autor: Áďa & Bitter
„No taaak, Tomí, pojď do vody!“ zakňoural prosebně Bill.
Byli zrovna na celodenním pikniku. Doby, kdy se Bill panicky děsil přírody a jejích obratlých i bezobratlých obyvatel minula, s novým bydlištěm jako by i jemu začal život zcela od nuly, od nového začátku. Na skupinu samozřejmě nezapomněl, už ale dokázal po Tomově boku vyjít do přeplněných ulic Los Angeles, aniž by dostal hysterický záchvat. Ano, když se někdy lidi přiblížili moc blízko, bojácně se chytil Toma za ruku, ale jinak už to bylo docela bez problémů. A dneska dokonce Toma přesvědčil, aby si udělali výlet do krásné přírody jen kousek za městem. Tom se zezačátku sice divil, ale cestou si určil podmínku, že bude mít Bill zavázané oči, což byl zároveň taky jeden z testů důvěry. Pokud mu plně věří, nechá si je zavázat a celá cesta bude bez problémů a strachu… a to taky byla, Bill si oddaně nechal kolem očí omotat šátek, spoléhal se na Tomovy ruce, které mu po příjezdu pomohly z auta ven… a když mu Tom šátek sundal, rozbušilo se mu srdce nad tou nádherou.
Stáli na samém vrcholku nepříliš vysokého útesu. Pod nimi se tříštily vlny oceánu a před nimi nebylo nic, jen nedohledné nekonečné dálavy, až do míst, kde hladina splývala s oblohou. Vlhký slaný vánek, zpříjemňující letní vedro, jim čechral vlasy, a lesík za nimi jim poskytoval dostatečnou úlevu přes poledne, kdy byly sluneční paprsky nejagresivnější. Bill chvilku okouzleně hleděl do dálky, neschopný uvěřit, že na Zemi může být takovýhle maličký ráj, kde jsou jen oni dva a rackové, občas s křikem kroužící po nebi, avšak když Tom na zem rozprostíral deku, stáhnul Bill ze sebe kraťasy, pod nimiž měl plavky, a ladnou elegantní šipkou se střemhlav vrhnul do moře.
Samozřejmě si napřed obhlédl, zda pak bude mít šanci se po kamenech dostat zpět nahoru. Cestička tam byla, byť ne přímo dokonale rovná a potažená asfaltem, a průzračná voda mu umožnila krásně odhadnout, že moře přímo pod útesem je dost hluboké na to, aby si skok mohl dovolit. Čehož s radostí využil a už několik dlouhých desítek minut se zabavoval tím, že skočil do vody, chvilku tam poblbnul, vyšplhal se zase nahoru a znovu skočil. A znovu. A znovu, zatímco Tom nechápavě vrtíc hlavou, ale s úsměvem, zalehl na měkký ručník hned u místa, kde se Bill odrážel ke skoku, aby ho měl hezky na očích, aby se mu náhodou bráška neutopil, a vystavil slunečnímu svitu své vypracované svaly, jejichž půvab ještě víc vynikl pomazáním kůže opalovacím olejem. Nemohl si přitom nevšimnout, jak na něj Bill obdivně koutkem oka kouká pokaždé, když se chystal k novému skoku, přes sluneční brýle, ale egoisticky předstíral, že to nevidí.
„Ne, nejdu,“ odpověděl trpělivě už asi podesáté.
Billova otázka se opakovala při každém Billově „okruhu“, a vždycky se jí dostalo stejné odpovědi, načež Bill naoko trucovitě povzdychl a radši si znovu hopsnul. Tentokrát se ale nic nedělo, a Tom radši otevřel oči, skryté za černými brýlemi, aby se ujistil, že je vše v pořádku.
Bill jenom přešlapoval na vyhřátém kameni, snažíc se o to, aby ho horký povrch moc nepálil do chodidel, a posmutněle na Toma koukal.
