Dvojče na jednu noc 33.

autor: Bajik

Bajik

„Takže nám zavřete hubu pizzou a sami si půjdete jako do restaurace,“ zahuhlal Tom s plnou pusou a otočil se na Beátu.

„Kolikrát ti mám vysvětlovat, že to je výjimečně?!“ rozčílila se Bea trošku a promnula si obličej. Ano, už věděla, proč tolikrát potratila.

„A co bude s Izzy? Půjde s váma?“ zeptal se nezávazně Bill, v jeho hlase nebylo slyšet takové nepřátelství jako v hlase jeho dvojčete.

„Zůstane tu s vámi, pokud vám to nevadí. My přijdeme bůhví kdy, a ona musí nejpozději ve čtvrt na deset jít do postele. Když jde později, strašně se budí,“ posadila se Alice na židli vedle Toma a ubrouskem utřela pusu malé Izzy, která seděla na jeho klíně. Byla špinavá od kečupu. „Nevadí, že ji tady necháme? Nebo jste měli něco důležitějšího na práci?“

„No, chtěli jsme se s Billem stavit u Melanie, a pak se dívat na porno, ale to klidně počká,“ řekl Tom vážně a významně se podíval na Billa. Ten jen pokýval hlavou a dělal, že slovo porno neslyšel.

„Tome,“ šťouchla Alice synovce pod žebra, „je tady malé dítě. Nemůžeš říkat tyhle věci.“

„Tomí, co je to ‚porno‘?“ zeptala se Izzy a otevřela pusu, aby si kousla kousku pizzy, který jí Tom nabízel.

„TOME!“ zahučeli na něj dospělí, když se předklonil k jejímu malému oušku.

„Já ti to povím, až tady nikdo nebude, ano?“ mrknul na ni a ona se rozchichotala.

Bill počínání svého staršího dvojčete sledoval s obdivem. Nikdy by neřekl, že má tak moc rád malé děti. Ten způsob, jak s ní dokázal mluvit, jej zarážel nejvíc. Mluvil s ní jako se stejně starou holkou, jako by to nebylo dítě; jako by byla už jen krůček od dospělosti. Jako by jí místo čtyř bylo nejmíň patnáct.

I když vlastně byla malá Izzy naprosto k sežrání a okolo svého malého prstíčku si omotala v krátkém časovém úseku i Billa.

Alice se chvíli na Toma rozzlobeně koukala; vždyť na takovýhle věci měla Isabella ještě spoustu času. Podívala se na Hanse a rozhodla. „Já myslím, že už půjdeme, nebo ne?“

„Jo, jasně. Izzy, pojď se mnou do auta pro batůžek,“ řekl Hans a zachrastil v ruce s klíči od auta.

„Už jdu, tati,“ řekla Izzy, skočila z Tomova klína a utíkala za Hansem.

„Budu dělat, že jsi o pornu před ní nic neřekl, ano?“ řekla Alice a pohladila si bříško. „Takže – Žádnou zmrzlinu do postele, ta pizza je její dnešní poslední jídlo. Budete ji muset vykoupat, ale za žádnou cenu se nenech přemluvit, že chce plnou vanu; nedáš pozor a ona se utopí, to už tady taky jednou málem bylo. A ať tě už vůbec nenapadne, že bys ji vzal na noční koupání do bazénu jako minulý léto! Víš, že byla dlouho nemocná. Jo a dejte ji spát nejpozději v devět. Možná bude chtít přečíst kousek Šarlotiny pavučinky, anebo abyste jí to pustili na DVD. V tomhle jí vyhovte. Kdyby něco,“ zvedla se Alice ze židle, „zavolejte. A žádný porno!“ zdůraznila a prohrábla Billovi vlasy, jak okolo něj procházela.

