Z nenávisti láska?

autor: Ivetka

Dřív, než jsem se probudil, jsem ucítil ostrou bolest hlavy, a když jsem otevřel oči, bylo to snad ještě horší. Celé tělo mě bolelo a sebemenší pohyb mi způsoboval ostrou bolest v zádech, která vystřelovala jak do rukou, tak do nohou. Bolestně jsem usyknul a pokusil se pomalu narovnat. Chvíli jsem přemýšlel, co se vůbec stalo, ale než jsem se rozpomněl, začal jsem očima rychle kmitat po místnosti. Nebylo tu nic, než jen střešní okno a pár poházených prázdných papírových krabic, já a… a Bill. Toho kluka k smrti nesnáším, už jen, co ho vidím, z něj mám husí kůži. Proto jsem i párkrát zanadával, když jsem zjistil, že pravou ruku mám spoutanou k jeho levé ruce. Jenže teď zřejmě nebyl na nějaké nepřátelské rozbory čas, Bill měl na hlavě krev, lekl jsem se, že by mohla být z nějakého zranění. Pomalu jsem se zvedl ze židle..
,,Bille…. Hej, no tak… Bille…“ párkrát jsem s ním zatřepal. ,,Hej… Bille! Tak se sakra prober,“ začal jsem panikařit. Napřáhnul jsem se a vlepil jsem mu dostatečně velkou facku.
,,Au…“ vypískl tiše Bill a pomalu se po tváři pohladil. ,,Co blbneš, ty idiote?“ vyjel po mně, když mu došlo, že to já jsem mu jí fláknul.
,,Sklapni, blbče, stejně sis jí zasloužil…“ oddechnul jsem si a plácnul sebou zpátky na svou židli.
,,Ale, ale… Jen, co se probudí, tak dělají hluk. No pánové, to nevypadá na dobrý začátek. Ale budiž, vaše volba, přinesl jsem vám něco k snědku.“
,,Roberte, sakra, co blbnete?“ vyprsknu hned, co ho uvidím ve dveřích.
,,My neblbneme, drahý Tome. Tohle je jen výsledek našeho upozorňování, ať si ta vaše partička spolu s tou… týhle holky nehrajete. Měli jste z nás srandu, možná si po téhle lekci budete pamatovat, že není dobré si s Robertem Quesadou zahrávat…“ položil přede mě a před Billa talíře s chlebem a sklenicí vody, a pomalu se dal na odchod.
,,Ty jsi takovej idiot, Bille. Jestli se odtud dostaneme, tak si pamatuj, že tě zabiju…“ začal jsem nadávat hned po tom, co Robert odešel.
,,Jak jsem měl vědět, že do toho zatáhne i tebe?“ zvláštní, Bill se najednou choval jinak. Většinou mi za každou větou, co řekl, nadával do idiotů, kreténů, debilů, magorů a do jiných… názvů…
,,Jak? Tak já ti řeknu jak! Protože ty jsi do toho zatáhl mě! Ty! Je to tvoje vina, svoje problémy si vyžer sám, proč jsem tady já, to fakt nechápu, já jsem s tím nechtěl nic mít už od začátku sakra!“

Abych vám přiblížil situaci toho, proč se tu tak rozčiluji. Bill a já se nemáme rádi už od malička. Kdysi jsme si vytvořili party kluků. Moje parta obsahovala 8 členů, Billova 7. Společně jsme proti Billovi bojovali a Bill s jeho partou zase proti nám. K bitvám jsme zatím používali červenou barvu, jako krev, klacky, a nebo meče vyrobené z polystyrenu. S Billem jsme se více méně neměli rádi kvůli našim rodičům, ti si den co den přes ulici nadávali, a mně i Billovi zakazovali se spolu bavit. Navíc, Bill se choval vždy tak povýšenecky, což mi nesedělo, ani jsem neměl důvod se s ním chtít bavit. Jak čas plynul, náš vztah se neměnil. Moje parta přišla o jednoho člena, protože se Nikolas musel odstěhovat se svým otcem k jeho matce, která byla těžce nemocná. Od té doby jsme si s Billem byli rovni, co se týče počtu…

