autor: illyrias
Ahojky, tak jsem vás nenechala dlouho čekat, a jsem tu z dalším dílečkem.
Ale na setkání našeho párečku si musíte ještě chvililinečku počkat do příštího dílečku, chňa chňa xD
Tom
Podepíšu se, vezmu si od ní kousek papíru, takový pěstěný nehty, který mi připomínaj ty Billovy… zas ten Bill, no na tom papírku beztak bude, že je moje fans a blá blá, ale proč bych té osobě neudělal radost? Kouknu na dotyčnou osobu s úsměvem, ten úsměv ze mě hned opadne, jak poznám, kdo to je. Zaraženě na něj koukám a kroutím nevěřícně hlavou, to přeci, je to on? Nebo jen někdo jemu podobný?
Ne, je to on, ty jeho oči, civím na něj omámeně, on přijel? A to kvůli mě? No pochybuju, že kvůli filmu, tím by se vysvětlily i ty nehty.
Je snad ještě krásnější než předtím. „Bille?“ Šeptnu.
Ochranka už do mě jemně strčí, abych postoupil dál, a už se ani nepodepisuju a rovnou vejdu do vchodu.
V ruce svírám papírek, vevnitř si dojdu na wc, nepotřebuju, aby na mě čuměli při tom, až si budu číst, co je tam napsané. Mám štěstí, na záchodkách naštěstí nikdo není. Rozbalím ten kousek papíru, čísla.
Tedy jeho mobilní číslo, tuším. Mám mu zavolat? Proč bych to ale dělal? Asi proto, že se uráčil za mnou přijet takovou dálku až sem a dal mi své číslo? No to je fakt, ale třeba mě chce jen pozvat na svatbu.
Hele, dost! Prostě mu zavolám, však už mi to řekne.
Vyťukám jeho číslo do svého mobilu a připravuju se stisknout zelené tlačítko, když vtom někdo zaklepe na dveře.
„Tome, seš tam? Měl by sis pospíšit, už to začíná.“ Upozorní mě Ciera.
No zrovna tu jsem tu teď potřeboval.
„Jo jo, vždyť už jdu.“ Zabručím a zruším volby.
Uklidím mobil do kapsy a vyjdu ven, kde se na mě usmívá Ciera.
Se taky usměju. „Tak jdem, si mě nemusela hledat, jen jsem si odskočil.“ Aby to pro příště věděla.
„No, já myslela, co kdyby se ti udělalo špatně a ty tam omdlel?“ Opravdu starostlivá.
„Jdi ty, je mi fajn, tak jdem.“ Nastavím jí své rameno jako gentleman, zavěsí se do mě a jdem si sednout, už je setměno a film právě začíná.
Nějak mě to ze začátku neohromilo, film mi přišel nudný, až na scény, kde jsem byl já, ty byly nejlepší. Já vím, samochvála smrdí.
V polovině filmu už začínám být nevrlý, tak rád bych už zavolal Billovi, vždyť na to určitě čeká, a já tu sedím a koukám na film.
„Jsi v pořádku?“ Zeptá se mě Ciera, která mi sedí po pravým boku.
„Jo jo, jsem v pořádku.“ Šeptnu a usměju se přesvědčivě. Přeci jenom musíme šeptat, abychom nerušili diváky.
„Tak se pořád tak nevrť, nebo už se nemůžeš dočkat, až to skončí a my spolu někam zajdem?“ Usměje se. No nepamatuju se, že bych jí dnes někam pozval. A mám už něco jiného v plánu. Je tady Bill.
„Co? Dneska? Ale víš, já něco mám.“ A to je pravda.
„Ale vždyť si přece říkal, že dneska jo.“ To jsem opravdu řekl?
„Neříkal jsem náhodou uvidíme? Já myslím, že ano a v tom je rozdíl.“ A to radikální.
„A kdy jsi to uviděl?“ Koukne na mě smutně.
„Co jsem uviděl?“ Teď jí trošku nechápu.
„No, kdy jsi uviděl, že nikam nepůjdem?“ No já než něco pochopím.
„Hele takhle, něco mi do toho vlítlo.“ To musí pochopit. Nehodlám jí říkat celou svou historii.
„Kdy ti do toho něco vlítlo? Když jsme vyšli a sedíme od té doby tady, nemohlo ti tam nic vlítnout, zas mě odmítáš?“ Zasyčí. Tak a dost, co mě pořád tak zpovídá? Nemá na to právo, chová se jak moje manželka, a to spolu ani nechodíme.
Už vidím chudáka, co si nakonec vezme takovouhle semetriku. Asi za to nemůže, jinak je fajn a mám ji rád. Ale co se týče jejího vyzvídání, a pořád chce odůvodnění, mě štve.
„Kotě, to je moje věc, nemyslíš? Pro dnešek se s tebou o tom nehodlám bavit.“ Nevěřícně na mě kouká, asi se diví, jak jsem jí to řekl, ale vážně jinak to nešlo, tedy šlo, ale chtěl jsem být přeci jen slušnej.
Pak už jen dál nerušeně koukáme na film. Jí nějak sklaplo.
Bill
Ten jeho pohled, jak na mě koukal. No možná jsem čekal, že mi skočí kolem krku a odejdem spolu na véču? Jo, to by bylo fajn.
I když byla jiná reakce, ale poznal mě. Řekl mé jméno.
No vždyť to není tak dávno, jasně že mě poznal, zas tak jsem se nezměnil, až na ty vlasy, ale ty jsem vyčesal tak, aby byly jako dřív.
I když ty strany vystříhaný šly zamaskovat těžko. Zato on je pořád stejný, nechápu, jak jsem na něj mohl být takový.
Stojím pořád mezi těma fans, ta holčička mě zatahá za lem trička.
„Už mi ho vrátíš?“ Koukne na mě tím svým prosebným pohledem.
Se vzpamatuju a podám jí ho. „A máš tam podpis.“ Usměju se.
„Ten bych měla beztak, a i s tou stránkou, cos mi vytrhl!“ Pozvednu nevěřícně obočí, no ta je nějaká ostrá.
„Hele, tak promiň, jak se jmenuješ?“ Zkusím to jinak.
„Kim.“ Šeptne.
„No to je hezké jméno, a kolikpak ti je, Kim? Máš tu rodiče? Hele, já ti dám lízátko a smažeme tím ten vytrhlej list, co říkáš?“ Pořád se usmívám, ona nikoliv.
„Proč se ptáš? Abys mě zatáhl do křoví? Je mi devět! To znamená, že jsem na sex a orální sex malá, ty úchyle!“ Se otočí a zmizí v davu.
Civím za ní s otevřenou pusou, neuvěřitelné, mě tu sjela malá holčička, která si myslí, že jsem úchyl? No možná to s tím lízátkem pochopila špatně, já měl na mysli opravdový lízátko, od chupa chups.
Radši bych měl jít, aby si náhodou nepřivedla rodiče, nemůžu za to, že to blbě pochopila. Ale čemu se divím, jsem v L.A., tady je úchylů jak smetí. Ale že zrovna já tak působím? To mě teda zarazilo.
Vzdálím se od davu a sednu si naproti kinu na schody jedné restaurace, lidi mě přecházejí a chodí dovnitř a ven.
V kapse svírám svůj mobil. No tak, Tome, zavolej mi.
Je to tak těžký? Si povzdechnu a koukám na kino, který je krásně osvětlený, fans tam pořád čekaj a lepí se tam, blbci, si ještě postojej, než film skončí.
Po půlhodině mě to civění přestane bavit, mezitím se nic nezměnilo, fanoušci se pořád tlačí jeden přes druhýho.
Divím se, že se z toho ještě nepoprali, stejně nechápu, proč tam ještě stojej, hvězdy viděli a podpisy dostali.
A znovu je snad vidět nemusej.
„Héj, ty!“ Uslyším vedle sebe neznámý a dost snobský hlas, pootočím hlavu a kouknu na osobu, no jak jinak, má na sobě kvádro a všechno značkový, toho si všimnu na první pohled.
„No?“ Nechápavě, co po mně chce?
„Sedíš mi na mých schodech před mou restaurací, jestli se nesebereš, tak na tebe zavolám policii, plašíš mi tu lidi.“ Aha takže majitel.
To tu jsou tak hnusný lidi? Se zvednu.
