autor: MußiQ-May
<Tom>
Zrovna jsem se probudil z děsivých snů. Civím na fotku, co leží na mém nočním stolku.
„Kurva, už je to sedm let. Musím na něj konečně zapomenout!“ Na fotce jsem byl já a můj o deset minut mladší bráška Bill. Před sedmi lety, když nám bylo třináct, se ztratil. Moc jsme se měli rádi, stále tu bolest nedokážu překonat.
„Tome! Snídaně!“ Ozve se máma z kuchyně a já poslušně jdu.
„Tak, jdeš dneska zase s klukama ven, nebo půjdeš s námi k babičce? Chtěla by tě konečně vidět!“ Pche! K babičce? Máma se snad zbláznila. Mám babičku rád, ale mám lepší plány.
„Ne, já nemůžu. Dneska jdeme s klukama…“ Rychle si vymyslím nějakou normální výmluvu. Přece jí nevykecám, kam vážně jdem?!
„…jdeme se podívat k Andymu na nějaký nový film.“ Hm celkem slušná výmluva. I když se takhle vymlouvám často, ale dnes to je o něčem jiným. Přece neřeknu svý mámě, že jdu do bordelu!? Je mi sice už dvacet, ale raději si to nechám pro sebe!
„No jen aby…“ podívala se na mě máma tím svým starostlivým pohledem.
„Neboj…“ zabručím a jdu odnést už prázdný talíř do dřezu. Když vyjdu schody nahoru do pokoje, zastavím se u malého stolku. Je tam jeho fotka. Malý kluk, s širokým úsměvem, černými kratšími vlasy, čokoládovýma očima obtáhlýma černýma linkama.
„Bille…“ Vzdychnu si a kráčím dál do pokoje. Skočím na postel a do uší si dám sluchátka. Kdyby jen věděl, jak mi chybí! Doufám že je v pořádku, nebo že by už byl…. né né, to je blbost.
„Tomasi!“ Probudí mě máma ze snění o svém bráškovi.
„No? “ Odseknu
„Čeká tě tady Andy s Georgem!“ No super. Už je to tady, moji super nadržení kamarádi. Hm, moc se mi tam nechce, ale co nadělám, že?
<Bill>
Každou noc, už sedm let, drtím ve svých studených rukou přívěšek. Mám ho od mámy. Stýská se mi. Tady, kde teď jsem, je to každý den stejný. Pořád jen sex! Bráním se, ale marně, vždy dostanu ránu, ať už bičem nebo jen pěstí. Jsem slabý, ani moc jídla tady nemám. Jsem jen děvka! Chci domů! Zase být u své mámy a… u něho! U mého brášky. Moc jsem ho miloval. Ale, on to nevěděl. I když mi bylo jen třináct, přesně jsem věděl, co k němu cítím. Byl to takový malý dredatý kluk. Pořád jen pláču, a doufám, že jednou… jednou mě najdou a odvedou domů. Tady jsem si za tu dobu nezvykl. Ani nevím, kolik je hodin, a jaký je datum. Tipl bych si, že mi už bude aspoň dvacet.
„Bille!“ Ozvalo se za dveřmi.
„Bille, máš tady návštěvu!“ Ach ne. Už další nadržený úchyl, co mě jen ošuká a zmlátí! Dnes už je to aspoň čtvrtý, a to je teprve po obědě. Ani nevím, co to bylo za hnus, který mi dali na jídlo. Fuj! Odemkly se dveře a dovnitř vešel mladý kluk. Černý vlasy, modrý oči. Ignoroval moje vzlyky, pláč, strach…
„Neboj, kotě, já si chci jen užít!“ No to určitě! To říká každej! A nakonec dostanu přes držku…
„Prosím, už ne…“ Fňukám tam tak dál v koutě.
„Kurva, drž hubu a pojď za mnou! Na co jsem si tě zaplatil?“ Jak tam mám za tím kreténem jít? Mám ruku přivázanou poutama k horkému topení. Moc to pálí, pouta jsou kovová a jsou rozehřátá od topení.
„N-nemůžu…“ Nemůžu přestat plakat. Všechno mě bolí, poslední zákazník mi mlátil hlavou o zeď, protože jsem ho neposlouchal.
