autor: Majestrix
Je usmíření vážně odpovědí? (Část druhá)
Je to začátek.
„Tahle vyšla hezky,“ řekla Simone s úsměvem a podala ženě zpátky její fotoaparát, Bill dal ruku pryč zpoza jejích zad.
„Děkuji vám moc, moje dcera se zblázní. Jste tak milý!“
Bill přikývl a usmál se na paní, která zamávala a konečně odešla. Byla milá, ale dokázala celých deset minut mluvit o tom, jaká je její dcera Anna velká fanynka. Bylo to hezké slyšet, opravdu, ale oni neměli moc času a Bill chtěl něco málo sníst předtím, než dorazí domů.
K němu domů.
Věděl, že jeho matka přemýšlela, proč se čas od času jen tak usmíval, ale bylo to stále jen kvůli tomu, že teď vlastnil dům. Dokonce ani to, že by si Bill tak moc přál, aby ho vlastnil s někým, mu nemohlo zničit náladu. V současné době byli spolu se Simone v obchodu s nábytkem a Bill měl v rukou několik katalogů od různých výrobců. Bylo mu jedno, kolik to stojí, ale všechno mu doručí už dnes.
Miminko koplo a Bill si něžně promnul bříško. Pořád byla tak zatraceně aktivní a nikdy nechtěla spát, když chtěl on. Bill potlačil zívnutí a podíval se na svou matku, která si ho s podivem prohlížela. „Co je?“
„Promiň,“ řekla Simone tiše a rukou přejela po manšestrové sedačce. Nikdy předtím v životě neviděla něco tak ošklivého. „Jen si dělám starosti.“
„O co?“ Bill moc nedával pozor, hrál si se svým obojkem a koukal při tom na zábavní elektroniku. Chtěl do pokoje televizi? Nejspíš ano; schody budou pro něj obtížné, kdyby se chtěl na něco koukat. Natáhnul se pro cedulku a pokračoval.
„Já vím, že ty s Tomem teď něčím procházíte, ale přála bych si, aby ses nestěhoval někam, kde s tebou zatím nikdo nebydlí. Dělám si starosti, že se něco stane a nikdo u tebe nebude.“ Simone přestala mluvit, když si k nim přišlo pár slečen pro autogram, a pak zase pokračovala. „Bojím se. Kdybych nebyla doma, když jsi omdlel, tak kdo ví, co by se stalo?“
„Byl to nádor, ten je teď už pryč.“
„Bille, víš, co tím myslím.“
„Jo, vím.“ Zastavil se a otočil se na svou matku. „Ale co chceš, abych dělat? Musím všechno stihnout a připravit předtím, než se dítě narodí.“
„Já vím,“ řekla Simone a přikývla. „Jen si přeju, abyste si to s bratrem vyříkali.“
„To já taky,“ řekl tiše a pak vyjeknul nadšením. „To je perfektní!“
„Co? Co je perfektní?“ otočila se Simone tam, kam ukazoval, a protočila oči. „Bože, ty a kožené věci.“
„To je naprosto úžasný,“ zašišlal Bill a přešel tam, jak nejrychleji mohl. Byla to opravdu krásná kožená obývací souprava, která zapadala přímo do jeho koženého fetišismu. Promnul si bříško a šťastně vydechl, rychle vzal cedulku. Byl to jeden z nejhezčích kožených setů, které kdy v životě viděl; už si ani nemyslel, že tady něco takového najde, ale Bill nechtěl jít domů bez vybaveného obýváku.
Domů.
Stále mu to znělo divně, ale byl přesto naprosto rozjařený.
„Jsem ráda, že spolu trávíme nějaký čas, začínala jsem si myslet, že mě nenávidíš,“ řekla Simone, když se Bill posadil na gauč a vydechl úlevou. Nohy ho zabíjely a bylo to celkem těžké, promnout si vlastní kotníky, když jste byli za pátým měsícem.
„Ne, není pravda, že tě nesnáším, mami. Nikdy to nebyla pravda. Já jen… tys mě dusila.“ Rozhlédl se Bill po soupravě a snažil se představit si to u sebe v obýváku. Usmál se a přikývl. Perfektně se to bude hodit do dekoru, který vymyslel.
