autor: Bajik
Wohou, twincesťáci, jsem tu zas.:) jsem ráda, že se vám to zatím líbí, strašně mě to moc těší to psát a pak i číst…:)… Ještě vás zatím nechám podusit, kdo je kdo, ale můžu říct, že někdo z vás má určitě pravdu:D zatím bye
Bajik
Chopping up your teeth
Your dreams are more than word defending
And a fight that’s never ending
Go on, go ahead and prove me wrong
Your dreams are more than word defending
And a fight that’s never ending
Go on, go ahead and prove me wrong
The further you go, the less you know
You were born to quit, you’re blooded
You need to let go, of letting go
You’re full of shit, you’re born to quit
You were born to quit, you’re blooded
You need to let go, of letting go
You’re full of shit, you’re born to quit
Začátky vyžadují i konce
*~*
New York
„Edwarde, mohl bys to jít namnožit?“ poprosil muž sluhu a podal mu papír.
„Myslel jsem, že to necháte na dívkách…“ podotkl sluha a vzal papír z pánovy ruky.
„Copak bys je nechal udělat něco takového samotné?“ podíval se na něj a ve sluhových očích bylo jasné ne. „Tak vidíš. Polep to na všechny vývěsky, telefonní budky a tak v okolí Times Square, můžeš s tím zajít i na Upper East Side a… prostě kamkoliv. Ale ať jsi zpátky co nejdřív, aby tě u toho nechytli.“
„Ano, pane,“ řekl Edward a odešel. Jeho pán se musel úplně zbláznit, aby byl co nejdřív doma. Vlastně ani nevěděl, že ho to pořád překvapuje. Sloužil u něj nejmíň pět let, vždyť si na to už mohl zvyknout. Bez řečí, zato s hlavou plnou nadávek, odešel do tiskárny a pak rozvěšovat plakáty.
Muž se otočil na svém mohutném koženém křesle a otevřel si svou skrýš-bar za sebou ve skříňce. Ze starého džbánu si nalil sklenici rudé tekutiny a bar opět zavřel. Nohy si položil na stůl a přiložil sklenici k ústům.
Klepot na dveře. Smích za nimi.
Rychle sklenici vrátil do baru a zakřičel: „Dále.“
Dveře se lehce otevřely a do místnosti vpluly tři krásky, jeho dcerky.
„Máme to hotové, otče,“ řekla jedna z nich a položila papír na stůl. Ty zbylé dvě se na něj usmívaly.
„Jste šikovné,“ řekl muž a vzal papír do rukou. Bezcenná levná seznamka, tak jak říkal jeho syn. „Je to opravdu dobré. Jen co se Edward vrátí, pošlu ho s tím do tiskárny,“ zalhal jim a usmál se na ně. „A teď se běžte upravit, zajedete se podívat na vaši novou školu, co vy na to?“
„Ale tati, snad to nemyslíš vážně,“ řekla jedna a na tváři se jí usadil otrávený výraz, stejně tak i zbylým dvěma.
„Samozřejmě, že to myslím naprosto vážně. Nemůžete být tak dlouho bez vzdělání. A taky technologie už jsou v této době vyvinutější, nevidím důvod, abyste byly stále doma. Respektive na nákupech,“ mávnul prostoduše rukou.
„Tatínku,“ zaskučely všechny najednou.
„Ticho! Potom se ještě můžete stavit v centru pro nějaké pomůcky a taky budete potřebovat učebnice a batohy. Můžete si vybrat, co budete chtít,“ řekl nakonec nedobrovolně, aby je nějak motivoval. Dívky vyvýskly a rozutíkaly se do svých pokojů. Jedna tam však zůstala, ta nejstarší, a natáhla se k otci přes stůl.
„Přede mnou to neschováš. Vím, že máš v baru skrýš. Celý pokoj je nasáklý tou vůní, dávej si na to pozor,“ řekla, usmála se a odešla. Potichu za sebou zavřela dveře.
Muž chvíli seděl jako opařený. Co si to k němu dovoluje? Asi ji vážně bude muset provdat. Už je doma moc dlouho. Otevřel bar a vzal si plnou sklenici. Zhluboka, kvůli vzteku, se z ní napil a nalil si ze džbánu ještě jednou.
Už bylo na čase se pomalu zbavovat jedné po druhé.
Klepot na dveře. Muž tiše zaklel a položil sklenici na stůl. Teď už mu to bylo jedno.
„Dále,“ řekl a shodil nohy ze stolu.
Dveře se otevřely a v nich stálo jeho nejmladší dítě. Jeho nástupce, jeho syn.
„Nedonesl jsi mi snad taky nějaký papír, že ne.“
„Proč musím do školy i já? Přece netrávím veškerý čas na nákupech jako ony,“ řekl naštvaně a ukázal směrem z pracovny.
„Platí to pro vás všechny a nemíním to měnit. Stejně celé dny nic neděláš a poflakuješ se ve svém pokoji,“ zvýšil otec trošku hlas.
„A to se mám začít bavit jako ony? Promiň, ale tenhle styl života pro mě fakt není,“ jeho hlas se taky trošku zvýšil. Nechtěl tam jít.
