autor: Stify Kaulitz Uchiha
Moje první povídka na pár BILL / TOM….Jakýkoliv komentář potěší…i negativní věci…
Snažil se utéct od všech problémů a rodiny, která mu působila více smutku a ran než radosti. Uháněl ve svém průměrně drahém autě přes dálnici napříč Německem. Byl vytočený na celý svět… Otec se před lety odstěhoval, matka si našla nového přítele. Zpočátku si myslel, že to bude v pohodě, ale jakmile začal vztahovat ruce jak na něho, tak na jeho bratra… Poznal, že dále už takto nemůže, ke všemu, když ten jediný, komu věřil, a koho tajně od Vánoc miloval, ho zradil a utekl do Berlína. Všechen hněv spadl na něho… Už to dále nevydržel… Nenacházel výmluvy, proč má čím dál tím více modřin. Jednoho dne se prostě sbalil… Napsal dopis a odpustil starý život. Vítr si hrál s jeho dlouhými tmavými vlasy a vháněl slzy do jeho hnědých zklamaných očí. Měl jasno… Pojede do Berlína a zkusí najít bratra. Věděl, že může vypadat a být kdekoliv, ale Kaulitz… Tom Kaulitz je přece snad jen jeden. Ujížděl na dálnici nejvíce možnou rychlostí, co mu jeho automobil dovolil. Ujížděl pryč od problému, pryč od rodiny, zpátky k někomu, komu důvěřoval a koho miloval.
*-*-*-*-*-*
Tak toto přesně zažíval před měsícem. Už měsíc se snažil najít Toma… bez výsledku. Sčítání lidu mu nepomohlo… byl sám v městě, které neznal a byl v něm poprvé… Z našetřených peněz a svého konta, si mohl dovolit menší byt kousek od centra Berlína… Práci sehnal docela brzo… s jeho postavou, tváří a úsměvem, se stal tváří německého Avonu. Myslel si, že třeba když ho Tom uvidí v reklamě, tak prostě se na něho zeptá, ale nic. Prostě se nic nestalo. Ztrácel naději, že je vůbec ještě v Berlíně, třeba se odstěhoval do Hamburku a nebo mimo Německo. Nebo je možnost, že už třeba nežije, ale tuto variantu si nechtěl připustit a hledal proto kde mohl. Celý měsíc bez výsledku, bez jediného důkazu, že by mohl jeho bratr žít, a kde přesně.
*-*-*-*-*-*
Jako každou sobotu se Bill vydal na velký nákup… Dělal to tak vždycky, kór po výplatě udělal maxi nákup. Zaparkoval svoje auto před supermarketem, vzal vozík a projížděl obchodem. Do vozíku házel všechno, co mu přišlo pod ruku. U pokladny zaplatil kartou, nesnášel hotovost, a vydal s ke svému autu. Zarazil se. Stál tam policista a psal mu pokutu.
,,Mohl byste mi vysvětlit, proč mám pokutu?“ Došel k němu. Muž v uniformě se otočil a Billovi mále vypadly oči z důlků. Byl naprosto nádherný. Jeho hnědé pronikavé oči si ho projížděly odzdola až k úrovni očí.
,,Stojíte na místě pro tělesně handicapované, a pokud vidím, vy jste až moc zdravý.“
,,Cože… jak to… kde to je?“ řekl ironicky.
,,Tady,“ ukázal na ceduli. V tom Bill dostal další ránu… Jeho jmenovka hlásila KAULITZ.
,,To… To… Tome,“ vysoukal ze sebe nakonec.
,,Odkud mě jako znáte?“ Ohradil se Tom a natáhl pokutu k Billovi. Bill ji převzal.
,,No víš, to je… trochu na delší povídaní, asi se představím… Jsem Bill… Bill Kaulitz,“ ještě vytáhl občanku, aby mu Tom mohl snadněji uvěřit. Tom si nevěřícně občanku vzal a hrklo v něm… Pravý důvod, proč odešel z domu, stál teď před ním… Pamatoval si na ten den, co se odhodlal k tomu, že odejde… Nedokázal jen nadále sedět a jen se trápit s tím, že nesmí ani jednou poznat chuť Billových rtů. No a teď tu stojí před ním a vypadá ještě lépe, než když ho opouštěl a nechával na pospas otčímovi.