Tom byl velice šťastný, když se dozvěděl, že ho vzali na osmileté gymnázium v Magdeburku, ale když se dozvěděl, že se na stejné gymnázium dostal i Bill, dostal nehorázný vztek. Vydržel dalších 8 let docházet na stejnou školu jako Bill a po maturitě si užíval odpočinku, stejně jako Bill. S partou ale ani jeden ,,vůdce“ neseknul. Tom začal pracovat jako trenér v jedné velmi prestižní posilovně, kde sám pracoval na své postavě, a Bill se stal majitelem jednoho nočního klubu, to byl dost dobrý důvod, proč si ho Tom a jeho kumpáni začali dobírat. Bill měl na svou partu samozřejmě méně času, dva mu sice pomáhali s vedením a jeden dělal v Billově klubu dokonce barmana, ale s ostatními byl v kontaktu jen velmi málo. Zanedlouho se Tom dozvěděl, že Bill dělá jakési obchody, co se drog týče. Jednou, když měl namířeno z práce domů, si dokonce udělal malou odbočku a stavil se u Billa v práci.

,,Co to děláš, idiote? Chceš se dostat do problémů? Vždycky jsem věděl, že jsi hloupej, ale nejsi blbej, Bille. Ty a drogy? Sakra, co to s tebou je? Přestaň s tím… jsi normální?“
,,Co ty o mně víš, Tome, že si můžeš hrát na to, jak mě znáš? Nech si tyhle svoje řeči pro sebe a svý kamarády, mě tohle nezajímá. A nech mě bejt…“
,,Bille, sakra, poslouchej mě! Jsme už dospělí… A… a ty máš maturitu z gymnázia, kam se dostávají jen chytří lidi, proč děláš tohle? Proč se z tebe nestal klidnej pán, co vede nějakou malou firmu, hm? Proč tohle?“
,,Proč se z tebe stal nechutně namakanej kulturista? Nech mě bejt, taky jsem o tobě měl trošku jiný představy, ale to, co děláš, je mi naprosto jedno, i kdybys čistil hajzly, tak by mi to bylo jedno. Prostě mě nech bejt dělat svou práci!“

Tenhle rozhovor pro Toma hodně znamenal, ani pořádně nevěděl proč. Ten večer o všem strašně moc přemýšlel, ale postupně se mu to podařilo vyhnat z hlavy. Ale ne na moc dlouho. Jednou, když se chystal do práce, někdo zazvonil na jeho domovní dveře. Když otevřel, uviděl roztřeseného Billa. Věděl, že se mu muselo něco stát. ,,Potřebuju pomoct…“ vyjeknul a Toma zatlačil do bytu a za sebou zavřel. Ten se jen vyjeveně díval. ,,Potřebuju půjčit nějaký peníze. Nějak se to zvrtlo, zapomněl jsem na to, že nám končí daňový období, a teď musím všechny daně zaplatit, co se podniku týče, Tome, potřebuju peníze, jinak mě Robert zabije.“ Bill skoro plakal.
,,Bille, uklidni se a řekni mi, co se děje…“ Řekl klidně Tom a Billa chytnul za ramena, aby se i on trošku uklidnil.
,,Já jsem drogy nikdy nebral, ani jsem nikdy nekouřil. Ty drogy jsem kupoval pro mé zákazníky, ale když nezaplatím daně, zavřou mi klub, a když nezaplatím ten zkurvenej heroin, tak mě Robert zabije… Tome, potřebuju půjčit tak 300 euro, vrátím ti to, slibuju…“
,,Bille… hele… já… já nechci nic mít společnýho s nějakým gangem, co prodává fet. Já… já ti ani nechci půjčovat, když se jedná o tohle, proč chodíš s tímhle za mnou? Proč nejdeš za nějakým svým blízkým?“
,,Protože oni jsou blbci a nepochopí to, Tome, prosím, udělám, co budeš chtít…“ postoupil blíž k Tomovi a s přitisknutím na zeď ho vášnivě políbil. Tom si tohle nechal chvilku líbit, konec konců Bill nebyl ošklivý.
,,Počkej, nech toho… Ježiš…“ otřel si rty. ,,Bille, ne, na tohle ti nepůjčím… skončil jsem…“
,,Tome prosím! Tohle je poprvý a naposledy, prosím!“ Bill se k Tomovi přitisknul a začal mu plakat na rameno.
,,Tak dobře, ale je to poprvé a naposledy, ano?“ kývnul Tom po chvíli.
,,Ty jsi úžasnej. Moc děkuju, Tome… Vážně moc děkuju…“ odfrknul si Bill a Toma radostně znovu políbil.
,,A tohohle nech, nedělej ze mě buznu…“ zasmál se Tom. ,,Zajedeme pro to do banky, a pak tě hodím domů, jo?“

