Je ne regrette rien 9.

autor: Iwča

Ráno Billa vzbudil zvuk budíku. Jak typické… Unaveně si protřel oči, za celou noc toho moc nenaspal. Došoural se do koupelny a podíval se na svůj odraz.
„Ale ne!“ pohledem zůstal na svém piercingu. Obočí mu vážně nateklo, a i když to nebylo zas tak hrozné, pro něj to byla naprostá katastrofa. Chvíli pozoroval taštičku s líčením, ale pak se rozhodl, že si dá jen make-up. Vlasy si narovnal žehličkou, nic jiného neudělal. Vzal si černý rolák a trochu volnější kalhoty. Potom se odebral k velkému zrcadlu na skříni. Hned, jak spatřil svůj odraz, ze sebe všechno oblečení sundal, běžel do koupelny, namaloval si oči, obléknul si černou košili a stříbrnou vestu s flitříky. Kalhoty vyměnil za černé, uplé, se stříbrným ornamentem na zadku. Teprve potom si vzal tašku s učením a šel dolů.
„No, to je dost, že jdeš!“ přivítala ho matka v kuchyni, sjela ho pohledem. „No, k tomu… piercingu sis nemohl vzít lepší oblečení,“ zkonstatovala, podala mu toast a opřela se o linku.
„Díky, mami,“ odseknul Bill sarkasticky a posadil se, zakousl se do toastu.
„Nebuď drzej! A dělej, nestihneme to do školy, musím si ještě s tvým třídním promluvit o tvých volných hodinách…“
Černovlásek okamžitě položil toast na talíř a na matku se podíval. „O volných hodinách? Jako mami! Doufám, že nechceš, abych byl i o volnejch ve škole jako nějakej trotl! Děláš si srandu?“

„Vypadám na to? Tak pojď, už pojedem,“ bruneta si vzala klíče, obula boty a šla do auta. Bill pokorně za ní.
Sice jí možná trošku naštval, ale tohle přece nemohla myslet vážně…

Auto zastavilo až před školou.
„Takže ve tři.“
„Jasně, mami. Čau,“ čenovlásek si vzal tašku a naštvaně vystoupil z auta. Jeho výraz se změnil okamžitě, jak viděl Toma, opřeného o strom s cigaretou v ruce. Trochu se upravil a chtěl jít k němu. Když se ale otočil a viděl, že matka pořád stojí a kouká na něj, otočil to a šel ke škole.
Dredáč okamžitě hodil cigaretu na zem a běžel za Billem, chytil ho za rameno a otočil ho na sebe.
„Ahoj! Ty se… zlobíš?“ zeptal se rychle. Černovlásek jen zakroutil hlavou, jako že ne a chtěl jít rychle dál, ale Tom si ho k sobě zase přitáhnul a jemně ho políbil.
Billova matka si vzala kabelku a okamžitě vystoupila z auta, šla k nim a černovláska chytila za ruku.
„D-dobrý den,“ vykoktal Tom a udělal krok stranou. Bruneta si ho prohlídla.
„Tak to ty si ten Tom?“ zeptala se. Blonďák kývnul. Stejně tak udělala Simone a dala Tomovi okamžitě facku.
„Takhle kazit malýho kluka! Že se nestydíš!“ křikla a táhla svého syna do školy. Dredáč na ni jen nevěřícně zíral a držel se za tvář. Bill se svojí matce snažil vytrhnout.
„Mami! Není mi dvanáct! Pust mě!“ všelijak sebou škubal, ale Simone ho nepustila, naopak; svůj stisk ještě zpevnila. Po chvíli ho dotáhla až ke kabinetu jeho třídního učitele.
„Uklidni se!“ koukla na něj a zaklepala.
Bill naštvaně dupnul a vytrhnul se jí. „S dovolením bych šel do třídy!“ syknul a odešel. Tenhle rozhovor vážně slyšet nepotřeboval. Stejně věděl, že to bude jen o tom, jak je drzý a že ho jeden z jeho spolužáků kazí, a proto by neměl nikam chodit na volné hodiny. Hloupost! Vešel do třídy, šel rovnou dozadu, kde seděl. Tom tam ještě nebyl. Zvláštní… Posadil se, připravil si na první hodinu a čekal. Místnost se pomalu plnila spolužáky, ale ani jeden z nich nebyl ten, kterého Bill chtěl. Když zazvonilo na první hodinu a dredáč pořád nebyl na svém místě, okamžitě vytáhl mobil a napsal mu.
„Kde jsi?“
Odeslal a čekal. Netrvalo dlouho a mobil mu zavibroval. Rychle položil pero na lavici a smsku nenápadně otevřel.
„Doma. Nechci te kazit…“

Bill jen nevěřícně zakroutil hlavou.

