autor: Kate
Takže moje první povídka. Bude to určitě nějaká patlanice a klidně mě za to odstřelte.
Chtěla jsem jen říct, že Bill a Tom v této povídce nejsou dvojčata, a že některé postavy tam jsou kompletně z mojí fantazie. Ty se ale objeví až příště, podle toho, jestli to někdo bude vůbec číst. Tak zatím pa, Kate
„No tak, pojď už konečně!“ Zavolala na svého syna Simone.
„Jo,“ řekl chlapec stojící ve svém vyklizeném pokoji. „Už jdu.“ Dodal skoro neslyšně. Pomalu docupital k otevřenému oknu. Podíval se z něj na ulici. Došlo mu, že tento pohled se mu naskytl nejspíše naposledy. Těžce si povzdechl. Dneska se stěhovali s jeho matkou do nového domu. Jakéhopak domu, spíše „sídla“. Jeho matka byla úspěšná podnikatelka, hodně cestovala, a byla hodně „zazobaná“. Snad vše, co odtud odvozili, bylo značkové, a to se ještě nějaké věci budou dokupovat. Svého syna spíše rozmazlovala. Naposledy se rozhlédl po pokoji a už se vydal pomalým tempem k autu. I když bydlel jen s mámou, tak snad všechny věci byly jako pro šestičlennou rodinu. Sesunul se na sedadlo spolujezdce a zabouchl za sebou dveře jejich džípu. Simone hodila poslední tašku do auta a zavřela kufr. Zamkla dům a už nasedala za volant. Nastartovala auto, a pro černé klubíčko to znamenalo, že se musí vyškrábat do sedu a připoutat se.
„Bille já vím, že to je teď těžké… pořád se stěhujeme, ale určitě si najdeš nové kamarády.“ Začala zlehka Simone.
„Jo fajn! Ale slib mi, že tohle už bylo naposledy.“ Odsekl jí nevěřícně Bill.
„Slibuju.“ Řekla Simone, naklonila se k Billovi a dala mu pusu na tvář. Ten se na oko pousmál, ale to už odvrátil pohled k okýnku. Na uši si nasadil sluchátka.
„To určitě! Slibovala jsi i minule a zase je to ta samá písnička.“
Bill si pustil svůj iPod. Je tu naposledy, jestli se nerozhodne sem někdy vrátit. Nebo třeba jen podívat za kamarády. Přesto, že to tu nerad opouštěl, z druhé stránky byl rád. Na bývalé škole ho šikanovala jedna partička, jak jim to jen říkal „pubertální výrostci bez mozku“. Jednou kvůli nim skončil v nemocnici, takže byl i docela šťastný, že už je neuvidí.
Zhruba v polovině cesty začal usínat. Konečně. Minulou noc nemohl usnout. Stále přemýšlel, jaké to bude v novém domově a na nové škole. Byl už večer a krajina okolo nich se začala zahalovat do tmy. Na nebi nebyla vidět jediná hvězda, natož měsíc. Náhle se za okny auta zablýsklo a ozval se hlasitý hrom. Přesto, že měl Bill puštěnou hudbu na nejvyšší hlasitost, tak ten hrom slyšel. Úlekem nadskočil a začal se zmateně dívat okolo sebe.
„Co se děje?“ Vyhrkl zděšeně.
„Klid, Bille, je to jen bouřka.“
„Dobře, a za jak dlouho tam budem?“
„Asi za hodinu.“ Řekla Simone a sjela z dálnice. Bill se začal uklidňovat. Ale přesto ho děsila představa, že do auta může každou chvíli uhodit blesk. Neměl rád bouřky. Nevěděl z jakého důvodu, že je plná nepříjemných hlasitých zvuků nebo jestli je to kvůli tomu, že se každou chvíli někde blýskne. Věděl jen to, že se při bouřce zkrátka zavrtal pod peřinu a nevylezl, dokud neustala. Vypnul svůj iPod, písničky už ho nebavily. Ještě chvíli jeli po opuštěných silnicích, pak projeli město a zastavili ve čtvrti, která byla napohled klidná a slušná. Bylo zde uklizeno, shrabané listí a byly trochu vidět i upravené zahrady. Bill se začal se zájmem rozhlížet z auta. Cuknul sebou, když auto prudce zastavilo před velikou vilou.
Nechtělo se mu ven, protože strašně pršelo, došlo mu, že kdyby byl venku jen chvíli, byl by hned zmoklý jako slepice. Zapomněl na to, jakmile ho mamka pobídla, aby vystoupil.
„Tak vystupovat, jsme tady.“ Zavelela Simone a sama otevřela dveře. Bill se podíval znechuceně z okýnka, ale taky vylezl. Na jeho mikinu okamžitě dopadly studené kapky vody.
„Tak dělej, ať tolik nezmokneme.“ Houkla na Billa Simone a hodila mu sportovní tašku. Bill jí jen tak tak chytil, aby nespadla na zem. Vzal si od Simone klíče, které mu podávala, a šel vstříc novému bytu. Odemkl a zaplul dovnitř. Poslepu nahmatal vypínač. Když ho konečně našel, tak rozsvítil. Ozařující světlo tak vadilo jeho očím, že si je musel zakrýt. Chtěl opět zhasnout, ale to už byla uvnitř i Simone a sundávala ze sebe kabát. Bill ze sebe taky shodil nacucanou mikinu a hodil jí na radiátor.
„Tak co? Dobrý?“ Optala se Billa na stav domu Simone. Ten si to tu mezitím prohlížel.
„Dobrý… všechno je takový… no… veliký.“ Ušklíbl se Bill.
„Jasně… vyčítej mi, že nakupuju věci ve velkém.“ Odvětila ironicky Simone.
