autor: Lauinka
„Ne, ne to je v pohodě.“ Usmál se a líbl ho na čelo.
„Určitě?“ I když se Bill snažil všechen zmatek a překvapení skrýt, on to poznal. V jeho očích četl jako v otevřené knize. „Chceš, abych odešel?“ Zašeptal.
„Nechci, aby sis myslel, že… jsem tě jen využil nebo si jen prostě užil. To vážně ne. S tebou je všechno jiné a krásnější, ale ano. Bude teďka lepší, když půjdeš, ale ne navždy.“ Zadíval se na něj Tom a trochu posmutněl. Teď by jej rád objal a sevřel v náruči po celou noc, ale to nemohl.
Billa tato slova dojala. Věřil mu, tak moc. „Chápu to, neboj.“ Lehce se otřel o jeho rty a zase se odtáhl. Tom se usmál a přitáhl si jej zpátky k sobě.
„Tohle mi stačit nebude.“ Špitl, než opět spojili rty v tom nejněžnějším polibku. Bill se nechával. Takhle spočinuli ještě dlouhou chvíli.
„Ozveš se mi?“ Černovláskovy oči se zabodly hluboko do těch Tomových.
„Ozvu.“ Opětoval ten pohled.
„Dobře.“ Vstal a pomalu se oblékal. Bylo mu líto, že po něčem tak krásném, musí usínat sám. Když si oblékl i poslední kousek oblečení, opět se zadíval na Toma. Ten vstal z postele a navlékl si alespoň boxerky. V domovních dveřích se oba chlapci zastavili.
„Moc mě to mrzí.“ Opět se omluvil a za bok si jej přivinul k sobě.
„Tomi, neomluvej se.“ Usmál se, když přejel dlaní po jeho tváři.
„Jsi úžasný, víš to?“ Opřel se do pohlazení a políbil jej.
„Ne, to ty.“ Lehce jej líbl, a potom už odcházel. „Budu čekat.“
Stále stál v domovních dveřích a díval se za ním. Nejraději by jej dohnal a vtáhl zpět k sobě. Sotvaže zavřel dveře, ozvalo se lehké zaklepání. Otočil se k nim čelem a s radostí otevřel. Ale Bill to bohužel nebyl.
„Nazdár.“ Pozdravil ho Andy. Vysoký blonďáček s krátce střiženými vlasy a zelenýma očima.
„Ahoj, Andy.“ Ustoupil, aby mohl projít. Sedli si v obýváku.
„Stalo se něco?“ Nechápal stále jeho náhlou návštěvu.
„No, jo i ne…“ Zasmál se.
Tom jen pozvedl obočí. „Něco konkrétnějšího mi k tomu neřekneš?“
„OK. Předevčírem jsem se celkem nudil. Znáš to. Toulal jsem se po venku a narazil na oběť. Dlouho jsem s nikým nebyl a ten kluk byl vážně krásnej. Neodolal bys ani ty, vážně. Jen si představ. Vysokej černovlasej kluk, namalovanej jak holka, tak strašně křehkej. Jako porcelánová panenka. Hluboký hnědý oči. Tome, ještě teď z něj nemůžu.“
V Tomovi by se krve nedořezal. Mluvil o jeho lásce. To vůbec nebylo dobré znamení.
„No, a co se stalo? Ty přeci pokaždé dostaneš, co chceš, ne?“ Pozvedl obočí. Měl strach, že něco tuší.
„To bych taky rád věděl.“ Zasmál se. „Najednou mi prostě v parku zmizel. Ale až jej potkám, slibuju ti, Tome, že bude můj.“
„Vždyť už ho ani nepoznáš. Byla tma i mlha.“ Ani si neuvědomil, co řekl. Že se doznal k tomu, že se toulal někde po venku.
„Hele, a jak ty to víš?“ Zadíval se na dredáče.
„No, nemysli si, taky jsem si potřeboval trochu vyhodit z kopýtka.“ Zazubil se, jako, že o ničem neví.
„Jo tak.“ Poplácal ho po rameni se širokým úsměvem. „No a jak dopadl tvůj lov?“
„Můj lov? Dobře, brácho, moc dobře.“ Usmál se nad vzpomínkou při jejich prvním setkání.
„To rád slyším.“
„Ehm, dáš si něco?“ Nějak se zapomněl zeptat. Ta zpráva jej vážně vyvedla z míry. Měl o Billa ještě větší strach.
„Ne, díky, jdu na lov.“ Mrkl na něj a než stačil cokoli říct, Andy opustil jeho dům. Celkem si oddechl a nalil si do malé skleničky vodku. Rychle ji vypil. Cítil teplo prostupující jeho tělem. Zřetelně se oklepal. Věděl příliš dobře, že zahrávat si s Andym není moc dobrý nápad. Byl chladnější než led a jeho srdce bylo kamenné. Moc dobře věděl, co umí. Vždyť Andy byl jeho učitelem.