„Tomí, prosím… vždyť je to legrace, ale samotnýho mě to už neba…“
Tom trochu našpulil pusu, načež se teatrálně a s komickým kvílením protáhnul a zívnul.
„Tak dobře, ale až za chvíli,“ určil si podmínky, ale když Bill radostně výsknul a ze samé radosti nevědomky hodil luxusního placáka, přetočil se na druhý bok a netrvalo mu dlouho a on usnul.
Když se Bill opět vyškrábal na vrcholek skály, nechávajíc za sebou na horkém kameni mokré stopy, a zjistil, jak si jeho bráška hoví v říši snů, protáhl uraženě obličej. Jen ať si chrní, on už si s ním nějak poradí! Na sobě měl taky jenom plavky a podle občasného zachrápání Bill usoudil, že Tom vytuhnul fakt na fest. Stávalo se mu to sice jen někdy, ale na to, jak často usínal velmi pomalu, tak že občas usnul během pár vteřin rychleji, než malé dítě, a v těch případech by ho neprobudil ani výstřel z kanónu u hlavy. O tom se Bill přesvědčil, když mu pro jistotu opatrně zajel rukama do kapes u plavek, zda v nich nemá mobil nebo jiné cennosti, které by vodou mohly utrpět, a když zjistil, že ne, záludně se ušklíbl. Vidouc fakt, že konec osušky, na níž Tom chrněl, přepadává přes okraj skály, uchopil druhý konec, zapřel se, zhluboka se nadechl a ze všech sil jím škubnul směrem nahoru.
Za běžných okolností by Toma nepřepral, ale do karet mu hrál bratrův hluboký spánek, což byl asi hlavní faktor, díky němuž se jeho lišácký plán podařil úplně na jedničku. Tom se po ručníku skoulel hezky na okraj skály, ve chvíli, kdy přes něj přepadl, nechápavě otevřel oči, právě včas, aby viděl, jak mu padají do modravé hloubky brýle… a sám je s vyděšeným vyjeknutím následoval, dokud se neozvalo hlasitě šplouchnutí, jak jeho tělo zahučelo ve vlnách.
Bill se celý prohýbal smíchy, když viděl, jak se Tom s prskáním hodným rozzuřené kočky vysápal zpět na hladinu, a začal se na ní plácat. Rychle našel své milované brýle, vetkl je do dredů a konečně zaklonil hlavu, aby viděl to chichotající se škodolibé stvoření, jak vysoko nad ním stojí a má z toho všeho nehoráznou psinu. Náramně vtipné, takhle zákeřně využít spící nevědomosti ve svůj prospěch, a takhle podle ho probudit!
„Ty zmetku!“ vykřikl a naoko pěstí zahrozil směrem k Billovi. „Počkej, až tě chytím!“
Okamžitě začal plavat k Billem již vyšlapané cestičce na vrchol, a když to Bill spatřil, počkal si, až Tom bude téměř nahoře, načež se rozeběhl a skočil dolů. Rychle doplaval k cestičce právě ve chvíli, kdy se Tom znovu, tentokrát sám a dobrovolně, vrhl do hlubin. Chvilku se takhle honili, po několika okamžicích se i Tom začal rozpustile smát, dokud se nesetkali na skále, kde Bill dobrovolně zvedal ruce nad hlavu na znamení, že už se vzdává, a vyčerpaně ulehl na Tomovu osušku.
„Tomi, já… já už nemůžu… končím!“ vyjekl a udýchaně, trošku cvakajíc zuby, sledoval, jak se k němu Tom blíží. Očekával, že ho za tu smělost potrestá, ten se ale jenom svalil vedle něj a jednou rukou ho k sobě přivinul. Už před pár dny zjistil, že tento majetnický pohyb Billovi přestal vadit, a dokonce se mu i kolikrát spokojeně podřizoval.