„Neboj,“ otočil se na ni Tom s úsměvem, „kdyžtak ji zavřeme do pokoje a my s tím půjdeme do obýváku,“ mrknul na ni jedním okem. Alice se na něj varovně usmála a odkolíbala se do předsíně.

„Užijte si to!“ zavolal za ní Bill spěšně a vstal ze židle. Odnesl prázdnou krabici od pizzy do koše a otevřel lednici, odkud vzal chlazenou láhev koly a napil se.

„Neutop se,“ řekl Tom, když okolo něj procházel, a lehce strčil do flašky. Samozřejmě že se Bill polil.

„Zabiju tě, ty hajzle!“ křičel a utíkal za ním. Schody bral po dvou, stejně jako jeho dvojče, které mělo co dělat, aby nehodilo tlamu ve svých velkých kalhotách, a tím si nevyrazilo všechny přední zuby. Ty však málem vyrazil Billovi, když mu přibouchl dveře od pokoje přímo před nosem.

Bill vletěl do pokoje jako uragán a mínil Toma nakopat do tý jeho hoperský prdele, ale nikde jej neviděl. Dveře se za ním s tichým cvaknutím zavřely a Tom jej chytnul zezadu do náruče. Bill vyvýsknul leknutím téměř jako holka.

„Ty idiote!“ zakřičel a Tom jej se smíchem položil do čistých peřin. Potom si lehnul vedle něj a jemně jej políbil.

„Co tak najednou tolik něžnosti?“ zeptal se Bill překvapeně a překulil se tak, aby měl hlavu na polštáři.

„Myslel jsem, že za to odpoledne bych na tebe měl být hodný. Měl bych si tě nějak předcházet… Nějak tě rozmazlovat,“ řekl a lehnul si vedle něj, aby jej mohl obejmout. Bill se k němu přitisknul jako dítě k plyšovému medvídku. „Je sice strašně rajcovní, když moje koťátko vytahuje drápky, ale když se nechá hladit, a když by se mohlo slastí upříst… Líbíš se mi tak mnohem víc,“ dopověděl dredáč a políbil bratra do vlasů.

„Chceš, abych byl hodnej kocourek?“ zeptal se jej Bill a přitisknul se k němu ještě blíž. Mezi jejich těly by v tomto okamžiku neproklouzla ani kapka vody, neprotáhl by se tudy ani tenoučký list papíru.

„Chci, abys to byl ty,“ pohladil ho Tom po vlasech a zastrčil je za ucho. Lehce jej políbil na čelo, a kdyby mohl Bill příst, předl by jako o závod.

„Vy se k sobě tulíte jako maminka a tatínek,“ ozval se dětský zvonivý hlásek ode dveří a dvojčata se od sebe odlepila, jako by byl ten druhý prašivý. Bill se rozpačitě otočil zády k malé holčičce a zčervenal jako rajče, Tom se jen usmál nad jeho reakcí.

„Bellinko, zlato, pojď ke mně,“ poplácal si Tom na kolena a nepřestával se na Izzy usmívat.

Izzy k němu přicupitala s batůžkem ve tvaru medvídka na zádech a nechala se zvednout do náruče.

„Izzy, zlatovlásko moje, není to jako, když se tulí maminka s tatínkem. Je to jako… když se ke mně tulíš ty, víš. Jen tak… Každej potřebuje někdy obejmout, a když na to nemá nikoho jako třeba tatínek maminku-„

„Nemusíš mi to vysvětlovat jako malýmu děcku. Já to náhodou chápu,“ řekla Izzy a našpulila pusu. Bill se na posteli otočil; nevěřil svým uším. Buďto ta holka hodně často poslouchala rozhovory dospělých, anebo se musel dočista zbláznit. Copak malá holka…

Tom si rukou prohrábnul dredy; i na něj to bylo trošku moc. Asi by tak před ní měl přestat mluvit. „Dobře, ale… nejsi o moc starší než miminko. Vždyť jsi teprve před chvílí přestala nosit plínky.“

„Maminka taky nosí plínky!“ rozčertila se Izzy a nafoukla se jako balón.