,,Bille, co… co tu děláš?“
,,Žiju… prostě jsme to doma nemohl vydržet a chtěl jsem za tebou.“
,,Proč za mnou?“ Jak Bill tak Tom napjatě čekali. Tom na odpověď a Bill na to, jestli mu to má říct.
,,No… Nemůžeme to probrat jinde?“
,,Ne… jsem ve službě,“ odsekl.
,,Chceš to na rovinu?“ V ten moment Billovi došly nervy… Bylo to po dlouhé době, co se opět chystal vybouchnout.
,,Jo,“ znova odsekl Tom.
,,Víš co… byl jsem nasranej.. .utekl kvůli tobě… hledal tě….nenáviděl tě, a to jen pro to, abych ti řekl, že tě miluji,“ zarazil se… až velmi pozdě si uvědomil, co vlastně svému bratrovi řekl. Tom stál, jako když ho omejou. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Je možné, aby Bill jeho city opětoval nebo jen zkouší nějakou hru.
,,Tome, promiň… já pochopím každou tvoji reakci… vím, že je to divné, že se zamiluji do svého dvojčete, ale já za svoje city prostě nemůžu… Tome, prosím, hlavně mi neříkej, že jsem…“ Nevydržel to ustavičné kecání z Billovy strany a jeho nádherně se pohybující rty, a bez váhání je políbil. Bill byl chvíli zaskočen Tomovým chováním, ale nakonec přivřel oči a plně se polibku, po kterém tolik toužil, oddal a plnými doušky si toho užíval.
,,Bille, miluji tě… To tys byl důvod, proč jsme odešel… Odešel jsem kvůli tobě… Nedokázal jsem dále kolem tebe chodit a nesmět se tě dotknout, políbit,“ šeptl Tom.
,,Měl jsi mi to říct… Pochopil bych to… Víš, jak jsem se trápil nad tebou a tím, že jsme ti neřekl, co k tobě doopravdy cítím?“ Pevně se k Tomovi přitiskl.
,,Teď už bude jen dobře, Bille,“ obejmul ho a spokojeně přivřel oči. Oba se opět po dlouhé době cítili šťastní… Po boku toho druhého… Po boku toho, koho milovali.
autor: Stify Kaulitz Uchiha
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Máš to moc hezké.Jednoduché ,ale má to hlavu a patu.:D
Představa Toma jako policisty,když nám ho teď zrovna servírují jako mlátičku ubohých fans,mě docela pobavila.Hezké.
přesně ta role policajta mu sluší..:–)….docela bych ho chtěla vidět v uniformě..:D
Krásné.Správně stručné ^^
Miluju tyhle konce ááá x))
Tak Bill tváří avonu 😀 😀 😀 😀
Si asi hodně myslel,že by ho tam Tom viděl..Zrovna on xD Určitě by si takej polda objednával od Avonu 😀 😀 😀 Dobře..připadá mi to dost vtipný xD xD
Ale jednorázovka nádhernááá!
juuj Stify to bolo peknucke 🙂 sice slo vsetko trosku rychlo, mohla si to este trochu rozpisat, ale inac to bolo pekne 🙂
Stify to bolo pekneeee…. nieviem prečo si mi vravela ze sa ti to nepaci mne sa to paci ^^…
Tom byl jasnej arogantní polda 😀 ale možná ted Bill tu pokutu už nedostane 😀
A je to skvělý, moc pěkný! 🙂
moc pěkný máš talent!
přesně tak…jednoduché a hezké..x)
Asi se budu opakovat po Darině Rolins – všecko podstatné už řečeno bylo… xD Krásné, stručné, a kupodivu v takovýhle krátký povídce i docela emocionální… ^.^
mooc hezký. Mohlo by to být aj delší. Neuvažuješ nad pokráčkem? 😀
moc pěkné 🙂
Pekné, ale veľmi rýchle. A ešte neverím, že by niekto nespoznal vlastného brata, možno z diaľky, ale úplne zblízka to neexistuje. Keby boli deti a rozdelili ich tak fajn, ale takto…