autor: Tenshi88
Tenhle díl je takový „most“ mezi dílem třetím a následujícím…
Bok po boku v tichosti kráčeli opuštěným městem, oba ztraceni ve svých myšlenkách. Tom zamyšleně kopal do kamínků, co se mu připletly do cesty a ne a ne se zbavit toho zvláštního napětí uvnitř jeho těla. Ticho mezi nimi nebylo nepříjemné, jako s kýmkoli jiným. Prostě tu bylo.
„Pozor,“ vydechl najednou Bill a rozesmál se. Tom vykolejeně zamrkal a poulil oči na lampu pouličního osvětlení. „Mohl sis rozbít nosík…“ Zahýkal Bill a pod vlivem smíchu se prohýbal v zádech. „Na co jsi myslel?“ Zeptal se bratra zvědavě a ten sotva jeho otázku zachytil, jak byl uchvácen smějící se osůbkou.
„Co?“ Zakoktal zmateně a Bill zakroutil hlavou.
„Tady je někdo duchem jinde…“ Vzal ho automaticky za ruku, na jeho nevyřčenou otázku se jen usmál. „Mohlo by se ti něco stát, bráško.“ Ruku v ruce si to kráčeli na místo, které znal jen Bill. A ten se s ním chtěl o tu nádheru rozdělit.
„Páni…“ Vydechl Tom užasle, když se konečně zastavili, a rozhlížel se kolem.
„Teď je to tu nejhezčí.“ Pokrčil Bill rameny a posadil se na plochý kámen. Tom před ním nejistě postával. Rozhlédl se po louce a pousmál se. „Seď.“ Pohlédl na bratra a ten jen zamrkal. Díval se, jak Tom brouzdá rozkvetlou loukou a zhluboka se nadechl svěží letní vůně květin, která ho obklopovala. Víčka mu klesla a on si užíval ten klid.
„Ty už zase chrníš?“ Ozvalo se mu těsně u ucha a Billovo tělo sebou poplašeně škublo.
„Co? Ne, já…“ líčka se mu začervenala a Tom se usmál. Vztáhl ruku a jemně zastrčil bratrovy vlasy za ucho.
„Máš roztomilý ouška.“
Bill jenom zamrkal. „Co?“
Tom se sklonil a utrhl červený květ omamně vonící květiny. Chvějícíma se rukama ho zastrčil překvapenému klučinovi za ucho a pak vstal. Bill ho omámeně pozoroval a najednou ho zaplavila něha a touha spočinout v jeho náruči. Skousl si ret a popošel blíž k jeho tělu. Najednou stál až moc blízko. Hleděli si do očí a Tom byl první, kdo to spojení přerušil a odtáhl se od něj na bezpečnou vzdálenost. Pozoroval ho a pečlivě si promýšlel, co chce říct. Přerušil ho bratrův ukazováček, který mu ústa umlčel v lehkém doteku. „Teď nic neříkej.“ Znovu ho chytl za ruku a táhl ho tam, kde měl být jejich konečný cíl.
Jako by se najednou ocitli v jiném světě. Tom překvapeně sledoval padající kapičky vody utvářející masu, spojující se v prudký hlučný vodopád. Chvilku se díval skrze vodní stěnu a najednou sluníčko prozářilo její průhlednost a vytvořilo barevné spektrum, které teď oba okouzleně sledovali. A znovu tu byl ten pocit, hluboko v jeho žaludku. Pocit zmatku a zároveň něčeho, co neuměl tak úplně popsat. Jedno věděl. Nechtěl Billa ztratit, ale mít ho nemohl. Alespoň ne podle svých představ. Pozoroval jeho něžnou tvář a trhalo mu srdce, když věděl, že bude muset zase odjet a nechat ho tady.
„Musíme si promluvit.“
Billova tvář najednou změnila výraz a on poplašeně zamrkal.
„Nemůžeme to nechat být? Prostě to nech tak, jak to je.“ Zvedl hlavu a jejich pohledy se propletly, aby nechaly oba zoufale lapat po dechu. Ani jeden z nich nechtěl být tím, kdo uhne pohledem a to křehké pouto utne.
