autor: Eileen
„Bille?“ Seděl u počítače, a psal slohovou práci na téma ‚Vztahy v rodině‘. Byla polovina října a Bill se připravoval na maturitu, která ho čekala v červnu. Byl vystresovaný, jeho výkyvy nálad se střídaly stejně, jako si měnil ponožky.
„Co zas?“
„Nic, jen, že je večeře.“
„Nemůžu jít večeřet, musím se učit.“ Tom si povzdechl, učil se den co den, noc co noc, o sexu si mohl nechat jen zdát, o krásných chvílích také.
„Bille, je polovina října, nemusíš se pořád jen učit, co já? Chtěl bych tě taky pro sebe, aspoň na chvilku. Pořád jen ležíš v knížkách.“
„Někdo to dělat musí a teď prosím tě zavři dveře, ano? Z druhé strany.“
„Jak si přeješ.“ Zabouchl dveře od pokoje a běžel dolů. Kdyby byl doma, vyšlo by to vlastně na stejno, proč tu vlastně pořád je?
Billa jako by něco vtáhlo pryč z reálného světa. Potřeboval nutně učení, stejně jako Tom cigaretu. Sám sebe nechápal, nejspíš jen chtěl mít maturitu co nejdřív za sebou a pak si užívat života s Tomem. Jiné vysvětlení ani neměl, ani hledat nechtěl.
Tom dočasně bydlel u Billa, ale jak to tak viděl, dlouho to trvat nebude. Většinou posedával se Simone v kuchyni nebo u televize, občas se podíval na učení, ale většinou si říkal, že tomu nechá čas až na duben nebo květen. To bude Bill už všechno umět a bude s ním chtít být a Tom mu udělá to, co on udělal jemu. Prostě nezájem.
Bill zavřel počítač a sešel dolů, aspoň se teda najíst. Tom byl už po večeři a tak seděl s Billovou matkou v obýváku a díval se na jejich oblíbený seriál. Něčemu se zrovna smáli, když si Bill mezi dveřmi odkašlal. Tom se otočil na Billa a poté zase k televizi.
„Myslel jsem, že se najíme spolu.“
„Nemám zájem, porci máš na stole.“ Bill se zklamaně otočil a šel se najíst sám. Toma to v tuhle chvíli nezajímalo, existoval jen on a televize. A taky občas cigareta, když byla reklama.
Bill se najedl a aspoň po sobě umyl nádobí. V tuhle chvíli si přišel zbytečný. Za všechno si mohl sám, matka o něj neměla zájem, Tom neměl zájem. Utřel nádobí a odešel zpátky za učením. Aspoň ho přivede na jiné myšlenky, pomyslel si.
Druhý den ve škole
Bill šel do školy, jako každý den, s Tomem. Ruku v ruce, jako by se nic nestalo. Povídali si, o škole, o kamarádech a o tom, co budou dělat odpoledne. Jako každý den. Stejně se jejich plány nikdy nevydařily, kvůli učení.
„Asi půjdu zase bydlet domů.“ Nadhodil Tom.
„Co? Proč? Myslel jsem, že se mnou bydlíš rád. Že si rozumíme a že je to příprava na náš společný, opravdový život.“
„Ne, Bille, já teď rozhodně nejsem šťastný. Ne, protože ty přijdeš ze školy a hned se jdeš učit, mě tohle nebaví, já potřebuju zábavu.“
„Tak se bav, já ti to přece nezakazuju.“
„Zábavu s tebou. Bude lepší, když si od sebe dáme na čas pokoj. Ty se aspoň naučíš na maturitu a bude to ok. Měj se.“ Dořekl Tom a zašel do své třídy. Bill tam zůstal stát s pusou otevřenou dokořán.
„A-ale…“ Nezmohl se na nic jiného. Chvilku tak stál a pak zašel do své třídy, do zadní lavice, kde se mu nejlépe vypisovaly poznámky. Teď však jen koukal z okna a přemýšlel, co udělal špatně. Co je špatného na tom, že se chce učit? Že chce život s ním? Potřebují přece mít maturitu, aby si mohli najít slušnou práci a pak sehnat nějaký byt, který bude jen a jen jejich. Nechápal Toma a nechápal nic kolem sebe. Spíš už to chápat nechtěl. Otřel si oči zmáčené od slz, poupravil si v zrcátku make-up a dál se snažil soustředit se na učení. Stejně to nešlo, právě ho opustil přítel. Řekl mu, že bude lepší, si dát od sebe pokoj. Nezvládne to, ne bez něj. On byl jeho všechno, jeho podpora. Jak teď zvládne maturitu? Musí ho získat zpátky, a to hned.
autor: Eileen
betaread: Janule
Tak to jsem Billoušči zvědavá, co uděláš..! 🙂
Taky by mě to nebavilo, kdyby si mě kluk takhle nevšímal..jasný, matura je důležitá, ale čas se přece vždy najde…;)
jo, musí ho získat zpátky…. HNED! xD
všechno zvládne…všechno…x)
No já Toma taky nechápu, musí taky myslet z jiné stránky, škola je duležitá.
Nasral mě, jsem myslela že budou už spolu :-/
ztratit ho kvůli učení? To nechapu xD asi protože se neučím (jednou na mě dojde)
[5]: Styď se. 😀
Ale ne, jen ať se Bill učí, ale v přiměřených dávkách. Ach, ty díly jsou tak kraťounké.