autor: Ketty
Believe me, it’s gonna be alright
„Davide? Můžu s tebou mluvit?“ klepal Bill na dveře manažerova pokoje.
„Jasně, pojď,“ přikývl David.
„Totiž, nemůžeme… nemohli bychom… zrušit to dnešní vystoupení?“ Bill se se sklopenou hlavou posadil na Davidovu postel.
„Víš, že nemohli… pokud chceš spáchat sebevraždu, doporučoval bych ti udělat to jinak… Dave tě totiž jinak nejspíš zabije,“ odtušil David a zaraženě pohlížel na zdrceného zpěváka.
„Ach jo… když já… nejsem schopný vystupovat, nechci tam jít…“ Bill zvedl k Davidovi prosebný pohled.
„Klid, to zvládneš… tak to v nejhorším odzpíváš na playback, no… Co je s tebou?“ David na něj starostlivě pohlédl.
„Nic, já jenom… Tom chce bydlet s nějakou holkou,“ dostal ze sebe Bill ublíženě.
David si povzdechl.
„No, vždyť to není takový problém, ne?“ zkusil opatrně.
„Je! Já… nechci, aby žil s někym jinym než… se mnou…“ prohlásil Bill umíněně.
„No tak, vždyť je to normální… tak to prostě je, zkrátka se do ní zamiloval a chce být jenom s ní… nemůžeš od něj chtít, aby s tebou byl navždycky,“ David si přisedl k Billovi. Neříkalo se mu to snadno, stejně jako Bill se s tou skutečností nechtěl smířit, nějakým způsobem ale teď získal dojem, že by měl Billovi pomoct se přes to dostat… Opravdu působil zuboženě.
„Jenže ty to nechápeš, já jsem jeho dvojče… on ví, že ho potřebuju… potřebuju ho mít u sebe, potřebuju si s nim povídat, potřebuju ho cítit…“ Billovi se v očích zaleskla slza…
„No tak, Bille…“ David nesnášel takovéhle situace, nikdy nevěděl, jak Billa utěšit.
„Co si myslí, že bez něj budu dělat?“ vzlykl Bill.
„Mám být sám, sám si najít nějakej malej byt, sám tam žít, všechno dělat sám…? Tohle chce? Vždyť mně by nevadilo, kdyby tam ta holka občas přespala, ale nemůže mi ho vzít úplně, nedovolím jí to!“ Bill zdrceně zabořil hlavu do Davidova ramene. Obtočil ruce kolem jeho krku a rozvzlykal se. David začínal panikařit. Nevěděl, co teď s ním. Jeho tělo se třáslo a David netušil, jak mu pomoci.
„No tak, Bille, klid…“ utěšoval ho a lehce ho hladil po zádech. „Přece ho neztratíš navždycky, jen bude bydlet s tou svojí holkou, stejně bude většinu času na cestách, a ty s ním… užiješ si ho mnohem víc než ta holka… No tak nebreč… Vždyť se nic neděje…“
„Jenže… já se bojim, že je něco špatně…“ vydechl Bill a přitiskl se ještě pevněji k Davidovi. Potřeboval teď cítit něčí blízkost.
„Co když má Tom pravdu? Tohle je první holka, na kterou žárlím… Poprvé za celou tu dobu… Poprvé mi dělá problém jednat s nim normálně, poprvé mi polibek s nim nepřipadá vůbec zvrácený… Co se to jenom děje?“ dostal ze sebe Bill tenkým hlasem.
David se nervózně ošil. Co to Bill řekl? Má to znamenat…
„Ehmm… Tom se ti… líbí?“
„Já nevim, Davi… vážně už nevím… Myslel jsem, že ne, jenže tohle prostě nedokážu ovlivnit… je to hrozně divný… Kdyby nebylo téhle hry, nikdy by mě to nenapadlo,“ Bill zavrtěl hlavou.
„Už jsem se smířil s tím, že jsem nejspíš na kluky, ale tohle už je přece jenom divný… Nevím, co mám dělat. Teď Tom souhlasil s tím, že se teda budeme líbat, jak jste chtěli, a já si nejsem jistý, co bude pak… pak už to nepůjde zpátky… Už prostě nebudeme jenom bratři, já vím, že ne… ale to já nechci,“ přestože z Billa čišelo zoufalství, Davida povzbudilo, že alespoň přestal brečet.
„Počkej, on vážně souhlasil?“ vytřeštil oči, když si to uvědomil.
„Jo, nakonec jo…“ přikývl Bill. Davidovo objetí jej alespoň zčásti uklidnilo.
„Dave se zblázní radostí… A ty nebuď tak vyděšenej, to se prostě stane… uvidíš – buď to přejde, anebo třeba přesvědčíš Toma, že by to šlo… Třeba se mu ten polibek bude líbit… co ty víš,“ zamrkal David na Billa povzbudivě.
„To si nemyslím… když má teď tu svou Agnes…“ Bill protočil oči.
„Ale prosimtě… určitě se mu to bude víc líbit s tebou, nějaká Agnes se může jít zahrabat… Musíš si trochu věřit,“ usmál se David na Billa povzbudivě.
