autor: Janule
BILL
Potichounku za sebou zacvaknu dveře bytu, abych nevzbudil Sabine, která si šla asi před čtvrthodinou lehnout, a vyběhnu nahoru do Tomova bytu. Sice tu nezůstaly žádné jeho věci, ale pořád to tu po něm hezky voní, a já sem rád chodím, když ti dva dole usnou. Tomova ložnice je jediná místnost v domě, která má na okně instalovanou rušičku odposlouchávacích zařízení, díky níž si můžeme s Tomem bez obav telefonovat. Náhodou jsme si o sledování a odposlouchávání tuhle povídali s Maxem, šéfem našich sekuriťáků, a dozvěděli se, že něco takovýho vůbec existuje, tak jsme to hned koupili, nainstalovali a jsme zachráněni. Mobily nám v tomhle směru prověřuje pravidelně ochranka, takže toho se nebojím, a Tom je prozatím na takovým místě, že ho tam určitě nikdo neodposlouchává. Snad jsou tyhle naše večerní hovory opravdu bezpečný a tajný, bez nich bych nejspíš umřel steskem. Chybí mi… Tom mi tak neskutečně chybí. Když jsem ve svém minulém životě žil sám, myslel jsem si, že je to to největší utrpení, jaký může být, ale to jsem ještě nevěděl, jaký to je, někoho nejdřív mít, a pak ho ztratit. Je to o hodně horší. Někdy si říkám, že to tenkrát bylo možná snazší, ale když si uvědomím, že tam jsem byl úplně sám, neměl jsem syna ani Toma, rychle tu myšlenku zaplaším, a začnu se modlit, abychom tohle všechno ve zdraví přežili. I když to, co teď prožíváme, je složitý, nepříjemný a těžký, pořád je to nádherný proti tomu, kdybychom to nikdy nemohli zažít.
Potmě dojdu k Tomově posteli, a po čtyřech se doplazím doprostřed, abych se zachumlal do jeho peřin. Nechal je tak jak byly, když se stěhoval, a já jsem dal schválně Folkový instrukce, aby je nepřevlíkala. Sice na mě trochu divně zírala, ale naštěstí se dál nevyptávala a jen splnila, co měla. Připadám si trochu jako fetišista, když vdechuju jeho vůni, ale je to tak nádherný, že se toho nemůžu nikdy nabažit.
Vytáhnu z kapsy županu mobil, a mrknu na displej. Devět patnáct. Čas volat. Zmáčknu dlouze jedničku, a čekám, až přestane vyzvánění, abych po dlouhým dni mohl zase slyšet jeho hlas.
TOM
Před chvílí jsem dorazil do hotelovýho pokoje, a celej zmoženej vlezl do sprchy. Měl jsem nervy úplně nadranc, když jsem čekal za kostelem, jestli mě zatknou hned, nebo až potom, co si to ilegální zboží převezmu a zaplatím. Naštěstí proběhlo všechno v naprostým pořádku. Sice nevím, jak se ta odrzlá dobrá víla jmenuje, to jsem se radši ani neptal, ale vzala si s sebou na pomoc toho svýho dredáče, aby to za ni přitáhl. Chvíli mi trvalo, než jsem to dovlekl k autu a nacpal do kufru, je to pěkně těžkej balík, ale zvládnul jsem to. Vyplázl jsem za něj deset litrů, tak snad to bude stačit na dvě tři kombinézy. V těchhle mírách se vůbec nevyznám. Vypadá to úplně stejně jako ta látka, z který byly naše starý kombinézy, takže snad bude mít Filip radost. Jsem king. Bude zírat, chlapeček, jak jsem to zvládnul. Jooo, když Tom Kaulitz řekne, že něco sežene, tak přes to nejede vlak, to je jistý… sakra, zvoní mi telefon… to bude Bill. Rychle vyskočím napůl utřenej z vany, a letím do pokoje, abych to vzal. Sice mám ještě mokrý dredy, ale ty budou muset počkat, teď volá můj kocourek.
„Billi?“ oslovím ho hned, protože na mobilu opravdu září jeho úsměv. Zubí se na mě z fotky na tapetě mobilu. Nemá zapnutej videopřenos, takže je nejspíš zase u mě v posteli v naprostý tmě. Dohodli jsme se, že mi odtud bude volat pořád, díky nový rušičce je to bezpečnější.