„Kdes na to přišla?“ rozesmál se Tom a podíval se dozadu na Billa.

„Řekl bych, že nemyslí plínky jako plínky,“ upozornil Bill bratra šeptem. Tomovi splaskl úsměv a v duchu si určitě nadával do debilů.

Nakonec se jen zhluboka nadechl a usmál se na blondýnku sedící na jeho klíně. „Víš ty co? Nechceš se už jít vykoupat?“

„Ne. Vždycky, když se mám jít vykoupat, tak potom musím jít spát. A mně se ještě nechce jít spát,“ blondýnka svraštila čelo, a kdyby stála, určitě by si i dupla.

„Tome, vždyť bude teprve šest,“ zastal se jí Bill.

„Aha,“ řekl Tom uraženě. Vždyť ji chtěl vykoupat a dát spát jen kvůli jedný věci – Aby měl na Billa víc času. Ale jak se zdálo, někdo to nepochopil. „Asi máš spojence, Izzy. A víte vy co? Buďte si tady, hrajte si nebo já nevím co; já jdu za Mel,“ položil Izzy na postel a odešel z pokoje. Za chvíli bouchly vstupní dveře.

„Zlobí se na mě?“ zeptala se plačtivě Izzy a podívala se na Billa svýma velkýma očima.

„Na tebe ne,“ řekl a posadil si ji na klín, aby ji mohl obejmout. „Je naštvaný na mě… Izzy, nechceš pustit nějakou pohádku?“

„Jooo! Šarlotinu pavučinku!“ jásala Isabella.

„Nemyslím zrovna tuhle, to už znáš určitě nazpaměť. Co bys řekla na třeba… třeba Grinche?“ vychrlil Bill ze sebe první věc, na kterou si vzpomněl, když se z nudy prohrabával filmy v obýváku.

„Grinche?“ udivila se Izzy. Tohle slyšela poprvé. „Co je to Grinch?“

„To je pohádka o jednom zeleným chlápkovi, co nemá rád Vánoce. Máš ráda Vánoce, že jo?“ zeptal se Bill a slezl z postele.

„Miluju Vánoce!“ vyvýskla Izzy a následovala ho.

„Tak pojď, ať se na to stihneme podívat, než dojde Tom,“ chytnul Bill blondýnku za ruku a vedl ji do obýváku.

„Tome! Nečekala bych, že dojdete ještě dneska, když je u vás malá Izzy. Pojď dál,“ objala ho Mel a pustila ho dovnitř. „Kde máš vlastně Billa?“

„Zůstal tam s ní,“ řekl Tom nezaujatě a vyzul si boty. Položil je do řady vedle těch Meliných a narovnal se. Setkal se s podezíravým pohledem ze strany rusovlásky. „Co?“

„Jen si tak říkám, proč nešel s tebou? Slíbil, že dojdete dohromady…“

„A mohli bychom jít k tobě pokoje? Nechci stát celou dobu tady,“ podotknul Tom, když viděl, jak se okolo dveří do kuchyně mihl stín její mladší adoptované sestry Kristiny.

„Jo, jasně. Promiň,“ řekla Mel a pokynula Tomovi, aby šel.

Jen co došli do pokoje a Mel zavřela dveře, Tom sebou praštil na sedačku naproti posteli a usmíval se jako měsíček na hnoji.

„Tak… jaká byla Vídeň? Byla stejně úžasná, jako píšou na netu?“ zeptala se Mel, když se posadila na postel.

„Byla ještě úžasnější! Teda, ehm, jasně, město je to krásný, a fakt jsem se dost nudil, když jsme chodili po různých památkách a muzeích a tak,“ protočil Tom očima. „Ale bylo to super.“

„A co Bill? Těšila jsem se, že dojdete spolu a ono nic,“ řekla Mel a usmála se nad tím, jak Tom ožil.