—

,,Jsi tu proto, protože jsi ten večer byl se mnou, blbče, a já jsem tu proto, protože jsem to zaplatil dva dny po limitu…“ Bill naštvaně trhnul levou rukou a tím pádem trhnul i s tou Tomovou.
,,Tohle si odpusť…“ Tom zvýšil hlas. ,,Tohle jíst nebudu, ať si to strčej do prdele…“ pípnul po chvíli.
,,Přestaň se sakra rozplývat nad tím, jak je to jídlo úžasný a radši mi pomoz vymyslet, jak se odtud dostaneme…“ protočil Bill oči…

O_o

,,To určitě nebude fungovat…“ pípnul Bill.
,,Bille, zmlkni! Měli ti na hubu dát nějakou pásku nebo ti do pusy nacpat něco, abys nemohl mluvit, tohle není možný, jak jsi ukecanej…“
,,No jo…“ šeptnul přesně, když se zase otevřely železné dveře, v nichž stál Robert.

,,No vidíte, jak jste šikovní a spapali jste to. Další várka bude až zítra…“ Robert šel pomalu k chlapcům, aby odnesl talíře zpátky do kuchyně, ale když se přiblížil na dostatečnou vzdálenost, Tom vymrštil nohu, kterou Roberta kopnul přímo do obličeje, ten se skácel k zemi a chytnul se za nos. Tom rychle popadl porcelánový talíř a Robertovi ho ještě rozbil o hlavu, čímž docílil dočasného bezvědomí.
,,Dělej, zvedni se a pojď mi s ním pomoct…“ brouknul Tom.
Oba chlapci udělali z Robertova trička dost pevný provaz, kterým přivázali Robetovi ruce i nohy k úzkému potrubí na konci místnosti. Do pusy mu nacpali zbytek jeho trička tak, aby ho nemohl vyplivnout a okolo něj poskládali krabice tak, aby nebyl vidět. Z kapes mu vzali mobil, který Bill rozbil a rozšlapal.
,,Propána, ty jsi kokot. Mohl se nám hodit…“ zařval na něj Tom..
,,Hehe… sorry…“ pípnul Bill.. Společně pak došli zavřít dveře a sedli si zpátky na svá místa. ,,Hele, Tome… ono to vyšlo…“ zaradoval se Bill.
,,Hm…“

O_o

,,Neviděli jste tu někde Roberta?“ k večeru se u Billa a Toma zastavil nějaký chlápek, který k Robertovi zřejmě patřil.
,,Byl tu ráno… vidíš ho snad někde?“ vyprsknul Bill. Neznámý se jen zaxichtil a zmizel za dveřmi.
Zanedlouho bylo slyšet startování aut a následný odjezd. ,,Tak dělej…“ zvednul se Tom. Pomalu otevřel dveře, vůbec nevěděl, kde jsou, ale šel chodbami, kde mu to zrovna bylo sympatičtější. ,,Mám toho dost.“ Řekl po několika minutách hledání východu. Zastavil se u jednoho okna. Pěstí ho rozbil a začal pomalu lézt ven. ,,Tak dělej, pomůžu ti…“ šeptnul tiše Tom a pomohl Billovi se také dostat ven.

