autor: Ketty
But I’m better
Bylo úterý odpoledne, den před důležitým vystoupením, všude vládl chaos a nervozita se s každou další minutou zvyšovala. Zvláštní bylo, že celá tahle napjatá atmosféra dolehla jen na jejich tým, na Georga a Gustava – Bill a Tom zůstávali naprosto nezúčastněni – každý měl spousty svých vlastních věcí k přemýšlení a něco jako dvacetiminutové vystoupení se třemi písničkami, jim teď připadalo tak nepodstatné a přízemní, že se tím teď odmítali zatěžovat.
A pak tu byli lidé zvenku, kteří nervozitu z nadcházející show nesdíleli už vůbec, jako třeba jakási snědá tmavovlasá žena, která si přivydělávala tím, že uklízela v luxusním hotelu a právě teď cosi velice rozhorleně pokřikovala na Billa, který si dovolil projít chodbou, kterou právě vytřela, ve svých značkových špičatých botách.
Bill se na ni jen nervózně zazubil a zamumlal cosi jako „promiňte“; uklízeččině rychlé italštině doopravdy nerozuměl.
Byl rád, když ji měl konečně z doslechu a rozešel se po schodech nahoru do vyšších pater hotelu. Za ty peníze, co jim tady Georg nechal na automatech, by mohli aspoň zprovoznit ten rozbitý výtah, pomyslel si Bill. Měl za sebou dlouhé a vyčerpávající kázání od Davea a jeho jediným přáním bylo, dostat se někam, kde bude ticho a klid. Davea samozřejmě respektoval, jako všechny ostatní členy jejich týmu, vždyť to oni jim dopomohli na vrchol, ale přeci jen téma, které s ním teď producent asi půl hodiny probíral, se mu vůbec nezamlouvalo. Dave si snad myslel, že za to mohl Bill, že se jeho plán ještě neuskutečnil. Neustále mu vtloukal do hlavy, jak je to důležité a jak moc prospěšné by to bylo a Bill měl dojem, že snad očekává, že Toma přesvědčí, aby s jeho návrhem souhlasil. Jak to má proboha udělat? Kroutil si pro sebe hlavou a stoupal po schodech.
Aniž by nad něčím uvažoval, najednou si uvědomil, že stojí přede dveřmi Tomova pokoje. Mohl by zkusit štěstí… třeba bude Tom v dobré náladě a Bill ho nějak přesvědčí, že na líbání mezi sourozenci není nic špatného. Sám se nad tou ironickou myšlenkou pousmál. Když už nic jiného, alespoň by si mohl s bratrem zase trochu popovídat… Měl pocit, že spolu v poslední době moc nemluví, navzájem se nesvěřují. S rozhodnutím, že to musí napravit, vzal Bill za kliku.
„Nemůžete kle-“ ozval se Tom hned, jak se klika pohnula, z druhého konce místnosti.
„Aha, to jsi ty, Bille…“ usmál se o poznání příjemněji, když rozpoznal obrysy bratrova střapatého účesu. Seděl na posteli, v klíně položenou kytaru, na kterou prsty vybrnkával melodii jedné z písniček, které měli následující den hrát, zatímco jeho oči se stáčely doprava, vedle něj, kde měl položený notebook a rychle pročítaly svítící text. Bill nechápal, jak se může soustředit na hraní, když zírá do monitoru.
„Trénuješ na zítra?“ ujišťoval se Bill a usedl vedle Toma.
„Ani ne, prostě hraju, jen tak pro radost…“ pokrčil Tom rameny a kytaru odložil. Hrát na kytaru, hledat něco na internetu a k tomu si povídat s bratrem, už by nezvládl.
„Co je, co se tak usmíváš?“ zasmál se Bill a drknul bratra do ramene.
„Ale… na noc se tu stavila Agnes…“ vysvětlil Tom a ústa se mu roztáhla v ještě širší úsměv.
„Tak to potom chápu,“ zasmál se Bill.
„Agnes… to je pořád ta stejná Agnes?“ nakrčil obočí, když si uvědomil, že tohle jméno už od Toma slyšel nepřiměřeně mockrát.
„No… jo. Pořád ta stejná… už skoro rok…“ přikývl Tom a úsměv na jeho tváři se zdál být čím dál šťastnější.
Bill jen vytřeštil oči.
„To už rok spíš se stejnou holkou?“ podivil se.
„Jo no… je to divný, já vim…“ pokrčil Tom rameny. Sám to ještě tak docela nechápal.
„Ne, jen je to… neobvyklý, u tebe… to je snad první holka, se kterou jsi vydržel takhle dlouho, od dob Christine… To je skvělý,“ Bill ze sebe vynutil úsměv. Jedna jediná věc ho na tom těšila – vypadalo to, že Tom nakonec dospěl k tomu, co Bill prohlašoval už takovou dobu – láska existuje – vztahy na jednu noc jsou na nic.