„Ahoj, Tomi,“ slyším jeho hlas, a úplně mi to vykouzlí úsměv na tváři. Začínám se stávat závislej na jeho voláních, těším se na ně celej den. Musí volat vždycky on, když Sabine a Dejv usnou, a on se může vypařit nahoru, aby bylo jistý, že máme naprostý soukromí. Kecáme takhle většinou hodinu, někdy i dvě, dokud si máme co říct. Vždycky jsme spolu dokázali mluvit o všem možným klidně celej den, a nikdy nás to neomrzelo, natož teď, když se nevidíme. Jen to mám trochu ztížený tím, že mu musím lhát, co se týče Bédy. Vyprávím mu, jak si to s Filipem rozdáváme v počítačovejch hrách, samozřejmě našeho vědce v těch svých báchorkách totálně porážím na hlavičku, to je tutovka…
„Jakej jsi měl den?“ zeptá se mě moje dvojče, zatímco se vracím do koupelny, abych si zabalil vlasy do turbanu. Nemůžu si sednout na postel, dokud je mám mokrý, za chvíli bych seděl v rybníce.
„No… myslím, že celkem úspěšnej. Porazil jsem Filipa na hlavu v jednom novým erpégéčku,“ informuju o svým skutečný úspěchu s látkou na kombinézu, ale musím to zabalit do něčeho stravitelnýho, co mu můžu říct.
„No jasně, zase vítěz co? Jak se to jmenuje, znám to?“ úplně vidím ty jeho oči v sloup, vždycky ho štvalo, když jsem se moc vytahoval a vyhrával… teda hlavně nad ním…
„TIRIUS, ale asi to neznáš, je to fungl nový. Ale už to hrát nebudem, jednou to úplně stačilo. Docela jsem se přitom zapotil. Hlavní je, že jsem vyhrál. A co ty, co jste celej den dělali?“ radši odvedu řeč, nebo se začne víc vyptávat, a skončíme u dalších lží.
„Celkem nic, jako vždycky. Kluk se nudí, strašně se mu po tobě stejská… je to pořád stejný, nic novýho,“ řekne smutně, a slyším, jak si povzdechl. „S návštěvou lodí už neotravuje, ale dalo práci mu to vymluvit. Dneska jsme se dohodli se Sabine, že odjedem na dovolenou, ale zatím netuším kam. Musíme novinářům konečně předhodit ty líbánky, co s nima furt otravujou… Sab se dívala v noťasu na Austrálii, byla tam mapa, a já když to viděl, vzpomněl jsem si na Novej Zéland. Připadá mi to jako docela dobrá volba, co myslíš? Zkusím zavolat tomu chlápkovi, co nám před lety pronajal tu vilu, pamatuješ?“ zasní se, úplně to slyším v jeho hlase. Sakra… jel bych tam s ním, ale to se bohužel teď nestane.
„No to víš, že si to pamatuju… jako by to bylo dneska,“ usmívám se, to byla bezvadná dovolená. Užívali jsme si tam jako nikdy. Klid, vysokej plot, nikde ani noha, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Trochu se mi sevře žaludek, když si představím, že se Sabine budou na tom samým místě, ale když mi dojde, že se tam bude neustále kolem nich motat Dejv, usměju se… snad si to tam užije, kluk jeden ušatá… až se všechno vrátí zpátky, vyrazíme spolu. Sabine se bude lopotit ve svý práci v kanclu, nadávat na svojí blbou šéfovou a nebude součástí naší rodiny…
„Bude se mi tam po tobě strašně stejskat…“ slyším Billův smutnej povzdech.
„Mně už se stejská teď,“ odpovím, zatímco se snažím nacpat mokrý vlasy do ručníku… Sakra! Furt mi to nejde… jednou rukou to nezvládnu… snažím se o to celou dobu, co si povídáme, a pořád mi to padá. „Billí, počkej chvilku, musím si zabalit dredy, mám je mokrý ze sprchy. Položím si tě na poličku, jo? Vydrž minutku.“ Konečně… můžu si udělat na hlavě turban jak tureckej paša, mám těch vlasů nějak moc, budu to muset zkrátit, už je to zase těžký jak blázen. No vida, když mám obě ruce, jde to jako po másle. „Tak jsem tady… hotovo,“ hlásím, že můžeme pokračovat.