„No jo, stejně mě z těch schodů zebe zadek a celý záda, to bude asi tím, že po nich choděj jen snobský a nechutně bohatý lidi, který nemaj nic jiného na práci, než chodit ve svých oblecích a všem okolo poroučet, sami nic nedělat a kritizovat, nashle.“Usměju se ve šklebu a jdu ke kinu. Za sebou uslyším ještě nějakou jeho poznámku na můj účet. To neřeším, nemám náladu. Mi chvíli přišlo, jako bych mluvil o sobě, taky jsem byl takový, ale já si to na rozdíl od něj uvědomil.
Prorvu se zas mezi fanoušky a přelezu zábradlí, jdu suverénně ke dveřím, nehodlám dál čekat. Když už beru za kliku, tak mě něčí ruce popadnou za ramena a otočej.
Juj, ten je nějakej velkej, větší než já, jak je to možný? A ty svaly.
„Tam nesmíte, madam“ Řekne nacvičeně.
No co je to za lidi? Tady je to fakt šílený, tenhle si pro změnu myslí, že jsem holka, ale čemu se divím, aspoň není první a určitě ne poslední.
„No víte, já jsem kluk, a mám tam svého přítele, víte? Je to Tom Kaulitz, a já s ním potřebuju nutně mluvit.“ Řeknu popravdě.
„A víš, že tohle by tu mohl říct každej?“ Si mě přeměřuje pohledem, zkoumá, jestli jsem fakt holka. Protočím oči.
„A co kdybychom to teda udělali jinak?“ Usměju se.
„No já nevím, nejseš můj typ.“ Mi spadne čelist, myslí si, že bych se kvůli tomu s ním vykousl? Tak to né!
„No já myslím jinak.“ Vytáhnu z kapsy vysokou bankovku a nenápadně mu jí zastrčím do kalhot.
„Tak to je jiná, hej počkej, půjdem zadním vchodem, nemůžu tam nikoho pouštět, a tady by to viděli.“ Táhne mě za loket pryč, vzdalujem se od fans.
„Nejsem žádnej hej nebo počkej a chodit umím sám.“ Vytrhnu se mu a jdu sám.
„A máš nějaký jméno nebo si necháváš říkat vole?“ Řekne zcela vážně.
„Bill.“ Ty lidi mě fakt překvapujou.
„Tak podívej, Bille, vkopnu tě tam tím zadkem, ale jestli uslyším ještě nějaký tvý žvásty, tak ti tu bankovku strčím do pusy a pošlu tě někam hodně daleko.“ Tak to ne, on se mnou takhle mluví? Ale co kdyby to udělal? Raději přikývnu, dovede mě k zadnímu vchodu a odemkne.
„Takže běž pořád rovně, a pak první dveře vlevo“ Znovu přikývnu a jdu. Ani nepoděkuju, za co taky, vždyť jsem mu zaplatil, taky mohl být milejší.
Tak fajn. Jdu pořád rovně, jsou tam dvoje dveře, a říkal levý a ty první, tyhle jsou ony, otevřu je a naskytne se mi pohled na plátno. Porozhlídnu se, je to opravdu velký kino, kolik jich tu je? Děsný, jak v tom mám najít Toma, když je do prkýnka tma? Co se takhle postavit před plátno a začít mávat? By si mě třeba všiml, nebo je taky možnost, že by dělal, že mě nezná, by pro něj byla tak ostuda, nebo mám chodit mezi těma nalepenýma sedátkama a každýho si prohlížet? By si mysleli, že jsem vadnej a vyhodili by mě.
Sakra, jsem zoufalej, co mám dělat? Začít řvát jeho jméno? No ták, Tomí, pomoc mi přece trošku. Vím, že někde tu sedíš.
autor: illyrias
betaread: Janule
ale byl by originální před tím plátnem..xD
Z té malé holčičky jsem nemohla..ta byla nejlepší xDD
Nemohla jsem se dalšího dílku dočkat, je to moje nejoblíbenější povídka, ach bože já jsem napjatá xDD
Juj..no to je dost dobrý..Bill jak se dobívá za Tomem…Dobrý pokračování Illy…jen tak dál..xDD
Je tu super. xD Ten Bill je docela vynalézavý človíček. =D Jen tak dál. =)
No to sem zvědava jak ho najde xD