autor: Rachel
Jasné světlo ranních slunečních paprsků ozářilo svým leskem celý pokoj, až doteď ponořený do náruče spánku. Svým teplem a světlem zalilo každý tmavý kout a opatrně a velmi pomalu se začínalo vkrádat spícímu černovlasému chlapci pod pevně semknutá víčka. Ale nebyly to jen paprsky vycházejícího slunce, které přinutily Billa probudit se do nového dne a na několik hodin opět opustit říši snů. Byly to také dvě měkké packy, které svými růžovými polštářky pohladily jeho tvář, jejímuž majiteli se na přivřených plných rtech rozlil milý úsměv.
„Tomi,“ špitl stále ještě zasněným hlasem, opouštějíc tak bránu uvolňující nádhery, kterou se celou noc, po dobu několika hodin, nechal unášet. Naposled se mu v mysli vynořil obraz mladého lékaře, líbajícího jeho rty… a nato Bill na své tváři ucítil jemné pohlazení malé kočičí tlapky. Sám pro sebe se pousmál a nepatrně se pod peřinou zavrtěl, aby alespoň trošku udělal radost tomu malému nezbedníkovi, který jej právě probouzel. Jakmile jeho kočičí oči spatřily, že jeho pán se začíná pomalounku probouzet, spokojeně začal vrnět a pozoroval mihotání dlouhých, černých řas.
„Kazimírku,“ mandlové oči, až doteď skryty, zvědavě vykoukly zpod víček a Bill ospale zamžoural na kocourka před sebou, který jej teď zkoumavě začal očichávat, packu stále na jeho tváři. Musel se usmát, když se jeho pohled setkal s tím kočičím, ve kterém mohl spatřit Kazimírovu radost. Tohle mu opět připomnělo jeho dětská léta. Probuzení bez kocourka si nedovedl představit, a tak tomu bylo i doteď. S úsměvem se natáhnul k nočnímu stolku pro svůj telefon, nato však úsměv z jeho tváře zmizel.
„To už je tolik hodin?“ málem vykřikl a znova se nevěřícně zadíval na malé hodiny, které mu ukazovaly deset hodin. A to rozhodně nebylo málo k tomu, co dnes Billa čekalo. Na dnešní den se těšil už od předešlého dne, nemohl se jej dočkat, a myšlenku, že by jej kvůli svému vyspávání zmeškal, raději hned vyhnal z hlavy. Dnešek byl pro něj důležitý, už jen proto, že chtěl vypadat skvěle. Někomu by možná čtyři hodiny přípravy připadaly jako zbytečně dlouhá doba, Billovi to však přišlo akorát. Moc dobře se znal a také věděl, že dnešní příprava bude mnohem náročnější a těžší než obvykle, výsledek však musí být více než perfektní. A s tímto cílem spustil nohy z postele a nazul si své oblíbené pantofle. Vždyť ještě ani neměl vybrané oblečení! Rozhodně se mrknul nejdříve na hodiny a potom na svého mazlíčka.
„Máš hlad, Kazimírku?“ optal se tázavě, a když mu odpovědí na jeho otázku byl hbitý skok z postele a škrábání ostrými drápky na dveře na chodbu, věděl, že dnešní den začne snídaní.
„Tak dobře, ale musíme si pospíšit, protože toho mám dnes před sebou ještě hodně,“ dodal a ke kocourkově radosti se spolu s ním vydal po schodech dolů do kuchyně.
Simone už byla dávno pryč a podle vzkazu, který Bill našel na kuchyňském stole, se měla z přehlídky vrátit až pozdě v noci. Obvykle by mu možná vadilo, že se uvedení nové kolekce nezúčastní, dnes však ne. Dnes měl jiný plán, jiné strávení dne a jen při té myšlence se musel znova pousmát a zasnít se. Málem rozlil mléko, když otevíral lednici, nepřítomně zírajíc někam na stěnu před sebou, která se proměnila v tvář toho, na kterého se dnes těšil ze všeho nejvíc, nato se však rychle vzpamatoval. A zatímco si Kazimírek pochutnával na čerstvém mlíčku, on spokojeně pokřupoval své oblíbené cereálie a v duchu si plánoval dnešní dopoledne, které měly vyplňovat všemožné úpravy jeho vzhledu…
Bylo něco málo po půl jedenácté, když se za Billem zavřely dveře koupelny, která se během několika minut naplnila oblaky husté páry. Bill si chtěl dát opravdu záležet a to s každou, byť sebemenší maličkostí. Těšilo jej a hřálo u srdce, když na sobě cítil Tomovy obdivné pohledy a viděl úžas v jeho očích, zatímco se k jeho uším linula slůvka chvály a jeden kompliment za druhým. To bylo to, co jej hnalo dál. Za několik desítek minut, které pro něj uběhly jako voda, byl osprchovaný a vyvoněný svým oblíbeným parfémem, vlasy měl pečlivě umyté a vyfoukané v dikobrazím účesu a make-up, řasy, stíny i oční linky měl namalovány s téměř milimetrovou přesností. Sám nad sebou se usmíval a měl radost z toho, jak mu to jde, zároveň však věděl, že ještě nemá úplně vyhráno. Na řadě měl být výběr oblečení a celkového outfitu, a to bylo pro Billa vždy kamenem úrazu. Obyčejně si po pár minutách rozhodování vybral to, co mu jako první padlo pod ruku, tentokrát to však nešlo.
