Bitch 16.

autor: Eileen

Seděl jako vždy na své posteli na koleji, a ťukal prstama do klávesnice na svém notebooku. Olizoval si jazykem své rty a nevnímal ani svého blonďatého spolubydlícího, co si telefonoval se svým bratrem. Někdo zaťukal na dveře. Když Chris zpozoroval, že se Bill k ničemu nemá, vstal a došel otevřít. Za dveřmi stál dredatý mladík a ptal se na Billa. Chris se otočil.

„Bille? Máš návštěvu.“ Bill konečně zvedl hlavu od počítače a došel ke dveřím.

„Návštěvu?“

„Však uvidíš sám.“ Usmál se Chris, vzal si mikinu a odešel z pokoje. Bill otevřel dveře dokořán a chystal se je opět zavřít, když zjistil, kdo za nima stojí. Tom tam ale strčil nohu, takže neměl možnost. „Bille, promluvíme si. Nejel jsem tak daleko jen proto, abys mi potom mohl zavřít před nosem.“ „Nemusel si jezdit, já tě sem nezval.“ Nakonec ustoupil a pozval Toma dál. Sedl si na postel, uložil svou práci do školy a zaklapl počítač. Tom si k němu přisedl.

„Chci se k tobě vrátit, Bille a je mi jedno, že si ode mě tak daleko. Můžeme se vídat o víkendech, o svátcích, budeme si volat, psát, bude to všechno podle tvých představ, slibuju.“

„Ale já už ti nevěřím, Tome. Nikdy to nebude podle mých představ, protože ty nevíš, jak vypadá vztah podle mých představ.“

„Jaktože ne? Říkal jsi přece, že…“

„Jenže to už se dávno změnilo. Jsem teď na vejšce, jsem dospělej, stejně jako ty. Moje názory se změnily, stejně jako ses změnil ty. Nechci tě už, nemusíš tu ztrácet čas, stejně tím ničeho nedocílíš.“

Dredáč na nic nečekal. Nahnul se k černovláskovi a políbil ho na rty. Ten se chvíli bránil, ale jakmile ucítil Tomův jazyk, otevřel rty a nechal ho k sobě vklouznout. Věděl, že to byla chyba, ale už to nechtěl vrátit a navíc… Stále věřil tomu, že by to mohlo být dobré. Tom si přilehl na Billa a ten odsunul počítač víc ke stěně, aby se mu něco nestalo. Začal z Toma strhávat oblečení a bylo mu jedno, že Chris má taky klíče od jejich pokoje. Teď byl jen on a Tom. On a jeho rty, které právě putovaly po Billově krku. Jemně vysunul jazyk a okusil Billovu chutnou kůži. Taky si zahrál na upíra a jemně, ale zároveň drsně si ho označil, protože Bill byl přece pořád jen jeho. A vždycky bude.

„Ne… ne počkej, já nemůžu..“ Bill od sebe Toma odstrčil. Ten na něj jen nechápavě koukal.

„Proč nemůžeš?“

„Protože jsem se zařekl, že si budu hrát na nepřístupnýho, co se tebe týče.“ Povzdechl si a zaďoubal prstem v prostěradle. Tom se posadil a také si povzdechl.

„Já tě miluju a nevím, jak už ti to jinak dokázat, Bille.“

„Potřebuju čas, oceňuju tvojí snahu.“ Vstal a začal přecházet po pokoji.

„Oceňuješ mojí snahu? Prosím?“

„Rozešel ses se mnou ty, ne já, Tome… Ty se snaž, já prostě potřebuju čas na rozmyšlenou, a ty mi ho nedáváš tím, jak mě uháníš. Já mám plno učení, snažím se, aby ze mě byl dobrý student, snažím se učením zapomenout na tohle všechno, na tebe a docela se mi to začínalo dařit, dokud si se tady neobjevil.“

„Tak dobře no…už se neobjevím.“ Sebral se a odešel, Bill nestihl říct ani ťuk. Jen zaraženě seděl na posteli a koukal na místo, kde ještě před chvíli seděl Tom. Ten to zase pohnojil.

betaread: Janule