autor: Ketty
Smile for me, hun
„Bille? Ty pláčeš?“ ucítil Tomovu horkou dlaň na zádech.
„Ne, jsem v pohodě,“ zavrtěl hlavou, jakmile se vztyčil na křesle. Na obličeji měl ještě otlačený vzor polštáře.
„Bille… co jsi tím proboha sledoval?“ Tom se rozhodl přikročit rovnou k věci.
„Čím?“ Bill se na bratra nechtěl dívat.
„No tak… víš moc dobře, co myslím. Moje ruka v tvém klíně nebyla položená dobrovolně,“ Tom si přitáhl druhé křeslo k tomu Billovu.
„Mohl jsi jí dát pryč. Evidentně jsi nechtěl. Co Agnes? Zvládneš to tady bez ní?“ ušklíbl se Bill sarkasticky.
„Ptala se mě, jestli ti snad něco neudělala… Mohl jsi k ní být milejší… Nechápu, co ti na ní může vadit?“
„Vadí mi to, že nemá žádný vady…“ přiznal Bill a sklopil hlavu. „Máš ji určitě radši než mě…“ vyčetl Tomovi.
„Co to plácáš, vždyť to je úplně jiná kategorie… Bille, ty jsi tak strašně naivní…“ Tom zavrtěl hlavou. Přesně tohle si myslel.
„Možná to je jiná kategorie, ale stejně tě nakonec bude mít… takže ji máš radši,“ filozofoval Bill dál.
„Jak to myslíš, mít?“ Tom nechápal.
„Budeš s ní bydlet, budeš s ní mluvit o důležitejch i nedůležitejch věcech, budeš jí ráno dělat kafe, kupovat jí drahý oblečení, budeš… budeš se jí dotýkat. Budeš její.“ Bill obrátil hlavu na druhou stranu. Nechtěl se teď na Toma dívat, nechtěl vědět, co mu na to řekne. Ať už řekne cokoliv, tohle zůstane pravdou.
„Tobě jde o tohle…“ Tom si povzdechl.
„Musíš si někoho najít, Bille. Už vážně jo. Bude ti dvacet a potřebuješ to… vidíš to sám,“ Toma už to unavovalo. Neměl žádnou zodpovědnost za Billův sexuální život a nemohl se vyrovnat s tím, že Bill neustále dělal, jako by to byla jeho povinnost, dělat mu neustále dobře. V sexu, ve společném soužití – Tom tu nebyl od toho, aby neustále ukojoval jeho potřeby.
„Samozřejmě, že chceš, abych si někoho našel. Abych tě přestal otravovat, nemáš mě vůbec rád,“ Bill sklopil pohled k zemi. Bylo jediné štěstí, že k Tomovi jedinému dokázal vždycky být upřímný. Kdyby šlo o někoho jiného, dusil by to v sobě ještě dlouhé týdny. Tenhle pocit ho občas přepadával. Cítil obrovskou prázdnotu, obzvlášť teď, když měl tu možnost sledovat bratra, jak líbá svou dívku a je šťastný. I ona je šťastná. Mají jeden druhého. Jenom Bill zase nemá nic. Vůbec nic. Příliš neschopný na to, aby si našel partnera, příliš slabý na to, aby přinutil vlastní dvojče, aby s ním zůstalo. Aby ho jeho milovaný bratr nikdy neopouštěl, protože on zkrátka nedokáže být sám. Ničilo ho to. A pud sebezáchovy mu velel Toma držet a nepouštět. Nikdy.
„Bille, podívej se na mě. No tak, koukni na mě,“ Tom počkal, až se k němu upřou hluboké čokoládové oči a poté vzal do dlaní Billovy studené ruce.
