autor: Sabča
Ahoj :)) Jsem tady s novou jednodílovkou, doufám, že se bude líbit stejně tak, jako se líbila ‚Pomoc zvenčí‘. Moc bych chtěla poděkovat všem za úžasný komentáře právě u ‚Pomoci zvenčí‘, protože to byl můj první pokus o twincest, a nic autora nedovede nakopnout k další práci víc, než pozitivní komentáře. 😉
A právě tohle je ta moje ‚další práce‘, povídka nazvaná jednoduše Mluvit, protože právě dostatečně si promluvit kolikrát může pomoct hodně věcem, stejně jako tomu bude v tomhle příběhu… a taky proto, že to je skvělá písnička. 😀
Trochu jsem motala dohromady přítomnost a minulost, doufám, že se v tom všichni vyznají. :)) Příjemný počtení! S.
Tom seděl doma v obýváku, v rukou kytaru. Po tolika týdnech strávených přejížděním z místa na místo, bez pořádného spánku a odpočinku, byl rád, že jim David dal na týden volno.
Přesně za sedm dní se ale celý koloběh rozjede znova v podobě jejich tour ke třetímu cédéčku.
Tom si nemohl stěžovat. A nikdy ani nechtěl. Vždyť tohle bylo všechno to, po čem toužil už jako malý kluk. Když poprvé uviděl kytaru, jednoduše cítil, že tenhle hudební nástroj bude ovládat tak božsky, že před ním holky budou padat na kolena. A taky se mu to dařilo.
Právě teď se poslouchal, jak vybrnkává na kytaru jednu z jejich nových písní, a musel se pochválit. Jakmile po strunách přejedou jeho prsty, vylučuje se možnost falešných tónů. Sám pro sebe se spokojeně usmál.
„Ahoj,“ ozval se za ním veselý hlas jeho bratra.
Bill oběhnul gauč a skočil do velkého pohodlného křesla. Nikdo se tam neopovažoval sedat, když byl Bill doma, protože nikdo z rodiny nechtěl riskovat Billův vztek. Jenom Tom si čas od času na protest přesedal do toho křesla v momentech, kdy už se Bill s veselým úsměvem rozbíhal ke svému nejmilejšímu kusu nábytku. Bill se potom většinou otočil a utíkal zpátky do pokoje, kde hlasitě křičel, jak vyndává Tomovu Gibsonku z pouzdra a chystá se něco zahrát. Tom vždycky velice rád nechal křeslo křeslem a ještě další hodinu u sebe v pokoji kytaru leštil a ladil.
Tom otočil hlavu a usmál se na Billa. Pokračoval v hraní. „Kde jsou všichni?“
„Gordon v práci a máma jela do města nakoupit. Bude velká večeře,“ prozradil Bill vesele.
Chvíli bylo ticho, jenom zvuk kytary vytvářel kulisu. Bill seděl, zamyšleně koukal na kytaru a poklepával si nohou.
„Zahraj mi Reden,“ vypadlo z něj z ničeho nic.
„Cože?“ otočil se na něj Tom překvapeně. Žádost o jakoukoli jinou písničku by ho nepřekvapila víc, než žádost o Reden.
„Chci si ji zazpívat, už jsme ji dlouho nikde nehráli,“ vysvětlil Bill a poposednul si.
Tom se zasmál. „Nikdy jsi ji neměl rád. Teď máš černý svědomí a chceš jí to vynahradit.“
Bill se narovnal. „To není pravda! Mám rád všechny naše songy, jinak bych je nemohl zpívat.“
„Taky mám rád všechny,“ souhlasil Tom, „ale přece jenom… jsou některé, které hraju radši.“
„Třeba Reden,“ chytil ho Bill za slovo. „Vím, že ji zbožňuješ. Vymyslel jsi ji a dokonale ti slouží k tomu, abys mohl pomrkávat na holky v předních řadách,“ vypočítával Bill s lehce jízlivým tónem.
„Vymyslel jsem hudbu. Text jsi udělal celý sám,“ bránil se Tom.
„Ale dělal jsem ho proto, že tys přišel s myšlenkou udělat sprostou píseň!“
Najednou oběma dvojčatům došla nesmyslnost jejich diskuze a hlasitě se rozesmáli. Bill se zase uvolněně opřel do křesla a Tom lehce pohladil struny.
„Není sprostá,“ řekl po chvíli Tom tiše, pohled na kytaře. „Je sexy. Vážně jsi mi tenkrát vyrazil dech, když ses objevil ve studiu a vrazil mi do ruky papír s textem. Přesně si pamatuju, jak ses u toho zašklebil a řekl ‚Tady máš zástěrku pro ten svůj nechutný souložící systém.‚ Bral jsem to všechno tak trochu s nadsázkou, čekal jsem, že ten text se nebude dát použít, ale pak jsem si to přečetl a… sakra nemohl jsem věřit, žes něco takovýho napsal. Ty, můj brácha zakládající si na pravé lásce,“ usmál se Tom při vzpomínce.
„Jo,“ zasmál se Bill společně s ním. Úplně přesně si pamatoval chvíli, kdy Tomovi text předával. Hodně si od něj sliboval. Možná, že od něj čekal nesplnitelné.
