autor: Majestrix
Je něžnost vážně odpovědí? Pomáhá to; opravdu pomáhá.
Tom zavrčel a zachvěl se, Bill se stahoval okolo jeho tvrdého penisu. Dělali to spolu už hodiny, a po tom, co skončilo jejich třetí kolo, se jejich potřeba mít se navzájem ještě zhoršila. Stiskl Billovy boky pevněji a přirážel si své dvojče do rozkroku rychlými a krátkými pohyby. Černovlasý chlapec stiskával v pěstech deku a lapal po dechu.
Po druhém němém orgasmu přestali mluvit; už jen vrčeli a sténali, zatímco si Tom bral Billa hezky zezadu. Byla to jedna z jeho oblíbených poloh, i když ji Bill neměl rád, protože na něj při tom neviděl. Nejspíše mu to teď ale nevadilo, protože zpěvák byl s jeho penisem spokojený a byl štěstím bez sebe. Tom byl už blízko ke svému vyvrcholení, přetočil ho pod sebe a tvrdě dál přirážel.
Bill se s ním nepral a Tom byl do běla rozpálený touhou po něm. Byli v této poloze ještě patnáct minut a pak začínal cítit, jak se mu svaly stahují a on je ještě blíž. „Do prdele,“ vydral ze sebe Tom a odhrnul si dredy z obličeje. Naklonil se a olízl kapičku potu, která si dělala cestičku po Billových zádech. Natáhl ruku a něžně uchopil bratrovo přirození.
Věděl, že jemné doteky dokázaly Billa dohánět k šílenství; Tom zaťal zuby, pocit okolo jeho penisu byl dokonalý. Chytl vrcholek Billova penisu do ruky a stiskl; Tom zamručel překvapením, když Bill chraptivě zakřičel a přitiskl se na Toma tak silně, že z toho sám vyvrcholil.
Tom se zachvěl a s výkřikem se udělal přímo do svého bratra. Měl pocit, jako by se celý svět okolo něj zbořil a na chvilku přestal dýchat. Když Tom přišel k sobě, byl stále uvnitř Billa, oba tiše vzdychali. Stálo ho to dva pokusy, než kytarista znovu našel svůj hlas. „No do prdele,“ řekl bez dechu a zkolaboval na postel. Bill byl stále na kolenou, měl zavřené oči a deku pevně svíral v rukou. „Nevím, jestli se můžu hýbat.“
Bill se bezdechu zasmál a pak se položil na postel. „Oh můj bože, to bylo dokonalý. Ugh, to jsem tak moc potřeboval.“
„Já taky; prsty se mi stále chvějou,“ řekl Tom a vyndal si vlasy zpod zad. Položil se na chladnou přikrývku a koukal na strop. „Jsi v pořádku?“
„Víc než to; bože, co je s námi špatně?“
„Jestli je tohle špatný, nechci být dobrý.“
„Jak dojemné.“ Zazubil se Bill a podíval se na Toma.
„Máš zase ten výraz typu ‚zrovna mě někdo vošukal‘.“
„Vážně? A není to tak?“ řekl Bill a zasmál se. Tom se zvedl a přesunul se blíž ke svému dvojčeti. Zpěvák k němu natáhl ruce a Tom mu do nich s úlevou ulehl. Zavřel oči a Bill ho jemně líbal na spánky, zatímco ho Tom držel kolem pasu. „Slibuju, že takhle to mezi námi bude napořád.“
„Napořád? Nevíš, o co si říkáš. Starý a vrásčitý sex není atraktivní, a je mi jedno, co ti o tom říkala babička.“
„Idiote. Víš, jak jsem to myslel.“
„Napořád, Bille. Jak jsem řekl.“
Tom otevřel oči a podíval se na druhou stranu postele. Bill tu nebyl a byla to jen a jen jeho vina. Řekl, že navždy, a naprosto svůj slib porušil. Tom se posadil a utřel si pot z čela, odkopl pryč deku; najednou mu klimatizace připadala stejně účinná, jako když vám někdo jen slabě dýchal na kůži. Zbylá erekce, která mu zůstala, najednou zmizela a přišla na něj melancholie. Zhluboka se nadechl a uvědomil si, že už se dnešní noci spánku nedočká.
~*~
Tom zvedl pohled a strojeně se na Billa usmál. Měl svázané vlasy v culíku a vypadal podrážděně, rozhlížel se po obýváku. „Co se děje?“
„Nemůžu najít boty. Myslel jsem, že jsem měl všechny boty zabalené v jedné krabici. Vybalil jsem ji a moje stříbrné kovbojské kozačky tam nebyly. Kurva!“ zanadával a otočil se dokola.