„Jsi moje dvojče a já tě mám strašně moc rád – vážně hrozně moc. Agnes je ta nejlepší holka, jakou jsem mohl potkat. Je milá, chytrá, hezká, cítím, že je to ta pravá… Ale i přesto, že je prakticky dokonalá – nekoukej takhle – i přesto je to jen holka, kterou jsem zčista jasna potkal, aniž bych tušil, jak mi změní život. A stejně znenáhla z něj může zase odejít. Třeba jí můžu začít lízt na nervy nebo ona mně. Neříkám, že to tak bude, ale může se to stát. Ale ty jsi můj bratr a už navždycky budeš. Nikdy nám tohle pouto nikdo nevezme, navždycky budeme mít stejný příjmení, stejný oči, budeme stejně tvrdohlaví, budeme to my… budeme mít jeden druhého. Každý máme svůj život, což si musíš uvědomit, ale když to budu potřebovat, vím, že se na tebe můžu vždycky spolehnout. A ty na mě,“ zadíval se do Billových očí. Stále působily tak nešťastným dojmem…
„Já tě potřebuju teď. Potřebuju, abys byl se mnou… pořád…“ Bill nesmlouvavě našpulil rty.
„Já s tebou jsem, jenže ty nepotřebuješ jen to… Proto ti říkám, aby sis už někoho našel. Ty po mně nechceš jen věci, co obyčejně bratr po bratrovi může chtít… Jak jsem řekl – každý máme svůj život a musíš pochopit, že tu nemůžu být dvacet čtyři hodin denně. To zkrátka není normální. A usměj se konečně, nemůžu se takhle na tebe dívat,“ pousmál se Tom na Billa. Ten se mu úsměv ani nepokoušel oplatit.
„Myslel jsem, že to pochopíš,“ povzdechl si Tom; Billův smutný pohled ho ničil.
„Vždycky ale budu až ten druhej, že? Až za Agnes nebo kýmkoliv, s kým zrovna budeš chodit,“ posteskl si Bill.
„Ne, bráško, nebuď naivní. Ty jsi vždycky ten první. Poslouchej mě, zlato. Nikdy nikoho nebudu mít tak rád jako tebe. Nezáleží na tom, co s nimi dělám a s tebou ne. Budeš už navždycky ten nejdůležitější, první. Jak bych bez tebe a tvých naivních řečí mohl žít, ty trubko, hm?“ Tom na bratra zamrkal. Billovu tvář konečně rozjasnil jemný úsměv.
„Jsem rád, že tě mám, Tomi,“ zašeptal a odevzdaně se nechal sevřít v Tomově náručí. Pro dnešek to pro něj Tom musel udělat. Možná to byly poslední týdny, co stráví spolu…
°°°°
Hlasitá hudba se rozléhala klubem, vzduch byl cítit cigaretovým kouřem a alkoholem, a u rohového stolu na kožené sedačce seděl dredatý mladý muž, upíjel ze sklenice zdánlivě nevinného obsahu, sledoval Georgovy pokusy zapůsobit na odvážně oděnou tmavovlásku, a skvěle se přitom bavil. Co se jeho samotného týkalo, nebyl ze své přítomnosti tady nijak nadšený. Myšlenkami byl stejně neustále u své milované Agnes a s tímto výletem do vyhlášeného berlínského klubu souhlasil jen díky Georgovu naléhání. Stejně to nebyla žádná zábava, když teď byl vlastně zadaný. Bylo to poprvé v jeho životě, kdy opravdu nezkoušel flirtovat s žádnou z těch vyzývavě oblečených krásek, které ho obklopovaly. Nerad by si to potom vyčítal, měl přeci svou Agnes, a ta mu bohatě stačila. Teď si však vyčítal svou ochotu – Georg si ho stejně celý večer nevšímal, neboť veškerou svou pozornost upíral k oné černovlásce, a Gustav se jen několik desítek minut po vstupu do klubu kamsi zašil s velice dobře vyvinutou blonďatou slečnou. Což byl důvod, proč se Tom bál vůbec jít na záchod – nerad by tomuhle byl svědkem.