„No… uvidíme…“ uculil se Bill. Oči měl rozmazané, celkově vypadal strašně, ale působil teď mnohem spokojenějším dojmem. Třeba měl David pravdu… spíš než v to, že se Tomovi bude polibek líbit, doufal, že ho to přejde. Byl zkrátka jen zmatený… nemohlo to nic znamenat. A co se Agnes týče… však on ještě Tomovi ukáže, s kým bude lepší bydlet… jak řekl David, nějaká koza se může jít zahrabat. Ač si to Bill nechtěl přiznat, opravdu na tuhle holku žárlil, a poprvé za celý život si přál, aby Tom svou přítelkyni nechal. Ale co, všechno je jednou poprvé.
„Díky, Davi… už je mi líp,“ usmál se jemně a zlehka manažera pohladil po hřbetu ruky, kterou měl David položenou v klíně. Davida to mírně vyděsilo, nedal však na sobě nic znát. Věděl, že se takhle Bill chová skoro ke všem… přesto však v sobě nedokázal zaplašit nepříjemnou myšlenku, neustále opakující slova – vždyť je o sedmnáct let mladší, pracuje s tebou… jak si tohle může dovolovat? Ubránil se pokušení vyjet na něj, co to mělo znamenat a namísto toho se na něj znovu mile usmál.
„To je dobře. Tak teď jdi a udělej si něco s tím obličejem, za pár hodin vystupuješ.“
°°°°
„Tome, podej mi tu colu,“ žádal Bill bratra, který se opíral o to, co mělo představovat kuchyňskou linku v jejich tourbuse.
„Neumíš se zvednout a podat si jí sám?“ zavrčel Tom. Neměl náladu natahovat se pro lahev coly, když to Bill neměl zase o tolik dál.
„Nekecej a podej mi ji!“ štěkl Bill. Ani jeden neměli zrovna nejlepší náladu, už se autobusem trmáceli asi čtyři hodiny a zdaleka se ještě ani neblížili k hranicím rodné země. Jediný, kdo jim momentálně byl ochotný dělat společnost, byl David, i když jen seděl u malého stolu u okna naproti Billovi a zíral do svého laptopu.
„Nic ti podávat nebudu, nemůžeš jednou něco udělat sám?“ Tom umíněně založil ruce na prsou. Zkrátka neměl náladu předstírat, jak bratra zbožňuje. Všechno mu lezlo na nervy, zrovna tak jako jeho dvojčeti.
Bill si naštvaně odfrkl, zvedl se od stolu a přešel k lince.
„Děkuju, jseš fakt milej,“ zavrčel přitom ironicky a lehce do Toma strčil, když se okolo něj musel protáhnout, aby dosáhl na colu. Tom to nečekal a chrstnul na své dlouhé tričko trochu obsahu sklenice ledového čaje, jenž držel v ruce.
„Jseš normální?“ vyjel na Billa a bezmyšlenkovitě do něj strčil ještě daleko větší silou, až Bill zkropil colou, kterou si právě naléval do sklenice, podstatnou část linky i svoje tyrkysové tepláky. Bill jen zalapal po dechu a snažil se odstoupit od linky, ze které stékala cola; ve stísněném tourbusu však neměl nejmenší šanci na úspěch.
„Co zas děláte, nemohli byste…?“ ozval se David, kterého dvojčata zdržovala od práce. Billův pronikavý hlas ho ale hravě přehlušil.
„Ty seš doopravdy kretén!“ vyjel na Toma. „Fakt se chováš jako idiot, jako by byl takovej problém mi tu flašku podat. A tohle si hezky utřeš a vypereš, abys věděl, jinak-“ křičel na dvojče, Tom ho však přerušil.
„Jinak co?“
„Jinak…“ nadechl se Bill, Tom ho však nepustil ke slovu.
„Jinak budeš žalovat mámě? Nebo si půjdeš stěžovat Davidovi? Nebylo by to poprvý, že?“ ušklíbl se Tom a snažil se vysušit své triko od čaje.
„Oh, Davi, Davi, Tom si mě vůbec nevšímá, neusmívá se na mě, neobjímá mě, kdykoliv si zamanu, to je strašný, řekni mu něco!“ zakňoural Tom vysokým hlasem a zpražil dvojče nepěkným pohledem.
Bill zůstal stát s pootevřenou pusou a působil dojmem, že by Toma co nevidět něčím uhodil, kdyby do toho konečně nezasáhl David.
„Nemůžete toho nechat?!“ rozkřikl se na ně.
„Chováte se fakt jak malí. Jděte si už lehnout, bude jedna a zítra brzo vstáváte, bude soundcheck, a já vás nehodlám zase hodinu tahat z postelí,“ ukázal ke dveřím.
Bill s Tomem si jen vyměnili zlostné pohledy a rozešli se směrem z místnosti. David ještě zaslechl Tomovo tiché a vysoké: „Ale on si začal!“, když napodoboval Billa, ten do něj ale ještě jednou lehce strčil a pak už Davidovi zmizeli z dohledu v zadní části autobusu.
„Tahle dvojčata…“ zavrtěl David hlavou a opět se sklonil k notebooku. Věděl, že další ráno si na tuhle hádku ani nevzpomenou.
