autor: Eileen
Počkal si, až zazvoní na přestávku, a pak Toma odchytl na chodbě. Zrovna se bavil s pár přáteli, stál opřený o topení a něco důležitého vyprávěl.
„Potřeboval bych s tebou mluvit.“ Tom se na Billa, stojícího před ním, podíval a kývl na souhlas. Omluvil se přátelům a odvlekl Billa za roh.
„Řekli jsme si snad, že ve škole se k sobě nebudeme mít, navíc, rozešli jsme se.“ Bill nechápavě koukal, chtělo se mu strašně brečet, ale zatnul zuby a přešlo to.
„Ne, Tomi, řekli jsme si, že si dáme pauzu… ty jsi to řekl.“
„Dobře, ale takhle to nefunguje, nemůžeš za mnou pořád chodit.“
„Ne? A proč bych nemohl? Jsi můj přítel, můj snoubenec, díky mně jsi zase na téhle škole, proč bych za tebou sakra nemohl jen tak přijít?!“
„Bože, Bille, uklidni se.“
„Jak uklidni se? Nebavíš mě, Tome, poslední dobou se chováš, jako idiot.“ Mrskl po něm svůj prstýnek z prsteníčku a běžel zpátky do své třídy. Tom po něm jen koukal, a pochopil. Bill si sobce nevezme. Zklamaně se podíval na prstýnek a zastrčil ho ledabyle do kapsy. Vrátil se ke kamarádům se zamyšleným výrazem.
„Co je, vole?“ plácl ho přes záda Tony. „Nějakej přešlej, ne?“
„Dej mi pokoj, Tony.“ Zamračil se Tom a odešel do třídy, do své lavice, kde seděl sám.
**
Tom zazvonil na zvonek u domu Kaulitzových, klíče už neměl, tak prostě musel. Dveře se otevřely a v nich stála Simone, Billova matka. Vyloudila zářivý úsměv na tváři.
„Ahoj, Tome, pojď dál.“
„Ne, děkuju, jen jsem si přišel pro zbytek věcí.“ V tu ránu Simonin úsměv povadl. Bála se dne, kdy tohle Tom řekne. Toma si zamilovala, byl její zlatíčko, hned po Billovi. Tolik se těšila na synovu svatbu. Ohlédla se a za ní stál Bill s cestovní taškou. Hodil ji Tomovi pod nohy a zase odešel. Tom sklopil pohled. „Dík… tak nashledanou, paní Kaulitzová, někdy si zavoláme.“ Vzal si tašku a odešel.
Simone zavřela dveře a šla za svým synem do pokoje. Neobtěžovala se s klepáním, stejně by jí dovnitř nepustil. Zavřela za sebou dveře a přisedla si k Billovi na postel.
„Co se stalo?“
„Nic,“ nevšímal si matky, sedící na jeho postel, teď byl prostě on a knížka biologie.
„Jak nic? Vidím, že jste se rozešli, že nemáš prstýnek a tvrdíš mi, že se nic neděje? Bille, ze mě blbce neuděláš, ještě pořád jsem tvoje matka!“
„Mami, to je naše věc, ne tvoje.“
„Chci jen, abys věděl, že mně můžeš věřit.“
„Dobrý, vím to, tak ahoj.“ Simone se na něj dlouze, zklamaně podívala.
„Zavolám tě na večeři.“ Vstala a odešla z Billova pokoje.
Bill zapnul počítač a po dlouhé době se podíval na svůj starý profil. Ukázalo se mu, že David je online. Honem rozklikl jeho okno se zprávami a napsal mu:
Ahoj, ještě jsem ti ani nestačil poděkovat za tvou záchranu. Bylo neuvěřitelný, co si udělal. Ani nevím, jak to dopadlo, ale neskutečně ti děkuju. Budu ti napořád vděčný, i když teď si říkám, jestli by nebylo lepší zůstat tam v té uličce s ním sám. Děkuju.
Klikl na tlačítko odeslat a čekal na odpověď. Nečekal ani pět minut, a už mu pípala nová zpráva. Neváhal a ihned ji rozklikl.
To byla přece maličkost. Dal jsem mu pár pěstí a nechal ho tam ležet, víc o něm nevím. Vím jen to, že nedávno bylo ve zprávách, že po Magdeburgu lítá nějaký chlap, co si oběti vybírá podle chůze. Není divu, že si vybral právě tebe, jsi úžasný.
Bill nevěděl, co na to má odepsat, a jestli vůbec odepisovat. Nakonec se rozhodl pro pár vět.
Díky. No, musím se jít učit, čeká mě maturita a já to takhle flákám. Tak ahoj a ještě jednou, děkuju.
Okamžitě se z chatu odhlásil, neměl pak už na nic náladu. Na nějaké lichotky, které stejně slyšet nechtěl. Nejlíp se mu poslouchaly od Toma, ale toho teď u sebe nemá a nějakou dobu nejspíš mít nebude. Kdo ví, jestli vůbec mít ještě bude.
Vždyť, co vlastně udělal? Jen byl zahrabaný do knížek, aby si potom našel skvělou práci a mohl být s Tomem. Kvůli Tomovi nechal všeho toho chování a přestal ze sebe dělat děvku, a teď se mu takhle odvděčuje? Za co, proboha?
**
Od toho dne, se Tom Billovi neozval. Bill úspěšně udělal maturitu na výbornou, Tom to sice také zvládl, ale už ne s tak dobrými známkami jako Bill. Tom si našel práci v autoservisu, i když s auty neměl nic společného a Bill si podal přihlášku na vysokou školu v Berlíně a chtěl začít žít nový život. Nebyli spolu v kontaktu.
**
O deset měsíců později.