„Já vím, omlouvám se.“ Přešla k němu Simone a pomohla Billovi s úsměvem na nohy. „Stále ses to ještě nenaučil?“
„To to nevidíš? Mám pocit, jako kdybych měl pod trikem narvanou kouli na bowling,“ přiznal a promnul si podbřišek, snažil se dostat pryč ten tlak. „Do háje, mohla bys tohle podržet? Potřebuju na záchod.“
„Víš kde-„
„Jedny jsem viděl po cestě,“ řekl Bill, přerušil ji a odkolébal se pryč. Usmála se za ním a zavrtěla hlavou. Tolik věcí jí z těhotenství chybělo.
Mít močový měchýř velikosti vlašského ořechu ale nebyla jedna z nich.
~*~
„…Tak, řekneš mi něco?“ zeptal se Andreas tiše, když na něj Tom zíral přes celý obývák.
„Přišel jsem sem s věcmi, které ti chci říct, a s otázkami, na které se chci zeptat, ale teď nevím co říkat.“ Nadechl se zhluboka Tom a snažil se neutéct pryč nebo svého nejlepšího kamaráda znovu neuhodit.
Nejlepšího kamaráda.
Stephen mu řekl, aby se snažil a nezapomněl na to, že si musí s Andreasem promluvit. Tom se zhluboka nadechl a zkusil to znovu. „Už jsi mi řekl proč; nerozumím tomu, ale jsi to ty. Nemůžu se s tím vypořádat. Přišel jsem, protože… já totiž… nevím,“ došla mu slova.
„Omlouvám se.“ Andreasův hlas byl skoro polknut tichem, Tom se napřímil na sedačce.
„Cože?“
Blonďák si povzdychl. „Slyšels mě, omlouvám se; za všechno. Měl jsem čas na to, abych přemýšlel o tom, jak jsem se cítil, a uvědomil jsem si, že jsem nebyl moc dobrý kamarád. Skončil jsem tak, že jsem lhal sám sobě o motivaci, proč jsem nějaké věci dělal.“
„Jako například, že jsi zmátl naše rodiče tím, že to dítě je tvoje?“
„Ano.“ Semknul Andreas čelist, ale pokračoval. „Chtěl jsem pomoct, část toho, co se tak nabízela, abych v tom mohl být s vámi. Jen jsem to všechno posral.“
„Jo, to teda.“ Tom nebyl šťastný, necítil se tak, jak si myslel, že se cítit bude. Připadal si unavený a smutný a přál si, aby už bylo po všem.
„Vezmu to zpátky, stačí jen říct.“
„Vypadal bys jako lhář, ne jen pro tvé rodiče, ale i pro naše, potom ještě pro tisk. A Bill by taky vypadal jako lhář. Ne, ať už je to horší nebo lepší, jsi v tom s námi.“ Usmál se Tom a byl překvapený, že ten úsměv byl opravdově myšlený. „Jen… příště až budeš mít zas nějaký úžasný nápad, promluv si s námi nejdřív, ano?“
„Absolutně.“ Přikývnul Andreas.
„Čelist se ti zahojila celkem hezky,“ udělal kytarista kompliment a ušklíbl se, zatímco se jeho nejlepší kamarád zasmál.
„Oh, prosím tebe, sotva ses mě dotkl.“ Ten zčistajasna lehký vzduch byl až divný; to jen oni si nebyli jisti, zda se spolu budou moct zase někdy smát. „Hele, Tome, vím, že to mezi námi teď není zrovna nejlepší, ale chci se ještě jednou omluvit. Neměl jsem právo líbat Billa, když spal, ať už jsem se cítil jakkoliv.“
Tom naklonil hlavu na stranu. „Počkej, co?“
„Co?“ zamrkal Andreas nervózně.
„Řekl jsi, že Bill spal?“ Tomovi se udělalo špatně od žaludku.
„Jo, myslel jsem, že jsi to věděl!“
„A jak jsem to měl asi vědět?“ zaječel Tom a postavil se.