„Právě díky němu ta Vídeň byla úžasná! On… odpustil mi. Prvně furt, že si to bude muset rozmyslet, ale nakonec… Tuhle ukradl čokoládu, co byla na ochutnávku v tom trapným muzeu. Řekl, abych mu půjčil mikinu s tím, že mu je zima, a když jsme došli na pokoj, vysypal z kapes několik hrstí čokolády. A taky bys netušila, jak dokonale to dokázal podat, když jsi mu včera zavolala. Všichni mu na to skočili! Kdybych nevěděl, že to je jen jako, sežral bych mu to taky. Je to takovej můj malej blázínek. A já osobně si už nedokážu představit, jaký by to bylo, kdybych ho neměl. Prostě…“

„Prostě a jednoduše ho miluješ,“ doplnila ho, když dlouho nic neříkal. „Nauč se to konečně říkat. Jednou to budeš potřebovat, věř mi,“ řekla Mel a lehla si na břicho.

„Ale já to umím říct. Jen… Jen si nejsem jistej, jestli ho miluju. Nechci tím plýtvat, jestli to není pravda… Kdy jsi ty přišla na to, že miluješ Klaudi?“

„Když jsem se vrátila z… Hele, nemůžeš se řídit podle mě. Ty jseš v jiný situaci, a navíc jseš kluk; nevím, jak to chodí u kluků,“ ukázala na něj rusovláska prstem.

„Oh,“ vyšlo z Tomových úst a znělo to, jako by konečně něco pochopil.

„Oh?“ zopakovala Mel.

„Jasně že oh. Celý dva roky přemýšlím nad tím, kdo je u vás ve vztahu kluk. A když ty nevíš, jak to u kluků chodí, je jasný, že to musí být už jedině Klaudi… Anebo je tu někdo třetí?“ povytáhnul Tom obočí a Mel na něj skočila.

„Ty malej hajzlíku! Nechápu, jak s někým takovým, jako jseš ty, může někdo tak hodný jako Bill vydržet! Jak já s tebou mohla chodit!“ křičela, smála se a mlátila ho hlava nehlava.

„Taky nechápu, jak jsem s takovou masochistkou, jako ty, mohl chodit. Fuj, lesba!“ zakřičel na ni Tom na oplátku a dostal namlácený ještě víc než předtím.

„Fuj, buzerant!“ zakřičela na něj dívka a Tom se přestal bránit. Z tváře mu zmizel úsměv, prostě zkameněl.

Melanie z něj slezla. „Tome, promiň. Nechtěla jsem-„

„V pohodě,“ řekl klidně a potom pohrdavě dodal, „lesbo!“

„Ty zase blafuješ?! To je od tebe pěkně hnusný,“ řekla, založila ruce na prsa a otočila se zády k němu, opřená o sedačku, na které ležel.

„Jasně. Měli by o mně natočit film. Mohlo by se to jmenovat třeba… ‚Blafuj jako Kaulitz‚. Jo, to by se mohlo ujmout. Počkej, jen to zavolám svýmu agentovi,“ řekl Tom a vytáhnul z kapsy mobil.

„Jseš kretén, Tome!“ řekla Mel pobaveně a vytrhla mu mobil z ruky. „Prej ‚Blafuj jako Kaulitz‚… Ty jseš naprostej degen, to ti řeknu,“ kroutila nad ním hlavou.

„Ne, jsem jen zamilovanej,“ pokrčil Tom rameny a natáhl se pro mobil. Mel mu ho bez řečí vrátila.

„To je právě to nejhorší, co se kdy mohlo stát. Zamilovanej Tom Kaulitz.“

„Hele, nech si ty řečičky, jo? Náhodou, ještě jsem nebyl šťastnější,“ dredáč se spokojeně rozvalil na sedačce a zavřel oči.