„S tebou to nemá cenu. Jdu pryč!“ šel ke dveřím. Konečně! Ach ne. Otáčí se. Už zase mám takovej strach, co když mi ublíží?
„Au!“ Zakřičím, protože jsem dostal pořádnou ránu do obličeje. Konečně odešel.
<Tom>
Tak už jsme tady. Doufám, že mě dají k někomu, kdo bude stát za to! Přece jenom za to utrácím hodně peněz.
„Tak…“ Gorila u pokladny mi vybírá pokoj.
„483.“ Podá mi klíč a já si to mířím do toho pokoje. Slušně zaklepám.
„Ne… prosím, neubližuj mi, už ne!“ Ozvou se odtamtud vzlyky, přijde mi to jako… jako nějaký chlapec. Tak tedy odemknu dveře a v rohu sedí nějaká osoba. Takové malé, černovlasé, hubené klubíčko.
„P-prosím, jen mi neubližujte, pane… udělám, co mi řeknete.“ Byl to nějaký chlapec. Byl zmlácený do krve. Sedl jsem si k němu a začal ho utěšovat.
„To bude dobrý… Já ti nechci ublížit! Nevěděl jsem, že mi dají zrovna kluka, ale… to nevadí!“ Ten chlapec se na mě podíval. Pěkně se na mě usmál. Měl čokoládové oči, stejné jako mám já!
„J-jak se jmenuješ?“ Opatrně jsem se zeptal, někoho mi připomínal.
„J-já… jsem Bill!“ V té chvíli se mi zastavil dech! Srdce se mi rozbušilo jako o život.
„D-děje se něco?“ Zeptal se mě. Asi jsem na něj nepůsobil moc pozitivně, když jsem na něj tak vyděšeně koukal.
„Bille!“ zakřičel jsem a obejmul ho. Byl jsem si jistý, že je to on! Nikdo jiný nemá takové oči (Tedy až na mě a na něj) a… Prostě to musel být ten můj malej bráška. Nikdy jsem neměl odvahu mu říct, jak ho miluji. Když jsem byl připraven, tak zmizel a teď… sedí tady přede mnou! To je to nejlepší, co se mi kdy mohlo stát!
„Co se děje, pane?“ Zeptal se mě, a já jsem se radši ujistil, jestli to je on.
„T-ty… jsi Bill Kaulitz, že ano?“ Usmíval jsem se, a přitom se mi z očí kutálely slzy.
„A-ano, jak to víte?“ Nechápavě na mě civěl. No jo, změnil jsem se. Dredy jsem vyměnil za copánky a… prostě jsem se změnil.
„Billy, ty mě nepoznáváš?“ obejmul jsem ho znovu.
„Měl bych?“ zeptal se mě. Asi jsem ho trošku vylekal.
„Bille, já… já jsem Tom! Tvůj brácha, dvojče.“
<Bill>
Civím na toho kluka jako na přízrak. Tom? To si jako ze mě dělá srandu? To mu mám věřit? Jen tak si sem připochoduje nějakej borec, a hned je to můj bráška? Hm… zajímavý, jako by nestačilo, že už tak toho mám dost!
„Nech mě být! To není vtipný, ty si myslíš, že ti na to skočím? Tak blbej zase nejsem!“ zasyčel jsem na něj a odtáhl se od něj.
„A-ale, Billy… jak ti to mám dokázat? “ Ten kluk má ale výdrž, ale moc dlouho mu to nevydrží! Si myslí, že mě sbalí nebo co? Ať zapomene!
„Hm… to nevím!“ Co mu mám na to kurva říct? Jsem tu už od třinácti, a leckdo mě zná.
„Tak třeba… Máš medvídka Brumu… tedy měl jsi, než ti ho roztrhal náš pes. Ty vole! Teď mě dostal, ale stále mou důvěru nemá! Co když si ze mě opravdu dělá jen legraci?
„Hm… a co dál?“ Podívám se na něj nechápavě. Tenhle pohled mi oplatí a mele dál.
„No tak třeba… Bille, to je trapný! Zkus mi věřit! Bille, já tě…“ Větu ani nedokončil. Co chtěl říct?
