Leave me alone 3.

autor: illyrias

Doufám, že i tento dílek se vám bude líbit. A mimochodem, chobotnice chutná jako kuře, líp než kuře. Tedy aspoň to tvrdí můj bratranec, který se po nich muže utlouct, já bych to nedala do pusy, ee xD Páčko illy x)

Bill

Přes půl roku, a já jsem sám, Tom se nevrátil, mobil mi hlásí, že už jeho telefonní číslo neexistuje, vyzvedl si vůbec tu schránku, než ho zrušil? Co když ne? Možná by se pak vrátil, ale možná že si ji vyzvedl, a nijak to jeho rozhodnutí neovlivnilo.

Nikoho nemám, moje konto začíná klesat, nic totiž nedělám. Rodiče se mi zabili v autě, což byla velká rána, nemám kam jít, a peníze, co mi zanechali, už jsem skoro vybral, prodal jsem i dům, v kterým žili, luxusní vilu, v který jsem vyrůstal. Stejně bych tam nebydlel ani nechodil, moc vzpomínek. Měl bych nastoupit do práce. Ale to se mi nechce. Neumím pracovat. A možná to je chyba, né možná, určitě, nebo musím klofnout někoho, kdo ty peníze bude mít, také řešení, a navíc pohodlnější.

Zvednu se z postele a sejdu do kuchyně, je tam docela svinčík, uklízečku nemám, tak je tu pořád bordel, no ale taky jsem jí vlastně nikdy neměl, většinou to uklidil Tom, jo zase Tom.

Udělám si hrníček kávy, k tomu si udělám toasty.

Sednu si s tím k televizi, zrovna šoupnou do pohádky reklamu, mám já to ale smůlu, jsem línej se i natáhnout pro ovladač, abych zjistil, co dávaj jinde. S nezájmem sleduju reklamy a pojídám svoji snídani, když v tom se zakuckám, když na obrazovce uvidím Toma. Tom? Co tam dělá? Je to upoutávka na nějaký nový film, ještě řeknou, že v hlavní roli je obsazen Tom Kaulitz, pak říkaj i nějaký vedlejšáky, ale ty už neznám. Co je to za film? Ke konci už konečně řeknou název. „Cinema City“ Vydechnu. Premiéra v kinech už zítra, jak to, že jsem si toho nevšiml? Vždyť to musí být už stará reklama, když je to zítra! Jo, už vím, protože reklamy vždy přepínám, ale najednou jsem rád, že jsem se na ni podíval.

Říkali premiéra? To potom znamená, že, no jasně! Na premiéru choděj do kin herci! Plesknu se do čela, ale jakej je to film? Německej? Kde se točil? Tam najdu Toma!

Vyskočím z pohovky a utíkám do pokoje, vytáhnu svůj laptop a zadám si tam název toho filmu. Hned vím podrobnější informace, taky kde budou herci na premiéře, přesně v jakým kině, kouknu se taky, jestli seženu letenky. Bezva, letadlo do L.A. letí za dvě hodiny a letenky ještě jsou, cože? Dvě hodiny?! To musím pohnout, rezervuju si jednu, zaklapnu ho a běžím do koupelny, rozčešu si vlasy, na zkrášlovací metody nemám čas. Běžím zas zpátky do pokoje a vytáhnu jedno zavazadlo, otevřu skříň a začnu z ní vytahovat svoje oblečení. Rvu ho do kufru, kufr je velký, takže se mi tam toho vejde dost, no ale jen tak tak ho zapnu. Pak si vytáhnu jeden menší a do něj hodím kosmetické přípravky, samozřejmě taky žehličku na vlasy a toaletní potřeby, kouknu na hodinky, už mám jen hodinu, no snad to stihnu. Chmátnu po dokladech a vyběhnu ven, kufry za sebou táhnu, problém, přeci tam nemůžu nechat svoje auto jen tak! Co když se mu něco stane? No ale vzít si na to autobus je volovina, to bych nestihl, musím obětovat svoje autíčko.