„Bille…“
„Ne, Tome. Dost, prosím.“ Dodal Bill téměř plačtivě a odvrátil tvář.
„Ale…“ Tom se marně pokoušel Billovi vysvětlit, co cítí, ale nedostal šanci. A vlastně nevěděl přesně, co by mu řekl. Jak vyjádřit… povzdechl si.
„Mám tě rád.“ Zašeptal najednou Bill a udělal krok směrem k němu. Pak to šlo ráz na ráz.
Na vlhkém kameni mu podjela noha a on se na malou chvilku ocitl ve vzduchu, než vyděšeně vykníkl. Jeho tělo se nebezpečně naklonilo nad vodopád a on už se viděl, jak počítá andělíčky. Tom zareagoval až překvapivě rychle a než Bill stačil svým neopatrným pohybem sám sebe zabít, bratrovy paže si ho přivinuly k sobě v pevném stisku. Tom mohl cítit, jak se mu drobné tělíčko chvěje v náručí a on nemohl jinak, než ho jemně laskat ve vlasech a nechat jeho slzičky vpíjet do svého trička. Povzdechl si. Stačil jeden neopatrný krok a on spočíval v jeho náručí…
„Tohle už nikdy nedělej.“ Vydechl mu do ucha a něžně se nosem otíral o jeho krk, dokud tiché vzlyky neustaly.
Tom nevěděl, jak dlouho tam stáli, on svírajíc chvějící se klubíčko a jeho bratr pevně se k němu tisknoucí, jako by to byl záchranný bod. A on byl. Stal se jeho záchranným, hlavním a jediným bodem jeho života. Když se konečně Bill pomalu odtáhl, Tom vztáhl ruku a přejel mu dlaní jemně od víček až ke rtu, stírajíc tak slzu, která už dávno zaschla u koutku jeho rtů a zanechala za sebou jen černou šmouhu.
„Musím vypadat jako blbec.“ Zahihňal se Bill a oba věděli, jak moc uměle to znělo. „Málem se mi zastavilo srdce,“ přiznal a pohled mu sklouzl k místu, kde se masa vody tříštila o hladinu a mizela v temnotě. Otřásl se.
„A co teprve mně,“ zakroutil Tom hlavou a cítil, jak se jeho tep s tím, jak oba bezpečně stáli na pevné zemi, vrací do normálu. „Opovaž se ještě někdy něco takového zkoušet. Nikdy, rozumíš?“ Pohlédl do bratrovy tváře a zaznamenal doteď utajované nové vzlyky, které byly doprovázeny novými přívaly slaných kapek. „A nebreč.“ Dodal už mírnějším tónem a vytáhl z kapsy kapesník. Posadil Billa na kmen stromu, Bill sám nebyl schopen vůbec stát, natož se rozumně hnout a tak se poslušně nechal posadit na špinavý kus stromu. Později Toma pobavil svou scénou, když si kalhoty doma svlékl a s křikem o „nových, zničených, oblíbených džínech“ pobíhal v boxerkách po pokoji, tváře rudé vztekem.
Tom přejížděl v jemných dotecích po bratrově tváři a kapesník postupně odstranil stopy slz, řasenky i make-upu. Tom si prohlížel jeho křehkou tvář a přál si, aby měl dost síly na to, být jen jeho bratr. Zároveň toužil najít odvahu, být mnohem víc.
autor: Tenshi88
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
budu doufat aby měl spíš tu odvahu….x)
Moc jsem se těšila na další díl týhle krásy. Mám to opravdu moc ráda.
Ooch..ta poslední věta..normálně mi vhrkly slzy do očí..**
Celej dílek je moc krásnej, procitěnej..:-)
Moc krásný dílek, dneska jsem zrovna na tohle měla náladu…
nevím kam jinamto napsat, viděli jste teď zprávy? Téháčkám prý na předávání cen MTV začali hořet bubny 😀 😀 Chudák Gustav, chytla jsem u toho strašný výtlem, škoda že to prý kamery nezachytily 😀 😀 A Billovi to tam moc slušelo
ty poslední dvě věty ♥_♥
je to moc krásný, ale přála bych si, aby tom tu odvahu našel 🙂