Shodou okolností to byly fotky jich dvou, co svítilo na jeho monitoru. Kontroloval stránky oficiálního fanklubu, vzkazy od fanynek a ohlasy na poslední velké vystoupení v Itálii. Byly vesměs velmi dobré, ale bylo jich žalostně málo. Kde jsou ty časy, kdy vyprodali halu za dvanáct minut? Ale to se může zanedlouho vrátit… Byli už přeci na dobré cestě… Nemělo smysl čekat. David urychleně klikl na příslušný odkaz a ocitl se na oficiálním fanfóru. Proklikal se až k příslušné místnosti a znovu se slastně přivřenýma očima probíral milostnými montážemi. Za těch několik týdnů, co tímhle žil, už se s tím stačil smířit. Nemělo cenu si něco nalhávat. Představa těch dvou spolu ho zatraceně moc vzrušovala. A tentokrát tomu nebylo jinak. Většinu obrázků už znal, stále ho však naprosto fascinovaly. Znovu a znovu roloval stránku dolů, jeho hladovým očím se naskýtal nádherný pohled. Ale co je tohle? Video? Videomontáž s dvojčaty – podle toho, co děvčata na fóru psala – pěkně žhavá. Video mělo velmi kladné ohlasy a Davida doopravdy lákalo přehrávač zapnout. Vlastně proč ne? Dvojčata, Georg, Gustav a ostatní vybraní členové týmu, co cestovali s kapelou, už dávno spali, nebo přinejmenším byli zalezlí v zadní části tourbusu a dělali si vlastní věci. Nikdo si ho nebude všímat, klidně se na videomontáž může podívat…
Nedočkavě klikl na tlačítko play. Kuchyňkou se rozezněla melodie svádivé písničky a na monitoru se zjevil obraz dvou chlapců ve spodním prádle, k jejichž tělům byly namontované hlavy dvojčat. Davida fascinovalo, jak byly fanynky kreativní. Obraz byl sice trochu trhaný, ale zážitek to byl perfektní.
Chlapec s hlavou Toma si k sobě přitáhl Billa a začal z něj sundávat černé boxerky. Bill byl šikovně natočený ke kameře bokem, takže do jeho rozkroku nebylo vidět. Když se Bill svalil do postele za Tomem, David si nervózně poposedl. S každou další vteřinou, odpočítávající se dole pod oknem přehrávače, byl vzrušenější. Prudce vydechl, když se rty chlapců setkaly. Nebylo to nijak mistrovsky vyvedené, ale i tak to mělo něco do sebe.
Těla chlapců ve videu se vzájemně proplétala a David cítil čím dál tím větší vzrušení… Tomovy ruce klouzaly po Billově těle, když vtom –
„Davide?“
autor: Ketty
betaread: Janule
no jestli ten někdo, kdo přišel, viděl na co Davi kouká tak se ještě pobavíme…xD
to bylo jasný, že mu tam někdo vleze:D de o tom, kdo to bude xD
Tom by byl asi hooodně horší případ:D
No tý vole… kdo tam je? Tom? Bill? Dave? o můj bože chudák David xD
ježiš xD proč jsou an sebe takovííí?
vždyť s emají přece rádi xD tak ať tom vykope tamtu a je pěkně s Billem 🙂
konečně!!! 😀 na tenhle okamžik jsem se těšila jak blázen 🙂 ale Tom se teda k Billovi choval docela hnusně s tím, jak ho napodoboval… ale Bill by mě taky pochopit bratrovy city… jak říkám, každý tam má plus i mínus, a kdyby se na tomhle blogu nejednalo o twincest, tak držím palce Tomovi a Agnes. ale takhle jsem zvědavá, jak těm dvěma hodláš nechat najít k sobě cestu 🙂
Ha, přistižen při činu:-D No teda, koukám, že z toho pro dvojčata začíná být pěkně začarovanej kruh… Bill mě začíná silně připomínat mě – taky mám ráda své jistoty a nesnáším, když mi chce někdo někoho "sebrat". Vlastně ho úplně chápu, ale taky chápu i Toma. Pořád je to tak zamotané, ale právě proto je to reálné a moc se mi to líbí:-D♥
Aaa, ma po srandě chlapeček 😀
Oo jak napodoval Tom toho Billa..to mě úplně pobavilo.. :D:D A zajímalo by mě,kdo ho nachytal..
Pani takhle to useknout xD Moc hezká kapitolka… ta "hadka" dvojcat me opravdu pobavila xD … Už se moc tesim na pokracovani ♥
Ne, David to stoprocentně zahraje do outu 🙂 Nebo taky ne. Uvidíme v příštím díle, už aby tady byl… 🙂 Mně by se líbil takový zvrat, že by Bill začal chodit s Davidem, pak už by mi byla Agnes u příslušných partií, ale takhle, když je Bill sám…
Ou ten David je ale uchyl xDDD
Moc pěkný dílek…těším se na další x)
xD kdyby si ty prasárny nechal na doma… xD jsem zvědavá, kdo to bude 🙂
Dokonalí jako vždycky xD