autor: Bubbly
Tak a máme tu už čtvrté pokračování! Jsem šíleně ráda, že se výplod mojí fantazie chytil a má nějaký ohlas, mocky díkes za všechny vaše komenty, jste prostě skvělí! Tak jo, už dost keců a tady máte další napínavý dílek:
Vania stála za dveřmi Billova pokoje a s pevně semknutými víčky naslouchala hlasitému vzlykání, které se neslo skrze zdi. Nesla těžce Billovy pocity, které jí uvnitř drtily jako její vlastní. Bolest, která mladým chlapcem zmítala, trhala její drobné tělo. Vania sevřela paže kolem hrudníku a slabě se předklonila, jako by se snažila udržet pohromadě. Jejími svaly probíhaly bolestivé křeče. Dívka se hryzala do rtů, aby zadržela výkřiky.
Nikdy v životě nebyla s nikým tak silně spjata, jako zrovna s Billem. Možná, že to bylo tím, že stejně jako on, nebyla čistokrevná vampýrka. Bill, aniž o tom věděl, nebyl čistokrevný jako například Massen. V jeho žilách nekoluje dost vampýřího viru, aby mohl být plnohodnotný. Navíc, všichni opravdoví vampýři přicházejí o city, které je dělají lidskými. Bill byl stále vyděšený, zoufalý a smutný. Zůstala v něm část jeho lidskosti. Massen udělal obrovskou chybu, když ho proměnil. On neví, kolik potenciálu v sobě Bill skrývá. Ten chlapec se jednou stane Massenovou noční můrou.
Dveře od pokoje slabě cvakly, a poté se otevřely. Vania se rychle skryla ve stínech a pozorovala, jak si Massen spokojeně otřel rty rudé od krve. Rozhlédl se na obě strany, a aniž by vycítil Vaniinu přítomnost, odkráčel. Jakmile se jeho silueta ztratila, Vania vběhla neslyšně do pokoje.
Bill ležel schoulený na podlaze u nohou postele, srdceryvně vzlykal a dlaně si tiskl k poraněnému krku. Jeho jindy čistě alabastrová kůže, byla ošklivě pokousaná a krvácení nepřestávalo. Bill si ani neuvědomoval, že jako vampýr by krvácet vůbec neměl. Jeho myšlenky se ubíraly jiným směrem. Cítil se téměř mrtvý. Vždyť ztratil všechno, co ho drželo při životě. Už nikdy neuvidí slunce, už nikdy nebude moci vyběhnout ven do nového dne a co je nejhorší, už nikdy zřejmě nespatří svého bratra, jehož jméno mu znělo melodicky v mysli. Čím víc si vybavoval Tomovu lehce opálenou tvář, tím více si uvědomoval, jak moc ho chce mít po svém boku.
Něčí studené ruce obemkly jeho zápěstí. Bill se lekl a slabě zakňučel. Bál se, že se opět vrací Massen, ale jeho srdce se uklidnilo, když spatřil Vaniu se starostlivostí v očích. Měl dojem, že Vania je mu nablízku pokaždé, když ho ničí vlastní bolest. Ona byla jako chladná průzračná voda, která omývá rozedrané krvácející rány.
Dívka Billa posadila a odtáhla mu zakrvácené dlaně od krku. Měla dojem, že to, co vidí na Billově krku, jsou její vlastní zranění. Začalo ji pálit hrdlo, ale nikoli ze žízně, ale z bolesti. Chlapec měl krk prokousnutý velmi hluboko a kůži okolo měl rozedranou, jako kdyby mu ji někdo rval na kusy. Rány se začínaly hojit, ale velice pomalu. Mohlo by trvat několik hodin, že se zranění zacelí.
„Bille, nehýbej se,“ nakázala jemným hlasem Billovi a sklonila obličej k jeho krku.
Bill sebou okamžitě cukl. Bál se, že mu Vania přišla také ubližovat. Chtěl se jí vysmeknout a utéct, ale Vaniino sevření bylo pevné jako z oceli. Avšak její zuby se ho ani nedotkly. Jen mu jazykem opatrně několikrát přejela přes ošklivě hryzance a během několika vteřin jako by tam ani nebyly. Nezůstala po nich ani jizva, žádná vzpomínka na Massenovo násilí.
Tom celou noc nespal. Bloudil městem v domnění, že narazí na Massena a vymlátí z něj duši. Byl tolik rozzuřený a tolik zoufalý, že byl schopný čehokoliv. Udělá všechno, co bude nutné, aby Billa dostal zpátky. Už je to víc jak dvacet čtyři hodin, co přišel o Billa. Jeho strach byl větší a větší z minuty na minutu. Jeho zoufalost ho doháněla k šílenství a k představám, které by ho ani ve snu nenapadly. V hlavě měl otázky; Je Bill v pořádku? Žiješ ještě vůbec?