Hodím dovnitř svoje kufry a nasednu, ani se nepřipoutám, jak spěchám a jedu v šílené rychlosti na letiště, přejíždím červený a beru zatáčky smykem, každou chvíli kontroluju hodiny, sakra 10 minut! A já ještě nemám vyzvednutou letenku. Šlápl bych na to víc, ale to snad už ani nejde. Když už přijíždím k cíli, tak mi vběhne na přechod nějaká babka, prudce dupnu na brzdu, jen to zasviští a tím tlakem se bouchnu docela silně hlavou o volant.

„Au, baba jedna smradlavá.“ Promnu si čelo, ta baba jde jak zpomalený film, na ní zatroubím, aby si pospíšila, jen nadzvedne hůl a rozkřikne se, že je na přechodu, a že má přednost, tak mám počkat. Jen protočím oči, doprdele, 5 minut! Rozjedu zas auto, když už babka přešla.

Zastavím před letištěm na parkovišti, rozloučím se v rychlosti se svým autíčkem, třeba je to naposledy, co jsem v něm jel, a taky ho možná naposled vidím.

Utíkám dovnitř, dobrý, pořád mám 3 minuty, paráda, vyzvednu si letenku, zaplatím a běžím k nástupišti, zavazadla si nechám u sebe, projdu kontrolou a jen tak tak všechno stihnu. Už sedím připoutaný a odlítáme, úlevně si oddychnu.

„Jsem dobrej.“ Musím sám sebe pochválit, jak jsem to stihl, no nikdo jinej to za mě neudělá.

V letadle jsem si trošku zdřímnul, no trošku, probudil jsem se, když už lidé vystupovali.

Pak jsem šel jako ostatní ven, rozhlídnu se, páni, to je město, tady se jeden ztratit, no, doufám, že já to nebudu a neztratím se tu.

Stopnu si taxík a řeknu mu, aby mě dovezl ke kinu, v kterým se má konat ta premiéra, zaveze mě jak řeknu, poděkuju a zaplatím. Teda, ty taxíky jsou tu nějak drahý, proštuduju si u kina, kdy premiéra začne a najdu si poblíž kina hotel, v kterým se ubytuju.

Hm, luxusní, rozhlédnu se, taky ta cena odpovídá, no, ale snad tu nebudu tak dlouho.

Rozejdu se se sklopenou hlavou k pokoji, vtom to do mě někdo napálí.

Spadne mi malý kufírek, co se mi na zem rozsype. Sehnu se na zem a začnu si sbírat věci a cpát je zpět do kufru.

„Pardon.“ Řekne v rychlosti a jde dál podle kroků, nestihl jsem na něj ani kouknout, asi měl naspěch. To jsou ale dneska lidi, ani mi to pak nepomůžou sebrat, když je to jejich vina!

Dojdu na pokoj a ani si nevybaluju, jen to nejnutnější, jdu do koupelny a málem se zděsím, málem jsem se nepoznal, vypadám strašně.

Tom

Vyjdu ze svého pokoje, v ruce mám mobil a píšu si sms s Cierou, domlouváme se na večeři, no domlouváme, já na ní zapomněl, a ona tam čeká sama u stolu v restauraci. Pěknej trapas, já jí pozvu a zapomenu na to, znáte někoho horšího? Bych řekl že né, musím si pospíšit, jdu svižným krokem, když to do někoho solidně napálím. Uslyším, jak se jí něco upadne na zem.

„Pardon.“ Omluvím se hned, neodtrhnu svůj pohled od displeje na mobilu, kdybych tak nespěchal, pomohl bych té osobě, ale nemám čas, snad mi to promine.

*-*

Film byl opravdu do konce měsíce natočený, jak Andy říkal, všichni byli naprosto spokojení, dokonce i já, to byl můj první film. Premiéra je už zítra, nemůžu se dočkat, až to uvidím i s efektama. Všude po bilbordech a po sloupech je nalepenej plakát filmu Cinema City a jsem na něm já, za mnou Ciera West a Denny Cold, který patřili do hlavních rolí.

