne potom to nebude tak zajimavi tak radsi ne kdybys to tam nenapsala mohla bys tu povidku hodne rozsirit vys tak fakt nenene pls (jinak je to moc dobry pokracuj)
já bych mu to řekla… přece ho nebude tahat za nos…
Hey, to samý co já… xP Vždycky když se snažím popsat nějakou erotickou scénu a pak se ji chystám zveřejnit, na poslední chvíli si to rozmyslím a radši to vymažu. x) Ale ty se nemáš vůbec za co stydět. Povedlo se ti to… No, já bych spíš chtěla, aby na to Tom přišel sám. Bylo by to více zábavnější, myslím si.
jojojo
podla mna by mal prist na to Tom sám :DDD
Také si myslim že by na to mněl přijít sam.