Pokaždé, když si taková slova spojil v myšlenkách do vět, vrazil si pomyslnou facku. Nesmí pomýšlet na to, jestli se Billovi něco stalo. Bill je v pořádku, určitě je v pořádku. Tom sám sebe přesvědčoval, ale dokázal přesvědčit jen jednu svoji část, a to tu tvrdohlavou. Ovšem jeho citlivé já se obávalo toho nejhoršího.
Začalo svítat a Massen se neobjevil. Tom byl nervózní, když se vracel z noční pochůzky zpět do bezpečí domu, ve kterém byly stále stažené žaluzie, aby bylo v domě šero. Bylo to zvláštní. Všechno napovídalo tomu, že všechno je jenom sen, ale opak byl pravdou. Skutečnost byla nelítostná…
Vania seděla na medvědí kůži u krbu a dívala se na Billa, který ležel na posteli, levou ruku měl volně přes pelest a ukazováčkem kreslil na podlahu neviditelné obrázky. Nesnažila se rozeznat tvary, které viděl jenom Bill. Dokázala by to, ale nechtěla. Nemínila se mu vloudit do myšlenek a narušit tak jediné místo, kde mohl být úplně sám se svým smutkem, který se mu zračil v obličeji.
Vania sledovala pozorně jeho tvář. Vlasy měl jako ten nejlesklejší černý samet a dokonale kontrastovaly s jeho kůží. Vypadal tak drobně a zranitelně a přitom byl silnější, než si dokázal představit. Fialkové oči se mu leskly v plamenech. Když se dívka začala soustředit na ticho, které v pokoji panovalo, zřetelně slyšela jeho klidný tep. Byla ráda, že už necítí tu palčivou bolest srdce, které jí bilo uvnitř hrudi pokaždé, když bilo Billovi.
Bill se posadil do tureckého sedu a ještě se několik vteřin díval na podlahu, kam před chvílí maloval nehtem. Pak stočil svůj pohled na Vaniu, která se už v tu chvíli dívala na svoje drobné ruce. Nechtěla, aby věděl, že ho pozoruje.
„Proč mi nic neříkají slova předurčený a osud?“ zeptal se Bill najednou. Jeho hlas zazněl jako výkřik do ticha.
Vania zvedla hlavu od svých paží. “ Cože?“
„Každý přece máme nějaký osud, který je dopředu daný.“ Pokrčil Bill rameny.
Vampýrka se potichu zasmála. „Bille, nic jako osud neexistuje. Život je o náhodách a o štěstí. Není jenom na tobě, jak si ho uděláš, záleží to i na ostatních, jaký bude. Ty sám si ho nevytvoříš.“
Bill semkl plné rty a hlavou se mu prohnalo několik myšlenek, které se týkaly dívčiných slov. Ve své podstatě měla pravdu. Sám na sobě viděl, jak jsou její slova bezchybná. On si vytvořil perfektní život bez hádek, bez násilí, ale Tom jeho představy zničil, zbořil jeho svět. I když ho Bill jako bratra miloval, občas by mu nejraději ukousl hlavu za to, jak se zachoval. Uvědomil si, jakou jinou váhu mají jeho slova a myšlenky teď. Bylo to skoro jako ironie.
„Chybí ti, že ano?“ ozvala se Vania po minutě ticha, které nastalo v jejich konverzaci.
Bill na ni upřel oči. „Kdo?“
„Tvůj bratr. Tom.“
Chlapců výraz posmutněl. „Jak o něm víš?“
Vania se pousmála, ale tak nějak něžně, nikoliv s výsměchem. „Mluvil jsi ze spaní.“
Billovy tváře zčervenaly, což bylo pro Vaniu další znamení toho, že je v něm pořád člověk. Ale ani jeden z nich netušil, na jak dlouho. Pokud ho bude Massen ještě několik dní zneužívat kvůli krvi, do Billovy krve se dostane víc viru a stane se z něj čistokrevný vampýr. A Vania zůstane opět sama.
Tom přišel domů, tělo sotva vlekl. Byl nesmírně unavený, ale strach o Billa mu nedovolil usnout. Pokaždé, když sklopil víčka, viděl Billa celého od krve a mrtvého. Bylo to horší, než všechny jeho noční můry. Zdálo se mu, že vidí budoucnost.
Několik minut jenom tak seděl na gauči a hleděl před sebe, než se jeho tělo samovolně sneslo do měkké matrace pohovky. Oči se mu zavřely a on usnul tvrdým bezesným spánkem.