„Ty ses sprchoval?“ zeptá se s takovým divným přízvukem Bill.
„Jo, tvůj telefon mě vytáhl z vany, proč?“ odpovím, zatímco si sedám na postel. Už se těším, až se natáhnu, a budu si moct s Billem povídat vleže.
„Jsi nahej?“ ozve se váhavým hlasem, jako by to vůbec nechtěl říct, ale nemohl si pomoct. Usměju se… aha, takže odtud vítr fouká… no to si piš, Billí, že jsem nahej. Nestihl jsem si vzít vůbec nic, mám na sobě jenom ten turban…
„Na co to potřebuješ vědět?“ zeptám se, abych z něj vytáhl, jak to přesně myslel. Ne, že bych to netušil, ale chci využít příležitost, dokud slyším v Billově hlase to něco, co mě nutí myslet na sex.
„Ty nevíš?“ vrátí mi otázku bráška a trochu se zachichtá. „Tak jsi nahej nebo ne?“ hned ze mě páčí znovu. Mám mu to přiznat? No… zkusíme to, uvidíme, co se bude dít dál.
„Mám na hlavě ten turban, ale jinak nic…“
„Uff… a ležíš nebo sedíš?“
„Teď už ležím,“ odpovídám, zatímco se uhnízďuju v posteli a podkládám si hlavu polštářem, aby mi bylo pohodlně. „Ty seš v mojí posteli, že jo?“ ověřím si svůj předpoklad.
„Jo, je mi tu krásně, hezky mi tu voníš,“ přizná Bill, a zasměje se. „Jsem přikrytej až po bradu, a fetuju tě… ale jestli chceš, můžu tu peřinu hodit vedle,“ nabízí mi, moc dobře ví, že se moje fantazie už rozjela na plný pecky, a že ho vidím přímo před sebou, jak se rozvaluje v mojí posteli odkrytej a nahej jak ho pánbůh stvořil. Můj vnitřní zrak je naprosto konkrétní a hypnotizuje jedno místo na jeho těle, který už určitě nebude jen tak v klidu…
„Když to uděláš, vůbec se nebudu zlobit,“ zašeptám, skoro zachraptím, jak se mi zadrhl hlas. „Co máš na sobě?“ zeptám se ještě, i když já ho dávno vidím nahýho.
„Boxerky a župan,“ dostane se mi rychlý odpovědi a trocha funění, jak se Bill snaží jednou rukou odhodit peřinu stranou. Je velká, pro dva, takže mu dá malinko práce se jí zbavit.
„Určitě krásně voníš, že jo?“ snažím se vybavit si Billovu vůni, když je vykoupanej. Župan by neměl, kdyby nebyl, takže musí vonět…
„Myl jsem si hlavu kokosovým šampónem a tělo tím sprcháčem od tebe,“ ujistí mě. Vůně je něco, co mi dokáže skvěle vyvolat vzpomínky, dokonce i ty z nejstaršího dětství, který jsem schopen si jen díky ní vybavit. Natáhnu, a jasně cítím, jak intenzivní jeho vůně je. Miluju ji… miluju jeho.
„Povídej, kde všude ses myl,“ vybídnu ho, ale asi to nebyla správná otázka, protože se rozchechtá. „Co je?“ zeptám se nechápavě.
„No… koupal jsem se s Dejvem, takže to moc erotický nebylo. Normální rychlovka.“
„Aha, no tak to je jasný…“ pochopím, že tudy cesta k erotickýmu rozhovoru nevede. „Tak mi pověz, jak teď ležíš,“ zkusím to jinak, snad to zabere a přestane se konečně chechtat, pako jedno…
„Na zádech, miláčku, na zádech. Na břiše by se mi blbě mluvilo,“ ještě se smíchem heká Bill, ale už se pomalu začíná zklidňovat. „Mám si rozvázat pásek od županu?“ dodá koketně, když se uklidní. Á, začíná se nabízet, vypadá to, že je dneska asi vážně naladěnej a chce se mazlit. Nic proti tomu nemám, naopak, už mi sex s ním strašně chybí, a když není jiná možnost, bude mi muset stačit takhle…
„Jo, to bys byl hodnej, dolů s tím,“ usměju se jeho dotazu. Jako bych mu někdy bránil, aby se svlíkal. Leda tak kdyby u toho byla Sabine… „Ty ses koupal s Dejvem nahej?“ vyhrknu najednou první myšlenku, která mě v tu chvíli napadne. Zatraceně, zase na ni žárlím. Okamžitě mi v hlavě vyjela představa, jak přijde do koupelny a zírá mi na nahýho Billa… sakra, že jsem nedržel zobák, zbytečně to naruší atmosféru.
