autor: Ketty
Because too much is not enough
Tom tomu nemohl uvěřit. Na Billovi bylo jasně vidět, jak moc se snažil vypadat dobře. A bohužel se mu to i dařilo. Tom jen nechápavě vrtěl hlavou nad jeho naivností. Vzal si červené tričko, které mu vylézalo až skoro pod žebra, jak mu bylo krátké, a upnuté džíny, které naopak sjížděly proklatě nízko, takže se světu naskýtal dokonalý pohled na Billovo ploché břicho s pěticípou hvězdičkou na levé straně, nehty měl perfektní jako vždy, vlasy vyfoukané do obrovského objemu, ale ne nalakované úplně nahoru, přesně tak, jak to na něm Tom měl rád, a celé to umocňovaly dlouhé špičaté linky kolem očí… Kdyby nebyl úplně plochý, Tom by s klidným svědomím mohl říct, že je to doopravdy sexy slečna. Bylo mu naprosto jasné, proč tohle všechno dělá… věděl moc dobře, co měl Tom na holkách rád…
„Tak jste tu všichni? Dokonce i Bill dorazil, no to abychom to oslavili…“ zajásal Dave ironicky. Bill zčervenal, kdy se k němu upřely pobavené zraky všech v místnosti. Byli tam Gustav s Georgem, David, a pár dalších lidí z týmu, a byl tu dokonce i Frank Lange, fotograf z Brava, se kterým už mnohokrát spolupracovali.
„Takže, všichni víme, co má proběhnout dnes večer ve Felixovi, ještě jednou opakuji, jdete do toho všichni dobrovolně, je to pro vaše dobro, takže už nechci slyšet žádné stížnosti nebo výmluvy, proč to nejde,“ začal Dave s vysvětlováním, když na něm ulpěl Tomův výhrůžný pohled.
„Takže k organizaci. Okolo deváté dorazíme do klubu, všechno bude vypadat normálně. Dal jsem vědět lidem z Felixu, že dnes večer hodláme dorazit, takže se to, jak jsem očekával, dostalo ven, a už teď vím minimálně o třech médiích, co určitě budou na místě. Dáte pár rozhovorů, pokud to bude třeba, vůbec nebude škodit, když budete působit trochu opile… což, předpokládám, stejně budete… okolo půlnoci se to počítám začne trochu rozjíždět, bude se tancovat a tak dále, znáte to… vy dva budete předstírat, že jste sice opilí, ale pořád více méně víte, co děláte… nějak se k sobě přiblížíte a začnete se líbat. Mezitím ty, Franku, se k nim přiblížíš, a jakmile se začnou líbat, začneš fotit jako o život. Jakmile si ostatní média všimnou blesku, hned se tam všichni nahrnou a úspěch máme zaručený. S trochou štěstí máme vaši fotku v zítřejším Bildu na titulce, všichni o tom budou psát, fanynky přetíží server fóra a o tom všem se bude mluvit ještě půl roku, vy to jen nikdy nesmíte potvrdit, že spolu něco máte… omezíte se prostě jen na – Byli jsme opilí.
Z klubu se vytratíte ihned po tom polibku… a ne, že to jen tak odbudete, přinejmenším to musí být dlouhé, aby si to všichni stačili vyfotit. A ještě něco – nebuďte pokud možno pod žádným světlem, aby ty fotky nebyly moc kvalitní. Čím méně detailů, tím víc se to bude rozebírat a řešit. Co se obvinění z incestu týče, jak říkám, pořád opakujte, že jste byli jen opilí a jen jste se jednou políbili, nespíte spolu, takže je to v pohodě. Kdyby přeci jen něco, znám skvělé právníky, a z tohohle byste se dostali ještě dřív, než by soud začal. Vím, že to takhle zní divně, ale jsem si jistý, že ještě několik měsíců budete plnit haly v takovým rozsahu, jako na začátku…“ Dave slastně vydechl.