No a pak tu byl jejich slavný doprovod. Tohle vzniklo z časů, kdy dvojčatům bylo pouhých patnáct, a zkrátka se nemohli smířit s tím, že Georg s Gustavem si mohou chodit prakticky kam chtějí, zatímco jim rodiče noční návštěvy klubů zakázali. Bill si tenkrát u Davida vybrečel, aby „s tím proboha něco udělal“ a pod vlivem psychického vydírání černovlasého andílka, byl David nucen podrobit se velice nepříjemnému telefonátu matce dvojčat, při kterém se musel zaručit, že rozhodně nenechá kluky samotné chodit po barech, nýbrž jim na každou akci zařídí dospělý doprovod, jenž na ně stoprocentně dá pozor a ohlídá je v záležitostech alkoholu. Sám se neskutečně divil, když paní Kaulitzová svolila, nicméně dvojčata se mohla radostí zbláznit. Roli doprovodu na sebe vzal David sám, společně s Peterem – dalším z producentů. Dvojčata je stejně postupem času začala vnímat spíš jako kámoše, se kterýma se chodí pařit, než jako někoho, kdo na ně má dohlížet, což David s Peterem stejně moc nepřeháněli. Ani jeden z nich proti těmhle nočním výletům neměl žádné výhrady, spíš právě naopak, spokojenost tedy byla na obou stranách, a i když teď dvojčatům bylo dávno přes osmnáct, a tudíž si mohli dělat, co chtěli, svůj „doprovod“ s sebou brali stále – nebo se spíš doprovod bral sám.
Ne, že by jejich přítomnost byla nějaká výhoda, říkal si zrovna Tom. Stejně byli všichni někde v tahu. Peter s kýmsi horlivě debatoval u baru a David… kde byl proboha David?
„Co ty tady tak sám?“ ozvalo se nad Tomem zčista jasna, Tom ani nemusel vzhlédnout, aby věděl, o koho jde.
„No co, stejně jsem tu jen kvůli Georgovi… proč já se vždycky na tyhle pařby nechám překecat, vždyť je to nuda, poslední dobou… kde je vůbec Bill, to se zase vymluvil, že nemůže, aby náhodou nemusel přijít do styku s nějakou holkou?“ Tom zavrtěl hlavou a posunul se na sedačce kousek stranou, aby udělal místo Davidovi.
„No jo, nechtělo se mu. Chci říct, bolí ho v krku, v oficiální verzi. Přiznal mi to, až když jsem mu donesl čaj a léky, aby to v úterý byl schopnej odzpívat. Ale naštěstí mu nic není, jen simuluje,“ pokrčil rameny David.
„No jo, hlavně aby se náhodou nemusel dát s někým dohromady… on z toho má snad nějakou fobii…“ Tom si povzdechl.
„Poslyš, Tome, víš, co se má dít v pátek ve Felixovi?“ začal David opatrně. Tušil, že s tím budou ještě problémy…
„Cože, v pátek se jde zase do Felixe? Nejdu, nemůžu, bolí mě ruka!“ zavrtěl Tom vážně hlavou a zašermoval Davidovi před obličejem svou pravou rukou. Tenhle berlínský klub měl docela rád, byl to Billův oblíbený. Když už někam šel, bylo to tam, a také proto tam byli jako kapela skoro pořád. Ale poslední dobou Tom vážně neměl náladu na žádné kluby, ani na Felixe.
„Bill ti neříkal, co se tam má v pátek dít?“ povytáhl David obočí. To komplikovalo situaci.
„Ne, já poslední dobou radši s Billem moc nemluvim, většinou se stejně dostaneme k jedinýmu tématu, a on se většinou rozbrečí… je nějakej přecitlivělej, poslední dobou, docela už mi to vadí… co se tam má dít?“ Tom nezúčastněně upil ze své sklenice a obrátil zrak k Davidovi.
„No… vy dva… máte se tam políbit…“ pokrčil David rameny.
„Ve Felixovi?“ vytřeštil Tom oči.