„Ne, v plavkách… Sabine čuměla, když tam přišla,“ baví se dobře moje dvojče, a já si úlevou odfrknu. I když nás kdysi viděla spolu v posteli, přece jenom… tenkrát jsme byli ožralí, takže to neplatí. „Neboj…“ ještě k tomu se smíchem v hlase dodá Bill, určitě mi čte myšlenky.
„Co na to Dejv, že máš na sobě plavky, nebylo mu to divný?“ zeptám se, abych to tak trochu zakecal… kluk je zvyklej, že se s ním běžně koupeme nahý.
„Jo, ptal se, co blázním, tak jsem mu namluvil, že si zkouším nový plavky k moři. Samozřejmě je chtěl hned taky, ale odmítl jsem kvůli tomu vylejzat mokrej z vany. Zejtra mě to nejspíš nemine,“ vypráví, jak zase ten náš kluk perlí. „A nenarušuj atmosféru, ty…“ vyčte mi, že se ptám na takový ptákoviny.
„Promiň, no… tak jak jsi na tom, máš ještě na sobě župan?“ jsem zvědavej jako opice.
„No… spíš na něm už jenom ležím,“ dostane se mi váhavý odpovědi. „Mám modrý boxerky od Bosse, víš jaký?“ podává hlášení Bill.
„Ty srandovní?“ zeptám se pro jistotu, snad jiný modrý týhle značky nemá. Je na nich totiž dopravní značka „zákaz stání“ a pod ní dokonce i text, aby i ty bez řidičáku věděli, co na ní je.
„Jo, přesně ty,“ usměje se Bill. Vždycky sbíral praštěný spodní prádlo…
„A budeš dodržovat dopravní předpisy, nebo je zase porušíš jako vždycky?“ zeptám se pobaveně, a čekám, co on na to.
„No… záleží na tobě, řekl bych,“ vrátí mi to otázkou. „Podle toho, jak moc se budeš snažit, abych je porušil… tak začni…“ vybídne mě. No to nemusí říkat dvakrát…
„Tak jdeme porušovat…“ zašeptám, jako by to bylo nějaký tajný nebo zakázaný.
„Fajn, ale doufám, že nedostanu pokutu za nedovolený stání, většinou ji dostávám spíš za rychlost,“ dodá dvojsmyslně.
„Hergot, pak kdo tady narušuje atmosféru, ty…“ ozvu se ublíženě, když se začne smát svýmu vlastnímu vtipu. Jenže i přesto mi pomalu ale jistě začíná škubat v rozkroku. Představa rychlosti v týhle souvislosti je docela vzrušující.
„Promiň, no… já se nějak nemůžu soustředit,“ stěžuje si ublíženě, zatímco se dochechtává. „Potřeboval bych tě tady, abys mi něčím ucpal pusu,“ prohlásí zase dvojsmyslně, vtipálek, ale tomu už se radši nesmějeme ani jeden. Bože… jak rád bych mu tu pusu zacpal… nadoraz… hluboko… uff… při tý představě jsem totálně tvrdej.
„To bych taky rád…“ odpovím a pohladím se v rozkroku… potřebuju dotyk, a když zavřu oči, můžu si představit, že leží vedle mě. „Víš, kde máš teď ruku, Billí?“ zeptám se při tý představě.
„Samo… v jedný držím mobil, druhou mám na břiše,“ odpoví promptně. No jasně, co od něj můžu taky čekat… netuší, co jsem chtěl slyšet.
„Myslím, že ne… že mě teď právě hladíš,“ přesvědčuju ho o opaku, „cítíš to?“
„Když zavřu oči, tak jo,“ špitne Bill už úplně uklidněnej, slyším to z jeho hlasu. „Víš, jak si tě představuju?“ zeptá se potichu.