„Bille, pospěš si, nebo přijedeme pozdě!“ Volala Simone od schodů na Billa, který se připravoval na svůj první pobyt na koleji. Nacpal poslední kosmetickou taštičku do cestovní tašky a utíkal dolů.
„Už jdu, hodíš mi to do auta?“
„Jasně.“ Simone vzala Billovy tašky a odnesla je do kufru od auta, pak si sedla na místo řidiče a čekala, až se Bill obleče a rozloučí s domem. Nečekala dlouho, během pěti minut seděl Bill v autě a zapínal si bezpečnostní pás.
„Těšíš se?“
„Chceš říct pravdu?“ Zasmál se nervózně Bill.
„Samozřejmě, že chci pravdu. Bille, začíná nová etapa tvýho života, doufám, že vykročíš správným směrem. Ať je to s kýmkoliv, budu tě ve všem podporovat.“ Pohladila synovo stehno a usmála se. Bude se jí stýskat.
„Díky, mami.“ Víc mluvit nechtěl, nasadil si sluchátka do uší a pustil Ipod. Zavřel oči a přemýšlel. Zase si po dlouhé době vzpomněl na Toma. Co asi dělá? Stýská se mu taky tak jako Billovi? Proč se už neozval, má snad někoho jiného? Vždyť se tolik milovali. Kam to všechno odešlo? Bill nedokázal zapomenout na nádherné chvíle se svou láskou. Bolestně semkl oči k sobě, neubránil se však slzám. Kdo by taky ano, kdyby takhle špatně ztratil lásku? Kvůli maturitě. Kvůli učení. Nebo snad dělal špatně něco jiného?
O hodinu a půl později ucítil cuknutí auta. Matka zabrzdila před Billovým novým domovem. Mile se na něj usmála a vylezla z auta. Ten okamžitě lezl za ní. Vytáhl si z auta cestovní tašky a smutně se podíval na budovu, která teď bude jeho domovem.
„Tak pojď, ředitelka Raynoldsová už čeká.“ Popohnala Billa ke dveřím. Vešli dovnitř, zapsali se na recepci a pak procházeli dlouhou chodbou, až došli k ředitelně. Ředitelka Raynoldsová, jako by čekala, že zrovna přicházejí, otevřela dveře a mile se usmála.
„Vy budete určitě Kaulitzovi, pojďte dál.“ Pozvala matku se synem dovnitř a nabídla jim křesla naproti svému stolu. Bill se posadil a prohlížel si místnost. Nebyla velká, byla celkem útulná, na levé straně stál béžový gauč, vlastně celá místnost byla sladěná do béžové barvy. Na stěnách visely obrazy, které nejspíš ředitelka malovala sama.
Simone vyřídila různé věci skrz Billovo ubytování a docházku do školy, a už odcházela společně s Billem, do jeho nového pokoje, který nebude rozhodně vlastnit sám. Procházeli další dlouhou chodbou, tentokrát ve druhém patře, dokud nenašli pokoj 384. Bill odemkl a vešel. Někdo už tam nejspíš byl, protože jedna postel byla zabraná a rozhrabaná. Odhodil své věci na druhou postel a rozhlídl se.
„Bille, zlatíčko, já už pojedu, abych domů dojela za světla, ano? Doufám, že ti to tu půjde, a kdyby něco, určitě mi zavolej, jo? Peníze ti budu na účet posílat kdykoliv budeš potřebovat, víš, že mám teď nové zaměstnání.“ Usmála se a pohladila syna po tváři. Ten se jí vrhl kolem krku a mačkal ji k sobě.
„Mami, bude se mi stýskat. Hrozně moc, já už tu nechci být.“
„Ale no tak, zlatíčko, najdeš si tu určitě spoustu kamarádů, všichni tě budou mít rádi. Já už vážně musím jet, čekám tě příští měsíc, hmm? Stavím se tu pro tebe, ještě si zavoláme, zlatíčko.“ Políbila Billa na čelo, ještě ho pohladila po tváři a odešla k autu.
Bill se svalil na postel a povzdechl si. Z koupelny se ozval rachot splachování záchodu. Ze dveří potom vyšel vysoký blonďák s modrýma očima. Jeho postava byla vypracovaná a Bill měl co dělat, aby si neuslintl. Postavil se a podal mu ruku.
„Ahoj, já jsem Bill, tvůj nový spolubydlící.“ Blonďák se pousmál a potřásl si s černovláskem rukou.
„Jsem Chris, rád tě poznávám a doufám, že spolu budeme vycházet.“ Bil doslov žral každé Chrisovo slovo. Zadíval se na něj tak, že ani nechtěl pustit jeho ruku.
No, to bude ještě zajímavé.
autor: Eileen
betaread: Janule
Já ti dám Chrise!!!!!!!
Ten Tom je pitomec!
Já chcu aby byl už s Tomem..:-(
Tomane, to se ti po něm nestýská nebo co..? :-/
ale joooo aspoň nám to Cheis trošku pomotá v hlavičkách..x)
[1]: nebooj,….Chris je v dalších dílech zatím naštestí v pohodě 😉
krásnej díl 😀
[5]: neprozrazuj, brzo to zažijou samy 😀 🙂
[5]: Zatím????
to bude…ale docela se divím – to byl Bill těch 10 měsíců bez Toma i bez sexu? nějak se mi to nezdá 😀
"měl co dělat, aby si neuslintl" :D:D
doufam ze nakonec zustane s tomem pls zajimavi by bylo kdyby se spolu na ty skole potkali ale to je blbost ale doufam ze to dobře skonci a bude s tomem preju jim to
To jméno žeru taky. To jsem zvědavá, co bude dál.
[8]: ano, bez sexu a bez Toma =d
Huh tak to je husté..:D To chci teda vidět Chrise..:D