autor: Tenshi88
„Neodjížděj.“ Zakňoural mu Bill zoufale do holé kůže na krku.
„Ty víš, že musím.“ Odvětil Tom stejně tiše, a ještě víc se k němu přitiskl.
„Zůstaneš tu se mnou? Celou noc.“ Bill ho chtěl mít u sebe ty poslední okamžiky. Potřeboval cítit jeho přítomnost.
„Dobře.“ Pořád zůstávali ve stejném sousoší a ani jeden se nechtěl pohnout.
„Tome…“ Bill šeptal a snažil se vyjádřit slovy, co cítil. „Je to naše poslední noc…“
„Jo.“ Bil cítil, jak se bratrovo tělo chvěje a on sám na tom nebyl jinak. „Nemůžeme…“ Tom se snažil z posledních sil odolat kouzelné až tíživé atmosféře kolem nich.
„Kašlu na to.“ Přerušil bratrův pokus Bill a potichu dodal: „Dotýkej se mě, Tome…“ A sám vzal jeho dlaně do svých.
Tom váhavě hladil Billovu tvář a přesvědčoval sám sebe, že to nejde. To, že je jeho snaha marná, pochopil v okamžiku, kdy ucítil Billovy rty tak moc blízko svým. Bill jako by cítil jeho váhání, je nespojil v jedny. Počkal, až se bratrův dech zklidní a nechal to rozhodnutí na něm. Tom se mu zahleděl hluboce do očí a jemně své rty otřel o ty jeho. Slyšel to napůl úlevné, a napůl slastné vydechnutí. Nic dalšího Tom nedělal, pomalu se odtáhl, pořád mu hledíc do očí.
„Jsi si jistý?“ Bill jen kývl a překvapeně zakníkal, když ho Tom prudce povalil do peřin. Teď už bez zábran a ostychu, si Tom probojovával cestu do hlubin Billových úst. A Bill se rozhodně nebránil. Vychutnával si každičký dotek jeho jazyka a váhavých dlaní na svých zádech. Tom se znovu odtáhl a přetáhl si přes hlavu tričko. To samé udělal Billovi. Ten se pousmál.
„Chci, aby to jediné, co budeš mít na sobě, bylo tohle…“ Rukou přejel po hladkém povrchu medailónku, a cítil, jak Tomovi prudce bije srdce.
„A já chci totéž…“ zastřeně mu odpověděl Tom a pomalu své ruce posouval k pásku držícímu Billovy kalhoty. Přitom nechával druhou dlaň putovat po jeho hebké kůži na břiše. „Bože, jsi tak nádherný…“ Tom se zajíkal a pozoroval svou dlaň. Potřeboval se ho dotýkat. Dráždivě pomalu stahoval úzké kalhoty z Billových boků. Bill ho při tom počínání upřeně pozoroval a neubránil se slastnému vydechnutí, když jeho kalhoty skončily na zemi, Tom zaměřil pozornost na jeho černou hvězdu. Věděl, že Toma fascinovala už tehdy. A Tom věděl, že je tam jeho kůže citlivější, proto ji neustále dráždil svými rty.
„Sundej mi to…“ Bill se netrpělivě zavrtěl a Tom mu pomalým pohybem stáhl poslední kousek oblečení. Měl chuť líbat každou částečku jeho těla. To už se ale nenechavé dlaně dobývaly pod jeho vlastní kalhoty s jediným cílem. A za chvíli už oba chlapci leželi na boku a propalovali se chtivými pohledy. Teď to byl Tom, kdo vzal bratrovu dlaň do svých. Položil si ji na ploché bříško a pomalými pohyby ji posouval níž. Bill vydechl, když dosáhla svého cíle. Tomův pohled byl teď spalující. Stiskl ho a Tomův tlumený vzdech zachytil svými ústy.
„Už jsem ti říkal, jak úžasně líbáš?“ Tomovy boky sebou škubly, když vydechoval jednotlivá slova a zároveň cítil, jak se Billova nenechavá dlaň pohybuje pravidelně v jeho klíně. Bill se mu díval hluboce do očí, vědom si, že Tom ztrácí sebekontrolu. Líbilo se mu to. Sklonil hlavu a dráždivým pohybem jazyka olízl bratrovu bradavku. Zřetelně slyšel, jak sebou Tomovu tělo cuklo, a když to zopakoval s druhou, kterou dráždil piercingem, stiskl ho pevněji. Tom to nevydržel. Jeho tělo prohrálo v boji s Billovým jazykem a šikovnou dlaní. Předtím, než téměř bolestivě stiskl víčka, stačil Tom zaregistrovat, jak se druhá Billova dlaň dostala do oblasti vlastního vzrušeného klína a Bill uspokojujíc sám sebe, tlumeně vydechl, než se pevně stiskl a i jeho víčka poklesla pod silným náporem slasti. Jejich těla se třásla a téměř lepila k sobě. Bill se automaticky natiskl ještě více k bratrovu tělu a víčka už neotevřel. Tom cítil na své kůži lehké oddechování.
