autor: Lauinka
Třásl se a tiskl se k němu. Obličej mu zabořil do mikiny. Chtělo se mu moc spát. Stisk povolil.
„Bille?“ Žádná odezva. „Bille?!“ Zatřepal s ním. Jen lehce pohnul hlavou. Tom sebral jeho kabelku a bundu, a s černovláskem v náručí došel k autu. Posadil ho a připoutal. Rychlým tempem zamířil k sobě domů. Cesta netrvala dlouho. Za chvíli už se i s Billem v náručí snažil dostat do domu. Okamžitě jej položil do postele a sám si k němu lehl. Byl schopný si Danyho najít a podat později. Za tohle musel zaplatit. Nikdo nebude ubližovat člověku, kterého miluje. Nenáviděl sám sebe, že ho vůbec napadlo Billa vzít do toho klubu. Cítil se za to vinen. Kdyby neodešel, jistě by se mu nic nestalo. Starostlivě si jej prohlížel a rukou něžně laskal jeho líce.
„Tomi,“ vydechl. Nespal, nešlo to.
„Jsem u tebe, neboj se.“ Políbil jej do vlasů. „Měl bys spinkat.“
„Nemůžu, strašně mě bolí hlava.“ Zašpital tiše a přisunul se blíže k Tomovi.
„To přejde.“ Usmál se stále se jej dotýkajíc.
„Proč mi to udělal? Provedl jsem něco?“ Zvedl tázavě oči.
„Ne, to ne. Říkal jsem ti, že to tam tak chodí, ale jemu jsem věřil.“ Zatnul ruku v pěst.
„Dotýkal se mě a já nechtěl, ale nedokázal jsem se bránit. Jako by mě něco paralyzovalo. Tomi, promiň, nešlo to.“ Rozvzlykal se a pevně ho objal. Tom strnule koukal. On se mu omlouvá? On?! Za co?
„Lásko, pššt, ty musíš odpustit mě. Za to, že jsem tě tam nechal. Jemu napospas. Mrzí mě to.“ Tiskl ho k sobě. Dany zaplatí krutou daň, tím si byl jist. Nevěděl, co mu udělá, ale bude to stejně bezcitné. Za to, že pláče. Kvůli němu.
„Pojď, dáme si vanu. To ti udělá dobře.“ Lehce se usmál, utírajíc mu drobné kapičky z tváří. Bill jen souhlasně kývl.
Po dlouhé době vylezli po báječné koupeli. Bill už byl při sobě.
„Tomi?“
„Ano?“ Otočil pohled k černovláskovi.
„Já… mám hlad.“ A na znamení, že vážně mluví pravdu, mu zakručelo v břiše.
Tom se pouze zasmál a zavedl jej do kuchyně.
„A co by sis dal?“ Usmál se a snažil se najít něco v lednici. „Mám tu vafle.“
„Vafle?“ Rozzářily se mu oči. Miloval je. Plno šlehačky a ovoce. Olízl se.
„Jo, jo.“ Přikývl. „Abych řekl pravdu, nic jiného tu nemám.“ Pokrčil rameny.
„Já je zbožňuju.“ Zasedl za stůl a Tom je začal připravovat. Zkoumal ho pohledem. Po nějaké chvíli už oba seděli za stolem, před sebou talíř s vaflemi a hrnkem teplého kakaa.
„Už je ti dobře?“ Usmál se a s popřáním dobré chuti, se pustil do jídla.
Bill jen kývl s plnou pusou. Stále se musel usmívat.
„Dneska musím být doma.“ Smutně se podíval do Tomových očí.
„Jakto?“ Zarazil se dredáč.
„No doma je rodinná oslava a já tam musím být.“ Špitl tiše. Nechtělo se mu tam, ale musel.
„Co když tě nepustím?“ Odložil talíř od sebe.
„Budeš muset. A nebo?“ Zamyslel se. “ Co kdybys přišel také?“ Usmál se.
„Ne, to nepůjde.“ Okamžitě odpověděl. „Ale možná mě uvidíš večer.“ Tajemně se usmál a podíval se na něj.
„Ty nechceš?“ Zesmutněl.
„Večer, ano?“ Usmál se a vstal. Posbíral talíře ze stolu a dal je do dřezu.
„Dobře.“ Zvedl se. „Takže večer?“ Přišel k němu.
Tom jej místo slov, políbil. Rozloučili se, opět byli každý sám.
„Kde jsi tak dlouho?“ Zeptala se Simone, když uviděla Billa v domovních dveřích.