„Je vám to všem jasný?“ obrátil se ke svým posluchačům. Všichni jen mlčky přikývli. Ani Tom se neodvažoval protestovat, zato měl plnou hlavu Billova přihlouplého úsměvu, co se na jeho tváři usadil pokaždé, když Dave zmínil jejich polibek. Možná ale bylo dobře, že si všímal jen jeho, neboť daleko víc by situaci zhoršilo, kdyby postřehl, jak se při těch slovech David neklidně zavrtěl. Tolik se na tu chvíli těšil…
„Taky ti to přijde tak hnusný vůči Billovi a Tomovi?“ pronesl Gustav šeptem ke Georgovi, když procházeli hotelem k hlavnímu vchodu, před kterým už na ně čekala auta. Georg přikývl.
„Podle mě by je do něčeho takovýho neměli vůbec nutit…“ přizvukoval kamarádovi.
„I když je zase fakt, že s tím souhlasili… mohli říct ne… Doteď mě udivuje, že do toho vůbec šli,“ vyslovil Gustav svou myšlenku.
„To je fakt… obzvlášť Bill se do toho hrnul s až podezřelým nadšením,“ zavzpomínal Georg.
„Na rozdíl od Toma,“ doplnil Gustav. To už se ale blížili k autu, a tak rozmluvu raději zakončil. „Každopádně je to vůči nim nefér, myslím, že bychom je měli trochu podpořit.“
V tu chvíli se k nim ale naklonil Tom, měl v plánu vlézt do stejného auta.
„Co je nefér?“ zeptal se Gustava. Měl plnou hlavu Billa a jeho nezodpovědnosti, a do té doby, než dorazil do klubu, se chtěl trochu uvolnit, tudíž se rozhodl pro hovor s kamarády.
„Ale nic,“ zavrtěl Georg rychle hlavou, Gustav ho ale umlčel.
„Zrovna jsme s Georgem říkali,“ začal a vlezl si do auta vedle Billa. Vedle něj se posadil Tom a vedle něj Georg. Tyhle dodávky se čtyřmi místy na zadním sedadle byly zkrátka nejlepší.
„Že nám přijde strašně nefér, že vás do tohohle nutěj,“ Gustav nad tímhle přemýšlel už delší dobu, až teď se ale odhodlal vyslovit to nahlas.
„Jo, myslíme si, že by se určitě daly vymyslet lepší způsoby, jak získat zpátky slávu… Chci říct, mrzí mě, že to odnesete zrovna vy,“ byl to jeden z vzácných okamžiků, kdy Georg mluvil opravdu vážně.
„To je v pohodě, my to děláme rádi… je to přeci pro kapelu… Pro tu bychom udělali všechno…“ mávl Bill se vší skromností rukou a jeho tváře opět chytly červený odstín. Jejich auto se rozjelo berlínskými ulicemi, následujíc stejnou černou dodávku, kterou obýval jejich tým před nimi.
Tom chtěl prve sám odpovědět na Georgovo vyjádření, Bill mu ale skočil do řeči, a když domluvil, Tom po něm vrhnul pohled typu: „Mluv za sebe“ a jen vděčně přejel pohledem z Georga na Gustava.
„Díky, kluci…“ pokýval hlavou a ten pocit, že někdo chápe, jak se asi cítí, ho natolik uklidnil, že se s celou tou záležitostí teď vyrovnával o dost líp. Cestou ještě stačili prohodit pár slov na téma, jak tohle všechno asi bude účinné, Georg se zrovna chystal sdělit jim svou hlavní myšlenku, když auto prudce zabrzdilo před plátěným hnědým přístřeškem, který kryl vstup do klubu, nad kterým visela hnědá cedule se svítícím nápisem „FELIX“.
°°°°
„Davide… Počkej moment,“ vybídl Dave kolegu, když se chystal vlézt do auta. David se zarazil a dveře, které si zrovna otevřel, předal Peterovi, se kterým měl cestovat.
„Co je? Máme zpoždění… kluci už budou za chvíli v klubu a mají s sebou jen polovinu ochranky… nemůže se na mě čekat,“ vysvětloval netrpělivě David… věděl, kam se bude tenhle rozhovor stáčet. Dave s nimi do klubu nejel, měli si s ním jen volat a zřejmě se obával, jak si bude David počínat, když ho nebude mít pod osobním dohledem.