,,To bude fakt super, jít s tebou v noci lesem…“ zavtipkoval Bill, když se porozhlédnul po okolí.
,,Neboj se, já z toho mám mnohem větší radost,“ Tom protočil oči a vydal se směrem k lesu. ,,Půjdeme celou noc, jasný?“ upozornil Tom, načež Bill neodpovídal.

O_o

,,Proč zrovna já musím jít na pravé straně? Chci jít na levé, ta je hezčí…“ kníknul Bill.
,,Sakra sklapni. To je neuvěřitelný. Jdeš na pravý straně za trest, že jsi do toho zatáhnul i mě…“ vzdychnul Tom.
,,Aha, tak to jo. Promiň…“ pousmál se Bill.
,,Promiň za co?“
,,Za to, že jsem do toho zatáhnul i tebe…“
,,Nezájem, stejně tě vykuchám, až se dostaneme zpátky.“ Zasmál se Tom.
,,Bububu, medvěde…“ zasmál se Bill.
,,Máš koule, Bille?“
,,Jsem kluk, jasně, že mám koule…“ začal se Bill smát.
,,Fajn, tak jestli do 10ti sekund nezavřeš hubu, tak tě do nich pěkně nakopu…“ Vřísknul Tom.
Ticho…

,,Auu…“ zapípal Bill, když si uvědomil, co by mu Tom chtěl udělat.
,,To už určitě bylo po deseti sekundách, takže…“
,,Néééé, už jsem ticho…“ Bill do Toma strčil, přičemž si zřejmě neuvědomil, že jeho ruka je spoutaná s tou jeho, takže když Tom samozřejmě ztratil rovnováhu a rozhodnul se upadnout na zem, Bill ladně letěl za ním…
,,Ty blbče, ááááááááu…“ Tom Billa ze sebe shodil… Ten vůbec nevěděl, která bije.
,,Co je, hejkale?“ Bill se posadil a zvědavě se na Toma kouknul.
,,Kolenem jsi na ně přesně dopadnul…“ zakvílel Tom a rukou si přidržel přirození.
,,Páni, to je ale tvoje vina, mám ti to pofoukat?“
,,Bille, ty vole… zavři prosím tě už tu klapačku. Právě jsi ze mě udělal impotenta, tak mi za to dopřej aspoň tuhle malou službičku…“ zafňukal Tom.
,,Tak dobře… Ale jen na půl hodiny…“ usmál se…

O_o

,,Ježiši, slez ze mě…“ Tom ze sebe shodil ještě spícího Billa, když zjistil, že mu hlavou odpočívá na hrudníku a je k němu přitulený.
,,Lepší probuzení jsem si přát nemohl?“ brouknul.
,,Počkej! Nehýbej se…“ brouknul Tom a Billa pro jistotu přidržel. Opatrně ze země zvedl pinetku do vlasů.
,,Jé ta je moje…“ usmál se Bill. Tom jen protočil oči a narovnal jí. Začal se s ní šťourat v zámku od pout, co měl na ruce.
,,Konečně…“ pousmál se vítězně Tom…
,,No počkej, a co já?“ zaxichtil se Bill.
,,Osvoboď se sám, Kolombo.“
,,Ale já to neumim…“ fňuknul Bill
,,Tak se to naučíš.“

,,Stejně tě nemám rád, Tome. Jsi na mě ošklivej.“
,,Hele, Bille. Já jsem si o tobě vždycky myslel, jak jsi důstojnej člověk, a mě jsi nikdy neměl rád, choval ses ke mně jako k psovi, ale asi tě vážně někdo musel bouchnout do hlavy, protože se z tebe stal naprostej blbec…?“ Tom se nechápavě bouchnul do čela.
,,Promiň… Už jsem ticho… říká ti to tady něco?“
,,Jo, Bille.. Myslím, že jsme v lese…“ začal se Tom smát…