„Ale né… je to dobrý.“ Zalhal Bill, né, že by mu to vadilo, ale zdálo se mu to už trochu přehnaný.
„Ok. Tvůj pokoj je v druhým patře. První dveře zleva. Koupelnu máš naproti, v domě jsou dvě. Ta druhá je moje. Ano? A přestalo pršet. Jestli se chceš jít projít tak jdi. Ale nechoď daleko.“ Ukončila svůj proslov Simone.
„Dobře, půjdu. Jen si nahoru teda hodím tu tašku.“ Vzal tašku a letěl po dřevěných schodech do pokoje. Tašku hodil na postel, už chtěl vyjít, ale zarazil se ve dveřích. Uvědomil si, že si ten pokoj ani neprohlédl. Otočil se tedy a podíval se.
„Hm… pěkný. Veliký. Jako zbytek domu.“ Zhodnotil svůj nový pokoj a nakouknul do skříně. Objevil tam pečlivě naskládané oblečení.
„Alespoň nebudu muset skládat.“ Pousmál se a sešel schody do přízemí. „Tak já jdu, mami.“ Oznámil a bral si jednu z bund pověšených na věšáku. Podíval se na sebe do zrcadla, které bylo pověšené opodál.
„Jasně, nechoď daleko.“ Vykoukla z kuchyně Simone. Bill si poupravil pramínky černých vlasů a vyšel na ulici.
Sice už nepršelo, ale foukal slabý vítr. Přivřel si bundu a pomalu se rozešel po prázdné ulici. Vůbec nedbal na to, co mu říkala jeho máma, aby nechodil daleko. Šel tam, kam ho nohy nesly. Musel si to urovnat v hlavě. Za pár minut se ocitl před bránou parku. Náhle něco zašustilo v nějakém křoví. Bill se rozhlédl po ulici. Usoudil ale, že by to mohl být vítr a šel do parku. Za chvíli ale zjistil, že park není zdaleka tak opuštěný. Už zdálky se nesly hlasité hlasy. Smály se.
„Ale ne.“ Pomyslel si, když uviděl siluetu nějakého člověka, který měl na sobě volné oblečení. Zdánlivě na lavičce seděly ještě dvě osoby. Zastavil se ve stínu. Chvíli na ně zíral a doufal, že si ho nevšimli, když zaregistroval, že se dívají všude možně. Zamrzl, když se jedna hlava otočila jeho směrem a zůstala tu pohledem. Polkl a rozhodl se vyjít ze stínu a jít dál. Tohle přece přežije. Nasadil si na hlavu kapucu, svěsil hlavu a rozešel se jejich směrem. Potichu zaklel, když zjistil, že jeho podpatky klepají do chodníku trochu hlasitěji, než chtěl. Všechny tři hlavy se otočily k němu. Okamžitě ztichli. Když procházel okolo nich, zjistil, že dvě sedící osoby jsou děvčata a ten, co měl volné oblečení, je nějakej kluk. Nejspíše hoper a měl dredy. Myslel si, že už má vyhráno, ale něco jej chytilo za ruku a prudce strhlo zpět.
autor: Kate
betaread: Janule
hmmmm.já chci bejt taky tak bohatá…mno…jinak je to povedený těšim se na další díl.:)
Tom Tom??? Sto musela tak useknout? xDD agrrr
Vypadá to zajímavě tak dál x)
sakra takhle to useknout xD teď sem napjatá tak honem další díl xD vypadá to dobře x)
Fakt to vypadá hezky. Tak honem dál!!
super další nová povídečka co se mi líbí už po prvním dílu. Jsem moc zvědavá jak to bude pokračovat.
děkuju za komenty 🙂
moc hezký začátek 🙂
To začíná perfektně!! Rozhodně se těšim na tvoje vymyšlený postavy 🙂 těším se na další díl! 🙂
Vůbec netuším,kdo by to mohl být xD!!!!Jinak,líbí se mi to,a miluju povídky,kde Bill a Tom nejsou sourozenci,přijde mi to tak nějak více vzrušující a sexy….
nooo moc pěkný….x)
je to zatial super.. paci sa mi to.. sup sup.. rychlo pokrackoo…
Takže, nechám to nejlepší nakonec a nejdříve začnu s trochou kritiky… x))
Přišlo mi docela nelogický, že najednou přestalo pršet… Ještě před pěti minutami, když byl Bill se Simone venku, lilo jako z konve. Vešli dovnitř, a ten liják najednou přestal? Trochu více bych zauvažovala nad tím, jak to chceš vlastně napsat. Nebo spíš – aby to dávalo nějakou logiku. A dále ještě – když Bill nesnáší bouřky, jak jsi v povídce psala, určitě by hned po bouřce nevyšel ven… To je jenom tak na začátek… x))
A teď pochvaly… na odstřel to určitě není, hned mě zaujal ten název, připadá mi tak tajemně, ani nevím v čem. Možná se mi to jenom zdá… xD Pak máš ještě moc hezký a zajímavý styl psaní, stačil mi jenom jeden díl a už tuším, že i tahle autorka nás bude každou část napínat… Moje nervy zas dostanou zabrat… xD Takže chválím, až na ty dvě chybičky je to zatím moc hezký a já určitě budu číst dál…
je to hezký, ale přijde mi že to trochu moc zabíháš do detailů. Víš jako 5x zopakovat že Bill nemá rád bouřku..
Promiň za kritiku.
Wow, jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet! 🙂
Chudák Bill takhle se furt stěhovat.
Byť bohatý je pekné, ale nechcela by som sa neustále sťahovať… Inak to začína dobre 🙂
Byť bohatý je pekné, ale nechcela by som sa neustále sťahovať… Inak to začína dobre 🙂
Prvá kapitola celkom zaujala. Idem ďalej 🙂