„Vždyť… tam nás každej uvidí!“ nechápavě zíral na Davida.
„No, o to Daveovi jde… mají být nějaký fotky a on z toho hodlá udělat takový menší pozdvižení, aby se to řešilo v časopisech a tak podobně…“ David sklopil hlavu.
„A Bill s tím souhlasil, jo?“ zajímal se Tom.
„No… to víš, že jo…“ připustil David.
„No, to se dalo čekat… Hele, já vim, že by to asi bylo prospěšný pro kariéru, ale… copak… to nikomu nepřijde divný a… úchylný, že bych já s Billem… zrovna s Billem… kdybych měl za bráchu kohokoliv, ale zrovna Bill…“ Tom zavrtěl hlavou. Pořád to nemohl pochopit.
„Co máš za problém zrovna s Billem? Nepřijde ti dost atraktivní?“ ušklíbl se David.
„Ale ne, vždyť Bill je… Bill je… vždyť víš…“ tom zčervenal ve tvářích.
„No co je? Povídej,“ smál se mu David.
„Vždyť víš, Bill je krásnej kluk, ale… Bože, to je tak pitomý říct něco takovýho o svým bratrovi…“ odstín Tomových tváří se neustále prohluboval.
„No tak to uděláš tak, že si budeš představovat, že to není tvůj bratr… potom bys to udělal? Řekl bys, že se ti líbí?“ David se stále víc bavil.
„Líbí?! Já nejsem na kluky… na to tady máme jeho… A to je právě ono, celý čtyři roky se snažíme zatajit, že je gay, a teď se budeme líbat… je to absurdní. Ale budiž, sice nejsem na kluky, ale dejme tomu, udělal bych to, on stejně vypadá víc jako holka, než jako kluk, posledních pár let. Překousnul bych i fakt, že máme stejný rodiče a v žilách nám koluje stejná krev. Jenže tohle je prostě Bill… Už takhle máme za sebou dost nepatřičnejch věcí a jsme na samotný hranici bratrskýho vztahu. Jednou jedinkrát ho políbím, a to bude konec, znám ho moc dobře, bude chtít víc a víc. Jednou ho pohladíš a on si vynutí celou masáž, chce, abys na něj nepřestával sahat… Nikdy se nespokojí s málem, vždycky chce maximum. Pokud ho jednou políbím, pravděpodobně se se mnou bude chtít snad rovnou vyspat. Což není dobrej nápad. Nikdy jsem si nemyslel, že by to mohlo zajít takhle daleko, vždycky jsem to bral tak, že se jen občas potřebuje pomazlit s bráchou… jenže tohle už je trochu dost silný kafe… Já vím, člověk mu to nemůže mít za zlý, bude mu dvacet a je pořád sám, logicky potřebuje sex, ale proč si na to proboha nenajde někoho jinýho… Jo, asi je to těžký, když ani neví, co chce, koho chce… Ale tak proč si třeba někoho nezaplatí, evidentně to potřebuje. Peněz má na to dost, aby to každou noc mohl dělat s někým jiným. A mohlo by to zůstat v tajnosti. Jenže on ne. Radši se bude nechávat osahávat vlastním bratrem, hlavně že nepřijde o tu svoji pověst romantika, co by si nikdy nezaplatil holku na jednu noc. Nebo v jeho případě kluka…“ Tom do sebe vztekle převrátil zbytek skleničky. Dostával se do nostalgické nálady, kdykoliv se trochu napil.
„Osahávat…?“ bylo to první, co ze sebe zaražený David dostal. Neměl by s Tomem raději mluvit o jeho dvojčeti, dostávalo ho to do nemravné nálady.