O_o

,,To je fakt super…“ prohrábnul si Tom dredy, když k večeru začalo pršet.
,,Je to jako scéna z nějakýho filmu…“ usmál se Bill.
,,Proč myslíš?“ usmál se i Tom.
,,No… Teď bych měl uklouznout tady po tom bahně a ty mě chytit… a pak bys mě měl políbit a pak tohle všechno zakončit parádním sexem…“ Tom se zastavil a dokořán otevřel pusu, tohle ho vážně překvapilo. Bill se zastavil a na Toma se otočil. ,,Copak? Už mám padat?“ usmál se.
,,Páni, Bille, kdy jsi naposledy s někým spal?“ pousmál se Tom.
,,To je už sakra dávno… Vlastně jsem asi i zapomněl, jaký to je…“ pousmál se Bill…
,,Hm, tak to je mi tě líto..“ chlapci se dali dál na cestu. Už byla tma…
,,Tommy? Co si takhle dneska už odpočinout?“ navrhnul Bill.
,,Máš pravdu…“ Tom se otočil, ale netušil, že hned za ním stojí Bill. ,,Sakra, lekl jsem se tě…“ nervózně se pousmál, vycítil, že Bill má něco nekalého v úmyslu.
,,Promiň, to jsem nechtěl, broučku…“ pošeptal a Toma pohladil po tváři.
,,Proč mi tak říkáš?“ zaxichtil se Tom.
,,Tommy. Bude to jen na teď…“ šeptnul Bill a k Tomovi se naklonil, skousnul jeho ušní boltec mezi rty a slastně zavřel oči. Tom nevěděl, co má dělat, projela jím vlna vzrušení, ale nechtěl tohle dělat s chlapcem.
,,Nedělej ze mě buzeranta, Billy…“ pošeptal Tom.
,,Já ho z tebe přece nedělám, zlatíčko…“ Bill se na Toma přitisknul a hlasitě vydechnul Tomovo jméno. To už se Tom neudržel a Billa si k sobě přitáhnul a začal ho líbat… Bill slastně vydechnul a začal to Tomovi hned oplácet….
,,Budeš na něj muset bejt hodnej, za to, co jsi mu včera udělal pomocí svého kolena…“ pousmál se Tom, když se Bill dostával polibky k jeho kalhotám.
,,Neboj…“ šeptnul Bill…

O_o

,,Sakra, ten les je snad nekonečnej…“ rozčílil se Tom, byla mu zima, protože jeho i Billovo oblečení bylo stále vlhké, přes noc nestačilo uschnout od deště.
,,Nerozčiluj se…“ pípnul Bill a Toma chytil opatrně za ruku. Prsty si propletl s těmi jeho. Tom se zarazil. To, co se stalo včera, bral jako úlet, líbilo se mu to, to ano, dokonce moc, ale nechtěl s Billem mít něco víc, jenže Bill mu tímhle něžným gestem naznačil, že něco snad očekává. Tom to ale teď nechtěl řešit, prostě Billovu ruku majetnicky stisknul a vedl si ho dál lesem.