„Ty rošťáku jeden,“ pousmál se. „Zlobíš, moc, víš to?“
„Vím,“ začervenal se trošku Bill a hodil na Toma štěněčí kukuč. „Ale přece mě znáš… víš, jakou mám z toho vždycky radost…“
„Právěže znám,“ odpověděl Tom. „A teď mám plné právo tě za to všechno potrestat.“
Billovi se okamžitě zatajil dech a trošku se napjal. Nevěřil, že by mu Tom byl schopný ublížit, ale mohl nevědomky udělat něco, co… by mu připomnělo něco z minulosti. Pořád na tom nebyl, ač už se o dost zlepšil, psychicky úplně stoprocentně dobře, a teď ho zalila vlna strachu, když viděl Tomův upřený pohled a jeho přibližující se obličej a poněkud zesílený stisk. Napětí však povolilo, když se Tomovy rty opatrně a velmi, velmi něžně dotkly jeho citlivého krku a začaly ho láskyplně opečovávat. Přesouvaly se z krku na obličej, z obličeje na krk a ramena a zase zpátky, níž už si Tom netroufl, a Bill mu za to byl neskonale vděčný, protože když zjistil, že Tom skutečně nehodlá sám od sebe zajít dál, dokázal se těm dotekům, tolik podobným hlazení hedvábných motýlích křídel, plně oddat a všemi doušky si je vychutnávat. Poslušně držel, se zavřenýma očima vnímal jen ty dokonalé doteky a hřejivé sluneční paprsky, a když Tom na chvíli přestal, aby se trošku pokochal pohledem na omámeného bratra, zmateně otevřel oči.
„Tomi… ještě,“ vydechl prosebně.
„Copak?“ zašeptal Tom. „Můj trest zvaný ulíbání k šílenství se ti zamlouvá?“
„Ano,“ vydechl Bill a upřel na Toma ten nejprosebnější kukuč, kterého byl schopen.
Nemusel čekat dlouho, Tomova reakce, doprovázená úsměvem, přišla téměř okamžitě, a po chvíli Bill dokonce neodolal a začal spolupracovat. Omotal své bledé paže kolem Tomova útlého krku a vyhledal jeho rty, aby je mohl nesměle polaskat. Stačilo jen pár vteřin na to, aby se nesmělý a nejistý dotek proměnil v trošku akčnější zkoumání Tomových úst, a ještě o trošku dýl se jejich polibek proměnil v dychtivý tanec jejich jazyků. Po chvíli však Tom neodolal a bezděčně se na Billa celý položil…
Bill okamžitě vypísknul, celý se napjal a doširoka rozevřel oči plné strachu, ve kterých se mu téměř okamžitě objevily slzy. Tom to však neviděl, byl zrovna plně zaměstnaný líbáním jemné kůže mezi krkem a ramenem. Bill tiše kníkl, když se Tomovo koleno bezděčně dotklo jeho rozkroku. Poslušně držel, bál se vůbec pohnout, ale to už mu slzy vytekly z očí a začaly zvolna kanout přes spánky do ještě vlhkých černých vlasů.
„Tomi… prosím,“ vzlykl tiše.
„Co?“ zeptal se Tom a nerad se od své činnosti odtáhl, když ale viděl Billův výraz, okamžitě myšlenky na líbání zatlačil někam do pryč. „Billí, co… co se děje?“
Nemusel však dlouho čekat na Billovu odpověď, která stejně rozechvělé rty neopustila. Stačilo, aby si uvědomil, že na Billovi leží celým svým tělem… Okamžitě z něj slezl a stulil si ho do náruče.
„Billí, promiň… tohle jsem nechtěl,“ špitl a něžným hlazením začal Billovi stírat slzy, které se ale na to konto roztekly ještě víc a Bill se z jeho objetí úplně vysmeknul, jen aby se mohl schoulit do třesoucího se klubíčka.