„Doufám, že si nemyslíš, že tam ty dva budeš v klidu očumovat?“ spustil Dave šeptem, když si Davida odtáhl stranou.
„Samozřejmě, že ne… s tím je konec,“ ujistil ho David. Byla to z poloviny i pravda… rozhodl se to zapudit daleko ze své mysli… alespoň do té míry, jak to půjde… stačilo to jemně omezit. Pro dnešní večer šlo ale všechno stranou… tohle by si nemohl nechat ujít, ani kdyby hořelo… to ale Daveovi přiznat nemohl… bylo to jeho štěstí, že měl zůstat na hotelu.
„V to doufám… dej si na to pozor… víš, že by tě to mohlo stát místo… já nechápu, že ti to nepřijde blbý, normálně se s nima bavit, dělat kamaráda, a přitom… Doufám, že jsi s tím opravdu skoncoval, byla by to pro tebe ta nejlepší volba,“ kladl Dave kolegovi na srdce.
Tohle se mu ani trochu nelíbilo, muselo to zmizet… A pokud to nepůjde po dobrém, bude to muset jít po zlém… pro spokojený život v týmu bylo třeba občas i něco obětovat… konec konců, David byl důležitý hlavně dřív… teď, když byli kluci téměř dospělí, jeho hlavní úloha pomalu začínala ztrácet smysl, už je nemusel vodit za ruku a ukazovat jim, jak to v showbussinesu chodí… Schopných manažerů, producentů a textařů v jedné osobě, bylo po Německu dost, nebylo by to až tak těžké ho nahradit… Ale proč si přidělávat starosti? Mnohem jednodušší by bylo, kdyby s tím David doopravdy skoncoval…
„No jasně,“ pokýval David nervózně hlavou… už chtěl mít tenhle hovor za sebou.
„Já se to dozvím,“ upozornil ho ještě Dave, když David lezl do auta. Stočil k němu poslední otrávený pohled, a pak už David zabouchl dvířka a auto se konečně mohlo rozjet.
„Zase zpoždění,“ zkonstatoval řidič a kroutil hlavou.
„A zase za to může Dave,“ dodal David a raději se přidal k hovoru svých kolegů… na dnešní večer bylo téma jasné… a všichni na to měli podobný názor – celé to bylo víceméně zbytečné. Všichni, až na dvě osoby. Oba se na dnešní večer těšili už neskutečně dlouho, a oba se to snažili co nejlépe skrýt. David se těšil představou, že už dnes večer uvidí to, o čem tak dlouho četl, konečně živě, a Bill…
Bill se se vzrušeným pocitem v žaludku a tíživým pocitem špatného svědomí na prsou, těšil na svůj první polibek po takové době. A když půjde všechno jak má… nemuselo by zůstat jen u toho.
Na rozdíl od něj, jediné, co Toma tížilo, byl strach, zda ho zítra neodmítne dívka jeho snů… tou záležitostí s Billem se rozhodl přestat stresovat… nějak to prostě dopadnout muselo.
Ani jeden z nich, ani Gustav s Georgem, ani nikdo z jejich týmu, ani žádná z jejich oddaných fanynek netušila, jak jim dnešní večer změní život…
autor: Ketty
betaread: Janule
Já se toho asi nedočkám! 😀
Je to dokonalý ale, úplně to s nimi všechno prožívám!
Poslední věta mě..vyděsila? Nevím, možná jsem se naučila že doufat v lepší obrat je zbytečné..prostě přestávám věřit že se Tom do Billa zabouchne…kéž by kéž by!
Ale zase je to tak úžasná povídka že bych překousla špatný konec x)
Ale zase..Bill má ty feromony..no uvidíme x))
Do středy zase čekat..to čekání je na tom nejhorší opravdu, zase nebudu moc spát jak o tom budu přemýšlet
Opravdu nádherná povídka Ketty x)
změní život, co co co co?? ježiši to je zase nepínavý, to je strašný, takový naznačení a konec xD
Bill si to teda hodně přeje no, doufám, že nebude zklamanej, co Tome?:D
Jo jo… už je to tady… nesmírně se těším na další díl! V tom polibku už Tomíno musí procitnout! x)
Bill vlepí Tomovi takovýho francouzáka, až se mu protočí panenky a zapomene, že kdy nějaká Agnes byla 😀 😀
Doufám, že se to nakloní k lásce a ne k nenávist…
Myslím, že do středy umřu nedočkavostí 😀 Skvělé
Aaaaaa, jak mám, sakra, chápat tu poslední větu? Tak moc se bojím, že Toma Agnes opustí, Tom se vykašle na Billa a všichni budou sami a v depresích… Kurde! Rychle dál
hmmm, to bude psycho, už se těším!
