autor: Iwča
„P-promiň,“ vyžbleptnul Bill po chvíli.
„V pohodě, ale příště koukej na cestu.“
„Vážně promiň, mrzí mě to,“ zopakoval svou omluvu. Tom zakroutil hlavou, Bill byl opravdu sladkej.
„V pohodě.“
„Už si budu-„
„Bille!“ kouknul na něj dredáč razantně a šel ke dveřím, vzal za kliku a vešel do třídy. Učitelka jeho pozdní příchod přešla, jako vždycky, když se za ním ale vynořil Bill, nevěřila svým očím.
„Bille!“ kouknul na něj dredáč razantně a šel ke dveřím, vzal za kliku a vešel do třídy. Učitelka jeho pozdní příchod přešla, jako vždycky, když se za ním ale vynořil Bill, nevěřila svým očím.
„Pane Kaulitz? Kde jste se zdržel?“
„N-na… záchodě,“ odpověděl Bill tiše a koukal zase do země. Tom už seděl v lavici, se zalíbením ho pozoroval. Slušelo mu to, když se styděl, nemohl na něj nekoukat.
„Když můžeš být na záchodě i po zvonění, tak zřejmě rozumíš látce. V tom případě pojď k tabuli.“
„N-na… záchodě,“ odpověděl Bill tiše a koukal zase do země. Tom už seděl v lavici, se zalíbením ho pozoroval. Slušelo mu to, když se styděl, nemohl na něj nekoukat.
„Když můžeš být na záchodě i po zvonění, tak zřejmě rozumíš látce. V tom případě pojď k tabuli.“
Bill na ni kouknul. Tomu se říká vážně smůla. Povzdechl si a šel k tabuli, vzal křídu.
„Takže si piš. Vezmeme-li 5. odmocninu z neznámého čísla a přičteme k ní mocninu poloviny pátého násobku osmnácti, vyjde nám zlomek 4xy/5x. Jaké je neznámé číslo?“ Černovlásek vykulil oči. Matika mu nikdy nešla. A navíc vůbec nevěděl, co mu učitelka právě řekla. Jen stál, dloubal nehtem do křídy a koukal na tabuli.
„No tak co bude?“ ozvala se za ním starší dáma, která vyučovala.
„Nevim,“ pípnul.
„Tak si sedni a máš za pět. Tohle bys na střední škole měl zvládnout. Takové problémy si hned první den dělat. Že ti to za to stojí.“ Bill kývnul, položil křídu a šel na svoje místo. Sednul si na židli a na svého souseda se ani nepodíval. Vždyť za to vlastně mohl on. Kdyby mu nedal tu cigaretu, tak by byl ve třídě dávno před zvoněním. Bill za to nemohl, on byl vždycky vzorný.
„Sorry,“ šeptnul Tom po chvíli a naklonil se k němu. Bill nic neřekl, jen si pro sebe zavrčel.
„Hele já za to nemůžu!“ syknul dredáč a koukal na svého souseda. Ten se na něj konečně podíval.
„A kdo? Neměl si mi dávat tu cigaretu.“
„Neměl sis jí brát, tohle na mě nehodíš!“
To bylo poslední, co si za dobu ve škole řekli. Poprvé se viděli, skamarádili se a pohádali. Bill úplně nechápal, jak to mohli za hodinu všechno stihnout. Možná ho to trochu mrzelo, ale on se nebude omlouvat. On nic neudělal.
***
Tři dny spolu nemluvili. Bill už z toho byl nesvůj, ve škole neměl co dělat. Navíc na něj to třetí ráno začali pokřikovat i nadávky. To už bylo na Billa moc. O velké přestávce k němu přišel Marcus. Sice vedle černovlasého mladíka pořád seděl dredáč, ale Marcus už se ho nebál. Ne, když viděl, že si ti dva spolu nepovídají.