**
Tom s Davidem seděli ve studiu a něčemu se společně smáli. Kluci Davida nikdy moc nebrali jako velkou autoritu. Byl to spíš kamarád, který jim jenom radil, jak se prosadit.
„A ona pak říká: ‚Ale tys říkal, že…‘,“vyprávěl David vtip.
„Počkejte! Chci to taky slyšet!“ přiběhnul Georg, obešel několik krabic na podlaze a sednul si k nim. „Mimochodem – Gustav je pěkně nasranej, protože mu někdo zlomil paličku, ale dělá, že se nic neděje, takže ode mě to nemáte,“ řekl jim rychle potichu a tvářil se tajemně.
Tom se zasmál. Georg vypadal jako typická drbna.
Gustav přešel k vedlejšímu stolečku a zuřivě listoval katalogem. Když našel, co hledal, vytáhnul z kapsy mobil a vytáčel číslo, které bylo napsané na stránce.
Otevřely se dveře a vešel Bill. Nikdo nevěděl, odkud se tady vzal. Všichni viděli, jak zdrhnul k bufetu, cpal se sandwichem a něco zuřivě škrtal. Nikdo tady už tomu nepřikládal větší význam. Bill měl svou typickou tvůrčí krizi v období dělání alba. Jako vždycky.
Teď se ale tvářil nanejvýš vážně, dramatickým pohybem si sundal sluneční brýle. Pochodoval přímo k Tomovi.
„Tady,“ řekl jenom a natáhnul k němu ruku s papírem.
Tom si papír vzal a přelétl ho očima. Všude bylo spoustu škrtanců, slova byla napsaná nečitelně a hlavně neuspořádaně. „V tomhle se mám vyznat, sakra?“ zeptal se.
Bill se podíval do papíru a vzal mu ho z ruky. Jeho místo zabral jiný, míň pomačkaný, lépe čitelný a organizovaný.
„Text. Pro tu tvoji melodii, kterou ohráváš pořád kolem dokola. Představoval sis něco, co bude oslavovat tvojí oblíbenou činnost, tak tady to máš. Zástěrka pro tvůj nechutný souložící systém,“ podal mu Bill vysvětlení.
Tom se podíval na název. ‚Mluvit‘ Co je na tom? Potlačoval smích. Jeho cudný bráška se pokoušel napsat něco divokého.
Ahoj
Stojíš v mých dveřích,
Jinak tu nikdo není,
Kromě tebe a mě.
Tomem proběhla vlna horka. Jeho obrovské tričko se mu najednou zdálo být kolem krku nesnesitelně těsné. Odkašlal si a papír s textem přeložil na půl.
„Jo, díky. Přečtu si to,“ řekl s nervózním úsměvem a rychle zmizel dozadu ke svým kytarám.
Bill měl chuť rozbít všechno okolo sebe. Všem těm nahrávacím mašinám vytrhat knoflíky a pak odtud utéct.
Chtěl, aby si ten text Tom přečetl. Aby si ho přečetl, ale hlavně aby pochopil. Aby mu došlo, že to není text napsaný jako vycpávka pro volné místo na cédéčku. Bill ho psal pro ně. Psal ho proto, aby Tom konečně zjistil, jak ho doopravdy Bill bere. To proto k tomu na začátku připojil jízlivé řeči. Tom měl vidět, jak je Billovi jeho chování proti srsti, přečíst si text a prozřít.
Ale místo toho se na text pobaveně uculil, přeložil ho a zastrčil do kapsy.
Tom všechno zahodil.
Bill nakopnul židli a hnal se ke dveřím.
„Kam jdeš?“ zavolal za ním David.
„Do bufetu,“ odpověděl Bill, aniž by se otočil.
„Ale vždyť odtud jsi před chvílí přišel,“ řekl David nechápavě.
„Tak mám prostě doprdele zase hlad. Máš s tím problém?“ zeptal se Bill podrážděně a bouchnul dveřmi.
autor: Sabča
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Já chci druhej díl, to bylo skvělý:-). Miluju povídky o písničkách:)
Tom už bývá trošku míň chápavý xD xD!!!!
Tak rychle sem všechny tři části, když je to jednodílovka!!!!! Je to skvělé, těším se až to Tomovi dojde. Ale hádám že to cítí dost podobně 🙂
no taky dobrý….sem zvědavá jak to bude dál..x)
woow, dokonalý! honem dál, prosím! 😀
sakra teď abych čekala na další část 😀 Je to super. Docela jsem se i zasmála. Tak jsem na to zvědavá
Oje, honem další!
uz sa tesim na dalsi 😀 ak edy bude
poviedka bez duse? 😀
Heh, když spolu žijou už 20 let a několik měsíců, Bill by mohl aspoň tušit, že jeho brácha není tak chápavý jak by si přál… xD xD Ten flashback mě zaujal asi nejvíc.. Super!
LOOOL, Tom je lama… super je to, těším se na další díl! Jak se tohle vyvine…? xD *jde si poslechnout Reden*
No jo Tom někdy uwažuje trošku něčím jiným než má a pak mu to takhle pomalu dochází no 😀 Každopádně pěkný díl a už se těším na pokračowání. Jsem zwědawá jak se to celé wywine 🙂
Pokráčko! Honem. Miluju písničku Reden.
Tomovi to došlo, len si to musel prečítať asi inde aby to nedošlo aj ostatným?…