„Protože ti to Bill řekl; jak jinak?!“
„Do prdele… Nedal jsem mu šanci mi to vysvětlit,“ zaúpěl Tom a složil si hlavu do dlaní. Chtělo se mu zvracet a křičet v ten samý okamžik. Všechno to byla jeho vina.
„No do prdele.“
„On ti to neřekl?“ zeptal se Tom a znovu se narovnal, znovu rozčilený.
„Ne, my… nedávno jsme se usmířili a ani teď spolu moc nemluvíme. A… o tobě jsme nemluvili skoro vůbec.“ Andreas sledoval Toma, jak přechází po místnosti a vyndává z kapsy mobil, vytočil bratrovo číslo. Hned jak si dal telefon k uchu, Tom zakřičel a málem třísknul telefonem o zeď.
„Zasraná hlasovka!“ zaječel a vrátil si mobil do kapsy. „Jasně, že se mnou nechce mluvit, do píči!“ přeběhl Tom ke dveřím a vyšel ven, Andreas byl hned za ním.
„Tome, uklidni se, prosím!“ řekl Andreas, když vyběhl za ním.
Tom se na něj otočil a zavrtěl hlavou. „Ne, copak to nechápeš? Byl jsem nasranej a naštvanej na Billa už od tý doby, co jsi naposledy opustil náš barák. Nedal jsem mu ani šanci mi cokoliv říct! Byl jsem si jistej, že tě taky líbal, že on… musí si myslet, že jsme takovej zasranej kretén, a taky že jsem. Andreasi, já jsem to všechno zničil.“
„Uklidni se, nezničil jsi všechno. Jen se pokus mu znovu zavolat, ano?“ snažil se blonďák přesvědčit svého nejlepšího kamaráda. „Ale nejdřív se uklidni.“
„Jo, uvidíme se potom.“ Vylezl Tom do své Escalady a nastartoval, zatímco znovu vytáčel Billovo číslo. Zrovna když chtěl zmáčknout zelené tlačítko, objevilo se na displeji Jostovo číslo. Co asi teď může chtít? „Halo?“ vyjel Tom domů; doufal, že tam Bill bude, aby si mohli promluvit.
„Kde do háje seš?“
„Co?“ zahnul Tom se zamračením za roh. Neměl rád řízení jednou rukou, ale nemohl najít svoje bluetooth sluchátko; někam mu zapadlo a on byl moc líný na to, aby ho našel.
„Kde jsi? Dodávka zrovna zastavila před vaším domem a tvoje matka říkala, že tam nejsi.“
„Proč- DO PRDELE!“ Tom naštvaně bouchl do volantu. Měli focení v Londýně. Byla to rychlovka, ale situace už tak byla mimo jeho kontrolu. „Davide, nemůžu teď jet do Anglie,“ řekl a snažil se nekřičet na semafor.
„Co myslíš tím, že teď nemůžeš jet do Londýna? Jsi v autě?“
„…Jo…“
„Tak doprav ten svůj pitomej zadek okamžitě do Hamburku. Nejspíš tam budeš stejně rychle jako my; jestli nebudeš v letadle, tak ti udělám ze života peklo, rozumíš mi?“
Tom mohl prakticky cítit, jak Davidovi z pusy lítaly sliny, zatnul zuby. „Fajn,“ zavrčel a položil to. Naskočila zelená, on se okamžitě otočil a vyjel zpátky na dálnici. Focení nemohlo přijít v horší čas, ale alespoň tam bude Bill. On se mu bude moci omluvit a vynahradit to svému dvojčeti, vynahradit mu celý ten měsíc, kdy měl hlavu strčenou v prdeli. „Už jedu, Bille,“ řekl nikomu a vjel do rychlejšího pruhu.
~*~
„Bille, to jsem já. Zvedni mi to, prosím. Myslel jsem, že na tom focení budeš taky, ale zrovna jsem zjistil, že nejsi. Chtěl jsem se ti omluvit osobně, ale jestli to musí být, tak to udělám i po telefonu. Jen mi prosím zavolej. Prosím.“ Položil Tom telefon a dnes už asi po dvacáté začal zírat na zadní stranu Davidovy hlavy. Nejspíš cítil žhavost jeho pohledu, protože se otočil a zamračil se.
„Můžeš přestat na mě takhle zírat? Není to moje vina, že jsi zapomněl na něco, co bylo na dnešek naplánováno.“ David se otočil od společnosti zpátky k zrovna zvonícímu telefonu.
Tomovi bylo divně a horko a podrážděně; věděl, že se jeho nálada do té doby, než budou v Londýně, nezmění, nemohl si ale pomoci. Zablikalo znamení, že už se nesmí telefonovat a Tom už musel přestat volat svému bratrovi.
~*~
„Udělali dobrou práci, že jo?“ zeptal se své dcerky, zatímco procházel dům. Byl sice pořád jen zřídka vybavený, ale to se změní, až Bill přidá pár věcí, co vybral, a vymaluje. Obývací souprava vypadala v obýváku přímo famózně, už potřeboval jen televizi a ložnici a bude hotov.
Jeho matka v hovorech stále narážela na to, jak je potřebné nádobí a nástroje na vaření, ale Bill tu důležitost opravdu nechápal, stejně by mu to bylo odebráno z rukou. Dejte ho vedle hrnce a nějaké horké vody, a on si najde způsob, jak to přivést k varu. Někdy. Uměl udělat smažený sýr. Nad tou myšlenkou Billovi zakručelo v břiše, jemně si ho promnul a vešel do kuchyně. Byla velká a perfektně vypadající; Bill byl nadšený, když ji viděl, jen nevěděl, co s ní bude dělat, maximálně ji tak někomu ukazovat. Možná, že na tom nezáleželo, byl to jeho první dům, určitě bude používat každou místnost.
„Je to pravda, že ano, Rebecco? Jmenuješ se Rebecca?“ jeho dcerka neodpověděla a Bill pokrčil rameny. „Najdu ti jméno, možná i prostřední jméno, když byla tvoje babička líná, aby mně a tvému otci nějaké dala.“
Billovi se při pomyšlení na Toma sevřelo srdce, okamžitě tu emoci potlačil. Podíval se ke dveřím do zahrady a usmál se. Bylo to hezké, dominoval jí bazén, a tam, kde nebyly hladké modré oblázky, byla jasně zelená tráva, dokonce i uprostřed léta. Rozsvítil světla, která osvětlovala bazén, a zase je zhasnul, pak rozsvítil na pěšině ode dveří k odpočinkové zóně vedle bazénu a zhasnul je.
Ať se Bill cítil jakkoliv šťastný, když si hrál s rozsvěcením světel, nebylo to ono, když tu nebyl Tom, aby protáčel oči a říkal mu, že je dětinský, zatímco by čekal, až ho k tomu Bill taky pustí. „Co kdybychom šli nahoru? Nemám hlad a mám dojem, že to kručení v břiše byl prd.“ Sebral Bill krabičku s čínským jídlem a vzal si to zabité kuře ve sladké omáčce s sebou nahoru.
Vešel do té největší ložnice, hlavní ložnice, a usmál se. Jeho postel byla naprosto císařsky obrovská, se čtyřmi obrázky vyřezanými v tmavém ebenovém dřevě. Bill si ji objednal po internetu už před pár týdny a přijela až dnes ráno, konečně. Zatímco on a Simone nakupovali nábytek a doplňky a všechno, Gordon se nabídl, že mu ji sestaví. Vypadala opravdu nádherně, s tím novým povlečením a prošívanou pokrývkou, kterou s matkou vybrali, bohatá lesklá černá.
Byl vyčerpaný, byl naprosto rozhodnutý, že půjde spát a ráno se osprchuje, ale všechna špína, co na něm z obchodů byla, by mu mohla zničit jeho nové peřiny a černou peřinku a nábytek. Měl dojem, že má prach i ve vlasech, sundal si tedy oblečení a podíval se na sebe do zrcadla. Kůže na Billově bříšku vypadala leskle a hrozně nataženě, když si promnul zdroj bolesti na svém podbřišku. Jeho dcera byla někde tam uvnitř, jeho a Tomova, samozřejmě, a rostla velmi rychle.