— o několik dní později —

,,Muži, kteří do Německa pašovali drogy, a kteří unesli dva mladíky, byli včera v Berlíně odsouzeni na 10 let vězení. Policie dealery drog našla v opuštěné budově, která dřív sloužila jako úkryt pro vojáky…“ Bill s Tomem se náhodně sešli před jedním obchodem, kde se prodávaly elektrické spotřebiče. Postávalo zde i několik jiných lidí. Oba na reportáž z televize koukali s otevřenou pusou. Po skončení se na sebe oba dva podívali, Bill k Tomovi udělal rychlý krok, ale pak zase zacouval zpátky na své místo. Tom pochopil. Pousmál se a Billa objal.
,,Jestli se ještě někdy dozvím, že obchoduješ s drogami, zabiju tě já a ne oni, je ti to jasný?“ pokáral ho Tom a po chvíli se dal na odchod, spěchal do práce. Už to byly skoro dva týdny, co se Tom s Billem dostali zpátky do města a co dealery udali. I Bill spěchal do klubu. Sehnal nového kupce. Do budoucna měl už naprosto jiné vyhlídky. Billův otec mu nabídnul práci u sebe ve firmě. S Tomem se nehádali, když se potkali na ulici, pozdravili se, někdy prohodili pár slov, a dokonce i chlapci z part se spolu začali bavit. Tomovi to bylo jedno a stejně tak to bylo i u Billa. Tom získal nové zákazníky, dával to snad za vinu i tomu, že se několikrát objevil v krátkých rozhovorech televizních reportáží. Ale nevadilo mu to, teď peníze potřeboval. Stejně tak Bill, z toho, co dostane od toho kupce, splatí Tomovi dluh a zbytek si vloží na konto…

O_o

,,Tome? Tome, počkej…“ Tom byl zrovna na cestě z nákupu, chtěl si pro sebe udělat hezký večer, nakoupil tolik sladkostí… Tom se otočil za křičícím hlasem, ze kterého poznal Billa. ,,Ahoj…“ pozdravil Bill a plácnul Toma přes rameno.
,,Ahoj,“ usmál se Tom.
,,Já, nebudu tě dlouho zdržovat, jen… Tady ti nesu ty peníze…“ usmál se Bill a Tomovi podal obálku s penězi.
,,No tak, Bille. Už mám hlad, půjdeme?“ najednou se za Billem objevila drobná blondýnka. Tomův výraz najednou zkameněl…
,,…Jo, tak… děkuju, já už ale musím jít, tak se měj hezky,“ zakoktal, mávnul na rozloučení a otočil se směrem, kterým měl namířeno. Bill to sice nechápal, ale nehodlal se touhle hloupostí zatěžovat. Měl opravdu velký hlad a chtěl svou sestřenku, kterou přes dva roky neviděl, pozvat na oběd.

Dalších pár dní uplynulo, Tom se s Billem většinou setkával třikrát do týdne, ale posledních 14 dní ho viděl vždy po boku té blondýny. Tom nevěděl proč, ale na tu blondýnu žárlil. Vždycky, když je spolu viděl, byl Bill rozjařený, šťastný, pořád se smál. A vždycky, když je spolu spatřil, si vzpomněl na to, co se mezi nimi stalo v lese, když se snažili dostat domů. Zprvu to sice nebral nijak vážně, ale teď by byl tak rád, kdyby se mohl čas vrátit a on to mohl prožít znovu, bylo to jasně to nejlepší, co ve svém životě zažil…
,,Ahoj, Martine, co se děje?“ Toma kousek před koncem tréninku s jedním novým chlapcem vyrušil telefon.
,,Ahoj, Tome, hele mám na tebe obrovskou prosbu. Dneska se mi rozbilo auto, něco se startérem, prosím tě, půjčil bys mi ho na dnešek? Měl jsem v plánu jet za mámou do nemocnice, nadává, že jsem u ní zase 3 dny nebyl. Benzín bych ti koupil…“
,,Jo, jasně, není problém. Hele tak mně za chvilku končí hodina, tak ti klíče přinesu před poštu, co říkáš? Tak za půl hodiny?“ Tom byl vždycky dobrák od kosti, co se jeho přátel týkalo.
,,Jsi fakt kámoš, Tome, fakt moc děkuju, za půl hodiny jsem tam, zatím se měj…“ zajásal Martin a pomalu se s Tomem rozloučil. Ten se jen pousmál a pokračoval v tréninku.