„Cože? No, to bylo… to neřeš, co se mezi náma kdy stalo, se stalo, už to nemá cenu řešit. Je to pryč… A já nechci zacházet ještě dál,“ odmítl o tom Tom mluvit. Tyhle vzpomínky chtěl nechat daleko za sebou. Nikdo o tom, co se mezi nimi kdy odehrálo, neměl ani tušení. Ani Tom už si nic takového nepřipouštěl. Byli mladí a zmatení, nemá to vůbec žádnou váhu. Tom už se k tomu nehodlal vracet, chtěl to vymazat ze své paměti, z historie. Jenže Bill mu to nehodlal usnadňovat. Tom ho podezříval, že celou tu věc s líbáním ve Felixovi si vymyslel on. Téměř to za něj rozhodl. Tom si nebyl jistý, zda k němu Bill cítí něco víc než bratrského, přeci jenom pořád tvrdil, že ne, přeci by mu nelhal… Ale jistě věděl, že po té fyzické stránce věci by byl schopný čehokoliv. Co Tom věděl, už pět let se pořádně nelíbal, a značně se to na něm podepisovalo. Tom si ho totiž poslední dobou téměř nepouštěl k tělu, a tak byl Bill odkázaný sám na sebe. Tenhle Daveův výmysl mu musel přijít pěkně vhod.
„A slib mi, že tohle nebudeš nikde vykládat,“ obrátil se ještě k Davidovi.
„A políbíš ho teda?“ otázal se místo odpovědi David.
„No… já nevím, tak co mám dělat, jednou jsem to už slíbil… Nechápu, co se mnou bylo. Vážně rád bych se tomuhle vyhnul,“ pokrčil Tom rameny.
„No tak, Tome, je to jen jedna pusa, já si nemyslím, že by to mohlo zajít tak daleko jak říkáš… Je to kvůli kapele,“ připomněl David.
„No dobře, rozmyslím si to…“ svolil Tom.
„Políbíš ho – a já pomlčím o všem, co jsi mi řekl,“ nabídl David. Stejně by to nikomu nevykládal. Jen potřeboval jistotu, že si to Tom nerozmyslí.
„Pořád jsem to ještě já, kdo vystupuje a diktuje si…“ připomněl Tom a naklonil hlavu na stranu. „Ale dobře, souhlasím,“ přikývl nakonec.
autor: Ketty
betaread: Janule
no tak se pak spolu vyspíte no…to je tragédie..xDDD
Minulost? Oh, co se stalo? Že by se kvůli tomu Tom "bál" Billa?
jo vyspíte, kvůli kapele třeba:D
chudák Bill, mě je ho tak líto:)
Kett? co měla znamenat ta věta "možná to jsou jejich poslední společné týdny" nebo jak to bylo???
sakra, Tom vypadá, že do Billa není vůbec zamilovaný víc, než by měl… Snad se to časem vyvine…x)
[4]: jo, to mě taky zajímá, děsí mě to:-/
[4]: Jo taky jsem se u toho na chvili sekla a přemýšlela,co tím jako chtěla říct..Počkej,počkej..předtím hledat nějáký byt nebo co..no doufám,že nebude už bydlet s tou trubkou :/
A jinak se moc těším na ten díl,až se budou líbat..nemůžu se dočkat 😀
[4]: Přidávám se..vyděsilo mě to x((
Znamená to, že se Tom odstěhuje, to je jasný, snad by tam nenastal zvrat typu odstranění některého z charakterů, popřípadě rovnou fyzické likvidace. I když, u některých (hlavně ženských charakterů) by ta fyzická likvidace nebyla vůbec ale vůbec na škodu… Hm, takže dvojčátka už spolu něco měli? Něco na způsob "Formative"? :)))
Ten Tom o ně mluví docela hnusně x(
Ale Bill je moc rozmazlený…to je fakt xD
Už by ale Tomík mohl malinko povolit… x)
Jé aby tě náhodou Bill neukous. To je cíťa hey XD
Aaa teď se to všechno po**re… Na jednu stranu chci, aby se libali a na druhou vubec
Hele mám z toho strach… a ne malej…
Jsem zvědavá, jestli s Tomem ten polibek pak něco udělá 🙂 ♥ … Skvělá povídka ♥