„Kdy mi ji konečně představíš?“ zajímal se. Chtěl poznat člověka, co něco takového dokázal.
„Už snad brzo… zatím to nikdy moc nevychází… když už si na sebe jednou za dlouhou dobu najdeme čas, zase si říkám, že bych to měl využít… víš, sám,“ Tom na bratra zamrkal.
„Ale už snad brzo najdu nějakou chvíli, co by se nám hodila všem,“ slíbil a usmál se.
„Okay, těším se… určitě je úžasná, když už jsi s ní tak dlouho,“ bylo těžké zůstávat naštvaný, když ho bratrův blažený výraz nutil cítit stejnou spokojenost. Jejich duševní propojení bylo občas doopravdy zvláštní.
„Je úžasná,“ přikývl Tom spokojeně.
„Mm, Tome, poslyš, mrzí mě to, co se děje v poslední době…“ vyhrkl Bill. Opět na něj dolehl ten tíživý pocit, že už to mezi ním a Tomem není takové jako dřív.
„No tak, vždyť je to v pohodě, to nějak zvládneme…“ mávl rukou optimisticky naladěný Tom.
„No, právě jsem mluvil s Daveem,“ Bill vytušil, že možná nadešla jeho příležitost. Dokud byl Tom v tak dobré náladě, nemusel se bát zacházet do jinak riskantních témat.
„Co po tobě zase chce?“ zajímal se Tom nikterak nadšeným hlasem.
„No, víš, on… nutně potřebuje, abychom opravdu sehráli tu scénku s líbáním… V podstatě má pravdu, já vím, určitě by to mělo obrovský mediální ohlasy, jenže… já nevím…“ Bill sklopil hlavu.
„Že si s tím nedá pokoj…“ zavrtěl Tom hlavou a na moment odvrátil hlavu od Billa a zadíval se do monitoru svého notebooku.
„Asi bude nejlepší to udělat, aby toho už nechal, že?“ mávl přitom rukou.
Bill vytřeštil oči. Opravdu s tím Tom souhlasil? Bill věděl, že má bratr podivuhodně dobrou náladu, ale že by byl až tak dobře naladěný, aby s tímhle souhlasil…? Zřejmě byl do té Agnes vážně zamilovaný, jiné vysvětlení Billa nenapadlo.
„Asi nejspíš jo… víš co, nějak to odbudem a bude to, nemusíme z toho dělat žádnou vědu… jak říkal Georg – jako při flašce…“ Bill se zdráhavě usmál. Tolik v tu chvíli doufal, že jejich dvojčecí propojení má zrovna výpadek, a Tom z něj nemůže vycítit to adrenalinové vzrušení, které se právě chtě nechtě rozlilo jeho tělem.
„Fajn, jsem rád, že k tomu přistupuješ takhle… to je od tebe rozumný…“ pokýval hlavou Tom a stále se proklikával stránkami s realitami, aniž by se na bratra ohlédl. Bylo to možná dobře, neboť Billovy tváře pomalu ale jistě získávaly růžový nádech.
„Dobře… já teda dneska ještě zajdu za Davidem nebo Daveem a řeknu jim, že jsi teda nakonec souhlasil, ano…?“ zkoušel to opatrně. Ano, kout železo, dokud je pěkně žhavé…
„No jo, prosimtě… ale bude to jen malá pusa, ať si nepředstavujou, že tě tam budu… že tě budu… no vždyť víš co…“ mávl Tom rukou.
„Nechci strašit, ale jak znám Davea, tohle ještě přijde…“ zamumlal Bill na půl úst, Tom však věc zřejmě pokládal za uzavřenou a dál se věnoval Berlínským residencím.
Když Billovi došlo, že bratr zatím nehodlá dál komunikovat, poposedl si na posteli a do klína si položil bratrovu akustickou kytaru. Tu měl ze všech nejradši. Tom na ni hrál ty nejkrásnější písničky, jako Billovu milovanou In die Nacht a podobně… a navíc to byla první kytara, na kterou Tom kdy hrál. Už tenkrát před dvanácti lety, kdy se Tom začínal učit umění drnkání do strun, dožadoval se pokaždé Bill, aby mu Tom nástroj půjčil. Téměř nikdy však neslavil úspěch, Tom si všechny své kytary střežil jako oko v hlavě a vzhledem k tomu, že znal Billovu roztržitost a nešikovnost, bál se mu ji jen svěřovat do rukou…
Ale tentokrát si Tom bratra nevšímal. Zběsile rozklikával další a další nabídky, zatímco Bill přejížděl štíhlými prsty po strunách akustické kytary. Po strunách, které hladily Tomovy prsty… Proboha, jak to uvažuje? Běžně přeci sahal na věci, na které sahal Tom, a nikdy ho to tolik nerozněžnilo jako teď. Měl by nad tím přestat uvažovat, už není normální…
„Nesahej na to, ještě s tím něco uděláš,“ zavrčel Tom, když Bill neuměle zadrnkal na strunách. Bill jeho žádost přešel bez poznámek a zvědavě se mu naklonil přes rameno, na co se to na internetu dívá.