Bill si povzdychl a přešel do prostorné koupelny, usmál se. Byla krásnější, než jak si ji pamatoval, a potom, co Gordon a jeho mamka odjeli, Bill strávil pár minut jenom tím, že zíral na svou koupelnu. Vana byla obrovská, mramorová monstróznost, do které by se vešli čtyři lidi jeho velikosti. Na druhé straně koupelny byla sprcha a měla v sobě zabudovaný audio systém, aby si mohl lépe užívat koupání. Bill se teď nechtěl sprchovat, chtěl se koupat. Naklonil se a pustil si teplou vodu, sledoval, jak se vana rychle naplnila. Když to bylo naplněné tak akorát, vypnul to a znovu se roztouženě podíval na to, co viděl.
Nebylo tu nic lepšího na dělání než dobrá koupel ve famózní vaně.
Bill zachytil odraz své postavy v zrcadle a otočil se pryč, chytl se madla a pomalu se ponořil dovnitř. Krásně teplá voda byla pro jeho bolavé svaly opravdu to pravé, obzvlášť na jeho chodidla, Bill se nemohl pomoci a nahlas vydechl. Voda se mu přelila přes bříško, zapřemýšlel, jestli si jeho dcerka užívá plavání uvnitř něho. Bill byl tak unavený, že se málem celý ponořil pod vodu, ale brzy usnul a jeho svaly opustily svoji podstatu.
*
Bill se probudil a zachvěl se zimou, nechápavě se rozhlédl. Napřed nechápal, kde je, ale pak se mu vrátily všechny vzpomínky. Byl ve svém domě, jeho první noc tady a byl sám a nahý ve studené vodě v obrovské vaně. Zaúpěl, když mu na rukou a prsou naskákala husí kůže, skoro všude, kde nebyl pokryt vodou. Jak dlouho spal? Bill kýchl a rozhodl se, že je na čase vylézt ven.
Natáhl ruku po madle a snažil se sám sebe zvednout, sjel ale s malým šplouchnutím zpátky dolů do vody. Bill zaskřípal zuby a pokusil se znovu; ten samý výsledek. Do háje. Nemohl nikoho zavolat a říct si o pomoc, nejspíš umrzne, než sem kdokoliv přijede, a voda byla navíc stále více nepohodlná. Sakra, možná měla jeho matka pravdu, že to pro něj není bezpečné, zůstávat v domě o samotě. Kdyby tady s ním někdo byl, jen by jednoduše zakřičel a oni by přišli.
Byl sám, tohle si bude muset pamatovat.
Ale o dvacet minut později Bill plakal a snažil se vymyslet, jak se dostane ven z vany. Doktor Robert mu říkal, aby byl s pohybováním opatrný; ženy měly větší centrum gravitace než muži, dovolovalo jim to tak nosit děti a stále zůstat vcelku lehko na nohou. A jelikož jeho centrum gravitace bylo nižší, byl neschopný se zvednout z kluzké vody.
Nakonec Bill dostal velice bystrý nápad, kleknout si. I když ho z té pozice bolela záda a břicho připadalo velice divné, snažil se přenést přes své mizivé gravitační schopnosti a natáhl se po madlu, pokoušel se znovu zvednout. Nepomáhalo to a Bill se jednou rukou zapřel o vanu, druhou se chytl madla a zvedal se, dokud alespoň trochu nestál. Třásly se mu ruce a motala se mu hlava, ale byl na sebe poněkud hrdý, když konečně ladně vystoupil z vany a stoupl si na huňatý kobereček, který mu doporučila jeho matka. Jakmile měl obě dvě chodidla na zemi, zachvěl se úlevou a zoufale si přál, aby tu s ním byl Tom.
~*~
Tom si položil dlaň na hrudník a zhluboka se nadechl. Jakýsi pocit ho vytrhl z poklidného spánku přímo uprostřed noci. Byli na hotelu a odpoledne se vracejí do Německa; Tom se nemohl dočkat, speciálně proto, že mu Bill stále nebral telefon. Nemohl ho za to vinit; kdyby si mohli vyměnit role, sám by se sebou už taky nikdy nespal.
To něco, co ho vytrhlo ze spánku, zmizelo, a Tom se zamračil do temné místnosti, snažil se znovu usnout. Snad ho jeho sny zavedou někam, kde bude schopen vymyslet nějaký smysluplný důvod, proč by ho mohl Bill chtít zpátky.