Netrvalo dlouho a on seděl uprostřed svého pokoje, zatímco kolem něj se povalovaly hromádky triček, mikin, džín a ostatních kousků z jeho právě prázdného šatníku a Bill si sám pro sebe povzdychl. Obvykle mu všechny jeho kousky přišly skvělé, perfektně mu padly a slušely, dnes však nenašel zalíbení ani v jednom z nich. Všechny byly několikrát nošené, okoukané, a to přeci nebylo to, po čem dnes toužil. Chtěl něco extra, něco neobvyklého a to mu jeho šatník v tuto chvíli nemohl nabídnout. Sklesle složil své ruce do klína, a když na nich ucítil něco chlupatého, smutně pozvedl pohled.
„Kazimírku, já si snad nikdy nevyberu. A ani nemám z čeho. Všechno je tak obyčejné a… já chci něco speciálního. Něco, v čem se mu budu líbit, v čem ho okouzlím. Ale jak ho mám proboha okouzlit v tomhle?“ povzdechl si a sáhl po šedém tričku, ukazujíc ho tak, aby jej kocourek viděl. Svého času patřilo mezi Billova nejoblíbenější, dnes však na něm neshledával nic výjimečného. Kocourek však, jako by slyšel a pochopil, vyskočil z Billovy náruče a přeběhl k židli u jeho psacího stolu, předními packami se o ni opírajíc. A Bill si toho všiml.
„Kazimírku? Copak to tam máš?“ zvědavě se nahnul, když však spatřil na židli něco jemu neznámého, vykročil směrem ke kocourkovi. Nešťastný výraz v jeho tváři se změnil na překvapený, když uviděl na své židli přehozené oblečení, které ještě nikdy předtím neviděl. Stačil však jen jeden pozorný pohled a on pochopil. Bylo to nové oblečení, kousky, které si před pár dny vybral ze Simonina nového katalogu. A teď tu před ním ležely a skvěly se v celé své kráse, až Billovi přecházel zrak. Zamrkal na ně a potom na kocourka.
„Kazimírku, myslíš… že bych si měl vzít tohle?“ zeptal se trošku nejistě, když mu však odpovědí byl rozhodný pohled dvou jasných kočičích očí, dlaní lehce přejel po prvním kousku, který mu hned padl do oka. Přípravy mohly začít…
Štíhlé prsty si naposled upravily kšilt černé bavlněné čepice a vysoký mladík očima spočinul na velkém zrcadle ve své předsíni. Odraz, který mu zrcadlo nabízelo, si během několika posledních minut prohlížel snad už posté, i přesto však ještě očima vyhledával poslední detaily a upravoval je. Nervozita z dnešního dne nepanovala jen u černovlasého chlapce doma. I Tom, většinou pohodový a klidný, se dnes necítil bůhvíjak lhostejně. Už od rána byl na nohou, možná i proto, že mu jeho jindy příjemná postel připadala najednou tvrdá. S vybíráním outfitu sice neměl žádné velké problémy, i přesto však nejméně třikrát přeházel celý šatník, než našel a sladil všechny své kousky, které by mu mohly slušet. Nebyl hloupý a přeci jen černovlasého chlapce trošku znal. Moc dobře věděl, že si Bill dá na svém vzhledu víc než záležet, a právě proto se na dnešní rande připravoval ještě pečlivěji než před pár dny. Nechtěl vedle tak krásného a dokonalého kluka, jakým byl právě Bill, působit nevzhledně a neupraveně. A ani nechtěl, aby se za něj Bill styděl. Chtěl na něj zapůsobit a vyvolat dojem, že si vybral správně. Právě proto dnes v koupelně strávil více času než obvykle, šatník si prošel hned několikrát – a na výsledek svého snažení se právě trošku kriticky díval do zrcadla.