„Co mě?“ Já to musím vědět…
„Miluju…!“ Cože? To by mi Tom nikdy neřekl! Hm, ale ještě si ho trošku potrápím.
„No… A pamatuješ si, jak jsme měli sníst tu máminu brokolici, jinak nesmíme v sobotu ven?“ No co, lepší vzpomínka mě nenapadla. Ale jestli mi řekne, jak to opravdu bylo… třeba mu uvěřím!
„Ne, to nebyla brokolice, ty trubko!“ Usmál se. Úsměv jsem opětoval.
„A co tedy? “ Já sám si to nepamatuji, ale nevadí!
„Byl to salát! Zeleninovej, a tehdy jsem to zkusil s přetvářkou sníst, a když už jsem měl půlku snězenou, šel jsem se napít! Když jsem se u ledničky otočil, ty jsi tam seděl jako neviňátko a měl jsi talíř prázdný…“ Začal se smát a pocuchal mi vlasy, Rozesmálo mě to. Je to on! Můj velkej bráška!
„Tome!“ padl jsem u okolo krku.
„Bille. Moc se mi po tobě stýskalo.“ Oběma se nám po tvářích rozkutálely slzy… A co bude dál?
autor: MußiQ-May
betaread: Janule
Tak nevím,co si o tom mám myslet:
Únos, bordel a láska
5. prosince 2009 v 15:00
autor: Kiki
Podobnost čistě náhodná?
Teď to neber jako kritiku konkrétně tvojí povídky, ale…poslední dobou je tohle téma nějak časté – proč? – a pak je těžké být originální. Vím, že podle prvního dílu se zápletka moc nepozná, takže třeba bude děj naprosto originální a neprávem krtizuju, takže…přečtu si další díl, jelikož napsané je to celkem dobře.
[1]: Tu povídku jsem bohužel asi nečetla… Ale ráda bych když je té mé tak podobné!!! Tuhle povídku jsem napsala už asi před třemi týdný je možný že ještě dřív… Ale já ti tvůj názor rozhodně neberu!! 🙂 ^^
No vypadá to zajímavě, ale taky mě dost zaráží ta podobnost.
[1]: přesně, taky mě to hned praštilo do očí…ale tak co my víme, třeba už to měla rozepsané dýl…:)
je pravda, že tohle téma je teď hodně časté….ale pokaždé je ten děj aspoň malinko jíný..tak uvidíme…
Já vím já vím jsem hrozně nedočkavá ale honem na další díl! ano ano Doris vypadá to zajímavě XD !!!!!
[1]: Holky, tu povídku jsem napsala… první díl 16.11.09 tak nevím… Ale určitě to bude určitě čistá náhoda.
to je hezůůů oni ho odtamtud odstanou určitě jo
[3]: Já to rozhodně nemyslím špatně,a nikoho neobviňuju,jenom se nad tím zamýšlím,tak to neber zle.A navíc se mi to líbí.
[10]: Já to neberu rozhodně špatně! Každej má na to svůj vlastní názor a já ho nikomu neberu, tu povídku jsem si přečetla a ano přiznávám že jsou podobné ty ostatní už budou úplně odlišné, mám už dopředu napsané asi 4… ^_____^
Ale jinak děkuji že jsi to napsala 🙂 !!
[11]: Já poslala teďka třetí díl, takže doufám, že už se netrefíme do toho stejného témata xD Byla to jen náhoda 🙂
[12]: JJ taky doufám ^___^ HEy moc promiň za to že je to podobný já jsem tu tvou povídku nečetla, ale příště si dám určitě pozor 🙂
[13]: nemohlas to vědět 🙂
No já tu druhou jak se o ní píše snad ani nečetla.. ale už delší dobu se chystám xD
Tahle vypadá zajímavě… rychle dál.
Takže nejdříve od Ley Prachy, únos a láska, potom od Kiki Únos, bordel a láska a teď tohle. 😀 Všechny povídky se mi zatím moc líbí, i když podle prvního dílu se soudí docela těžko. Určitě si jdu přečíst další. 😛
CHudak Bill ještě že jej Tom našel.