Ooo..už to neprotahuuj..já se na to tak těším 😀 Hlavně ať to na Toma zabere,ale obávám se,že to dopadne blbě..nevím mám takový pocit..
Sakra a já už se těšila, že ten polibek bude dneska… Už aby byla středa;)
No nejlepší řešení by bylo, kdyby se Agnes naštvala, že se Tom líbal s Billem a nechala ho. Ale řekla bych, že tak jednoduchý to nebude… každopádně je to skvělá povídka;)
A divim se že Billa samotnýho ty feromony nerajcujou, když je musí čuchat přímo na sobě xD
Ježiš, těšim se na tu pusu! 😀
Tyjo, to je hřích takhle nás všechny napínat a protahovat to!!!:-D Se tady zblázním nedočkavostí do dalšího dílu:-D
Oh, já si to úplně předstauju, úplně vidím Toma s totálně prázdným výrazem a natěšeného Billa s tou svojí "věcičkou" v nějaké své kapsičce:-D Doufám, že ji teda použije a bude fungovat a že se to celý krásně povede a Tom bude povolnější:-D Nejdřív jsem teda nevěděla, jestli to přeju Billovi nebo Tomovi, ale teďka je pro mě Bill jasnej xD Je to sice hřích a špatnost, ale jestli po tom polibku řekne Agnes Tomovi "Zdarec", tak to bude mít šikulka Billík v kapse. I když mám trochu obavy z té poslední věty, ale… Je to jasný, že to nezůstane bez odezvy. Každá akce vyvolá reakci a myslím, že reakce na tuhle akci bude pro všechny až móc silný kafe…
Zase tady píšu romány, ale strašně moc se mi to líbí a už se nemůžu dočkat dalšího dílu:-D♥ Výborné, Ketty xD
Tohle mě zabije! xD Ja se toho snad nedočkám! xD … Už se moc těším na pokračování ♥
Bože, bože! Tahle povídka je prostě to nejúžasnější, co může existovat!!! Nejlepší číst deset dílů najednou, jsem na tom podobně jako Bill a David dohromady xD Nemůžu se dočkat dalšího dílu, asi umšu dřív, než tady bude xD
středoo, buď už!!!
doprkna Ketty ty mě tím čekáím na polibek zabíjííííííííííííšššš….
Už se nemůžu dočkat! Ale mám pocit, že nepůjde všechno lehce jako po másle…
Já to nevydržím!!!:D:D To je fakt úžasná povídka…nemůžu se dočkat!♥
můj bože to se to protahuje xDD
já už to nevydržííím xD
🙁 zatím sem nedočetla ani první odstavec, ptž mě něco hrozně praštilo do očí.. Bill má přece hvězdičku na pravý straně, ne na levý.. hnedka sem scrollovala do komentářů a čekala nějaká upozornění a tady nic, takže to se mnou tak zamávalo že sem se musela ujistit pár fotkama.. 😀 a nemýlim se, samozřejmě, hvězdička je napravo.. 🙂
promiň za puntičkářství, mně to prostě nedá.. :))
Tak dočteno a samozřejmě sem zase napnutá jak kšandy.. doufám že se to Billímu podaří, Tomín všechno pochopí a bude happy end.. něco mi řiká že to nebude tak jednoduchý, ale i tak si přesně o tomhle konci dneska nechám zdát.. :))
nádherná povídka..
