autor: Lauinka
Bill nemohl uvěřit. Bylo mu jej tak moc líto. Tekly mu slzy i za něj. O tomhle neměl ani tušení, ani v nejdivočejších snech. On žil spořádaně a podle pravidel. Byl sám sebou a vždy hodně uzavřen do sebe. Myslel si, že jeho osud byl krutý, ale co to bylo proti jeho? Naprostá procházka růžovým sadem. Jak si mohl jenom myslet, že je na tom špatně?
„Tomi, je mi to tak moc líto. Vážně moc, lásko.“ Objal ho pevně.
„Mně taky, protože teďka už nemůžu s tebou být. Nechci, aby ti kvůli mně ublížili.“ Podíval se na něj lesklýma očima.
„Ne, prosím, slíbil jsi, že mě neopustíš. Tome, budeme se schovávat, cokoliv, ale prosím, potřebuju tě.“ Štkal do jeho mikiny.
„Ještě nevíš všechno.“ Pohladil jej. „Tenkrát v tom parku. Ptal ses, kdo to byl, že?“ Bill jen tiše přikývl na souhlas.
„Toulával jsem se, nejraději sám. A jednou, když jsem se vracel domů, spatřil jsem tebe. Okouzlil jsi mě. Prve jsem tě chtěl někde přepadnout, počkat si, až půjdeš temnou ulicí a bez ptaní si tě vzít. Ale něco mě stále brzdilo to udělat. Vyzařovalo z tebe něco zvláštního. Dokázal jsem se jen dívat a snít. Tohle se mi vážně ještě nikdy nestalo. Přemýšlel jsem jen o tom, jak bych se tě něžně dotýkal a líbal tě, dokud bys neřekl dost. Veškerý můj sexuální pud vyšuměl. Musel jsem tě sledovat. Potom v parku jsem spatřil Andyho a bylo mi jasný, že jde o život. Musel jsem zasáhnout. Proto jsem se plížil a zatáhl tě k tomu stromu. A bylo mi jasné, že neodolám. Snažil jsem se ti skrýt svoji tvář, ale ty jsi zvědavec. Jako já. A dál už to znáš.“ Ukončil to vše, teď už žádná tajemství neměl. Ne před ním.
„Můj osud je ve tvých rukou. Jenom ve tvých a mé srdce taky.“ Zadíval se mu do očí. A Bill mu to oplácel. Nevěděl, co na to říct. Jeho příběh jej fascinoval a okouzloval… Věděl, že v srdci nosí tajemství, ale netušil, že tak velké a hluboké. Obdivoval jej. Nedokázal si představit sám sebe v jeho situaci. Byl si jist, že by to nevydržel.
Toma to ticho tížilo. Bál se jeho reakce. Pomalu se shýbal k jeho rtům, s pohledem zabodnutým do jeho očí. Bill zůstával ve stejné poloze a nechal se od Toma políbit. Oplácel mu to. Nebylo to lehké, ale byl chápavým člověkem a vysvětlení, které mu podal, bylo jasné.
„Slib mi, že už mi nikdy nebudeš v ničem lhát.“ Špitl mezi polibky.
„Slibuju.“ Byl okouzlen jeho chápáním. On byl pokladem, který bude střežit jako ostříž. Nikdo mu jej nevezme, bude jen jeho. Klidně se postaví proti své partě, i klidně proti celému světu.
„Co bude dál?“ Pozvedl oči nahoru. Měl strach.
„Já nevím.“ Řekl pravdivě a vydechl. „Ale já mám tebe.“
„A já tebe,“ přitakal mu a vzal jej kolem ramen. „Navždy spolu.“
„Nezasloužím si někoho, jako jsi ty.“ Chtělo se mu opět plakat. Nikdy se nesetkal s takovým pochopením a láskou, oddaností a touhou všechno změnit v lepší. Něžně ho hladil a laskal.
„Zůstaneš přes noc?“ Potřeboval jej teďka u sebe. Víc, než když předtím.
„Rád.“ Usmál se a nechal se hladit po břiše.
„Tomi, proč je všechno tak složité? Proč se nemůžeme milovat a být šťastní?“ Konečně najde svoji lásku a má zase o ni přijít?
„Dobrou.“ Políbil jej do vlasů a lehce přejížděl po jeho nahých zádech. A Bill slastně vrněl a zavřel oči. Oba usnuli v milostném objetí.
Ráno se probudil svěží a plný energie, ale sám. Tom už tam nebyl. Zůstal po něm jenom lístek na stole.
Promiň, lásko, ale nešlo to jinak. Musel jsem odejít ještě za tmy. Mrzí mě, že nemůžu vidět, jak se probouzíš… Budu na tebe večer čekat a mám pro tebe překvapení. S láskou Tom.