„Promiň, trochu jsem se zdržel.“ Líbl ji na tvář. „Babička už je tu?“
„Ne,“ zsamála se, „přijedou až odpoledne.“
Bill jen kývl a šel do pokoje. Zapnul televizi, kde zrovna běžely zprávy.
„…hledaný Thomas Trümper…“ moc tomu nevěnoval pozornost. Zvedl hlavu, aby se podíval na fotku a málem omdlel.
„Tome,“ vydechl lehce. Nemohl tomu uvěřit. Vrah? On? Do očí se mu tlačily slzy. Nenáviděl celý svět. Všechno se mu zhroutilo jako domeček z karet. Nechtěl se s tím smířit.
To Tomovi už chyběl ten ďáblík. Tak mu alespoň napsal zprávu. „Uz mi chybis, tesim se na vecer.Tom“
Billovi zapípal mobil. Přečetl zprávu, ale nechal ji bez odpovědi. Oči zalité slzami a utápěl se ve smutku. Miloval vraha. Hystericky vzlykal, nešlo to zkrotit ani utišit. Jen velice neochotně sešel dolů do obýváku. Oči utřel a snažil se hrát klidného a vyrovnaného. Ale trhalo mu to srdce. Byl moc vděčný, když už byl večer a oslava skončila. Zničeně padl do postele a zavřel oči. Ledabyle se podíval na mobil a měl další zprávy. A všechny od Toma. Mobil zase položil na stolek a v hlavě mu běhaly vzpomínky na všechny ty krásné chvíle strávené s ním, ale najednou ta temná zpráva.
Tom nechápal, co se děje. Neodepisoval mu. Rozhodl se pro dost riskantní věc. Plížil se temnými ulicemi a zastavil se až v zahradě, která patřila k Billovu domu. Všude bylo zhasnuto, jen v horním pokoji svítilo tlumené světlo z lampičky. Usoudil, že byl Billův. Potichu lezl po hromosvodu, až k jeho oknu. Najednou se zhaslo. Vlezl do pokoje a přikrčil se.
Černovlásek se prudce posadil na posteli a těkal očima kolem. Slyšel hluk. Měl strach, co když jej chce někdo zabít? Nic neviděl, zase si lehl a zavřel oči. Asi už bláznil. Najednou mu někdo zadělal ústa. Chtěl křičet o pomoc, ale nešlo to. Zběsile kolem sebe máchal rukama a kopal.
„Pššt, to jsem já, Tom.“ Snažil se ho uklidnit. Oddělal mu ruku z úst.
„Jdi pryč, hned.“ Šeptl bojácně a mačkal se do rohu postele.
„Omlouvám se.“ Chtěl jej pohladit, ale on cukl. „Děje se něco?“ Znejistil.
„Děje se něco?! Ano, děje! Ty vrahu, nesahej na mě.“ Rozkřičel se a snažil se někam utéct.
Tom strnule pozoroval tu tvář. Tak moc se změnila. Jeho oči byly prázdné, bez jiskřiček. Zhasl je on? Jistě, kdo jiný? Věděl, že to přijde, ale netušil, že tak strašně brzy. Měl mu to říct. Nebyl schopen mluvit, málem ani dýchat. Cítil se tak spoutaný. To příšerné ticho rušily pouze vzlyky a srdceryvný pláč. Snad z posledních sil se nadechl.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Nevěřím,že Tom je vrah,Bille,nech si to vysvětlit!Anebo fakt je…..???!!!
Jo, myslím, že je… a Andy s ním… Honem! Nevydržím to!
To je fakt hrozná zpráva! ale at ho Bill neodhání!! ach jo 🙁
NE NE NE NE NE NE… tohle ne….wšechno se zase hroutí…proč wždycky….je to dokonalé..a chtělo by to další díl…..takže čekám….těším se na další….do té doy můžu jen doufat..:(:(:(
To je jedno co je vždyť ho miluje… skuteč že je vrah je podle toho citu nicotna….
sakraaaa
áá neeee .. prosím, at to bill pochopí !! :'(
No jako promiň, Tome, ale cos čekal? Taky bych tě hnala mokrým hadrem a v životě bych s tebou nechtěla mít nic společného. Já jsem teda nucena mnoho věcí tolerovat, ale tohle je fakt malinko za hranicí…
myslím, že Tom to udělal kvůli něčemu důležitému, z nutnosti… třeba taky kvůli lásce?