Film je o tom, že Denny, kterej hraje postavu Marcuse, chodí s Lily, kterou hraje Ciera. Moc jim to spolu neklape a kdykoliv má možnost a důvod, tak ji uhodí. Jeho postava je velmi žárlivá, a jakmile se Lily na někoho usměje, už o ní říká, jaká je to děvka. Přitom ho nikdy nepodvedla, teda než si najali nového zahradníka, čili to jsem já. Moje postava je Tony, mám temnou minulost, seděl jsem i párkrát v lochu.

Obchodoval jsem s drogama, byl v mafii, a teď zkouším zapadnout do normálního života, ale jakmile uvidím Lily, je mi jasný, že je to láska jak trám xD.

Začnem se spolu tajně scházet, když v tom nás její přítel načape, jak se v kuchyni líbáme, poperu se tam s ním a on mě vyhodí. Taky zmlátí Lily, ale o tom ještě nevím, to je teprve začátek, najme si nájemného vraha, aby mě oddělal, film může začít, plný dramatu, překvapení a romantiky.

Při natáčení jsme si užili spoustu legrace, o to víc, když mi dali do ruky zbraň, hrál jsem tvrďáka, to bylo opravdu směšné, aspoň pro mě.

Zrovna teď jsme s Cierou na večeři a užíváme si ještě toho, jak nás lidi ještě tolik neznaj.

„Co myslíš? Bude to trhák?“ Zeptá se mě Ciera a strčí si do pusy hranolku.

„Andy mě přesvědčoval, že ano, takže nepochybuju o tom.“ Usměju se, jo Andy, nebýt něj, tak se můžu zahrabat.

„Andreas je opravdu fájn.“ Souhlasí se mnou, jen přikývnu.

„A co budeš dělat teď? Docela se mi bude stýskat, přece jen jsme se viděli celý dny při natáčení, a teď se zas nějakou dobu neuvidíme.“ Povzdechne si a kouká na mě.

„Ale jdi ty. Neznamená, že když skončilo natáčení, tak se nemůžeme stýkat, ne? A navíc se sejdem zas u druhého dílu, pak ještě třetí.“ Usmívám se a napiju se Coca coly, přece jen Ciera je hezká, a já žádný vztah za tu dobu neměl, jen slepý by si nevšiml, že po mně jede.

„Jo? A četl jsi scénář k druhýmu dílu?“ Pozvedne obočí.

„Ne ne neviděl, ty jo? Co je na něm?“ Zajímám se.

„No skoro nic, až na to, že mě ke konci zabijou, takže těžko budu hrát i ve třetím.“ Smutně špulí pusu a kouká na mě.

„Třeba nezemřeš, nebo tě nejak oživěj, nebuď smutná s toho.“ Povzbudivě na ní mrknu.

„No tak dobrá, těšíš se na zítřejší premiéru?“ Nahodí další téma ohledně filmu.

„Jo těším, jsem zvědavej, jak to bude vcelku a se všema těma efektama vypadat.“ Odsunu svůj talíř, jsem nějaký plný, Ciera už dávno dojedla.

„Ano, já taky.“ Přitaká.

„Půjdem už? Nebo si chceš ještě něco objednat?“ Vytáhnu si svou peněženku, přeci jen, teď už mám peníze a mohl jsem si dovolit jí pozvat.

„Né, do mě se už nic nevejde.“ Zasměje se a já musím s ní, její smích je neuvěřitelně nakažlivý.

Přivolám číšníka, který k nám za chvíli přiběhne, zaplatím a odcházíme.

„Tak kam teď, Tome? Nechceš zajít ke mně?“ Nabídne mi, a já vím, co by to znamenalo.

Mám nabídku přijmout? Přece jen mi v tom nic nebrání, jsem nezadaný, ona je taky volná, je krásná, milá, hodná holka, co mě navíc chce.

Ale otázka je, jsem vůbec připraven začít nový vztah?