„Ahoj, kotě,“ zazubil se a sedl si Billovi na lavici. Ten se na něj ani nepodíval… radši. „Ty se se mnou nebavíš, co?“ strčil mu do ramene. Bill pořád nereagoval. „Nějakej namyšlenej pán, ne?“ křiknul a znovu do něj strčil. Tom to všechno po očku sledoval. Čekal, až to Marcus přežene. Což se stalo ve chvíli, kdy Billa nazval děvkou. Prudce se zvednul a chytil Marcuse za límec, smýknul s ním o zeď. Marcus zalapal po dechu, vystrašeně se na Toma podíval.
„Spíš ty si namyšlenej, ne?“ syknul a hlavou mu lehce bouchnul o stěnu.
„O-omlouvám se,“ pípnul Marcus, nějakým způsobem se dostal z Tomova sevření a rychle odběhl pryč. Kluk s kšiltovkou se lehce usmál a sedl si zpátky vedle Billa. Ten na něj nevěřícně koukal.
„Proč si to udělal?“ zeptal se tiše.
„Ani nevim. Si slabej, člověk tě hned začne litovat,“ zazubil se Tom a kouknul na svého spolusedícího.
„Ty si blb!“ Bill se zasmál a koukal na Toma. Na rtech se mu najednou usadil úsměv, ani si neuvědomil, jak moc ho taková maličkost potěšila.
„Vážně mě mrzí, že máš kvůli mě pětku. Můžu tě to doučit, jestli chceš.“
„No, asi by to šlo, ale kdy?“
„Co hned dneska?“
„Co hned dneska?“
„Tak… jo, asi by to šlo,“ usmál se černovlasý mladík a už teď se nemohl dočkat odpoledne stráveného s Tomem. Něco ho na něm prostě… přitahovalo. Možná to, že byli úplně jiní.
Zazvonilo po poslední hodině. Bill se zvednul, dal si věci rychle do tašky a podíval se na Toma.
„Můžem?“ usmál se. Mladík s dredy kývnul a oba šli do šatny. Vzali si boty, Bill ještě kabát a vyšli ven ze školy.
„Kde bydlíš?“ kouknul černovlásek na kluka vedle sebe, pořád se přiblble usmíval.
„V centru, musíme metrem.“ Bill jen přikyvoval. Připadal Tomovi tak sladký. Pořád dokola si to opakoval a pozoroval každou věc, kterou udělal. Sebrali se a šli spolu na metro. Po půl hodině cesty byli v centru, došli do nějaké… čtvrti. Bill užasle pozoroval všechno kolem. Bylo tam tolik lidí a všichni vypadali tak uvolnění a šťastní. Došli k nějaké bytovce, vylezli do druhého poschodí a Tom otevřel dveře. Měl menší byt, gauč, o kousek dál postel, něco jako kuchyň…
„Žiješ tu sám?“
„Jo. A odlož si,“ zasmál se Tom, když viděl Billa pořád v kabátě. Stoupnul si za něj a opatrně mu sundal kabát. Nechtě mu při tom zavadil o ruku. Měl tak jemné ruce. Ani si neuvědomil, že ho pořád drží. Jen si užíval pocitu mít něco tak jemnýho ve svojí dlani.
„T-Tome?“ vyrušil ho z rozjímání tichý hlas.
„Promiň,“ dredáč se probral a hned Billa pustil. „Tak si sednem.“
autor: Iwča
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
mhh vubec by mi nevadilo kdyby se sem daly všechny díly najednou !! xD moc se mi to líbí… 🙂
heh……tak takhle na to jdou ty dva…xD
oh… to je užasny… jak se ho zastal… pěkny 🙂
Moc pěkné,už se těším na pokráčko!!
dál:):) moc hezký:
joo, hlavně, že už spolu zase mluví, a jak se ho tom zastal bylo vážně pěkný 🙂
Umm.. sami u Toma v bytě… no…
To bylo krásný jak se ho Tom zastal..;-)
Próóč je to tak krátký? 🙂 Moc pěkná povídka, oslovila mě hned od začátku, budu se těšit na další díly. Jen mi nejde do hlavy ten Tom, co dělá na střední v třiadvaceti, blbej jak tágo nejspíš není, když chce Billa doučovat… No, ledaže by Tom Billa vůbec nezamýšlel doučovat. 🙂
No.. to co urobil Tom pre Billa uzasne.. fakt..