Nové XXL džíny mu skvěle padly jako ulité, stejně jako černé XXL tričko, přes které si Tom přehodil šedou kostkovanou košili, ke které sladil i své šedé tenisky, které byly jeho už v tom okamžiku, kdy je včera zahlédl ve výloze. Celý outfit doplnil velkými černými hodinkami na svém levém zápěstí, černým šátkem a černou bavlněnou čepičkou, jejíž kšilt právě natočil dozadu. Ještě si poupravil stříbrné náušnice ve svých ušních lalůčcích a sebevědomě se na sebe pousmál. Snad se mu budu líbit. S úsměvem na sebe mrkl, na nos nasadil černé muší brýle a s mobilem, peněženkou a klíči vyběhl z domu ven.
Billův dům od toho Tomova nebyl zase až tak daleko, jen o pár ulic, proto Tom neměl s cestou žádné problémy. Pohledem si změřil dům před sebou, a když zjistil, že číslo na poštovní schránce je totožné s číslem, uvedeným v Billově adrese v osobních údajích, rozhodně vykročil vpřed, porovnávajíc shodné příjmení na zvonku. Jen namátkou zkusil kliku u dveří – a když se mu otevřely, trošku nerozhodně vkročil dovnitř. Billova mamka měla být na přehlídce, to věděl jistě a podle ticha, které v domě panovalo, usoudil, že Bill je tu nejspíš sám. Nikde tu však po něm nebylo ani stopy.
„Ehm… Haló! Bille?!“ Tomův hlas se roznesl ztichlým domem jako ozvěna a Tom si ani neuvědomil, co tím chlapci nahoře způsobil. Billovi málem vypadlo zrcátko z ruky a on poplašeně zamrkal.
„Můj bože, to je on! A já nevím, kam jsem si zase položil kabelku. Sakra… Kazimírku?!“ očima rychle vyhledával černou, chlupatou kuličku, pootevřené dveře mu však byly odpovědí. Malý kocourek totiž zvědavost zdědil po svém pánovi a proto, když zaslechl volání, rychle seskakoval schody dolů. Už zdálky u nich viděl stát někoho neznámého, který se právě rozhlížel po jejich předsíni. Skutečnost, že tu má společnost Tomovi došla až ve chvíli, kdy se za ním ozvalo důrazné kočičí zamňoukání. Zvědavě se otočil po zvuku – a pousmál se nad svým malým černým společníkem, sedícím na prvním schodě, který si jej měřil svým přísným pohledem a vrtěl přitom malým ocáskem.
„Ahoj, omlouvám se, že jsem ani nezazvonil, ale… bylo odemknuto. Mimochodem, já jsem Tom. A ty? Ty budeš určitě Kazimírek, viď? Tvůj pán mi toho o tobě moc vyprávěl,“ pousmál se a pohledem sklouznul na úzký obojek na krku zvířátka, na kterém se houpalo malé zlaté K. Zvířátko seskočilo ze schodu a pomaloučku se k neznámému vydalo. To on byl tedy tím, kterého si jeho pán oblíbil. A koho si oblíbil Bill, toho si oblíbil i kocourek. Zvědavě Toma obešel i očichal a zlehka se otřel o jeho nohu na důkaz nového přátelství. Tom se usmál.
„Ty bys chtěl pohladit, co?“ přidřepnul si a za okamžik už se ke Kazimírkově nesmírné radosti mazlil s jeho packami, zády otočený ke schodům, takže nemohl vidět to, co kocourek. Rázem zbystřil, vyšplhal se na všechny čtyři a upřel svůj zrak někam za Toma, kterého jeho reakce překvapila. Důvod kocourkova počínání mu došel až ve chvíli, kdy za sebou uslyšel to nejkrásnější, co uslyšet mohl.
„Ahoj,“ ozvalo se za ním a Tom se zvědavě pootočil a…
Jeho srdce vynechalo jeden úder. Před ním, přímo před ním na schodech, stál naprosto dokonalý, nádherný Bill a pomalými krůčky scházel až k němu dolů. Štíhlé boky obepínaly černé džíny, perfektně padnoucí, které směrem dolů z černé barvy přebíhaly až do bílé. Černé, krásně uplé tričko s miliony stříbrných hvězd krásně kontrastovalo s Billovou bílou jemnou pletí a s černým malováním. To vše doplnil Bill několika stříbrnými řetězy, prsteny a náramky a černou koženou bundičkou do pasu. Sebevědomě se usmál a v ruce trošku nervózně stisknul svou malou černou kabelku, ladící s outfitem.