„Možná si je nechal doma,“ řekl Tom opatrně a snažil se své dvojče uklidnit.
„Do háje! Hodí se mi k oblečení. Proč bych je tam nechával? To sakra nedává smysl,“ rozhodil Bill rukama a vzlyknul. Tom si povzdychl a stoupnul si. Tohle už stačilo.
„Bille, uklidni se,“ řekl a přišel k němu, položil mu dlaně na ramena. „Bude to v pořádku, ano?“
Bill sevřel čelist a zhluboka se nadechl. „Jo, máš pravdu.“ Vydechl a nakrátko zaklonil hlavu. „Já jen…“
Tom chápavě přikývnul a dlaněmi promnul Billovy paže. Věděl, že Bill nemá rád, když neví kde má své věci, Tom to měl taky tak. „Chceš, abych ti je pomohl hledat?“ zeptal se s úsměvem.
Bill zavrtěl hlavou a pohladil Toma po ruce, pak ustoupil. „Ne, najdu je. Díky, Tome,“ řekl a odešel z pokoje.
Tom si skousnul ret a vyběhl za svým dvojčetem; byl u cíle, zrovna když Bill položil nohu na první schod. „Bille?“
„No?“ otočil se překvapeně.
„Víš, pořád ti můžu pomáhat s věcmi, víš to, že jo?“
Bill zamrkal a malinko přikývl. „Teoreticky.“
„Teoreticky? Jak to myslíš?“ podrbal se Tom na hlavě a snažil se potlačit ve svém chování to podráždění, co cítil.
„Nechci o tom teď debatovat. Chci najít své boty.“
Tom protočil oči a odešel zpátky do obývacího pokoje, hupsnul na gauč. Rozhlídl se po ovladači a zanadával.
Neměli televizi.
Do háje, Tom se bez tohohle něčeho zblázní. Jak tohle zvládne? Nevěděl. Balení věcí; ano, jak čas letí, když děláte něco strašlivě nudného. Neměl víc energie než na to, aby něco málo snědl a zalezl do postele.
Tom si povzdychl a promnul si letmo obličej. Nenáviděl, když měl Bill hádavou náladu. Zničilo to i jeho náladu a to krásné podřimování, které ho začínalo přemáhat. Musel si to přiznat, ten gauč byl pohodlný. Nikdo nemohl popřít, že Bill měl dobrý vkus, ale muselo být opravdu všechno kožené? Pochopte ho dobře, kdyby Tom byl u toho, když se vybíral nábytek, prosadil by si své slovo.
Zvedl se a protáhl se, bolely ho všechny končetiny. Tom měl náladu na nakupování. Prošel chodbou a vyběhl schody nahoru; u svých dveří se ohlédl a podíval se na Billovy zavřené dveře. Přemýšlel, zda se má zeptat Billa na to, jestli by nešel s ním, ale pak zavrtěl hlavou. Nechá ho se vyvztekat.
~*~
„Jo, klidně přijď. Večeře zní hezky; obzvláště, když ji dovezeš.“ Usmál se Bill do telefonu, který držel mezi tváří a ramenem, aby měl obě ruce volné. Prohrabování ledničky to vyžadovalo. Vzpomněl si na nedojedený sendvič od Deliho zpoza rohu, to byla ta jediná věc na planetě, kterou teď chtěl jíst.
Byl až úplně vzadu, vedle plechovky s okurkami, a Bill vykníknul radostí. „Co? Promiň, Gustave. Jen jsem něco našel. Ne, jsem v pořádku. Zítra, večeře. Jo. Uvidíme se.“
„Kdo to byl?“
Bill vyskočil a zanadával, ukončil hovor. Otočil se, uviděl Toma a začervenal se. „Do háje, vyděsil si mě.“
„Promiň. Vidím, že jsi stále ještě nenašel svoje kozačky,“ řekl a podíval se na Billovy nohy, které byly oblečené jen v ponožkách.
„Jo, no, spíš jsem to vzdal.“ Vzal Bill sendvič a hranolky a kopnul do dveří od ledničky, aby se zavřely. „Promiň, že jsem na tebe vyjel. Nebyla to tvoje vina, jen ses snažil pomoct.“
Tom věděl, že ještě před pár měsíci by nad tou omluvou jen pokrčil rameny a řekl, že to nic není, ale teď to něco bylo. „Děkuju; jestli pořád chceš svoje boty, můžu ti pomoct.“
„Možná později. Zrovna teď mám ale chuť na sendvič,“ řekl Bill a zakousl se do něj. Tom otočil klíčky kolem prstu a nakrčil nos nad tím, jak moc dělalo jídlo Billa nadšeným.