„Moc si na mě nevyskakuj, na to jseš ještě moc mladý! Já to s vámi myslím dobře.“
„Jasně, stejně dobře jako roky před tím, co?“ štěkl na otce a odešel z pokoje, bouchnul dveřmi a ztratil se v domě. Odmítal někam jet.
Na co mu nějaká pitomá škola bude, když číst a psát umí? Stejně nezapadne, stejně jako vždycky předtím ho vylijou. A když ne, pomůže tomu sám.
*~*
New York – Letiště JFK
Bylo něco po jedenácté, když letadlo přistálo na newyorském mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho, a než se chlapec vymotal ven na čerstvý vzduch, hodinová ručička ukazovala pár minut po půl dvanácté.
Sakra, mohl si jít koupit ještě nějaký energetický drink, pomyslel si a v duchu si nadal do idiotů. Už se mu tam ale nechtělo vracet. Mávl nad tím rukou a šel si stopnout nějakého taxíka. Jen nevěděl, jestli to bude tak těžké, jako to bývá v těch amerických filmech.
A vlastně ano, bylo to docela obtížné. Stepoval tam a mával jak na prvního máje nejmíň dalších patnáct minut. V břiše mu kručelo, a navíc se dostavila i únava, která na něj bohužel nepadla v letadle. Vždycky byl moc pomalý, zdál se sám sobě hodně nemotorný, pokaždé mu taxík ujel a pokaždé si řekl, že v něm měl sedět on.
Nakonec, když už si myslel, že snad půjde pěšky, mu taxík zastavil. Chlapec nasedl na zadní sedadlo, vedle sebe hodil červenou cestovní tašku a zavřel dveře.
„Tak kam to bude, mladej?“ zeptal se ho taxikář.
Vlastně ani nevěděl, kam chce jet. Byl v NY poprvé, neznal to tady. A tak plácnul to, co ho napadlo jako první.
„Times Square, prosím,“ odvětil téměř bezhlavě. Bylo mu to jedno. Hlavně, když se někam dostane.
„A znáte vy turisti i něco jiného?“ zeptal se taxikář sám pro sebe.
„Jasně, ještě Sochu svobody a Central park,“ odvětil přidrzle mladík sedící na zadním sedadle a taxikář se zachechtal. Hádal, že mu není víc než dvacet, spíš naopak.
„Poprvé v New Yorku?“ zeptal se ho po chvilce a chlapec pokýval hlavou na souhlas.
„Potřeboval jsem vypadnout,“ odvětil po tom, co se rozmýšlel, jestli to má říct nebo ne.
„Jo, to znám. Byl jsem stejnej. Akorát, že já se sem přestěhoval o pár let později, než je teď tobě. Všichni si myslí, jak není NY skvělý město. Už nikdy bych neudělal tuhle chybu. Chtěl jsem hrát v divadle na Broadwayi. A skončil jsem takhle. Nedovedeš si představit, jaká je to hrozná práce,“ řekl taxikář a zastavil na červenou. „Třeba budeš mít štěstí.“
Oba dva dlouho mlčeli. Chlapec se díval ven z okýnka a pozoroval ubíhající velkoměsto vedle něj.
Co tam vlastně dělal? Co chce dělat, když nejmíň další polovinu peněz teď utratí na taxíka? Nebude mít kde spát, co jíst. Ale teď už bylo pozdě zpytovat svědomí. Prostě to udělal a nic s tím nenadělá. Nemá peníze na další letenku zpátky domů. A kdyby to zavolal matce, bylo by jí to úplně volný. Počkat, mají vlastně ještě vůbec telefon, nebo jim ho už odstřihli? V posledních měsících šlo všechno okolo něj, nic nebral vážně, o nic, co se dělo doma, se nezajímal. Matčina láska k alkoholu mu zničila dětství, celý nynější život. A teď se konečně rozhodl žít podle svého.
Jenže co to znamená – Žít podle svého, když nemá dostatek peněz? Spát na ulici a jíst jídlo, které najde? Ne, přece není zatoulaný pes. Bude si muset sakra rychle najít nějakou práci, než se rozhodne vydat se pěšky zpátky do Montrealu s prosíkem, aby jej matka vzala zpět. Jaké to pro ni bude překvapení, až zjistí, že tam není. Bude vyvádět? Těžko říct takhle z hlavy.
Taxík jel ještě strašně dlouho, ještě několikrát zastavili na červenou a párkrát se zasekli v krátké zácpě. Na mapě to od letiště nevypadalo tak daleko…
Když taxík konečně zastavil na začátku Times Square, hochovi se docela ulevilo. Už ho bolel zadek z toho věčného sezení. Taxikář mu řekl sumu, kterou mu dlužil za svezení, a chlapci se ulevilo. Bylo to o trošku míň, než čekal.
„Ať se ti tu líbí,“ popřál mu ještě taxikář, než chlapec vylezl z auta. Mile se na něj usmál a vystoupil. Svou červenou kabelu si hodil přes rameno a vydal se vstříc novým dobrodružstvím.