Berlínské reality? Bill zkřivil čelo. Proč se Tom proboha dívá na byty v hlavním městě? Měl přeci krásný a celkem nový byt v Hamburgu…
Tom si ho nadále nevšímal a zaujatě roloval stránku s nabídkami dál.
Bill zamrkal. Napadlo ho vysvětlení, proč by Tom sháněl byt pro dvě osoby, v Berlíně, ve městě, kde si Bill vždycky přál bydlet. Srdce mu poskočilo radostí. Že by Tom opravdu zapomněl na neshody, které spolu v poslední době měli, souhlasil s filmovaným líbáním a poté se chtěl s bratrem odstěhovat do Berlína? Jen oni dva, v jednom bytě… Dvacet čtyři hodin stále spolu… Bill měl chuť nadšeně zatleskat, jak měl ve zvyku, když měl radost.
„Sháníš… hm… sháníš byt?“ otázal se opatrně.
„No… ani ne, já jenom…“ Tom zrudnul ve tváři a shodil stránku na lištu. Měl spousty důvodů, proč nechtěl, aby Bill věděl, co dělá.
„Ale jo… Tome… to… myslíš to vážně? Byt v Berlíně, pro dva…“ Billova tvář se rozšířila v široký úsměv. Fakt, že Tom ještě víc zrudnul ve tvářích, věstil, že měl Bill pravdu.
„No dobře, dobře, ano, sháním pro nás byt…“ pokýval hlavou. Bill byl v pokušení vrhnout se mu kolem krku, bylo však štěstí, že to neudělal, neboť Tom pokračoval dál. „Ale ještě to vůbec není jistý… ještě jsem se jí ani nezeptal, jestli by chtěla…“
Billovi zmrzl úsměv na rtech. Nechápavě na bratra pohlédl.
„Koho ses nezeptal?“ pozvedl obočí.
„No přece Agnes… ještě jsem jí neřek, že s ní chci bydlet,“ pokrčil Tom rameny.
„S Agnes?!“ vytřeštil Bill oči.
„S kým jiným? Cos myslel, že… jo takhle,“ Tom si konečně uvědomil, že každý mluví o něčem jiném. Mělo ho napadnout, že tohle přijde… měl dobrý důvod, proč mu to nechtěl říkat vůbec.
„Tys myslel, že… ty a já…?“ pohlédl na nechápavého bratra.
„Ale vždyť… nemůžeš bydlet s někým jiným,“ Bill to stále nedovedl pochopit.
„Vždyť jsme si to slibovali!“ ukázal na Toma.
„Neslibovali, to ty jsi sliboval… Bille, mrzí mě, jestli jsem tě nějak zklamal, ale víš, že jsem do Agnes hodně zamilovaný a určitě chápeš, že bude nejlepší, když budu žít s ní… aspoň do té doby, dokud nám to bude klapat… což bude doufám ještě dlouho,“ Tom se zahleděl do podlahy.
„Ale… vždyť ji neznáš ani rok!“ vyhrkl Bill. Nevadilo mu, když měl bratr přítelkyně, dokud se jim nezačal věnovat víc než jemu.
„Rok je ale docela dlouhá doba…“ začal Tom, Bill ho však rozhořčeně přerušil.
„Ale mě znáš o devatenáct let dýl!“ bránil se.
„Nechci, abys bydlel s ní, vždyť… od začátku přece víme, že budeme bydlet spolu,“ Billem lomcoval takový vztek a ublíženost… neměla právo na jeho bratra! Mohla se s ním muchlat, mohla s ním spát, ve skutečnosti ale Tom vždycky patřil Billovi! To s ním všechno řešil, s ním byl nejčastěji, on na něj měl právo.
„Nechci, abys bydlel s ní, vždyť… od začátku přece víme, že budeme bydlet spolu,“ Billem lomcoval takový vztek a ublíženost… neměla právo na jeho bratra! Mohla se s ním muchlat, mohla s ním spát, ve skutečnosti ale Tom vždycky patřil Billovi! To s ním všechno řešil, s ním byl nejčastěji, on na něj měl právo.
„Bille, nebuď tak vztahovačnej! Před chvílí jsi mi ještě tvrdil, že je určitě úžasná!“ rozčílil se Tom.
„Ale není tak úžasná jako já!“ opáčil Bill a vyskočil na nohy. Kytara, kterou měl celou dobu položenou na klíně, s hlasitým rachotem dopadla na zem.