„Koupil jsem několik televizí,“ řekl Tom uvolněně a Bill se malinko zakuckal.
„Koupil jsi televizi?“
„Ty ses tu nenudil?“
Bill přestal jíst a pokrčil rameny. „No, popravdě jsem si pouštěl filmy na laptopu.“
„No, já jsem chtěl něco, co se nemusí načítat.“
„Několik?“
„Jo, do obýváku, do každého hostinského pokoje a jednu do… naší ložnice,“ dokončil Tom tiše větu.
Bill polknul a nosem vydechl. „Um… dobře. Kdo je zapojí?“
„Někdo zítra dorazí.“ Tomovi se chtělo skákat radostí; Bill ho neopravil, když řekl, že ta ložnice je jejich. Pokrok byl pomalý a bolestivý.
„Oh, no dobře; dokud mi nehodláš vrtat do mých zdí, tak je to v pořádku,“ řekl Bill s plnou pusou a Tom pomyslel na to, že vypadá hrozně roztomile. Nejspíše na něj zíral, protože Bill naklonil hlavu na stranu a znovu polkl. „Co je?“
„Nic.“ Tom si najednou připadal hrozně plaše a v duchu zanadával na to, jak se červená, cítil, jak mu hoří krk.
„Takže, přemýšlel jsi poslední dobou o nějakém jménu pro miminko?“
„Bože, o tom jsme nemluvili už celou věčnost. O pár jménech jsem přemýšlel, ale žádné mi nepřipadalo to správné, víš?“ povzdychl si Bill a posadil se na židli. Byl tak hladový, že ani nepomyslel na sezení, dokud se nenacpal. „Máš nějaké nápady?“
„Chceš si je poslechnout?“
„Ano,“ řekl Bill lehounce a usmál se. „Jaké jsou?“
„Charlotte.“
„…To se mi nelíbí.“
„Proč ne?“
„Prostě ne. Nikdy se mi nelíbilo. Co třeba Sarah?“
„To zní nudně.“
„Stejně jako Bill a Tom,“ opáčil Bill a jeho dvojče pokrčilo rameny a přikývlo.
„Pravda, což znamená, že to své dceři neuděláme. Nebo ano?“
„Pravda.“ Zasmál se Bill a zavrtěl hlavou. „Přijdeme vůbec někdy na nějaké vhodné jméno?“
„Jsi teprve v šestém měsíci. Do té doby něco vymyslíme, neboj se.“
„Jo, máš pravdu. Oh, než na to zapomenu, zítra přijdou na návštěvu Géčka.“ Usmál se Bill šťastně. „Ještě tady nebyli a já jsem jim chtěl ukázat dům. Přinesou večeři.“
„Super! Takže budu muset douklidit obývák, co?“
„To by bylo fajn.“ Poklepal Bill nohou a usmál se. Bude mít hosty, kterým bude moci ukázat svůj nový dům.
Jejich nový dům.
~*~
Gustav se opřel o Georga a zadíval se nahoru na hvězdy. „Je to tu hezké; celkem ticho, ale stejně… pořád je vidět na město.“
„Jo, dokonce je i slyšet. I když tlumeně,“ řekl Tom a napil se piva. Byli na zahradě, tichá voda v bazénu všechny udržovala v klidné náladě. Tom byl vedle Billa na odděleném lehátku, zatímco Georg s Gustavem měli jedno společné.
„Mám to tu rád. Nebyl jsem tu moc, protože je vedro, ale někdy, když zapadne slunce, tak je tu ta správná teplota a já si tu prostě ležím a užívám ten pocit, že mám zahradu.“
„Je to celkem děsivý,“ pípnul Georg a Tom nakrčil zvědavě obočí. „Máte svůj vlastní pozemek. Je to tak dospělý.“
„Víme, že jsi asi stejně dospělý jako dvouleté dítě, ale o čem to mluvíš?“
„Nedokážu si představit, že bych měl svůj vlastní pozemek a byl pryč od mámy.“
„Aww, hobit miluje svojí maminku,“ uculil se Tom a Bill se vedle něj zahihňal.