„Jak? Povídej… popiš mi to,“ hladím se dál, občas zajedu níž a jemně se tisknu, tak, jak to mám rád.
„Ležíš na zádech, máš roztažený nohy, a jednu ruku máš na Tomisovi… že jsem se trefil?“
„Skoro… už jenom neleží… jezdí prstem nahoru a dolů…“ popíšu mu, co právě teď dělám.
„…a pomalu začínáš tvrdnout…“
„…nene, už jsem dávno tvrdej jako kámen…“ odpovím pravdu. Napětí mýho těla stoupá s každým jeho slovem, úplně mi k tomu stačí hlas.
„Bože, Tomi…“ vydechne. Nejspíš sám tak daleko není, tak s tím hned něco uděláme, vypadá to, že pořád jen tak leží na zádech…
„Úplně před sebou vidím, jak zřetelně porušuješ dopravní předpisy, měl bys tu značku sundat…“ zašeptám, a ani jeden z nás už se tomu nesměje. Slyším Billa, jak rychlejc dýchá.
„Jo, máš pravdu, teď už bych dostal docela velkou pokutu…“ vzdychne. „Stiskni si ho, jako bych tě držel já… víš, jak to dělám… přejeď palcem, jestli už je mokrej…“ navádí mě, zřejmě už se mu rozjíždí fantazie stejně jako mně.
„Právě si roztírám kapku po žaludu,“ zašeptám a jezdím prstem přesně tak, jak chtěl, „potřeboval by olíznout, Billí…“ škubne sebou jen při představě jeho jazyka, jak zajíždí do prohlubně na žaludu a noří do něj svou kovovou kuličku. „Chtěl bych tvůj jazyk, sakra… jenom na tebe pomyslím, jak se rozvaluješ po mý posteli a sundáváš si ty zatracený boxerky…“
„…právě je stahuju… jsem tak tvrdej, že je přes něj nemůžu dostat dolů…“ zafuní Bill do telefonu, jak se namáhá, když jednou rukou svoje těsný mrňavý prádýlko stahuje dolů přes štíhlý stehna, až na kotníky…
„…bože, chci tě vidět, jak si to děláš, lásko… už jsou pryč?“ ptám se nedočkavě.
„Jo, jsem volnej… řekni mi, co mám dělat dál…“
„Chytni ho, stejně jako já, obtoč kolem něj prsty a začni si ho pomalu honit… chci tě slyšet, jak vzdycháš…“ Poslouchám tichý dýchání, zatímco sám dělám, co jsem po něm chtěl…
„Aaaa, dej mi pusu, Tomi, potřebuju, abys mě přitom líbal…“ vydechne Bill skoro zničeně.
„Líbám tě, lásko,“ mimoděk si olíznu rty, jako bych to opravdu dělal. „Jazykem dráždím tvůj pierc, až ti cinká o zuby, cítíš to?“
„Jo… líbáš krásně,“ šeptá Bill. „Jsem mokrej,“ dodá skoro stydlivě.
„Teď ti sjíždím na krk, tam jsi citlivější. Lížu ti to místečko pod uchem, máš to? Cítíš, jak se tě nemůžu nabažit? Nejradši bych tě olízal celýho,“ rejdím jazykem po svých rtech, druhou rukou zrychluju tempo a lituju, že nemám tu druhou ruku volnou, musím držet telefon. Ale kdybych ho neměl, nemohl bych slyšet nádherný Billovo sténání, jak se sám uspokojuje… podle intenzity zvuků nabral podobný tempo jako já. „Honíš si ho?“ vydechnu, chci to slyšet… nejradši bych, aby pořád mluvil a popisoval, co dělá, ale asi by to nezvládl…
„Jo, Tomi… nádhera… je to úžasný… sjeď mi ještě na bradavky, víš, jak to mám rád,“ poroučí si a já v duchu plním jeho rozkaz…
„Líbám tě, kroužím ti jazykem kolem levý bradavky…“ potvrdím mu jeho požadavek a poslouchám spokojený sténání. Bože… nikdy bych neřekl, že jsou představy tak silný, abych se díky nim doslova za pár chvil udělal. Bill vzdychá přesně jak potřebuju, a já už se pomalu začínám blížit k okamžiku, kdy se snad vážně udělám. Cítím, jak se to blíží… ale to je strašně brzo, to nemůžu… měl bych zvolnit, abychom si to oba pořádně užili… nemůžem to skončit tak rychle. Musím odvést pozornost jinam… něco mě napadne… jo, to bude skvělý…
„Billí? Můžeš pro mě teď něco udělat?“ sotva dýchám, a násilím se přestanu uspokojovat.