„Dal ti? Nebo co že jseš tak moc… fajn?“ zeptala se Mel podezíravě. Kdyby to byla pravda, rozbila by Billovi ten jeho krásnej ksichtík; vždyť říkal, že to neudělá jen tak, a ona na něj za to byla pyšná. Nikdo totiž nenechal Toma čekat.

„Ne, jenom… Změnil se. Od Vídně se chová úplně jinak. Vlastně už tam byl takovej… jako vyměněnej. Prvně jsme byli ve sprše a on-„

„Detailů mě prosím ušetři,“ přerušila ho Mel.

„Ok,“ řekl Tom, usmál se, a po chvilce ze sebe vychrlil zbytek. „A vyhonil mi ho. A dneska, i když byl celej barák plnej lidí, což by mu jinak absolutně hafo moc vadilo, mi ho vykouřil. A bylo to… úžasný! Chvíli jsem tam po tom jen ležel na posteli a byl z toho úplně mimo. A on dokázal dělat, jakože se nic nestalo.“

„Stačí. Fakt, Tome. Nepotřebuju slyšet víc,“ ošila se Mel a vrátila se zpátky na postel.

„Však já jsem ti víc nechtěl říkat. Je to takovej můj krásnej nevinnej truhlíček,“ rozplynul se Tom.

„Já bych řekla, že ten tvůj květináč má o dost víc rozumu než ty. Ale podle toho, co říkáš, není zas tak nevinnej…“ podotkla rusovláska a natočila si pramen vlasů okolo prstu. „Ovšem pokud to bereš podle sebe, vlastně ještě ani nic nezažil.“

„Děvko,“ zašeptal na ni Tom naštvaně a Mel se rozesmála. Trefila se přímo do černýho.

Když se Tom vrátil po hodině a půl domů, našel ty dva vyvalený na roztažený sedačce v obýváku, a do závěrečných titulků zbývalo necelých pět minut.

„Jak se tak dívám, zvládáš to bravurně,“ šeptl Tom a sednul si vedle Billa, ten ho hned šťouchnul pod žebra a zamračil se. Tom si jej však posadil na klín a políbil na jeho krk; nevadilo to, protože blondýnka byla do děje filmu úplně zažraná. „Promiň,“ omluvil se.

„Zvládáš to s ní líp,“ zašeptal Bill zpátky a chvěl se, Tom jej hypnotizoval pohledem a jeho ruce se opatrně dotýkaly bratrových boků.

„Ale jsou věci, které zvládáš líp ty,“ zašeptal Tom tajemně a sledoval, jak Billovy tváře lehce červenají. „Jak dlouho ještě bude ten film trvat?“

Bill zaklonil hlavu a podíval se na čas; Tomovy rty se dotkly jeho krku. „Už to bude každou chvíli končit,“ řekl Bill a jak hlavu zase narovnával, tak Tomovy rty putovaly směrem k Billovým ústům. Věnoval mu lehký dlouhý polibek. Bill mu poté věnoval ještě jeden omračující úsměv a slezl z něj. Akorát končil film.

„Půjdeme se vykoupat, ju?“ oznámil Tom Izzy, vytáhnul disk z přehrávače a zařadil ho do obalu.

„Ještě ne,“ udělala Izzy psí kukuč na Toma.

„Izzy, vždyť už je skoro osm. Maminka se bude zlobit, když dojde domů a zjistí, že ještě nespíš, a že ještě vlastně nejsi ani vykoupaná,“ zkusil to Tom a vypnul televizi.

„Ne,“ stála si za svým tvrdohlavě blondýnka a nemínila ustoupit. Leda…

„A co takhle spousta pěny. Líbilo by se ti to?“ zeptal se jí Bill takticky; snažil se vyjednávat.

Izzy horoucně zakývala hlavou na souhlas a Bill se znalecky podíval na Toma.

„Tak teda spousta pěny,“ povzdychl si Tom, chytnul Izzy za ruku a šli do koupelny.