,,Mami, ten nákup budeme muset odložit na jindy, dneska nemám k dispozici auto. Musel jsem ho půjčit kamarádovi, chce jet za svou maminkou do nemocnice a jeho auto se mu rozbilo.“ Tom volal své matce, slíbil jí totiž, že s ní dneska zajede do Magdeburku na velký nákup. Volal jí zrovna ve chvíli, kdy neměl co dělat – když šel naproti Martinovi. Když šel přes náměstí, už z dálky poznal Billa, i když šel kus před ním, a viděl jen zadní část jeho postavy, hlavu měl skloněnou, takže zřejmě nevěnoval pozornost okolnímu světu. A to by sakra měl, když se snaží přejít na hlavní silnici.
,,Mami, zavolám ti za chvilku, ano?“ kváknul rychle Tom a rozeběhnul se k silnici. Billa chytil za loket zrovna, když se chystal udělat první krok do silnice.
,,Ježiš, co je?“ polekal se Bill a ruku si instinktivně položil na hrudník.
,,Tak ty si tady hraješ s mobilem a to, že jdeš po hlavní, tě vůbec nezajímá?“ řekl naštvaně Tom. Bill se ohlédnul a nevinně se usmál.
,,A jo…“ podrbal se ve vlasech.
,,Ty mě vážně nikdy nepřestaneš překvapovat, Bille…“ zamračil se Tom.
,,Ježiš, Tome, tak promiň, že jsem potřeboval nutně odeslat SMSku no… a že jsem přestal mít ponětí o tom, kde se právě nacházím…“ protočil Bill oči.
,,Ty děláš, jako kdyby byla samozřejmost, že tě budu věčně zachraňovat, Bille. Prober se! SMSku tý svojí blondýnce můžeš poslat snad o půl minuty později, ne?“
,,Co to s tebou sakra je, Tome?“ zamračil se Bill. ,,Neposílal jsem SMSku Heleně, ale tátovi, že dnes nepřijdu na akci, co máme v práci, protože jdu vyprovodit Helenu na nádraží…“ bránil se Bill.
,,Helena, Helena, Helena a zase jenom Helena. Ona snad nedokáže doťapkat na nádraží sama nebo co?“ rozčílil se Tom.
,,Ježiši, co ti je do toho, komu já vůbec píšu? Děkuju, že i dneska jsi se stal mým zachráncem, nechceš nějaký odškodný? Jsi fakt labilní, Tome, podívej se na sebe, jak se chováš. Co proti Heleně máš? Nic ti neudělala…“
,,Ne, neudělala, ale kvůli ní tě teď málem přejelo auto. Máš jí plnou hlavu, Bille…“ zdálo se, že Tom tohle Billovi i vyčítá.
,,Ne, nemám jí plnou hlavu, jen chci být poslední den, co tu ještě je, s ní aspoň chvíli, proto ji jdu vyprovodit na nádraží, protože potom jí možná zase dva roky neuvidím…“ vyjel tentokrát i Bill, Tomovo chování vážně nechápal a dost ho rozčilovalo.
,,Cože?“ zaseknul se Tom, tohle mu nešlo do hlavy.
,,Helena je moje sestřenice, není to moje přítelkyně, jestli ti jde o tohle…“ strčil do Toma a bez rozloučení odešel. Tom za Billem ještě chvilku koukal, než si všimnul, že mu z dálky mává Martin…

O_o

Tom jel zrovna z nákupního centra, kde si byl pro nechutnou porci fast foodu. Byl už večer, zimní večer, takže tma byla už okolo půl šesté. Zrovna se snažil najít svou oblíbenou písničku na CD, které si právě pustil v rádiu, když si všimnul, že po krajnici silnice jde Bill. ,,Sakra, já na něj mám ale štěstí…“ brouknul si pro sebe, a když byl u Billa, přibrzdil a stáhnul okénko.
,,Nechcete svézt, pane?“ začal Tom s úsměvem na tváři.
Bill, když Toma uviděl, se na něj taky hned usmál, ale pak zase zkameněl. ,,Ne, to je dobrý, půjdu pěšky…“ brouknul a vydal se dál pěškobusem.
Tom protočil oči a pomalu se rozjel. ,,Jo, jasně, a dojdeš tam až za tři dny, prosím tě, nastup si…“