„Ahoj,“ Tomovy rty téměř neslyšně vyslovily to jedno jediné slůvko a Tom už poněkolikáté zamrkal před sebe. Nádhera, která se jeho očím naskytla, jej dokonale zbavila smyslů a vyrazila mu dech. Tohle tedy opravdu nečekal. Bill byl nádherný – jen pouhým zamihotáním řas jej o tom přesvědčoval. Okouzlil jej. Lehký opar jeho nezaměnitelné vůně Tomovi přilétl do nosu, když přešel až k němu a zadíval se do jeho očí pohledem, pod kterým se Tomovi podlamovala kolena. Lehce pozvedl jeho ruku ke své tváři, a když se jeho rty setkaly s jemností Billovy pokožky, přivřel víčka a zlehka políbil její hřbet, čímž vykouzlil na rtech černovlasého chlapce nesmělý úsměv.
„J-já… něco jsem ti přinesl,“ vzpomněl si a zpoza zad vytáhl nádhernou červenou růži, podávajíc ji Billovi, který po ní vztáhnul prsty. Mile se pousmál a lehce k ní přičichl, přivírajíc víčka nad její vůní.
„Je nádherná. Děkuju,“ špitl a znova se sklonil nad ještě nerozvinutým poupátkem, Tomovy myšlenky však byly úplně jiné. Růže se svou krásou ani z poloviny nemohla vyrovnat kráse, kterou teď viděl před sebou. A on to věděl. Dokonce i v okamžiku, kdy vzal Billovu tvář do dlaní a ponořil se do hloubky jeho očí, které se zvědavě upřely do těch jeho.
„Copak?“ Billova malinko roztřesená otázka protrhla ticho mezi nimi a Bill se zadíval do Tomovy tváře. Odpovědí mu však bylo něco, co by očekával ze všeho nejmíň.
„Jsi nádherný,“ Tomova ústa tiše vyslovila dvě slůvka s neskrývaným úžasem a obdivem, a Tom už nechtěl déle čekat. Bříško jeho palce něžně přejelo po Billově tváři a on jen na krátký okamžik spojil své rty s těmi Billovými. Neunikl mu slabě růžový nádech v černovláskově tváři, když se od sebe odtrhli a o to širší úsměv se mu rozlil na rtech. I Bill se usmíval na svého krásného lékaře před sebou, když však ucítil, jak se něco chlupatého důrazně otřelo o jeho nohu, malinko se od Toma poodtáhl a zamrkal na svého malého mazlíčka. Moc dobře věděl, co chce.
„Tak kampak sis ji zase schoval, co?“ optal se kocourka s úsměvem a k Tomovu údivu vykročil směrem do kuchyně. Nevěděl, co tou větou Bill myslel, odpovědi na jeho otázky se mu však dostalo v okamžiku, kdy v Billových prstech spatřil malou růžovou myšku, kterou si její majitel svými tlapkami majetnicky přitáhnul k sobě. Během pár vteřin se celým domem roznesl její pískot, a zatímco si Kazimírek pohrával se svou oblíbenou hračkou, Bill se spokojeným úsměvem vykročil směrem k Tomovi, mile se usmívajíc. Věděl, že dnešní den chce strávit jen s ním.
„Tak… můžeme jít,“ šeptl tiše a zlehka pohladil Toma po natažené dlani, která se s tou jeho setkala v něžném spojení.
autor: Rachel
betaread: Janule
Ten kocourek je bezvadnej..xD
Jak se Bill strojí na rande,tak to mi úplně připomělo Popelku Libušku Šafránkovou,když si povídala s Rozárkou(sovička xD),že nemá v čem jít na ples,a pak našla šaty v oříšku xD xD xD ♥
Ten kocourek je fakt chytrej!! xDD
Krásnej díleček, a už bude sex? xDDD
Dříve jsem, než jsem se přestěhovala, měla také kocoura. Moji černou kuličku. Kazímírek mi ho připomíná. A Kazimírek mě dostává. Stejně tak jako Bill. Když to ta přeženu, jsou to takoví dva malí, roztomilí pošuci. Oparvdu krásné. Jsem zvědavá, co spolu ti dva podniknou…
Jak mu Kazimírek pomohl vybrat oblečení 😀 úžasnej kocourek! a úžasnej díl, nádherný!
Prej už bude sex? 😀 😀 😀
Kazimírek je skvělý, taky bych takového chtěla
[3]: Noo, mám to naplánovaný dopředu, ale ještě chvilku to potrvá. Mám v plánu ještě před sex šoupnout zápletku, která se blíží, ale ujišťuju tebe a všechny, že se dočkáte:-D
Jinak děkuju za všechny krásné komentáře od vás, vidím, že Kazimírek zabodoval:-D Děkuju moc:-D♥