„Bille!“ zařval za ním Tom, obávající se o osud kytary, když už Bill stál u dveří.
„Nech mě být! Jdi si za svojí Agnes… Až konečně dostaneš rozum a dojde ti pár důležitých skutečností, tak za mnou přijď!“ křikl ještě Bill a práskl za sebou dveřmi. Tom si povzdechl a sklonil se pro kytaru. Přesně věděl, že to dopadne takhle… Ach jo, proč nemůže mít normálního bratra, který by mu tohle všechno přál a byl by rád, že ho má z krku… ne, on musí mít hysterického Billa, který žárlí na každého, kdo si dělá přílišné nároky na jeho bratra… Neskutečně nespravedlivé…
autor: Ketty
betaread: Janule
prostě brášku zbožňuje…x)
Ups…
Opravdu si Bill myslel, že s ním Tom bude do konce života? Že bych přehodnotila svůj názor a připustila, že je Bill naivka? Je mi ho vážně líto i přesto, že si myslím, že je majetnickej a sobeckej 😀 😀 A Tomi? Co ho to napadá, být s nějakou fuktlí?:D Měly by mu skutečnosti dojít hodně rychle. Předbíhám, ale těším se na konec. Teda ne jako na konec povídky, ale na happy end k němuž předpokládám bude ještě hodně dlouhá cesta ve vývoji jejich vtahu. Těším se na každý další díl 😀
Bill to sice možná maličko přehání, ale ja sem s ním, nechci žádnou Agnes a do ní zamilovanýho Toma 🙁 chudák Bill…
Mě se naopak líbí, že je tak majetnickej a chce být s Tomem ♥ Miluju to… *yes*
Těším se na další díl! Je mi tu Billa neskutečným způsobem líto a vlastně v podstatě i Toma, ale to ještě přemýšlím PROČ!
No začínám se obávat že happyend sice bude, ale poněkud jiný než my si představujem…no ale v téhle povídce by mi to nevadilo.
Jojo, zase ten samý problém. Nevím, koho mám chápat spíš, jestli Toma nebo Billa. V tomhle díle spíš chápu Billa, že když si to slíbili, tak chce bydlet s Tomem, ale stejně… U sedmnáctého dílu beztak napíšu, že stojím při Tomovi. Mají to prostě těžké, velice těžké….
To je strašně moc krásná povídak…už jen tím že tu ten nápad nebyl….a ten David uchalnej xDD Jsem zvědavá kdy mězi něma k něčemu dojde……
Sem ráda, že má Tom Agnes… Je to pěkny, když je zamilovanej… Bill je… strašnej!!! Bych ho zavřela do nějaké klece fakt! Měl by si uvědomit jak se chová :-/
Byt?! Kam se ti mladí hrabou… V devatenácti letech mít domeček, manželku, děti, vééélkýho rodinnýho forda, zlatýho retrívra a vééélkou zahradu, v které se pořádají sousedské grill párty… Nojo, jen do toho, Tomane, ale já si myslím, že máš ještě spoustu času. Takhle se vázat už v devatenácti, sakra… Ani se nedivím Billovi, že byl tak vytočený. Tu kytaru měl minimálně praštit o zeď. Já být na jeho místě, tak asi prohodím Agnes zavřeným oknem, kdyby mi takhle brutálně lezla do zelí.
chudák Agnes… jako kdyby tenhle blog nebyl zaměřený na twincest, tak bych Tomovi a Agnes držela palce, at jim to proti Billově vůli klapne!
To bylo skvělé! ♥ Ale chudacek Bill… už se moc těším jak se to bude dál vyvíjet 🙂
Já bych se zachovala úplně stejně jako Bill..chápu ho..úplně ho chápu 😀
No tohodle se doufám nedožiju… že by se od sebe ti dva doopravdy odstěhovali 😀 a v povídce snad taky ne 😀 Je mi Billa líto, fakt s ním cejtim 🙁
Já se bpojím že to neskončí happyendem x((
Nedivím se, že jejich vztah jde do trosek, když si Bill na Toma dělá takové práva, i když má práva "pouze sourozenecké"….
lidi,muzete mi prosim nekdo napsat nazev ty uzasny pisnicky?? o:-) dikys
"Ale není tak úžasná jako já!" xDD to se mi na Billovi líbí, to jeho sebvědomí xD proboha ne, žádnou Agnes nechci…x( i když bez ní by to možná bylo o kapku míň zajímavý
Úúú, to je roztomilý..:D Bill, takovej egoista, a chudinka Tomi, ani pokoj mu Bill nedá..:D Na druhou stranu lituji Billa, protože chudinka, myslel že ten byt je pro ně, a ono nic..:D:D:D Takový zkraty..:D
Boze Bill mi pride ako uplny psychopat o.O v tomto maximalne chapem Toma,preds je to chore !