autor: Tenshi88
Bylo to tu. Tom se celý klepal už od včera. Všechno, co za ty týdny vydumal, a co si předsevzal, se pomalu rozplývalo s tím, jak se k němu blížil. Bill vypadal váhavě, ale Toma zarazilo spíš to, jak moc jeho srdce při pouhém pohledu na něj vynechává údery. Pevně ho k sobě přitiskl a pak už jenom vnímal bratrovo šeptání a ujišťování, jak moc mu chyběl. Tiskl ho pevně k sobě a tiskl by ho i dál, kdyby se neozvalo tiché odkašlání. Billovy oči se pomalu střetly s matčinýma.
„Vítám tě tu, Bille.“ A on po tak dlouhé době spočinul i v jejím náručí. Vítání, jako by nebralo konce, ale Tom to celé vnímal jakoby z dálky. Jediné, co byl schopen vnímat, byl on. Zatřepal hlavou a odplížil se do kuchyně. Usmál se, když vytahoval džus. Způsobně vyndal sklenici a vydechl. Jeho matka nesnášela, když pil přímo z krabice. Nalil džus do sklenice a napil se z krabice. Právě, když chtěl zanadávat na pár kapek tekoucích mu po bradě, se ve dveřích zjevil ten, na kterého nemohl přestat myslet. Tom mu beze slova podal sklenici. A Bill se napil. Vztáhl ruku a jemně mu setřel pár kapiček, co mu utkvěly na bradě. Zřetelně cítil, jak se pod jeho dotykem zachvěl. „Pícháš.“ Pak se k němu sklonil a políbil ho na rty. Mohl to být nevinný bratrský polibek, kdyby Tom ještě pár minut poté necítil příchuť broskví hluboko ve své puse. Zabořil hlavu do dlaní a přál si, aby voda, kterou si opláchl obličej, byla ještě studenější.
Bill si nebyl jistý, jak se ke svému bratrovi vlastně chovat. Bylo to tak zvláštní vědět, že by neměl. Ale nemohl si pomoc. Celou cestu sem byl duchem mimo. Vnímal jen míhající se krajinu za oknem a nejednou stál před ním, pořád ten stejný Tom. Pořád jeho bratr. Jediný pohled na něj ho dokázal přesvědčit, že nic z toho, co si doma namlouval, se nestane. Nemůže být v jeho blízkosti a nemyslet na jeho rty. Nevnímat, jak mu kůže hoří touhou se ho dotknout. Zahodil obavy za hlavu a prostě se jím nechal přitisknout do hlubokého objetí. Nic pro něj neznamenalo víc než bezpečí, které cítil jenom s ním. Šeptal mu, jak moc mu chyběl a nechal se hladit po zádech. Byl nervózní, když si ho do stejného objetí přitáhla poté, co ho přejela pohledem i jeho matka. Nechal se dlouze obejmout a vnímal, jak ho pouze z jejich přítomnosti zaplavuje vlna štěstí a prostupuje každou částečkou jeho těla, aby ho celého naplnila.
Všude kolem byla cítit Vánoční atmosféra a Tom jenom žasl, jak se mu jeho matka mění před očima. Věděl, co za to může. Kdo za to může. Smála se a vesele štěbetala spolu s Ann, které hrál na tváři zářivý úsměv. To všechno ho nutilo se smát taky. Nevěda, že je pozorován, nenápadně sáhl po čokoládové figurce připravené ozdobit vysoký stromek. Pomalu rozbalil tu lahodu a celofánový obal zmuchlal do malé kuličky. Labužnicky se zakousl a překvapeně zamrkal, když se mu ústy rozlila chuť karamelu. Vždycky si vybíral ty duté a byl si jistý, že tu ještě nějaké byly… pak se rozesmál. Bill se vesele křenil a v dlaních svíral duté čokoládové figurky. Tom ho probodl pronikavým pohledem.
„Tohle se dělá?“ Bill mu pohled opětoval.
„Chceš?“ Lišácky se na něj zašklebil a natáhl dlaně. A než se Tom stihl nadát, vyskočil Bill na nohy a upaloval pryč. Tom se usmál a bez váhání se rozeběhl za ním. Honili se jako malé děti (:D :D), než se Bill zastavil. Nemohl popadnout dech. Schoval se za roh a čekal, až ho Tom doběhne. „Baf.“ Sledoval, jak Tom nadskočil a nic dalšího udělat nestihl. Tom ho natiskl na stěnu a zblízka si ho prohlížel.
„Je možné, abys byl ještě krásnější?“ Zašeptal a rty se mu otřel o krk, vnímajíc chvění bratrova těla na svém. Oba úlekem nadskočili, a když se jen pár kroků od nich ozvalo mírně nevrlé: „Tome! Zase si snědl všechny figurky! Já tě přetrhnu. Co teď asi dám na stromeček?“ oba se zvonivě rozesmáli.
Po dlouhém dni plném příprav na další den a zmatků, nadešel konečně večer. Tom byl nervózní. Měli pokoj pro hosty, který Billovi jejich matka pečlivě strojila. Jeden jediný pohled nad večeří, když se jejich oči střetly, mu dal jasně najevo, že postel zůstane nepoužitá. Trošku se bál. Chtěl být s ním, ale věděl, že by to akorát zhoršilo jeho pocity beznaděje. Teď tu vedle něj sedí a za pár dní…bude zase fuč a uvidí se spolu bůhví kdy. Cítil na sobě jeho pohled, ale hlavu nezvedl.
Po večeři, při mytí nádobí, nad tím pořád dumal. Černovlásek se tiše přiblížil a pozoroval bratrovu zamyšlenou tvář.
„Pomůžu ti?“ Tom malinko nadskočil, vážně nevěděl, že tu je. „Takhle bys to myl ještě zítra. Už pět minut myješ jeden talíř.“ Pomalu přišel blíž a talíř mu jemně vzal z ruky, otírajíc přitom své prsty v jemném dotyku o Tomovy.
„Bille…“ Oslovený se jen usmál.
„Vím, na co si myslel. Chápu tě. Já sám si nejsem jistý… klidně zůstanu v pokoji pro hosty.“ Zašeptal a zvedl hlavu, aby se jeho oči střetly s totožnými.
„To ne, jen…“ Vlastně nevěděl, co říct. Chtěl být s ním, ale…
„Uděláme si čistě bratrskou noc?“ Billův hlas zněl tlumeně a on sám si uvědomoval, že to bude to nejlepší. Znovu tu hranici nepřekročí.
Jak si řekli, tak se stalo. Billovy peřiny sice skončily ve společné posteli, ale oni sami usínali natisknutí k sobě v sourozeneckém objetí.
autor: Tenshi88
betaread: Janule
Nechci nic takovýho, jako sourozenecký objetí! 😀
Krásný dílek..:) já sem ráda, že sou zas na chvilku spolu 😉
Aspoň budou i bráškové i milenci 😛
no tak dobře…nějak to zkousnu…x)))
Nene jenom sourozenci 🙂 Ale líbí se mi jak to mezi nima jiskří, to napětí..až to bouchne, to bude něco 😀
sourozenecké objetí? 🙂
ale tohle byl mooc krásný dílek!!!
náááádhera ^.^
Teda ten Bill to je lišáček 😉 krásná kapitolka, i když sourozenecké objetí? asi bych neusla jenom v objetí, po někom takhle toužit 😀 jinak nádhera
Nádhera. Ale neverila som, že naozaj zostanú len pri tom objatí. Dúfam, že sa to zmení 🙂