„J… jo, c… co potřebuješ,“ vykoktá Bill namáhavě, je jasný, že už je taky v plným vzrušení a blíží se ke konci. Vidím ho jasně před sebou, jak se kroutí na posteli, honí si ho a sotva udrží telefon v ruce.
„Můžeš na chvilku přestat?“
„Ne… nemůžu,“ vzdychne.
„Ale ano, můžeš… pusť toho svýho nedočkavýho krasavce na chvíli, zapni si hlasitej odposlech a polož si mobil vedle sebe na polštář,“ vydám spíš rozkaz, a hned ho taky sám splním. Bože… že mě to nenapadlo hned na začátku, takhle to bude stokrát lepší.
„Ou, Tomi, co chceš dělat?“ slyším, že mu i přes tu překvapenou otázku došlo, o co mi jde.
„Uvidíš, hlavně rychle,“ jsem nedočkavej.
„Dobře, chvilku vydrž,“ sotva dýchá. „Hotovo,“ ozve se za chvilku.
„A teď dělej to, co já…“
„Mluv… poslouchám tě, lásko.“
„Nasliň si pořádně ukazováček, a roztáhni nohy co nejdál od sebe,“ popisuju, co právě sám dělám. Z druhý strany telefonu se ozývá lehké mlasknutí, jak se Bill snaží co nejvíc naslinit prst. Bude to potřebovat… „Chyť si ho do levý ruky a pořádně ho stiskni… a teď zajeď pravou rukou až dolů k zadečku,“ popisuju trasu nasliněnýho ukazováčku, a blížím se pomalu k bodu, kterej je na dotyk neuvěřitelně citlivej…
„Tome,“ vzdychne Bill. „Představuju si, že je to tvůj jazyk…“ vyhrkne, nejspíš mě předběhl a dřív, než jsem mu to stačil říct, krouží vlhkým prstem kolem svý rozkošný dírky. Ach bože… kéž by to mohl být můj jazyk… a ten jeho na mý…
„Jo… Billí, je to můj jazyk… a ten tvůj je tak neskutečně vlhkej a mrštnej,“ vzdychám do telefonu, zatímco můj prst už krouží kolem a pomalu se začíná provrtávat dovnitř. „Přitlač, lásko, přitlač, chci tě cítit hluboko v sobě,“ šeptám s pevně zavřenýma očima, zatímco pronikám prstem co nejhlouběji to jde. „Oh… sakra… jsi úžasnej…“
„T… To… mi… já… už… bože to je nádhera… vždycky se trefíš…“ potichu šeptá Bill, zatímco zrychleně dýchá a já před sebou vidím, jak jeho prst pravidelně vjíždí a zajíždí do jeho zadečku… přesně jako ten můj…
„Přidej další prst,“ sotva vydechnu, když to sám udělám. „Jsi úžasnej, Billi… přirážej do mě pořádně, jak to mám rád,“ stisknu si penis a obě ruce se začnou pohybovat ve stejném rytmu. „Ohoooh,“ slyším z druhý strany sténání, Bill už není ani schopen mluvit, jak ho to zaměstnává. Soustředím se na svoje pocity, prsty pravidelně narážím do prostaty, a při každým doteku nahlas zasténám… bože, to je tak úžasnej pocit, pomalu začínám cítit, že se blížím k vrcholu. Ale ještě to nechci… ještě chvíli, prosím…
„Tomi… já… já… už,“ snaží se mi říct Bill, „už budu…“ dořekne ve stejné chvíli, kdy jsem levou ruku rozjel neuvěřitelnou rychlostí… už se to nedá vydržet. Teď potřebuju pevnej stisk a tvrdý a rychlý přirážení, což si taky hodlám dopřát.