„Ne… nemáš se za co omlouvat… nic… nic jsi neudělal… to já… je to všechno moje vina… to já jsem to celý zkazil…“
„Ne, lásko, nic jsi nezkazil… šel jsem na tebe až moc rychle a neuvědomil jsem si to,“ zavrtěl hlavou Tom a nejistě položil dlaň do Billových vlasů, napůl očekávajíc, že ji jeho bráška setřese. Nic takového se ale nedělo, tak ho Tom po chvíli tichého uklidňování zabalil do osušky, zvednul ho do náruče a odešel s ním k jejich druhé dece, nacházející se v záplavě hebké trávy, na níž stál i velký koš s jídlem.
„Na,“ špitl a podal Billovi jeden ze svých vynikajících toastů, které si v posledních dnech jeho malý bráška zamiloval. Než ale Billovi dovolil si toast vzít, lehce s ním obkroužil jeho rty a druhou rukou znovu pohladil tváře, z nichž už slzy byly setřeny, přesto ale byly stopy po pláči vidět.
„A hamí,“ uculil se a na chvilku toastem na rtech setrval.
Bill se pousmál a kousnul si. Překvapilo ho, že se mu to povedlo, jak Toma znal, tak očekával, že Tom jídlem uhne tak, aby Bill do úst naládoval leda tak prázdný vzduch. Jídlo mu příjemně zaplňovalo žaludek a on si už po chvíli na pláč ani výčitky svědomí nevzpomněl, i kdyby chtěl. I Tomovi se tímhle faktem dost ulevilo. Vytrvale brášku krmil tak dlouho, dokud neměl dost, a teprve pak se sám v rychlosti najedl, aby chviličku na to mohl ze svého těla udělat Billovi polštář. Položil přes jeho tělo osušku, protože i když v chládku bylo teplo, nechtěl, aby mu Bill po tom divokém ráchání se v moři prochladl, něžně ho hladil v již suchých vlasech a po chvíli zaznamenal tiché, spokojené oddechování. Vypadalo to, že i přes vzniklou předchvilkovou nepříjemnost, má tohle místo na Billa dobrý vliv, a rozhodl se, že sem budou jezdit častěji. I když to pořád ještě nebylo ono, poznal, jak se mu Bill srovnává doslova před očima, a už se moc těšil, až veškeré ty hrůzy, jimiž si prošli, budou nenávratně za nimi. Kdyby jen tušil, že je čeká posledních pár hezkých dnů, možná týdnů, než bude jejich štěstí nenávratně pohřbeno…
autor: Áďa & Bitter
betaread: Janule
me to připomíná Chaos v duši..ale zíroveň i 1000 meere xDD Až na to že v jendé povídce Billa unesl Andreas, v druhé David a tady učitě ten psychouš xD Já se normálka bojíím
A pořád budete vyhrožovat! Fakt děsný, holky! 😀 Ale ne, jsem napnutá, co jste zase vymyslely. Zápletka s Manym byla skvělá.
Proč jste všichni na Billa v těch povídkách tak zlé 😀 D Vždyť je to chudáček…
Ale ty poslední věty fungujou jako dobrý napínátka 😀
Strašné sadistky!!!!!!Jestli to nakonec neskončí :a žili spolu šťastně,dokud neumřeli,tak už ani dál nečtu xD
Konečně nějaká hezká chvilka, ale teda ta poslední věta mě moc neuklidnila. Doufám, že ten psychouš alespoň Billa už neznásilní to by bylo všechno v háji.
uvidíte uvidíte 🙂 kdo ví, jak se to všecko ještě celé zamotá 🙂 to netušíme ješně ani já s Bitter 🙂
[1]: a čím to je, že ti to připomíná ty dvě povídky, když jsme jejich autorkami a teď jsme spojily síly 🙂
[6]: No právě že jste autorky vy xD A když jste na téhle povídce spojily síly tak z toho nekouká nic dobrýho..leda tak něco pěkně sadistickýho x))
Ha, snad jste nečekali pohádku na dobrou noc? 😛
Jj sadistky se sešli tak si to užijte :-*