Zatímco Bill spal, aby načerpal sílu, Vania se potulovala po chodbách sídla. Její kroky se roznášely ode zdi ke zdi a vracely se k ní jako tichá ozvěna. Nevnímala přítomnost, zabývala se myšlenkami, které se točily kolem spící bytosti v pokoji. Byla s ním spjata víc, než si myslela. Cítila všechno, co cítil on, ať už to byla fyzická, nebo psychická bolest. Její srdce bilo stejně jako jeho a pokaždé, když Massen ubližoval jemu, ubližoval i jí.
Vania se opřela o zeď a hlasitě vydechla. Najednou se vedle ní objevil Massen. Dívka se ani nepohnula. Byla odolná proti jeho zatmívání mysli. Znala dobře všechny jeho podvody a naučila se proti nim stavět ve své hlavě zeď. A teď, když tu postával a díval se na ni, mu pohled obezřetně oplácela a snažila se držet svoje myšlenky daleko od jeho.
„Měla by ses od Billa držet dál,“ zavrčel na ni nepřívětivě. Vania k němu zvedla hlavu s němou otázkou a on pokračoval. „Vím, že za ním chodíš, Vanio a varuju tě – budeš zklamaná, protože i on propadne mojí moci. Ty jsi jiná, než ostatní a nejde to změnit. Buď se s tím smiř, nebo zemři.“
„Tohle není fér, on je můj přítel!“ zvedla hlas o několik oktáv.
Massen nesnášel tvrdohlavý osobitý přístup nezkrotné dívky, a tak jeho tvrdá dlaň dopadla na drobnou bělavou tvář. Vania cítila prudkou bolest, která jí prostoupila obličejem a zadoufala, že to samé necítil i Bill. Ale pokud ona cítila všechno, co černovlasý chlapec, bude to fungovat i obráceně, jako pouto. A její úvaha byla přesná, netrvalo to ani dvě vteřiny, co se po jejím boku objevil vrčící Bill. Vania z něho vycítila ostrý hrot vzteku, kterým hodlal ztrestat Massena, ovšem nevěděl, že se staví tváří v tvář bolesti.
Massen překvapeně zamrkal, ale pak se usmál. V Billově mysli se rozprostřela černota, kvůli které se nebyl schopen orientovat. Ale vampýrka přesně věděla, co dělat a následovala Massenův pohyb. A když stál Massen za Billovými zády, přichystaný k útoku, dívka mu útok zarazila. Massen byl poněkud zaskočený, ale ne dost na to, aby se o to nepokusil znovu. Jenomže ani napodruhé se mu nevydařilo Billovi ublížit. Cítil, že někde nastávají chyby. Praskliny v jeho moci a síle jsou větší.
Bill několikrát zamrkal a prudce se otočil. Viděl Massena a Vaniu stát proti sobě a v očích měli nepřátelský výraz. Přemýšlel, o co se ti dva vlastně přou, a proč se tolik nenávidí, když jsou z jednoho rodu, a záhy se měl dozvědět něco, co mělo zůstat jeho myšlenkám skryto. Massenova slova se mu vryla do paměti.
„Musím na tom být opravdu zle, když se proti mně staví vlastní dcera.“
autor: Bubbly
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Zajímavé!!!!!Těším se na další dílek,je to skvělé!!!
Jo tak dcera. No fuj, mít takýho fotra tak si wrazim kůl do srdce a zcela dobrowolně XD
Skvost!
Jsem posedlá tímhle prostředím. Mystično a tajemno. Moc hezky se to čte. Plyne to krásně a plynule. Stále tak půvabná přirovnání. Ale trochu mě tam popuzuje to nevyřčené. Už chci všechno zjistit. 😀 Proč by měl Bill Massena ohrožovat, když navíc ani není čistokrevný vampýr? Mimochodem-to slovo se mi obzvlášť líbí. Stejně jako všechna jména v povídce. Sice byla zatím představena jenom dvě, kromě dvojčecích, ale jistě se dočkám i dalších. Takové detailky mě opravdu přitahují ještě víc.
Můžu říct, že Půlnoční Slunce mě po všech stránkách povznáší.
dcera…bléé chudák holka..
[2]: souhlasim! xD
smrt Massenovi! 😀
svobodu twincestu! xDD
seš na tom hodně zle zmrde!!! xDDD
Dcera? Tak tu holku předem lituju, to bych se radši oběsila někde v kůlně… xD Jo jo, je to fakt nádherný, a čím dál tím lepší a napínavější…-
[4]: xDDDDDDD
dcera? :-O chudera holka
dcera…taky dobrý..xD