„Ne, moje mamka má jenom mě. Je sama a já si o ní dělám starosti, už jen když jsem na turné. Mohlo by jí ublížit, kdybych si koupil nový domov, i kdyby to bylo v Magdeburku. Už jí jeden muž opustil; nechci být ten další.“
„To je v pořádku Georgu; myslím že je dobře, že se staráš o svojí mamku.“ Otočil se Gustav tak, aby mohl basáka políbit na rty.
Tom se podíval raději na své pivo a věděl, že Billovi je to taky nepříjemné. Nebylo to tím, že by nebyli zvyklí na vztah svých kamarádů, ale byl to ten pocit, který je nutil si myslet, že jsou sladcí; něžná útěcha. Tom polknul a připadal si jako měkota, když se mu do očí začaly hrnout slzy.
„Tak, na kdy plánujete první mejdan tady?“
Bill zvedl pohled a byl rád za rozptýlení. „První mejdan?“
„Jo, abyste všem ukázali váš dům, dostali dárky a tyhle blbosti. Můžeš být divou dne, Bille.“ Zažertoval Gustav a Tom se váhavě zasmál.
„O tom jsme ještě nepřemýšleli,“ řekl.
„Tak o tom popřemýšlejte. Ale mezitím, my musíme jít.“ Zvedl Gustav Georga a zazíval. „Jestli teď nepojedeme, budeme muset zneužít váš pokoj pro hosty.“
„Jestli chcete, tak můžete. Fakticky.“ Snažil se Bill vyškrábat na nohy a málem to vzdal, Tom mu ale podal ruku a zvedl ho. „Díky,“ zašeptal rychle a následoval kamarády zpátky do domu.
„Jo, já vím, ale chci se vyspat ve svojí posteli.“ Zazíval znovu Gustav a vyndal klíčky. „Když o tom přemýšlím, budeš muset řídit ty.“
„To jsem si mohl myslet,“ sebral mu Georg klíčky a protočil oči. „Uvidíme se jindy, kluci.“
„Ahoj,“ řekl Tom a pustil je ven. Když Géčka odjeli, pocítil jakousi úlevu; jasně, že je měl rád, ale bylo hezké mít v domě zase ticho. Dredatý chlapec se otočil zpátky k Billovi a pokrčil rameny. „Zahřívací mejdan?“
„Mám rád párty. Nebude to nic velkýho.“ Bill už dávno začal plánovat. „Najdu nějakýho dodavatele občerstvení a uděláme dekoraci a uděláme to venku; jen si musíme být jisti, že nebude pršet.“
„To se mi líbí; jen mi řekni, jak ti s tím mám pomoct.“ Tom věděl, že Bill rád organizoval párty sám; on jen musí být nápomocen pro všechno, co se po něm bude chtít.
„Okay, nejspíš budu potřebovat řidiče, aby mě odvezl k různým dodavatelům, až si je na internetu najdu.“ Z nějakého důvodu se Bill koukal všude kolem, jen ne na Toma, byl rád, když k němu pak přistoupil.
„Dobře, žádný problém.“ Bill se na něj stále nepodíval a Tom mu položil dlaň na ruku. „Co se děje?“
„Chci udělat něco stupidního.“
„Proč je to stupidní?“
„Protože prostě je,“ řekl Bill bezmocně, udělal krok dopředu a přitiskl své rty na Tomova ústa. Tom byl překvapený, ale rychle se vzpamatoval, rukou chytl Billa za temeno hlavy a přijímal polibek, jak jen mohl. Bylo to přesně jako dřív, polibek, který mu byl moc dobře známý. Toma z toho rozbolelo srdce, když se Bill odtáhl až moc brzy, jen nemohl dýchat, a ta bublina, v které se nacházeli, praskla. „Sakra, byla to blbost.“ Odtáhl se od Toma a odešel z obývacího pokoje pryč.
~*~
„Myslíš, že si to vyříkali?“ zeptal se Georg po chvilce. Gustav se otočil a zazíval.
„Možná, já nevím. Vždycky si všechno vyříkají.“ Protáhnul se bubeník, zapadl do sedadla a zamrkal na ubíhající krajinu. „Proč?“
Georg pokrčil rameny a zahnul. „Připadají mi jiní, tobě ne?“
„Myslím, že do toho nám nic není. Vždycky byli celkem divný.“
„Jo.“
Gustav cítil, že zase usíná. „Vzbuď mě, až budeme v polovině.“ Georg se na něj podíval a usmál se; blonďák usnul rychlostí blesku. Bude muset zvládnout cestu domů sám.
~*~
„Máme se dobře, mami.“ Zavřel Tom nohou dveře od ledničky a kousnul do kousku pizzy. „No, chtěl jsem ti to říct, až se rozhodneme. Jak jsi to zjistila?“ zvedl pohled, Bill se přišoural do kuchyně. Jeho dvojče zazívalo a usyklo, když si promnulo podbřišek. „Paní Listingová přehání. To víš sama!“ protočil Tom oči a polknul to, co měl v puse, pak naznačil Billovi ‚Co se děje?‘. Bill pokrčil rameny a mávnul rukou, že to je v pohodě.
„Co?“ Tom nastražil uši, protože zaslechl něco zajímavého. „Nikdy! Slibuju, že až se s Billem rozhodneme, kdy to chceme, budeš ten první člověk, který se to dozví.“ Zamračil se a udělal obličej. „Ano. Dobře. Ne, spí.“ Zvedl pohled a uviděl úlevu v Billově obličeji. „Samozřejmě, řeknu mu to, hned jak se probudí. Ahoj, mami. Taky tě mám rád.“ Zavěsil a zasténal. „Bože, tvoje matka je občas tak otravná.“
„Co se stalo?“ přešel k němu Bill a sebral feferonku z Tomovy pizzy. Tom sledoval, jak obloha zmizela mezi plnými rty jeho bratra, začervenal se.
„Ten debilní Hobit řekl svojí matce, že budeme mít zahřívací večírek, a ta to řekla mamce. Ta šílí, že jsme jí to neřekli.“
„Oh bože, jako fakt? Georg by se mohl naučit držet hubu,“ povzdychl si Bill a znovu si promnul bříško.
„Co se děje?“ zeptal se se strachem Tom. „Vypadáš, jako kdybys měl bolesti.“
„Jsem jen ztuhlý. Robert říkal, že je to normální; natahují se mi svaly a bolí to, jelikož se to moje tělo snaží dítěti vykompenzovat.“ Připlazil se Bill ještě blíž a vydechl úlevou, když si položil hlavu na Tomovo rameno.
Tom položil pizzu na stůl, bez talíře, utřel si ruce do trička a začal opatrně mnout Billovo bříško. „Vyspal ses hezky?“ zašeptal. Tom tenhle moment nechtěl zkazit; připadal mu křehký a nestálý.
„Ani ne. Tvoje dcera se pořád hýbe.“
„To je mi líto.“ Tom to tak myslel, cítil Billův úsměv na svém krku.
„Já vím.“ Odpověď byla více cítěna než slyšena, a Tom si uvědomil, že se malinko kolébali. Nebylo to, jako by tančili; ani jeden z nich nebyl v tomto ohledu moc nadaný, bylo to ale pohodlné. Položil si tvář na vršek Billových vlasů, zavřel oči. Čas jako by se zastavil a všechna gravitace vymizela, pomalinku se po kuchyni pohybovali. Všechno se prostě zastavilo a jediné, co teď existovalo, byl Bill a jeho dcera, tady a teď, v jeho náručí. Takhle by to mohlo zůstat navždy.
Což se samozřejmě nestalo.
Bill zamrkal a neochotně zvedl hlavu. Byl to jeho telefon, co zazvonil. Tom zvedl přístroj ze stolu a podal mu ho. Byl to hovor od lékaře; jenom připomínka jeho kontroly, ještě i po takové době měli stále potřebu ho prozvánět. „Díky, hned se cítím líp.“
„Nemáš zač. Jestli budeš chtít, abych tohle dělal uprostřed noci, tak mě vzbuď. Nebude mi to vadit a já nechci, abys měl bolesti, když budu spát.“ Dal Tom pramínek vlasů Billovi za ucho a usmál se.
„To si budu pamatovat. Ještě si před prohlídkou půjdu lehnout, ano?“
„Nemáš hlad?“
„Už ani ne. Pokrčil Bill rameny a protočil oči. Někdy měl pocit, že jeho tělo nevědělo, co chce. Bylo to celkem smutné, když jeho tělo mělo svůj vlastní rozum.
„Dobře, no, já se za chvilku půjdu podívat, jestli jsi v pořádku.“ Bill se jen usmál a odešel pryč. Tom si chvilku hrál s piercingem a pak vyběhl za svým dvojčetem. „Hele, Bille?“
„Ano?“ zeptal se zpěvák a otočil se.
„Chceš, abych tě k tomu doktorovi odvezl?“ zeptat se nadějně.
Bill si skousnul ret a naklonil hlavu na stranu. „Jestli nemáš nic jiného v plánu, tak bych byl moc rád.“
„Nemám nic v plánu.“ Bylo by mu to jedno, i kdyby měl, Tom by to odložil, jen aby mohl udělat všechno, co by Bill chtěl. To proto nejspíš byli teď v takovéhle situaci.
„Tak jo.“
„Dobře.“ Přikývl Tom a odešel zpátky do kuchyně; kdyby neodešel, musel by jít nahoru za Billem. Dredatý chlapec se nechtěl vnucovat, chtěl být pozván.
~*~
Bill vypadal poněkud obezřetně, když vešel do pokoje a položil svou tašku na gauč. Stephen zvedl pohled, usmál se a opatrně utřel Nikolasova ústa. „Ahoj, Bille. Nikolasi, řekni ahoj.“ Nikolas něco zabrblal na odpověď a snažil se chytnout kus látky, kterou držel jeho strýc pod jeho obličejem. „Dneska vypadáš trošku unavený. Je všechno v pořádku?“
„Jo,“ řekl Bill a zavrtěl rychle hlavou, jako by si ji chtěl pročistit. „Chci říct, jsem unavený, protože jsem měl těžkou noc. Nechtěla spát, když jsem spal já. Jsem celý ztuhlý.“ Posadil se na gauč, alespoň se snažil, spíš na něj dopadl.
„To chápu. Naneštěstí je to normální, ale jsem si jistý, že to ti Robert už dávno řekl.“
„Ano, nic mi moc neulehčuje.“
Stephen přikývl a posadil svého synovce dolů na zem. „Takže, mimo tohohle, jak se máš?“
Bill sledoval, jak se to dítko pohybuje na všech čtyřech po zemi a usmál se. „Vlastně nic nového; jen se snažím usadit a to všechno.“
„Nové domy můžou být zábava a radost, ale i vyčerpání najednou.“
„Jo.“
„…A ty a Tom?“
„Je to tak divný.“ Poposedl si Bill, aby se mu lépe sedělo, opřel si hlavu o opěradlo. „Zlepšuje se to mezi námi a ty malý stupidní věci, co jsem dělával, už nemám potřebu je dělat i nadále. Jsem na sebe pyšný.“
„Takže se hodláš přestat bát toho, že věci pokazíš?“
„To nevím.“
„Bille, nechci, abys stál v cestě svému vlastnímu štěstí.“ Černovlasý chlapec udělal jakýsi zvuk a na Stephena se nepodíval. „Jo, ať už to mělo znamenat cokoliv. Chci, aby ses pokusil dělat věci, o kterých cítíš, že jsou dobré. Někdy se mysl snaží držet nás za plotem, ale srdce, srdce je to nejdůležitější. Budeš se snažit?“
„Jo.“ Billův hlas byl malý a váhavý. Bude to dřina, ale možná, že už je na čase.
„Ptal ses Toma, jak mu ohledně toho všeho je?“
„Poslední dobou ne.“
Nikolas šťastně vypískl a oba se zastavili, aby se podívali, co ho tak potěšilo. Chlapec měl něco v puse a snažil se usmívat.
„Copak to máš v puse?“ zeptal se rozezleně Stephen a zvedl se, aby chlapce zvedl. Terapeut chvilku pátral prstem v Nikolasově puse; Bill se zaksichtil, když Stephen vyndal knoflík. „Kde jsi k tomu přišel?“ řekl tiše a vyhodil to do koše.
Bill se lehce usmál, když Nikolas našpulil pusu a byl znovu položen na zem; melancholie netrvalo moc dlouho, protože Nikolas zajásal hned, když viděl Billovy kozačky. Zpěvák vyvalil oči, když ucítil lehký úder do svého levého chodidla. Nikolas z nějakého neznámého důvodu miloval chuť jeho bot. Natáhl se dolů a vzal to čiperné dítko nahoru. „Nikolasi, proč ti tak chutnají moje boty?“ zeptal se Bill devítiměsíčního chlapečka a dal si ho blíž k obličeji.
Dítě udělalo bublinu a zasmálo se, pak se natáhlo, položilo svoji baculatou ručičku na Billovo obočí a zatáhlo za piercing. Bill vyjeknul a usykl, zatímco vyndal Nikolasovy prsty z kovového kroužku. Chtěl se zlobit, protože to bolelo, ale když se mu podíval do očí, jen si povzdychl.
Jak by se mohl zlobit na někoho s takovýmhle obličejem?
„Bojím se, že svoje dítě zkazím.“
Stephen zamrkal a zadíval se na Billův obličej, který zkoumal Nikolase. „Co jsi říkal?“
„Tolik se bojím, že jsem něco během těhotenství udělal, a že moje dítě bude postižený nebo tak něco. Jako ten nádor, co když to něco udělalo?“ položil si Bill hlavu na chlapečkovo čelo a zavřel oči, měl je zavřené do té doby, než Nikolas udělal jakýsi zvuk a posunul se tak, aby mohl ležet na jeho hrudníku.
„Proč si to myslíš?“
„Pár měsíců jsem svoje těhotenství nebral vážně. Bojím se, že se mi to vrátí a nakope mě to do prdele.“
„Mám dojem, že si děláš starosti s něčím, co tobě nebo miminku vůbec nepomůže.“ Povzdychl si Stephen a poklepal tužkou mezi prsty. „Během této části těhotenství se většina lidí prokousává zkoumáním svého nitra. Už máš za sebou ten šok ze začátku a máš dost času do konce, takže začínáš až moc přemýšlet o věcech. Robert říká, že ty i tvoje dcera jste zdraví. Soustřeď se jen na tuhle informaci.“
„Myslím, že máte pravdu.“
„No, a vymysleli jste vy dva už nějaké jméno?“
~*~
„Ne.“ Pohupoval si Tom Nikolase na klíně a sledoval, jak se dítko směje, pak upadlo do jeho mega trička. „Upřímně, nevím, jestli se nám to někdy podaří.“
„Takhle se cítí všichni nastávající rodiče, to mi věř.“
„Kolik dětí máte?“ zeptal se Tom zvědavě, když ho Nikolas chytl za dred a zatahal. Byly moc dlouhé a ten tah ke kytaristově lebce nedošel, takže to chlapeček udělal znovu.
„Dva kluky a jednu holčičku na cestě,“ řekl Stephen hrdě.
„Gratuluju.“
„Chceš syna?“
„Upřímně, dítě jsem nechtěl vůbec.“ Nikolas se rozhodl, že mu Tom nevěnuje dostatek pozornosti, a tak se mu postavil v klíně a spadl mu na hrudník, začal se kroutit. Tom se na něj pobaveně podíval, Nikolas si otíral obličej do potisku na jeho tričku. „Chce se ti spát, maličký?“ zeptal se ho tiše; Nikolas zakňoural a natáhl ruku, chytl Toma za dalších pár dredů a položil se mu na hebké tričko.
„Měl bych ho dát do postýlky.“ Položil Stephen zápisník a tužku, zvedl se, ale Tom ho zastavil.
„To je v pohodě. Pořád máme čas, můžete ho nechat spát.“ Pohladil Tom Nikolase po zádech a chlapeček spánkem přivřel oči.
„S dětmi ti to jde.“
„Jen se snažím je nenechat mě vystresovat. Dokážu vycítit strach, víte?“ Zasmál se Tom a přitulil si dítě do náruče, aby jim to oběma bylo pohodlnější.
„To máš pravdu.“ Sledoval Stephen Toma, jak u sebe má jeho synovce, dokonale Nikolase ukolébal ke spánku. „Tak. Chtěl jsi syna nebo dceru?“
„Chtěl jsem syna. Alespoň myslím.“ Pokrčil Tom rameny a podíval se zpátky na doktora. „Bill je tu pro mě; nikdy jsem si nemyslel, že budeme mít děti. Mimo to, jsem moc mladý a nechtěl jsem o něčem takovém vůbec přemýšlet.“
„Ale teď?“
„Někdy si připadám předčasně vyspělý. Tyhle poslední měsíce byly kolotočem mezi peklem a nebem.“
„Chápu, z čeho tak usuzuješ. Co bys dělal se svým dítětem, kdyby to byl kluk? Bral ho na míčové hry, rybařit a tak?“
„Všechny sporty se můžou dělat uvnitř; není důvod, proč by děti měly chodit ven,“ řekl Tom a nakrčil nos. „A ohledně rybaření a tak, to není můj styl. Chtěl jsem někoho, s kým bych se mohl dělit o svůj hudební styl. Chci říct, budu milovat svojí baby-kuličku, ať bude poslouchat, co bude poslouchat, ale bylo by hezký mít syna, kterého bych mohl vzít na koncert Samyho Deluxe.“
„Možná, že ona bude mít ráda stejnou hudbu jako ty. To nikdy nemůžeš vědět, starší dítě mojí sestry miluje Americký hip hop.“
„Americkej hip hop je slabej,“ odfrknul si s úšklebkem Tom, a pak začal přemýšlet.