Jen tiše vydechl a neochotně vstal. Dal si rychlou sprchu a lehce se nalíčil. Nic se mu nechtělo. Nakonec vyrazil do města. Netušil však, že zelené oči ho nemilosrdně propalovaly a že rty se roztáhly do úsměvu. Sledoval ho. Byl snad ještě krásnější než minule. Dneska bude jeho. Plížil se tajemně za ním. Dnes už nedovolí, aby mu utekl. Usmál se při pomyšlení, že bude pronikat hluboko do jeho těla. Musel se pochlubit Tomovi.
„Ahoj, Tome,“ zvesela spustil.
„Ahoj. Děje se něco?“ Nechápal, o co jde.
„Jen ti chci říct, že jsem právě potkal toho černovláska.“ Zasmál se radostně.
„Cože?“ Ujelo mu a jeho srdce se prudce rozbušilo. Začínal panikařit.
„No, víš ne? Jak jsem ti povídal.“ Stále hltal jeho tělo.
„Jo jasně, promiň, ale teďka nemůžu mluvit.“ Omluvil se a rychle položil telefon. Vytočil číslo svého miláčka.
„Ano?“ Ozvalo se radostně.
„Bille? Kde teďka jsi?“ Rychle se zeptal. Nervy měl v kýblu.
„Stalo se něco?“ Nechápal ten tón jeho hlasu.
„Kde jsi?“ Znovu se zeptal.
„V nákupním centru. Proč?“ Nechápal ty otázky.
„Poslouchej mě. Andy tě sleduje. Za žádnou cenu se neotáčej a nechoď tam, kde je málo lidí. Neboj, ve dne si netroufne. „Večer, nikam nechoď, jasné? Já přijdu.“
„Co… cože?“ Vyděšeně pípl.
„Neboj se, lásko.“
„Tome, mám strach.“ Vydechl a nedokázal to vstřebat.
„Udělej vše, co jsem ti řekl, ano?“
„Dobře.“ Souhlasil a pevně semkl víčka k sobě.
„Doma se pořádně zamkni a zavři okna. Nezapomeň.“
„Dobře.“ Zase tiše kuňkl.
„Miluju tě.“
„Já tebe taky.“ Rychle se rozloučili a Bill zamířil domů. Snažil se působit klidně, ale měl strach. Naštěstí se to podařilo bez problémů. Mamka spala u kamarádky, naštěstí. Pečlivě všechno zamkl a zavřel okna. Ruce se mu klepaly a svírala ho úzkost. V ruce tiskl mobil a pustil si televizi. Snažil se na to nemyslet, ale nešlo to. Venku se brzy setmělo. Jeho pocity se ještě více prohloubily. Modlil se, aby už byl Tom u něj a on se mohl schovat v jeho teplé náruči
Andreas bloudil kolem jeho domu. Měl jej v pasti. Neměl kam utéct. Čekal pouze na správnou chvíli a ta brzy přišla. Rozhlédl se kolem a přeskočil nízký plot. Pomalu lezl po hromosvodu a usmíval se. Rozbil horní okno a potichu vlezl do temného pokoje. Byl Billův. Prudce se nadechl a jeho vůně se linula celým jeho tělem. Vzrušení v něm ještě více stouplo. Hořel nedočkavostí.
To Bill mezitím usnul. Jeho tělo něžně prohřívalo teplo sálající z krbu. Pokojem se nesla vůně praskajícího dřeva a spalující se smůly. Ukolébalo ho to a odneslo do říše snů. Netušil, co se kolem něj děje. Neslyšel kroky blížící se k němu a osobu klekající si u jeho hlavy. Ucítil na své tváři lehký dotek.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Panebože, no to snad ne!!! ježiši, já se bojím!
tak, že by se k němu Andy přece jen dostal? x)
To nemůže… Nemůže.
Panbeože, nemůžu ani dýchat!
Takhle to useknout! mám z toho nervy v kýblu..Tom ho musí zachránit, musí, musí, musí!!!
Určitě. Tom příjde! Musí! Šíleně mi bije srdce. Musí to dopadnout dobře… prostě musí! Zblázním se!
tak tohle bude ještě zajimavý 🙁 Chudák bIll 🙁 doufám že tam řpijde Tom včas 🙂 jinak bych se asi zblázila 🙁
Jasně,Tomi ho zachrání!!!!
[7]: a co když ne? xD
Já wím , že jsem možná cwok a já newím co..ale mám nehoráznou chut po tom, co by tam nemelo byt..chtela bych aby billa znásilnil….hodne twrde…a do toho aby prisel tom a ze wseho jej málem omylo…aby si jeste wice uwedomil co wsechno zbusobil…aby mu to bill nikdy neodpustil..aby tom andrease zabil…oh boze..myslenky mi utíkají do neznáma…neznám se…ale stejne to chci…bolest….krew… je to tak…ohh… ((omlouwám se…nechala jsem se unest…)))
O můj bože!!! to je drama
Ááá!!! Bojím se. Jaké s ním má Andreas plány?! Chce ho zabít, nebo "jen" znásilnit? Už aby tady byl další díl.
[8]: Musí!!!!!!!!!xD