„Prestan! Prosim, pojd do skoly. Bez tebe se tu budu nudit… :(„

„No, to ja tady bez tebe taky. Tak co kdybys sel ty za mnou? Minule sem splhal ja, tak ted bys mohl ty, ne? :P“
„Neco jsem ti rikal, o tom zarachu. Mama me hned po vyucovani vyzvedne :(„
„Ale ja nerikal, ze mas prijit po skole ;D“
„Jo… ale ja ti rikal, ze nebudu chodit za skolu. Nechci mit neomluveny…“

„Kocourku, prosim. Jednou. Vazne… A omluvenku ti sezenu, slibuju. Prosim!“
Bill se zamyslel… Měl by jít za ním? Co když bude mít další průšvih? Stojí mu to za to?
„No tak jo. Ale jestli budu mit pruser, tak te vykucham! Dobre, tak… za pul hodky bych tam mohl bejt, kdyz me nikdo neprepadne 🙂 zatim pa :*.“

Nadechl se a přihlásil se. Když ho učitel vyvolal, zeptal se, jestli může na záchod. Rychle se zvednul a utíkal do šatny. Obul se, vzal si kabát a nenápadně se vytratil ze školy. Sedl na metro, jel pár stanic a vystoupil, zase prošel tou ulicí a ocitl se před Tomovým domem.
To šlo docela hladce…
Zastavil se u zvonků, ale nikde neviděl Tomovo příjmení, tak ho prozvonil. Chvíli čekal a dveře se s vrzáním otevřely. Blonďák se okamžitě zářivě usmál.
„Ty si vážně dorazil! Já tě žeru,“ chytil Billa za pas a políbil ho. „Myslel jsem, že se na mě… po včerejšku vyprdneš. Sem rád, že si to neudělal.“
„Jo, já taky,“ černovlásek se taky usmál a oba šli hned k Tomovi do bytu. Bill si sundal kabát a posadil se na gauč, vzal si z popelníku zapálenou cigaretu.
„Takhle ty nekouříš?“ zazubil se blonďák a sedl si vedle Billa.
„J-já…“ černovlásek rychle položil cigaretu zpátky do popelníku.
„Mně to nevadí,“ ujistil ho Tom a cigaretu mu zase podal. Bill ji přijal a zase začal kouřit.
„No… a jak vlastně platíš nájem toho bytu?“
„Mamka. Ona chce, abych dodělal tu střední, tak mi platí tady nájem a dává mi i na jídlo a tak…“
„No vidíš, to si mi ještě neřekl… Jak to, že jsi na střední, když je ti dvacet tři?“
„Já udělal normálně základku. Jenže pak jsem šel na střední… a první ročník sem prolítnul. Potom podruhý… No tak sem se na to prostě vykašlal. Což jsem mamce trochu neřekl. A když to pak zjistila, tak se rozhodla, že se dohodne s nějakou školou a že si prostě střední dodělám. A shodou náhod je můj strejda ředitel školy, na kterou chodíme. Takže tak…“
„Wow,“ Bill se neudržel, musel se smát.
„Co je?“
„Sedim tady s klukem, kterej je o šest let starší, kouřim a je doba, ve který bych měl bejt ve škole. To mi nesedí…“ vyžbleptnul černovlásek a poťouchle se usmál, podíval se na Toma. Ten se k němu naklonil, poslední krok nechal na Billovi. Ten rychle položil cigaretu do popelníku a Toma si za límec stáhnul na sebe. Ležel na gauči, Tom na něm. Ještě pořád váhal…
„Fakt… s tebou nechci spát,“ šeptnul. Dredáč jen kývnul a sám začal osobu pod sebou pomalu líbat.

autor: Iwča
betaread: Janule

10 thoughts on “Je ne regrette rien 9.

  1. Ještěže mam mamku i babičku v pohodě xD ale sem zvědavá, co mu Tom udělá za další průser=D

  2. v klidu, tohle se dá přežít..zase tak velkej průser to nebude… *vlasní zkušenost* ale ta Billova matka….to je furie 😀 sem zvedavá jak to u Toma dopadne 🙂

  3. Náhodou si myslím,že reakce Billovy mámy je naprosto normální,stačí si jenom představit,že Bill je můj syn,a asi bych Toma rovnou přizabila xD!!!!

  4. zlobivej kluk, Bille, zlobivej kluk 😀
    Já si nemůžu pomoct, ale hrozně se u toho směju… mi totiž Bill tady připomíná mě samotnou v 17, ale doslova a do písmene, s tím rozdílem, že se za mnou do oken nikdo nešplhal 😀

    Každopádně pěknééé :)))

  5. áá no tak to je mazzec xD..Billín už takovej zkaženej xD..Tom má takovej hroznej vliv na něj xD.Běž pryyyč Simone…ty tvoje reakce mě nezajímaaj xD
    krásnej díl 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics