Midnight Sun 6.

autor: Bubbly

Tom nedokázal udržet zavřenou pusu potom, co Vania pronesla to jedno jediné slovo. V ten okamžik by se v něm nikdo krve nedořezal. Ačkoliv nepochyboval, že by se o to mladá vampýrka ráda pokusila. Ovšem, neznal ji natolik, aby věděl, že Vania necítí přitažlivou vůni jeho krve jen proto, že je míšenka. Přesto na ni teď zíral s vytřeštěnýma očima, neschopen slova.

Vania ho nepřestávala pozorovat jiskřivýma fialovýma očima. Dokázala pochopit chlapcovy zmatené pocity, ale nenapadlo ji jiné řešení, kterým by mohla Billovi pomoci. Tom byl možná doopravdy jedinou nadějí na záchranu drobné černovlasé bytosti.

„Tome,“ promluvila potichu, aby ho nevyděsila ještě víc, než byl v tuhle chvíli. „Já vím, jak se cítíš. Nechci ti říkat, co máš dělat, ale Bill je neskutečně nešťastný.“

„Já nechci být nestvůra noční ulice. Zní to jako z hororu, nezdá se ti?“ zvedl obočí. Byl trochu podrážděný a nejistý ze situace, která nastala.

Vaniu jeho slova urazila a zranila zároveň. Stáhla obočí, ohrnula horní ret a vycenila ostré zuby. Z Tomova hrdla uniklo slabě zakňučení a ze strachu ucouvl o několik kroků zpátky. Vania se nebavila tím, že z ní má strach. Nechtěla ho děsit schválně.

„Nabídla jsem ti pomoc. Možná jedinou pomoc. Odmítl jsi ji. Tvoje chyba, za kterou zaplatí Bill,“ zašeptala do ticha, a potom se otočila. Poslední, co Tom zaslechl, bylo hlasité klapání jejích podpatků po silnici dlážděné kočičími hlavami.

Bill pomalu začal přicházet k sobě. Celé tělo měl ztuhlé a obličej ho bolel. Chtěl si přejet hubenými prsty po tváři, ale nedokázal hnout ani levou, ani pravou paží. Otevřel oči, aby zjistil příčinu, která zabraňuje jeho pohybu, a jeho zjištění bylo více než děsivé. Obě zápěstí měl omotané konopnými provazy, které držely na dřevěné konstrukci postele. Chlapec škubnul oběma rukama, ale sevření lan nepovolilo.

„Nesnaž se, maličký, jsi v mé pasti,“ ozval se Massenův hlas vedle Billova ucha.

Bill prudce cuknul hlavou, ale Massen vedle něho nebyl. Postával u dveří pokoje a pobaveně ho sledoval. Billovi se nelíbilo, jak si ho prohlíží, protože jeho pohled nevypovídal nic dobrého. Chlapcovo srdíčko se freneticky rozkmitalo.

„Vím, že máš strach, Bille. Tak ho neskrývej. Miluju tvoje zděšení. Miluju, když se bojíš.“ Massenův hlas zněl jako vrnění šelmy, která hypnotizuje svou kořist. Bill věděl moc dobře, že jeho rozum Massenovi nikdy nepodlehne, ale jeho tělo ano. A toho se obával nejvíce.

„Nesmíš mi ublížit,“ špitl potichu.

Massen se zlomyslně usmál. „A proč si to myslíš, maličký?“

„P-p-protože jsem tvůj nejcennější poklad. V-Vania to říkala.“

„A Vania nelže?“ Massen Billa provokoval. Věděl, že se ti dva pohádali a hodlal toho patřičně využít. Dokud byl Bill zranitelný, bude snadné držet ho v šachu.

Bill se na něj zaraženě díval. Ano, zrovna měl s Vaniou jistý rozpor, a i když mu dívka neřekla celou pravdu, věděl, že jí může věřit. Massen se ho snaží zmást, a jelikož byl Bill nejistý a v nepříjemné situaci, dařilo se mu to.

„Nelže,“ odpověděl, ale moc sebejistoty v tom slově nebylo. A starší vampýr si toho všiml.

„Neboj, Bille, neublížím ti víc, než bude nutné…“

Vania rychle zmizela z Tomova dohledu, ale ona jeho na očích měla stále. Tom nevěděl, že ho zpovzdálí pozoruje, zatímco přemýšlel o svých možnostech. Měl na výběr dvě možnosti, přičemž jedna byla mnohem méně příjemná než ta druhá. Zachrání Billa za cenu vlastní lidskosti, nebo ho nechá ve spárech Massena a bude od Vanii poslouchat, jak Bill trpí? Bylo to mnohem těžší rozhodnutí, než jaké se zdálo.

Vaniina mysl se přibližovala jeho emocím a byla neopatrná vůči okolí. Najednou mu stála za zády a dýchala mu na krk. Tom se při pocitu chladu na kůži prudce otočil.

„Přestaň mě děsit!“ zakřičel na vampýrku.

„Nezvyšuj na mě hlas.“ Vania možná byla krotká, ale chtěla, aby se k ní její okolí chovalo stejně. Byla poměrně žádostivá.

Tom si sedl na lavičku a unaveně si opřel hlavu o dlaně. „Co mám sakra udělat?“

„Co ti říká rozum?“

„Že to mám nechat být.“

„A srdce?“

Podíval se na ní. „Že mu musím pomoci.

„Tak proč ještě váháš, Tome?“ zeptala se s jistou jízlivostí v hlase.

Bill se snažit tulit do klubíčka u čela postele, ale provazy mu povolovaly jen minimum pohybu. Massen moc dobře věděl, proč chlapce svázat. Začínal si uvědomovat, že potom, co se ho Bill pokusil napadnout, s ním bude mít jisté nepříjemnosti a tohle byl jediný způsob, jak mladého vampýra zkrotit a udržet ho pod kontrolou.

Černovlasý chlapec si byl vědom té jediné chyby, kterou udělal, ale bránil se, rozum mu nedovolil jinak. A teď jen vyděšeně pozoroval, jak Massenův plášť sklouzává z jeho širokých ramen a neslyšně se setkává s podlahou. Bill z jeho pocitů vycítil touhu ublížit mu tak moc, jak jen to bude možné. A pro Massena byla jen jediná možná bolest, která Billa zlomí. Bylo nad slunce jasné, že chlapec teprve pozná opravdovou vampýří sílu.

Massen začal využívat chvíle, kdy byl Bill bezbranný a Vania nebyla na blízku. Nikdo teď nemohl Billovi pomoci, což mu příjemně vyhovovalo. Serval z chlapce všechno oblečení a začal si prohlížet jeho bledé, hubené tělo. Bill jen přidušeně zakňučel a snažil se bránit Massenovým nenechavým rukám. Ale jakmile se ho pokusil jakkoliv odstrčit, uštědřil si tvrdou ránu do obličeje. Jeho obrana neměla žádný smysl. Musí si nechat ublížit, musí se podřídit, pokud chce zůstat naživu. Zavřel pevně oči a všemi svými myšlenkami se snažil soustředit jen na Toma. Cítil, jak Massenovy dlaně bloudí po jeho laním krku, po jeho alabastrové hrudi, po jeho vosím pase a pokračují stále níž a níž.

Vania sledovala Toma, jak se zoufale snaží vybrat si jednu z volitelných možností. Věděla, že nemůže být lehké zahodit tolik lidských vlastností, ale pokud mu na Billovi opravdu záleží, vybere si srdcem. Pokud je jeho bratr tak důležitý, jak to dívka cítí z jeho myšlenek, tak se rozhodne správně.

Tom se kousal do rtů a do jazyka. V hlavě měl nesmyslně prázdno a pouze dva obrazy mu vyvstaly v mysli. Buď ano, nebo ne.

„Tome,“ promluvila vampýrka do ticha. „Měl by ses rozhodovat rychle. Bill nemá času nazbyt.“

„Co tím myslíš?“ podíval se na ni Tom svýma hnědýma očima. Rozhodně ho dívčina slova neuklidnila, ale spíš vyděsila ještě víc, než bylo vůbec možné.

Vania se nadechla v odpověď, když v tom jejím tělem projela šílená bodavá bolest. Vania si rukama objala krk a vykřikla: „Bille!“ Jediné slovo se rozneslo nocí, odrazilo se od chladných stěn a vrátilo se zpět k jejím uším, což umocnilo prvotní zděšení, které pocítila.

Tom udělal jeden krok směrem k ní, ale hned potom přimrzl na místě. Vania k němu zvedla hlavu a vypadala úplně jinak, než jak ji stihl poznat. Její obličej byl zkroucený bolestí, pleť měla bělejší než andělské peří, zuby se jí zaleskly v tlumeném světle lampy a její oči se zdály ještě výraznější a jiskřivější, než před několika vteřinami. Vypadala nebezpečně a zároveň zoufale.

„Vanio, co…“ Tom nestihl ani vyslovit otázku, když se dívka rozběhla pryč a ztratila se mu v černé tmě jako vzduch.

Massenovy zuby se nořily hlouběji a hlouběji do Billova krku, zatímco do chlapce pronikal. Bill držel pevně zavřené oči, aby mu neunikla ani jediná slza, ale výkřiky zadržet nedokázal. Trhaně se nesly z jeho pootevřených rtů a odrážely se od stěn jako zoufalá ozvěna. Bill v životě necítil tolik bolesti jako teď. Cítil se špinavý, zlomený a zahanbený. Celý svůj život si představoval své první milování jako krásný okamžik, ale tohle doslova zbořilo všechny jeho sny a touhy. Nikdy nepomyslel na tu strašnou bolest, která ho bodala do všech svalů. Bill křičel, zatímco mu Massen vzrušeně sténal do ucha.

Vania proběhla chodbou, která vedla k Billovu pokoji. Cestou sem několikrát upadla, proto jí teď krvácela pravá tvář. Byla pevně odhodlaná vrazit do místnosti, ať se děje cokoliv, ale v tom jí cestu zatarasila Eternity, Vaniina sestra, Massenova dcera, plnohodnotná vampýrka a smrtonoška. Dívky byly největšími sokyněmi, jedna druhé se snažila vyhýbat, ale tohle setkání bylo doslova nutné.

„Uhni mi z cesty,“ zavrčela Vania ostře na sestru. Kupředu ji popoháněla ostrá bolest a vztek.

„Vanio, je pozdě. Nepřišla jsi včas, Billovi už nepomůžeš,“ vysmála se jí Eternity do obličeje.

Vania se nahrbila. „Varuju tě, Eternity.“

Eternity ustoupila s pokrčením ramen a pobaveným výrazem. Nemělo smysl se s Vaniou hádat, stejně by to ničemu nepomohlo. Už bylo příliš pozdě.

Vania vrazila do pokoje a viděla zoufale se krčícího Billa mezi polštáři a Massena, který se pomalu oblékal. Když se otočil k dceři, měl na sobě jen kalhoty, takže byla vidět jeho dokonalá hruď.

Dívka nečekala na vhodný okamžik, vyrazila okamžitě. Jen dvěma dlouhými skoky se ocitla u Massena a hnala se mu po krku. Ačkoliv byla míšenka, měla více vampýřích předpokladů, přesto nebyla dost silná, aby se mohla postavit někomu jako Massen. Někomu s tolika staletími zkušeností.

Massen, jako by očekával její útok, ji vzal jednou rukou pod krkem a mrštil s ní o kamennou zeď. Vania dopadla ztěžka na nohy a zalapala po dechu. Pak se znovu odrazila do země a zaútočila na Massena. Ale tentokrát už nebyl Massen jediný, kdo byl ochotný se bránit. Eternity povalila dívku na záda a zakousla se jí do krku. Vania zakřičela a její vysoký hlas bodl Billa do uší.

„Dost!“ zakřičel chlapec. „Dost!“

Eternity vytáhla svoje dlouhé zuby z Vaniina krku a podíval se na Massena. Ten jí jediným pokynem poručil vstát a nechat zraněnou dívku na zemi. Pak pohledem zamířil k Billovi. Ten se jenom třásl na posteli, přes nahé tělo měl přetaženou přikrývku ze sametu.

Massen zamlaskal: „Není moudré zahrávat si s osudem, Bille. Řekni jí to, pokud se probere,“ ukázal na vampýrku, která ztrácela vědomí. Poté, spolu s Eternity, odešel.

Bill se rychle oblékl a nehledě na svoje poraněné a zesláblé tělo, vzal Vaniu do náruče a položil ji na matraci své postele. Oči se mu zalily slzami, když viděl, jak je poraněná. Byl by se vsadil, soudě podle jejího výkřiku bolesti, že je to poprvé v jejím životě, co jí někdo násilím prokousl hrdlo…