„Já taky, Billí…“ zvládnu říct jen tuhle větu, a když slyším z druhý strany táhlý kňučení, je mi jasný, že Bill už svého vrcholu dosáhl. Mně už stačí jen pár přírazů, a budu na tom stejně… Konečně… konečně stříkám na svý břicho, a mým tělem zmítá fantastickej orgasmus, jakej jsem už delší čas nezažil. Uff… nádhera… jsem vyřízenej…
„Billí?“ vydechnu z posledních sil.
„Ano?“ odpoví mi bráška ze sluchátka stejným stylem.
„Byl jsi úžasnej, kocourku,“ usměju se.
„Ty taky, Tomi. Miluju tě…“
autor: Janule
betaread: Áďa
no tedaaaa tak pánové si užívají žhavého sexu…x)
no wooooow, tak to bylo skvělý:-)
no to jsou nemravové tohlecto…O_o Ale lepší sex po telefonu jsem nečetla!^^ DOKONALÝ! *jokingly*
Och bože, hned na záčátku, jak byla zmíňka o telefonu, mě napadlo, že se tohle odehraje. A co se nestalo? Čtu dál… a je to tam! Děkuju, Janul. Mám dneska nějakou obvlášť perverzáckou náladu o:o) Dvojčátka a sex – to je to, co jsem doslova POTŘEBOVALA. Děkuju! Ten díl byl famózní! Och, o to víc se nemůžudočkat dalších dílů..
Jo začátek jejich erotické konverzace byl docela vtipnej xD Ale pak… No užasny … jen sem čekala kdy je napadne dat ten hlasitej odposlech aby mohli používat obě ruce xD užasné… jako vždy 🙂
ÁÁÁÁÁÁ to bylo skvělííííííí.
Sem si myslela že Bill půjde do Tomova bytu xD. Snad už budou brzo dvojčátka spolu.
A mohli by jet na tu dovolenou … Tom by se nastěhoval do hotelu vedle. Novináře by nechali v Berlíně (?) před barákme :DDD
[5]: Jo souhlasím .. taky mě napadlo aby si dali hlasitej odposlech, ale když byl Tom na hotelu tak by to mohlo bejt slyšet za dveřmama .. a tam projde nějaká pokojská a hned by byli plný novin. Snad tam nikdo nešel xDD
***
Janule promiň že to píšu sem, ale tenhle blog začal nejak blbnout. Chvilku sem se sem nemohla dostat vůbec. (Ani Theo – on mi psal jako jesi mi to jde) a teď když sem chtěla napsat koment tak mě to zase vykoplo. Ještě že sem si to skopírovala :D. Jako je jasný že s tím nic neuděláš že blog.cz někdy blbne jen sem si postěžovala.
Tak mi to nedalo a ačkoliv jsem se měla učit, přečetla jsem si to ještě teď a … bože Jani, tohle se ti vážně povedlo!!! Říkám rovnou, já být kluk, tak mi z toho snad taky stojí :D:D Bylo to vážně dokonalé!!!!
Ale musím říct, že mého miláčka Káťu to rozbrečelo 😀 Teda, ona brečí u všeho, ale normálně jí tvůj sex tak dojal, že fakt chudák brečela 😀 Já ti to jen musela napsat :)))
Vážně povedené!! <3
To bylo famózní Janule. Navíc ty Tomovy myšlenky a poznámky u toho a ten Billda jak se tam vždycky chichotal, živě si to dokážu představit×D no mazeec moc se těším na další díl už, aby ten Béda byl pohromadě.
[7]: Teda Deni, ty mi dáváš 😀 Tak teď abych si zapsala do deníčku, že jsem napsala sex k pláči 😀 Ale pokud tvojí Káťu dojme všechno, tak pak jsem v klidu… 😉
Děkuju všem za chválu, holky, jste moje zlata. Jsem ráda, že ještě alespoň někomu stojí za to mi napsat, poslední dobou mám pocit, že všichni, co to četli, jsou mrtvý… anebo je to už taková nuda, že to přestali číst, to je taky možný… no nic, já to i přesto dopíšu, ať už je to jak chce.