Zatímco Tom koupal malou Izzy ve vaně se spoustou pěny a po celém domě se ozýval dětský smích a Tomovy nesprosté nadávky a výhružky, Bill zůstal v pokoji a uklízel věci, které rozházel všude možně, než vlezla do pokoje máma. Všechno házel na hromadu u dveří se značkou DO PRAČKY. Vždyť přece mělo být celý víkend slunečno; muselo to uschnout. Jenom čistý ponožky vracel zpátky do šuplíku.

Když tak otevřel i Tomův šuplík a vrátil do něj čisté ponožky, které vzal z Tomovy tašky, našel v něm něco, o čem asi neměl vědět. V rohu byla malá černá krabička potažená jemnou lesklou látkou. Byla obyčejná, ale přesto bila do očí a křičela – Vem si mě, otevři mě! Bill ji chvilku hypnotizoval pohledem a přemýšlel, jestli ji má otevřít, anebo raději ne.

Neodolal.

Vzal krabičku do ruky a opatrně ji otevřel. Byl v ní prstýnek. Obyčejný jednoduchý prstýnek z chirurgické oceli. Třeba ho od někoho dostal, pomyslel si Bill a zamyslel se, jestli si vůbec někdy všimnul, že by Tom měl na ruce prstýnek. Nakonec pokrčil rameny a prstýnek vrátil do šuplíku. Možná ani nechtěl vědět, proč tam je, od koho anebo pro koho je.

Stoupnul si ke dveřím a podíval se na pokoj. Bylo uklizeno. S dobrým pocitem sebral ze země všechno prádlo a rozhodl se jej odnést do koupelny.

Jen co otevřel dveře, vyletěla z nich se smíchem malá Izzy, jako by jí hořela koudel u jejího malého dětského zadečku, vrazila do Billa a utíkala přímo do jejich pokoje.

„Co s ní děláš?“ zeptal se Bill bratra, který byl celý mokrý, a kleknul si na jedno koleno, aby mohl posbírat to prádlo, které mu úlekem vyskočilo z náruče, když se na něj vyřítilo to blonďaté klubíčko, co se pořád někam kutálí.

„Vlastně ani nevím,“ odpověděl bezbarvě Tom a pomohl svému mladšímu bratrovi. „Hodil jsem do pračky to tvoje tričko.“

„Mohls snad počkat, ne? Vidíš, kolik je tady tmavýho prádla?“ poukázal Bill na haldu oblečení ve své náruči.

„Hele, není to jen moje vina. Kdybys ty jen chviličku počkal a nebyl tak moc aktivní-„

„A ty bys pak mámě vysvětloval, proč jsme jí neotevřeli dřív? Jako bych slyšel ty její kecy,“ protáhl Bill obličej ve zhnusené grimase a vstal. Vlastně neměl ani Tomovi co vyčítat; matku ještě neznal tak dobře jako on, a navíc nevěděl, na co se jej ptala. Má mu to říct?

Odnesl prádlo do velkého proutěného koše, který stál hned vedle pračky, a Tom byl v mžiku za ním.

„Zlobíš se?“ zeptal se ho a opřel se o pračku.

„Ne, akorát už toho mám dneska plný kecky,“ odpověděl mu Bill a Tom jej objal. „Bude tam s náma spát?“ zeptal se po chvilce.

„Bude spát s Alicí, neboj… Žárlíš na ni?“ usmál se Tom pro sebe.

„Ty zase žárlíš na April,“ odvětilo mu mladší dvojče.

„Kdo žárlí, ten miluje,“ šeptnul Tom Billovi do vlasů a pustil jej. „Pěkně se vykoupej, já ji zatím naženu do postele,“ políbil jej lehce na ústa a odešel z koupelny, aby měl mladší bráška chvíli soukromí.

Jo, to potřeboval nejvíc.