,,Ne, nenastoupím, nebudu zas celou cestu poslouchat nějaké žárlivé scény…“ řekl naštvaně Bill, ale uvnitř těla ho to začalo příjemně hřát.
,,Bille, promiň…“ Tom věděl, že Bill chce jen omluvu a potom povolí… ,,Nastup si…“ dodal.
Bill se na Toma znovu kouknul, na chvíli se zastavil, ale potom konečně nastoupil.
,,No to je dost…“ usmál se Tom a pomalu se rozjel.
,,Ujel mi poslední autobus…“ kníknul Bill. Tom se jen roztomile usmál.
,,Zřejmě jsem tvá záchrana…“
,,…zřejmě…“ zopakoval tiše Bill.

,,Chceš odvést domů nebo někam jinam?“ zeptal se po chvíli ticha Tom.
,,Jo, domů, to bude nejlepší…“ pošeptal Bill. Tom jen kývnul a Billa odvezl před jeho barák. ,,Děkuju moc, Tome…“ pokývnul hlavou Bill, když dojeli na místo.
,,Není vůbec zač…“ pousmál se Tom a na Billa se trošku pootočil.
,,No… nebudu tě zdržovat, měj se hezky… a drobou noc…“ rozpačitě Bill zamával a rychle vystoupil z auta. Tom jen se smíchem protočil oči a počkal, než Bill zajde do domu, pak se rozjel k sobě domů. Z auta si vyndal jídlo, které si byl nakoupit, a odnesl si ho do kuchyně. Pak vystoupal schody do patra a namířil si to do ložnice, kde se převlékl do bílého tílka a šedých tepláků – domácího oblečení. Pak si svázal ještě dredy do culíku a pomalu se vracel dolů do kuchyně. Nemohl se dočkat, až se přejí tak nezdravého jídla. Zrovna, když otevřel papírový pytlíček, ve kterém měl všechno naskládané ho vyrušil domovní zvonek. ,,Tak tomuhle říkám zákon schválnosti…“ podotknul tiše Tom a pomalu vyrazil ke dveřím. Pomalu otevíral dveře, když v tom se dveře naplno rozrazily a Tomovu ruku odhodily někam pryč. Tom si zprvu myslel, že se jedná o nějakého zloděje, když ten dotyčný takhle zareagoval, ale když uviděl udýchaného Billa, rychle se uklidnil. ,,Co se děje?“ zakoktal, když ho Bill tlačil dovnitř, zabouchnul za sebou dveře a Toma přitisknul na zeď.
,,Nic…“ šeptnul Bill a začal Toma bláznivě líbat. Ten z toho šoku jen přihlížel a povrchně spolupracoval. Za malý moment se to ale Tomovi srovnalo v hlavě a Billa od sebe jemně odsunul.
,,Co blázníš?“ překvapeně se pousmál.
,,No tak, Tome… už si to přiznej…“ usmál se Bill
,, Přiznej co…?“ vykulil Tom oči.
,,Že jsi se do mě totálně zabouchnul…“ Bill si skousnul spodní ret.
,,Cože?“ vyhrknul Tom, div se nezakuckal.
,,To tvoje věčný zachraňování, ta žárlivá scéna, hlídáš si mě jako oko v hlavě… Je to vážně hodně nenápadný…“ Bill k Tomovi znovu přistoupil a prsty ho jemně pohladil po tvářích. Tom na něj jen zaraženě koukal, nebyl schopen žádného slova. ,,Víš… taky jsem se do tebe asi totálně zabouchn…“ Tom Billa v půlce věty přerušil, přitáhnul si ho k sobě a pokračoval v rozvášněném polibku. Bill jen tiše zafuněl a tiše se usmál. Přesně takhle to chtěl… Oba to chtěli… A teď se to konečně splnilo…