Anketu už sem nedávám, protože mě zbytečně rozčiluje, že někteří jedinci nepochopili, jak funguje, a neustále na ní znovu klikaj, ať píšu cokoliv. To číslo pak už nemá vypovídací hodnotu a jen je k naštvání vzhledem ke komentům. :o) Jdu pracovat, ať mě taky něco uživí, tohle to fakt nebude 😀 I když by to teda nebylo marný… to bych asi psala od rána do večera. 😀
[6]: KaTHulle, já vím, že blog blbne, včera to byl výpadek celého systému, ale pokud máš i další problémy, nejlepší je prostě napsat na e-mail "blog@blog.cz" a tam vypsat svoje problémy, který s naším blogem máš. Nezapomeň Standovi zdůraznit, že tu máme "závoru 18+", která podle mě má s těmi problémy hodně společnýho. Když se na to podívá, mohl by to třeba nějak napravit nebo aspoň poradit, co s tím. Dokud mu někdo nenapíše, nebude se to řešit, bohužel.. každej to nechává na toho druhýho, a nic se neděje. Pa J. :o)
[9]: Jj 😀 No on mi psal Theo že mu to nejde a tak sem to skusila a taky mi to chvilku nešlo se sem vůbec dostat, ale asi za půl hoďky to už šlo … No ale tak všichni víme jakej blog.cz je !!!
A jako musíš to dopsat ty opice !!! Jako to tu hletám už od prvního dílu časoprostoru 1 !!! Tak né že se tu oběví v neděli "sorry děcka ale pokračování nebude" :D:D:D
Já minule nenapsala komenář, co? Jéje. Ne, samozřejmě mě to nenudí, Janule dokáže psát poutavě a humorně za jakékoli situace, tudíž mi vždycky na tváři hraje úsměv a těším se na každý další řádek…
Dvojčata si užila moc pěkný sexík po telefonu, na začátku jsem se tlemila, ale pak to už bylo jen a jen vzrušující. 🙂
Sabine má fakt povedeného manžílka. To jsem zvědavá, co bude dělat, až jej jednou načapá na drátě s Tomem a s prsty zabořenými neznámo kde. 🙂
Mimochodem, blog.cz mi blbne taky, ale už to ani neřeším…
Tohle byl fakt povedený díl, až jsi mě přiměla se trochu červenat, to už se mi dlouho nestalo;-) jinak je mi jich trochu líto, že to musí dělat jen po telefonu, ale zase bylo zajímavý to číst:-) jo a chudák Sabine, ona si ho vezme, aby je zachránila a oni by jí div psí hlavu nenasadili… aby Billa náhodou neokoukala;-)
[9]: Jani, můžeš být v klidu… 😀 Jí to nerozbrečelo tak, že by to bylo špatný nebo tak (teda doufám, že jsem to pochopila dobře teď :D), ale ona mi brečela i u toho, když jsem jí poslala úryvek jedné povídky, kde dvojčata jedla cukroví 😀 Byla unešená, stejně tak jako já, až z toho chudák brečela 😀 Ne vážně, napsala jsi to výborně!!!! Furt nevím, kam na ty nápady chodíš :))))
Tak na ten sex po telefonu se těším od takovýho dobrýho… no už ani nevím od jakýhože vlastně dílu. Krásný, moc krásný. Sice jsem neplakala, jako třeba Denina Káťa, ale bylo mi trošičku smutno při pomyšlení, že dvojčátka nemůžou být spolu. A tak co třeba kdyby Filip trošku pohnul? :)))
Bože to bolo zase niečo… krásne, iné, horúce a zároveň tak smutné. Chcem aby boli už spolu. A strašne sa teším na ich naozajstné stretnutie, to sa asi neudržím a budem rumádzgať šťastím.
Uff, vážně se mi ulevilo, že to Tom všechno v pořádku zvládnul! Mě už u minulého dílu začínaly v hlavě kolovat hrůzné scénáře toho, co by se mohlo stát a že kdyby ta holka fakt přitáhla poldy, tak by bylo všechno v pr…Takže jsem šťastná, že se to nestalo a zase jsme o krůček blíž k Bédovi 🙂
Když Bill Tomovi vyprávěl jak vybírají se Sabine dovolenou, tak mi zase bylo strašně smutno. Za Toma. Jsem vážně ráda, že nejsem na jeho místě, protože já bych se asi užárlila k smrti!
A sex po telefonu byl dokonalý! Pomalu jsem u toho slintala, i když se přiznávám, že i u toho mi bylo maličko smutno 😀 Chtěla bych aby už byli spolu! 😀