„Asi ti budu muset věřit. Těšíš se, že budeš otcem?“
„Natěšený a vyděšený.“
„Z čeho jsi vyděšený?“
„Že bude jako já nebo Bill; oba dva jsme pěkně zkažený.“
„To je… zajímavé.“
„Opravdu, Stephene!“
„Podívej se na to takhle; nemůže se zamilovat do svého bratra, protože žádné sourozence mít nebude.“
„…Nepokusil jste se teď o vtip ohledně incestu?“ řekl Tom nevěřícně.
„Myslím, že ano.“
„Jste tak divnej.“
„To jsem,“ řekl Stephen a přikývl. „Myslím, že to všichni v tomto oboru.“
„Protože tu sedíte a posloucháte problémy ostatních, jak si nadávají?“
„Ne, protože vidím části lidí, které se snaží schovat, a přitom ani neví, jak krásné ty části jsou. Věci, které přehlížíme, zatímco se přehrabujeme v lítosti sebe sama, a ze všeho se jen obviňujeme.“
Tom koukal na sošku na stole. „Doufám, že až vyroste, tak že nebude jako já.“
„To je legrační, Bill říkal to samé.“ Podíval se Stephen na Nikolase jak spí a usmál se. „Osobně, já si myslím, že bude dobrým člověkem, díky vám oběma.“
Tom zakašlal a snažil se potlačit slzy, sledoval Nikolase, jak mu na hrudníku spí. Zvládne to? Bude moci být zodpovědný za život člověka a nezkazit ho?
Tom nahlas polknul. Jeho dcera bude zkažená a bude to jeho vina.
A Billova.
~*~
„Ale oni říkali, že to od nich bude o sto euro levnější.“
„Je to jenom sto euro, Bille. Myslím si, že problém bude, že nebudeš moct nic pít,“ zažertoval Tom a Bill se zamračil, zatímco se přehraboval ve svém salátu.
„Takže?“
„Chci mít malý bar a ta fontánka vypadala hezky. Chci naší první párty v našem domě-“ Tom se zastavil, zazvonil zvonek. Byli venku pod velkým černým slunečníkem, který Bill koupil namísto toho oranžového, který byl přemístěn k malému skleněnému stolku. „Čekáš někoho?“
„Ne…“ přijal Bill Tomovu ruku a zvedl se, aby mohl následovat své dvojče dovnitř do domu. Tom byl rychlejší, Bill slyšel, jak se otevřely dveře ještě dřív, než stihl dojít do obýváku. Zahnul za roh a zamračil se.
Byla to Mara a nevypadala nadšeně.
Komentáře opět anglicky, pokud možno, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Pfff Mara, no no she will be angry or what? xD
But I hope, that twins will be good and main together:-). I´m looking forward to next part ´cause of everything:D ohhhh, nice♥
hell, I think that the lady does not like to svima Bill lived with his brother instead of kissing with Andreas in the house x (be it on earth tells Bill that it is Andreas' baby, she will look as if the Bill Simone labor and there might not be Tom would like to go because he thinks that it is not the father .. Oh yeah, that's tangled ..
Beautiful story, I look forward to the next part of x)
For Bill and Tom: Catherine, it is a very nice name for a little girl, isn´t it? :))
The flashback scene is so hot and Bill´s stupid thing as well. 🙂 I wanted to shout: "They are kissing! Finally!" But I like this slow progression. This is so exciting.
And I like Stephen and his incest joke! Really funny :))
😀 Catherine is wonderful:D
It´s one of the best parts, really. I love this story!!!!
oooh…I am so obsessed by this story so much ^^ I can´t wait for next translation of this chapteeeeer^^
Love this so much <3<3
my very first comment – here it goes!
I can't describe in any words how amazing this fiction is. I mean, liking twincest is sick, and liking mpreg twincest? How sick is that? But what the hell, I LOVE THIS STORY!!! It isn't just smut, the sex in there seems somehow inappropriate to me, it's more like a psychological novel about pregnancy, relationships and lies. I especially love the Stephen character – god I wish I had my own Stephen to help me with all my problems ^^
I can't wait for the next czech chapter (even though Lil.Katie does a brilliant job and I admire her for being able to make the translation sound so natural *clapping*), so I guess I'll finish it off in English.
MAJESTRIX, you are an unbelievable writer, you know that? Well, I guess you do, but that doesn't put me off repeating it over and over again 😉
And b-t-dub, Susannah would suit their daughter perfectly 😛