Bude znovu potřebovat kytaru.
~*~
Bill otevřel dveře, stál tam Andreas a mračil se. „Co je?“ zeptal se obranně.
„Proč nebereš telefon?“ zeptal se popudlivě.
„Nezvonil!“
„Šlo to rovnou do hlasovky,“ opáčil blonďák.
„Oh, do háje, mám dojem, že jsem si ho zapomněl zapnout,“ řekl Bill rozmrzele a začervenal se. „Omlouvám se, tys volal?“
„Jo, volal, čtyřikrát.“ Nadechl se Andreas zhluboka a snažil se uklidnit. „Bál jsem se o tebe.“
Ironie se u Billa neztratila, ten jen pokrčil rameny a lehce se usmál. „Promiň.“ Podíval se do auta za svým nejlepším kamarádem a uviděl, že někdo sedí na sedadle spolujezdce. „Kdo to je?“
„Oh, jo, to je Marisa; znám jí ze školy. Vždycky jsem se jí líbil, nějak jsem to ignoroval, ale teď, jelikož se hodně změnilo, myslel jsem, že bych jí mohl dát šanci.“ Konečky Andreasových uší byly naprosto rudé, Bill si nemohl pomoc a uculil se.
„Je vážně krásná,“ řekl popravdě a pustil svého kamaráda dovnitř.
„Jsem vážně rád, že tě vidím venku a na rande.“
„Ano, mami.“ Protočil blonďatý chlapec oči a rozhlédl se. „Wow, nedělal sis prdel, když jsi říkal, že je to obrovský.“
„Chtěl jsem prostě velký otevřený dům, něco, v čem bych se nikdy necítil namačkaně. V tourbuse a hotelech mi to stačí; nechtěl jsem, abych se tak cítil i doma,“ řekl Bill pyšně, když sledoval Andrease, jak osahává gauč.
„Proč jsem věděl, že bude kožená?“ zeptal se se smíchem.
„Možná proto, že mě znáš skoro celý můj život, tak proto.“
Andreas přikývl. „Moje máma pořád nadává, že ses přestěhoval do Berlína. Je naštvaná a myslí si, že sis s ní měl předtím promluvit.“
„Neber si to osobně, ale tvoje matka mi začíná lézt na nervy,“ řekl Bill a následoval Andrease do kuchyně.
„Pěkné…“ řekl, když otevřel prázdný špajz. „V pohodě, kámo, mně taky leze na nervy.“ Zavřel to zase Andreas a usmál se. „Půjdu se podívat nahoru, ano?“
„Jo, já počkám dole, bolí mě už nohy a v nejbližší době nehodlám chodit nahoru.“ Posadil se Bill ke stolu v kuchyni a čekal, až se jeho kamarád vrátí.
Nemusel čekat dlouho, pár minut uběhlo a Andreas vhopsal zpátky do kuchyně.
„Ty vole, tvoje vana je obrovská.“
Bill protočil oči a udělal obličej, „Jo, já vím. Tak pojď, chceš vidět bazén?“
„Ty máš i bazén?“
„Jasně, moje kolaudační párty bude definitivně bazénová párty.“ Dovedl Bill Andrease k zadním dveřím a na krásnou zahradu. „No není to pěkný?“
„Ten bazén je kurevsky velikej. Můžete tu mít tolik cool večírků!“ řekl nadšeně, pak se zarazil a otočil se na Billa. „Myslím, víš-„
„Ano, můžeme tu mít nějaké večírky.“ Přikývl Bill rázně. Věděl, že to bude chvíli trvat, než se jejich vztah vrátí do starých kolejí, ale to neznamenalo, že by tomu nemohl pomoci. Andreas mu chyběl; posledních pár měsíců spolu moc nemluvili a mimo to, Bill doufal, že Andreas tady bude, jak nejčastěji to bude možné. Nikdy neplánoval, aby takhle jejich přátelství vypadalo.
No, ale nikdy ani neplánoval být těhotný, takže nic se vlastně nevyvíjelo tak jak by mělo.
„Myslím si, že všichni budou bazénový večírek milovat. Venku je hrozné horko.“
„Jo, to je.“
„Bille, zapnul sis už telefon?“
„Oops, úplně jsem zapomněl. Myslím, že ho mám v kuchyni.“ Otočil se Bill, aby mohl jít zpátky do domu, ale Andreas ho zastavil.
„Já tam dojdu.“ Usmál se Andreas a odeběhl do kuchyně. Podíval se na hodinky a zbledl. Slíbil Marise, že půjdou na oběd a pak do kina a jestli nepohne, tak bude doma pozdě na večeři. Rychle vzal Billův iPhone z linky a odeběhl zpátky ke zpěvákovi, usmíval se. „Hezký telefon,“ řekl Andreas a podal ho Billovi.
„Díky, to je ten, co Tom-“ Bill vyjeknul, když mu mobil vypadl z jeho křehké ručky a dopadl na kámen. „No do prdele, zrovna jsem ho koupil!“
„No do háje,“ zaúpěl Andreas a zvedl ho. Oprášil ho a pomodlil se, aby se to zapnulo. Zapnul se přímo brilantně, ale pak se vypnul. Andreas se pokusil znovu, ale přístroj neodpovídal. „Sakra, Bille, tvůj telefon umřel.“
„Do prdele. Poslední dobou jsme levej. Nevím, co se to se mnou děje, všechno mi padá z rukou.“
„Bude to v pořádku, ale měl bys použít můj mobil a zavolat Tomovi.“ Vyndal Andreas telefon ze své kapsy a podal ho černovlasému chlapci.
„Proč mám volat Tomovi?“ zeptal se Bill, když se mu jeho nejlepší kamarád snažil vrazit mobil do rukou.
„Protože se s tebou pokoušel spojit; prosím, jen mu zavolej.“
Bill si telefon vzal a zmáčkl zrychlenou volbu pro Toma. Telefon jednou zazvonil a spadl do hlasové schránky. „Víš co, na. Já jen…“ zavrtěl hlavou a zamrkal pryč slzy. „Viděl jsi všechno; myslím, že si půjdu lehnout.“
„Máš doma pevnou?“ zkusil Andreas a nechal se odvést pryč.
„Ano, ale nemám ještě číslo, takže ne. Bylo hezké tě zase vidět, Andy, ale jsem unavený a myslím, že půjdu do postele.“
„Jo, dobře. Ahoj, Bille,“ vydal ze sebe Andreas, přešel přes obývák a k hlavním dveřím. Bill vypadal pochmurně, a že se mu chtělo brečet, ani se nerozloučil a zavřel za Andreasem dveře.
„Pitomej Tomi,“ zašeptal si sám pro sebe a stekla mu první slza. Bill měl naděje moc vysoko, když telefon jednou zazvonil, ale pak tam skočila hlasová schránka. Už nikdy; jestli s ním Tom chce mluvit, tak ať za ním přijde osobně.
~*~
Simone si oddychla, když byla v klimatizovaném prostředí a usmála se smutně nad tím tichým domem. Byl to jiný druh ticha, než když kluci odjeli na turné; tamto ticho vždycky bylo probořeno, její kluci se vrátili. Ale teď byl jeden v Hamburku a druhý v Berlíně; byla tu jen ona a Gordon. Simone položila klíčky do misky a málem zakopla o černý kufr. „Tome?“ zeptala se váhavě, když se na ni její syn ospale otočil zpoza gauče se svázanými dredy na vršku hlavy.
„Mami?“ promnul si oči a zazíval.
„Kdy jsi přijel, drahoušku?“ zeptala se, přešla k němu a políbila ho na tvář.
„Dneska odpoledne; jen jsem na chvilku zavřel oči, chtěl jsem to tu zkusit a odchytit tu Billa, až se vrátí. Kde je?“ promnul si Tom obličej a snažil se probudit. Pohltila ho pásmová nemoc, když dojel domů; byl to efekt posledních pár měsíců. Měl dojem, jako by proletěl větrákem a chtěl jen spát, spát v Billově náručí.
„On se… odstěhoval. Bill teď žije v Berlíně,“ řekla Simone něžně.
Tom zamrkal, to ho probudilo. „Řekla jsi, že se odstěhoval? S kým bydlí?“
„S nikým, jen sám. Nesouhlasila jsem, kdo ví, co se mu může stát, když tam je sám a nikdo s ním není, ale tvůj bratr nechce poslouchat.“
„Jaká je adresa?“ promnul si Tom oči, obul si boty a naštvaně si je zavázal. Kdyby tohle věděl, vůbec by se nezdržoval spaním. Rozhlédl se a všiml si, že bylo později, než si myslel, slunce už zapadlo. „Sakra, jak dlouho jsem spal?“ postavil se a protáhl se.
„Tome, myslíš si, že bys měl dneska ještě řídit? Nechci, aby se ti něco po cestě stalo, Bill tam bude i zítra ráno.“ Simone si ale uvědomila, že jí její syn poslouchat nebude a přála si, aby se vrátila domů dřív. „No tak; nech mě ti udělat alespoň kafe.“
~*~
Bill otevřel oči a chvilku počkal, jestli ten zvuk uslyší ještě jednou. Nevěděl, co to bylo, ale vytrhlo ho to z hlubokého spánku. Miminko ho kopalo celý večer a on měl bolesti a snažil se usnout, a teď, když konečně spal, tak ho něco probudilo. Bill si povzdychl a zase zavřel oči, usnul.
Znovu, ten zvuk ho zase probudil, věděl, co to je; zvonek. Opatrně vylezl z postele a nandal si na sebe župan. Užíval si chodit po domě nahý; bylo to něco, co si slíbil, že bude dělat, až bude mít svůj vlastní dům, a teď si to mohl dopřát. Ale nemohl tak otevřít dveře. Znovu zazíval, a když se znovu ozval zvonek, zabručel. Ať je to raději něco důležitého nebo nebude schopen udržet své činy pod kontrolou.
Bill se opíral o zábradlí a šel pomalinku dolů, chtěl, aby holčička mohla dál spát, a tak nechtěl moc pospíchat v pohybech. Dostal se do přízemí a přes sklo viděl, jak něčí stín stojí před dveřmi v pouličním osvětlení. Narychlo Bill pomyslel na to, že svého půlnočního návštěvníka možná nezná, uviděl krabici, na které bylo napsané ‚Ceny‘. Vzal cenu za Echo a zvedl ruku. Nebylo to těžké, ale bylo to ostré a mohlo by to toho člověka zranit, zatímco on poběží pryč.
Pevně cenu sevřel a otevřel kukátko ve dveřích. Neviděl obličej, zapomněl sundat lepenku na druhé straně kukátka; bylo to nové kukátko a on to měl udělat už včera. Zamračil se a řekl: „Kdo je to?“
„Já?“
Bill by ten hlas poznal kdekoliv. Otevřel dveře a zalykal se slzami.
„Tomi,“ zašeptal.
Komentáře opět anglicky, pokud možno, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
♥ ♥ ♥ *zkolabovaná* Finally!
Awwww… the are together x)))
i love this!
*they
wow…finally…I love this fiction…
aww..this is awesome.
finally!I love when Tom is together with Bill ^^
can´t wait to next part.
LOVE IT! <33333
Super ♥♥♥!!!!I love it!!!!
I love this story!!!!
Yes, FINALLY! They will make up! 🙂
Oh my, Bill and HIS new house… it was so cute. Of course, the scene with the tub wasn´t funny, but I dare say… it serves him right. When his mother is suffocating him… well, if I were his mother… but it doesn´t matter 🙂
I think I will forgive him because of this last scene. Armed Bill and a handy award. Poor Echo :)))
This sweet…. OMG i love this story… I love Bills Baby…. ♥♥♥♥♥♥
[8]: yeah…poor Echo xD xD
that was funny part 😀
Yes! It's perfekt.
I´m too lazy to write a crappy comment! I´m sorry. But I´m still interested in your story! And I think Tom had to listen to Bill… But I don´t like Bill´s or (twins´) new house, because I seems to me it´s a house only, not their home… I hope they will tackle their problem and everything will be all right. Bill, Tom and their daughter will be more satisfied…