To ve druhém z domů vládl klid a pohoda. Bill se rozvalil na veliké posteli a zavřel oči. Stále měl v hlavě jejich první milování. Byl jím posedlý? Ano, byl, a tak moc. Viděl ho všude. Nakonec jej ovládl spánek. I ve snech byl s ním. Vzbudilo ho až zavibrování jeho mobilu. Rozespale si jej dal před oči, které se mu rázem proměnily ve dvě žhavé jiskry. Ozval se. Nevěděl, zda radostí skákat či plakat. Četl si zprávu znova a znova. Stálo v ní:
„Ahoj broucku, omlouvam se za vcerejsek.. Rad bych ti dnesek vynahradil, co ty na to?“
Široce se usmál a rychle odepsal:
„Opravdu se neni za co omlouvat. A budu rad, kdyz te uvidim.“
Vstal a protáhl se, když v tom mobil opět počal poskakovat po nočním stolku. Ale tohle nebyla jen zpráva. Volal mu. Rychle přijal hovor.
„Ahoj, broučku. Nevzbudil jsem tě?“ Usmál se hlas na druhé straně.
„Ahoj. Ne, nevzbudil, neboj.“ Zasmálo se to pískle. Opět si lehl do postele a podepřel si hlavu polštářem.
„To jsem rád. A… copak děláš?“ Už to bez něj nemohl vydržet.
„No ani nic. Jen… chybíš mi.“ Odvážil se roztomile zašvitořit.
„Chybím ti?“ Zašeptal s překvapením v hlase. Chtěl jej trochu poškádlit.
„Ano a moc.“ Nervózně si namotával své dlouhé vlasy na prst.
„Hele, dneska večer bych tě rád někam pozval.“ Vzpomněl si, že v jejich klubu je dneska párty. Alespoň tam jej mohl pozvat. Scházeli se tam pouze lidé, jako byl on sám. A nikdo z policistů, by tam dobrovolně nešel. Byla by to sebevražda.
„Opravdu?“ Zasmál se. „A kam?“
„No hip hop asi neposloucháš, ale… hraje tam dneska kámoš. Slíbil jsem, že přijdu, a taky bych tě rád představil partě.“
„Kamarádům?“ Zašeptal unešeně. „Po pravdě hip hop neposlouchám, ale rád s tebou půjdu.“
„Tak fajn. V osm u mě, ano?“ Koukl se na hodiny. Nemohl se již dočkat. Nejraději by čas přetočil o pár hodin dopředu.
„Dobře.“ Souhlasil. Potom se rozloučil a telefon utichl. Opět se jeho srdíčko zatetelilo radostí. Avšak nastal problém. Vůbec netušil, co na sebe. Otevřel skříň a kriticky prohlížel kousek po kousku. Nakonec si vybral jedny černé kapsáče se zipy od stehen až do půlky lýtek. Jeho kamarádka, ještě když byl ve Francii, vždy říkala, že v nich má pěkný zadeček, a tak na to vsázel i dnes. Nechtěl Toma shodit před všemi kamarády. Chtěl, aby byl pochválen, moc mu záleželo na tom vypadat dokonale. Ke kalhotám sladil černé triko s různými stříbrnými nápisy. K tomu černobílou koženou bundičku a své oblíbené bílé boty. Byl spokojen. Po tomhle dlouhém vybírání se i jeho žaludek už hlásil o pozornost. Sešel schody dolů do kuchyně. Na lednici našel vzkaz od mamky: „Zlato, musela jsem do práce. Na stole máš nachystanou snídani. Budu se snažit spěchat, ale nic neslibuju. Pá mamka.“ Otočil se ke stolu, kde opravdu už byly připravené vafle a káva. Jen se usmál.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Mám z Andyho vážně strach…
On půjde k Tomovi a Andy mu něco udělá.. jo.. myslím si to…..
chcípni andyyy!! 😀 prosím at mu nic neudělá 🙁
jo tak Andy bude zleeeej…xD
Já chci taky wafle a káwu…já chci taky hezkej zadeček já chci..ehm..ne sem to tahat nebudu..Lucinko wíš že je to dokonalé..bojíms e andyho ale nic nenadělám…wšak ty to nějak wymyslíš… naprosto úžasný..jsem zawislá a ty to wíš..ale nejen na tomhle ale i na tobě xDDD já chi…další díl:D :-*:-*
ach jo, pískle v kapsáčích jde na hip hop party xD tak roztomilá a zároveň strašidelná povídka…
Nechoď tam!!!!!
A já začínám mít strach. Hlavně z Andrease, Tom jako vrahoun se mi každopádně taky nelíbí, ale vůbec se mi nezamlouvá, co se plánuje na Billa…
já se hrozně o Billa bojím, ten Andy (grr) ho může přepadnout! je to skvělá povdíka a těším se na další díl, ale bojim se!