Zůstal celou noc vzhůru, aby si zapamatoval tenhle okamžik. Každý záhyb Billovy kůže a každé jeho zamumlání ze spaní. Vrýval si jeho krásu pod kůži, aby byl schopen si vybavit každý detail. Tohle bylo na dlouhou dobu naposledy, co ho vidí. Po tváři se mu skoulelo pár drobných slziček, když naposledy políbil bratrovo odhalené rameno. Potichu načmáral na kousek papírku krátký vzkaz a s těžkým srdcem opustil pokoj.
„Tome,“ zamumlal Bill ještě rozespale pomalu otevřel oči. Nechápavě se rozhlížel, když si uvědomil, co je dnes za den. Podíval se na hodiny. „Ne.“ Vydechl šokovaně a nechápal, proč ho Tom nevzbudil. Myšlenka na to, že se s ním ani nerozloučil, byla skličující. Několik okamžiků seděl na posteli, než mu pohled padl na malý papírek na stolku. Když ho přelétl očima, ruce se mu třásly. „Nechtěl jsem tě budit. Spal jsi tak sladce, nesnesl bych to loučení. Promiň, bráško…“ Při posledních slovech se mu roztřásla brada a on musel prudce mrkat. Už nechtěl brečet, ale pár zbloudilých slziček si našlo cestu až ke koutkům jeho rtů.
Rozhlédl se po pokoji. Bylo tu tak prázdno. Naplno na něj dolehla skutečnost, že je zase sám. Váhavě zvedl pohled a ten mu padl na telefon ležící na stolku. Pohlédl na hodiny a uvědomil si, že teď už Tom bude v letadle. Vyťukal automaticky dvě slova, než je smazal a nahradil je třemi. Bolelo to.
Tom nasedal do letadla s těžkým srdcem. Uvidí ho až za takovou dobu. Povzdechl si a v jednu chvíli měl chuť se obrátit a prostě se vrátit. Vrátit se a… v hlavě se mu míhaly myšlenky a on věděl, že musí zapomenout. Za několik měsíců to bude jen jeho bratr. Zběžně otevřel přijatou zprávu a slova mám tě rád jedním stiskem smazal. S předsevzetím nastoupil do letadla.
Vítání odbyl slovem „Ahoj“ a vpadnul do svého pokoje. Hlavu schoval pod polštář a snažil se probrat z té letargie. Připadal si najednou prázdný.
„Můžeš mi vysvětlit…“ Jeho matka vpadla do pokoje bez zaklepání, jako vždycky.
„Mami, nech mě být… stačí, že jste mě i Billovi zničili život, tak mě už nech…“ A po tváři se mu spustily slzy. Jeho matka si sedla k němu na postel a pohladila ho po sevřené ruce. Tom se zachvěl, nebylo tak časté, aby mu projevovala takové emoce.
„Jaký je?“ Tomovi chvilku trvalo, než pochopil, na co se ho ptá. Upřel na ni svůj zničený pohled.
„Naprosto úžasný.“ A já ho asi miluju, dodal v duchu, než mu víčka unaveně klesla.
autor: Tenshi88
betaread: Janule
chudáčci malí, mně je jich tak líto 🙁
však se k němu vrátíš!!!
A já sem pořád tajně doufala, že neodletí..:-(
to je… smutny :'(
Pokráčko,co nejdříve,prosííím!!!!
Třeba se ještě vrátí…
Nejdřív člověka navnadíš, rozžhavíš a pak takové smutné loučení neloučení… mě je jich tak líto, rok bez sebe? Tomimu určitě nevyjde předsevzetí, že budou už jenom bratři a nic než bratři atd…. 😀 teda doufám 😉
Ako to matka môže vydržať a okamžite nejsť za svojím vlastným synom? Ako sa ho mohla vzdať na taký čas? Keď si ich rozdelili ako mohla vydržať aby ho aspoň občas nevidela? Nechápem. OCh…
Ale hlavne, že sa našli oni dvaja.