Ze všeho nejdřív však bude muset zavolat Candance, své holce. Jeho malé kurvičce, co se někam ztratila. Takže úkol číslo jedna – najít telefonní budku.
Možná, že by ji tam hledal ještě teď, kdyby o ni doslova nezavadil. Vlezl do ní a z kapsy vylovil nějakou drobnou minci. Vzal sluchátko a vhodil minci do telefonu. Vytočil číslo, které si zázrakem ještě pamatoval. Vlastně si pamatoval i to číslo, co mu dala na letišti zrzka. Byla celkem vypatlaná, ale sex s ní si opravdu užil. Pousmál se pro sebe, když si na to vzpomněl.
Druhá strana zvedla sluchátko. „Meyerová.“
„Dobrý den, je doma Candy?“ zeptal se mladík zdvořile a chvilku počkal.
„Zlato, jseš to ty?“ ozvalo se ze sluchátka.
„Jo, jsem to já. Kdes byla celý týden? Doufám, že sis to aspoň užila,“ řekl a myslel si o tom své.
„Já? Byla jsem s kamarádkama v Ottawě. A kde jseš ty? Zrovna tady byla tvoje matka a ptala se po tobě.“
„Jsem v New Yorku,“ řekl klidně a obmotal si šňůru okolo prstu. Dělal to tak vždycky.
„A co prosím tě děláš v NY?“ zeptala se Candy překvapeně a krapet trpce.
„A cos dělala ty v Ottawě?“ zeptal se jí stejným tónem chlapec. Ze sluchátka se nic neozývalo. „Jo a už mě nečekej, hodlám tu zůstat.“
„Cože?! Ty a zůstat v New Yorku? To je vtip týdne!“ zasmála se Candy hořce do telefonu.
„A chceš slyšet ještě něco lepšího? Rozcházím se s tebou,“ řekl klidným hlasem a vyčkával.
„A to jako proč?!“
„Nevrátím se do Montrealu, a navíc, už mě to s tebou nebavilo.“
„Jseš jako ostatní kluci! Zašukat si a odkopnout,“ rozčílila se Candy a bylo slyšet, že do něčeho třískla.
„Jasně. Vždyť já jsem jako ostatní kluci, se kterýma jsi spala, když jsi rádoby chodila se mnou. A navíc, sex s tebou nebyl zrovna nic extra,“ přiznal chlapec.
„Však s tebou to taky nebylo nic moc,“ vrátila mu to dívka zpátky.
„Aspoň že se v tomhle shodneme. Měj se krásně a doufám, že se uvidíme až v pekle,“ rozloučil se s Candy a zavěsil.
Možná, že to trošku přehnal. Ale zase byl upřímný a ona vždycky chtěla, aby k ní byl upřímný, až se s ní bude chtít rozejít.
Už, už byl z telefonní budky venku, když v tom ho do očí přímo uhodil papír, který ležel hned vedle telefonního seznamu.
Vzal jej do rukou a pozorně si přečetl, co na něm bylo napsáno. Když si to tak shrnul, stálo tam, že nějakej bohatej týpek hledá někoho, kdo by doučoval jeho děti; vhodné pro cizince bez práce, plat dohodou.
Nerozmýšlel se dlouho a šel si sehnat dalšího taxíka.
Ne, prvně něco k snědku a pak taxíka. Ano, tak to bylo správně.
autor: Bajik
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
mhm…..tak on jim tam vlítne….a stejně si budu stát za svym….ty rozmazlený sestry má Tom a přijel Bill! A jestli si to myslim blbě tak ať xP xD
Tak moooc ale tak moc je to podobne Twilight 😀 I ty jména..:D Ale pěknéé zatím pěkné 🙂 Těším se na další díl 🙂 rychleeee!!! 🙂
🙂 je to super tak honem dál!!!moc ti to jde
xD podle mě je to naopak Tom přijel do NY a hledá práci a Bill má ty sestry xDDD uvidíme ;);)
joo, tak už se to začíná kombinovat 😀 tyjo, je to skvělý, super!!!
Ta čerwená kabela… To bude Bill, měnim názor, Bill přijel a Tom má ty fůrie.
jasný Tom má ty sestry, protože tam říkal, že nechodí na nákupy a to mi k Billovi nesedí a červená kabela je určo Billova, Takže Bill teď přijel do NY a bude pracovat u Tommova otce.
je to hezká povídka ale jako zajímalo by mě kdo je kdo.. docelá ráda bych si při tom někoho představila.. tak jen prosím aby tam konečně byly jména..
No… podle mě to co přijelo je Tom… stále si stojím za svým. xD Protože "stejně nezapadne" docela dost sedí na Billa. xD Ale uvidíme, uvidíme…
A protože jsem strašně zvědavej tvoreček, honem dál. xD
Můžu mít dotaz?Ten obrázek k povídce,je tam Tom dole..je to fotomontáž nebo je tofotka Toma s rozpuštěnýma vlasama?
a stejně nemáme potvrzený kdo je kdo… safryša 🙂 Milej taxikář 🙂 xD