no vlastně je tam věta "takže se světu naskýtal dokonalý pohled na Billovo ploché břicho s pěticípou hvězdičkou na levé straně" .. pamatuju is, že jsem se nad tím ještě tenkrát zamyslela, a já expert samozřejmě nějak neuvažovala nad tím, na jaký straně jí má on, z jeho pohledu, ale když se na něj člověk podívá zepředu, tak hvězdu vidí nalevo..v tý větě by se to teoreticky tak dalo chápat, ale nebudu říkat, že ot byl záměr, jenom mě prostě nenapadlo se zamýšlet nad tím, jak je to z jeho pohledu..xD
Děkuju moc všem za komentáře a omlouvám se za to, že to trvá tak dlouho, ale když jsem to psala, tak jsem tam potřebovala narvat všechny potřebný informace a nějak jsem se nad tou délkou nezamýšlela..a zase sem nechci dávat deset stránek najednou..x)
[21]: No jo, Ery, ale tohle je psaný z Tomova pohledu, kterej se na něj dívá, takže tu hvězdu vidí vlevo, chápeš? 😀 Když tě tak vidím, co je s překládáním? Vzdala jsi to? J. :o)
[22]:
[23]:
No vidíte, takhle mě to vůbec nenapadlo. Asi se to tak dá taky pochopit, i když já to mám tendenci pořád opravovat. xD Vlastně je to celý úplně jedno, jenom mě to trošku zdrželo od dalšího čtení, ptž sem si najednou nebyla jistá :))
Na kvalitě povídky ( =jedna z nejlepších tady) to nic nemění.. <3
[23]: Jooo ten časožroutskej překlad.. no hlídala sem pokaždý, když si napsala o zanedbanejch ffkách, jestli tam nebude Playing games (i když sme se dohodly že to vlastně může bejt i jako takový jednodílovky) a nikdy se neobjevila, takže mě samozřejmě nic nedokopalo k tomu, abych to dokončila (ne, to neobviňuju Tebe, ani náhodou – JÁ sem děsně líná :D).. No.. asi bych Tě poprosila jestli bys to nechala jak to je a možná až budu mít po matuře nebo až z ní začnu šílet a budu potřebovat nějaký odreagování, tak si nato sednu a pošlu další.. Ovšem čtvrťák je hektickej, tak radši nic neslíbím… 🙂 Nevadí?Na kvalitě povídky ( =jedna z nejlepších tady) to nic nemění.. <3
[23]: Jooo ten časožroutskej překlad.. no hlídala sem pokaždý, když si napsala o zanedbanejch ffkách, jestli tam nebude Playing games (i když sme se dohodly že to vlastně může bejt i jako takový jednodílovky) a nikdy se neobjevila, takže mě samozřejmě nic nedokopalo k tomu, abych to dokončila (ne, to neobviňuju Tebe, ani náhodou – JÁ sem děsně líná :D).. No.. asi bych Tě poprosila jestli bys to nechala jak to je a možná až budu mít po matuře nebo až z ní začnu šílet a budu potřebovat nějaký odreagování, tak si nato sednu a pošlu další.. Ovšem čtvrťák je hektickej, tak radši nic neslíbím… 🙂 Nevadí?
Ach bože co mi to tady provedlo.. 😀 komentáře na blog.cz mě prostě nemaj rádi 🙁
kdyžtak to pak smázněte holky..
nebo tu prostřední 23 prostě odignorujte :D:D
omluvuju se :))
25]:-D No to se ti vážně povedlo 😀 Jak jsi to dokázala? 😀 Ani kdybych chtěla, tak se mi to nepovede. Sorry, Kett, že se ti tady vykecávám, ale musím odpovědět, když už jsem se zeptala.
Minule, když jsem psala článek o povídkách ke smazání, tak jsem tam dala větu, abyste se s Darxy ozvaly, co je s překladama, ale asi jste si toho ani jedna nevšimly. Nevadí… je to pořád v rozepsanejch, nenavazuje to, takže je to jedno, až budeš mít čas a náladu, pošli další, nic se neděje. 🙂 Pa J. :o)
teď se to teprve pořádně rozjede… Ty vždycky jrásně nalákáš ostatní na další díl, jak to jenom děláš? 😉 jsem napnutá jak Billovo těsný tričko, ať už je zítřek!
poslední věta je….Velice pozitivní *nádech ironie* 🙁 bojíím bojíím