autor: Bubbly
Omlouvám se, že jste museli na další díl tak dlouho čekat, ale měla jsem toho nějak moc ve škole. Člověk by řekl, že před Vánocema se učitelé trochu zmírní, ale našemu zástupci ruplo v bedně, takže toho bylo nějak moc najednou… Ještě jednou se omlouvám a tady už je další díl…Bubbly
Tom se dlouho nevracel domů. Zůstal sedět na lavičce až do svítání, doufaje, že se Vania vrátí. A dokud tam byl tak sám, přemýšlel o tom, co mu navrhla. Bylo těžké uvěřit tomu, že by se mohl dostat do světa, ve kterém se teď nacházel Bill. Podle toho, co slyšel, to byl svět plný násilí, strachu a bolesti. Do takového prostředí Tom rozhodně nechtěl spadnout, ale ani se mu nechtělo nechávat tam Billa. Billa, to křehké černovlasé stvoření, ke kterému byl připoutaný na život a na smrt.
Měl dojem, že se jeho myšlenky převalují jedna přes druhou a nedávají žádný smysl. V uších mu začalo hučet a oči se mu zavíraly. Podíval se za obzor a zjistil, že slunce už vychází na oblohu. To znamenalo jediné, Vania už ho dneska nenavštíví, aby se ho pokusila ještě přesvědčit o tom, co je správné. Chtěl ještě jednou slyšet, aby se rozhodl srdcem a potom už snad bude mít jasno. Jenže teď by se měl vrátit domů. Ve dne nic nezmůže a potřebuje se prospat. Už si ani nevzpomíná, kdy naposledy spal alespoň osm hodin.
Dojít domů mu zabralo jen pár minut. Ani se nenamáhal jít do pokoje. V obývacím pokoji se svalil na pohovku a po několikavteřinovém bloumání očima po stropě usnul bezesným spánkem.
Bill klečel vedle postele a s volně spuštěnýma rukama podél těla a zlomeným pohledem pozoroval Vaniu, které ležela na posteli, nehýbala se a na krku měla dvě hluboké rány od Massenových špičáků. On sám chvíli před tím útokem prožil skoro jisté peklo, ale teď nepomýšlel na sebe a na svou potupu a zlomenou hrdost. Litoval mladé míšenky, která téměř nedýchala.
Z jedné ranky se po bledé kůži snesla jedna rudá perla a ztratila se ve Vaniiných vlasech, černých jako hříva toho nejvzácnějšího vraníka. Leskly se jako onyxový drahokam. Bill sledoval, jak si v jejích kadeřích pohrávají světla z plamenů.
Chlapec si vzpomněl, jak jemu Vania pomohla od nepříjemné bolesti po vampýřím kousnutí. A pokud i on má tolik síly, aby ji vyléčil, zkusí to. Sklonil obličej k jejímu krku a pootevřel rty. Studený dech se dotkl dívčina krku. Ale dřív, než se stihl jazykem dotknout její kůže, aby jí pomohl od bolesti, Vania zprudka otevřela oči a jakmile vycítila, že má blízko těla vampýra, prudce ho od sebe odstrčila. Bill dopadl ztěžka na zem několik metrů od postele. Chvíli jen ležel na břiše na podlaze a poté zvedl hlavu a překvapeně se na dívku podíval. Vania pod jeho pohledem okamžitě ztuhla.
„B-Bille, já nechtěla…“ stáhla obočí k sobě a zvláštně se na něj zadívala.
Bill se pomalu zvedl z podlahy. „Jsi v pořádku?“ Ačkoliv cítil, co se v ní zrovna odehrává, nedokázal si nevšimnout jejího zvláštního pohledu, kterým ho obdařila. Něco se změnilo.
„Je mi divně. Co se stalo?“
„Ty nevíš?“
Vania se položila ruku na čelo. „Nejsem si jistá.“
„Chtěla jsi mě chránit před Massenem. Kousl tě.“
Vania položila svojí studenou dlaň na svůj krk a ucítila krev a dvě ranky. Podívala se znovu do Billova obličeje. „Bolí to.“
„Chtěl jsem ti pomoci, jako ty mně,“ přišel k ní Bill.
Dívka se pousmála a nastavila mu krk. „Prosím.“
Bill neváhal a jazykem jí přejel po sněhově bílé kůži. Rány na Vaniině krku se okamžitě zacelily a nezůstala po nich jediná památka. Ani jizva jako vzpomínka na Massenův útok. Léčivá vlastnost byla to nejskvělejší na vampýřích slinách. Chlapec se odtáhl a Vania se na něj děkovně podívala.
„Myslel jsem, že tě zabil,“ podotkl potichu Bill, když se najednou rozrazily dveře a v nich se objevila Eternity. Oba dva sebou trhli při jejím příchodu. Vania rychle slezla z postele, postavila se před Billa a zavrčela:
„Co tady chceš, Eternity?“
„Uklidni se,“ mávla rukou smrtonoška. „Massen tě chce vidět v přijímacím sále. Hned!“ zdůraznila poslední slovo a odešla z pokoje.
„Jdu s tebou,“ nabídl se odhodlaně Bill.
Ale Vania ho rázně odmítla. „Ani náhodou, ty zůstaneš tady, jasné? Neopovažuj se odtud hnout, pokud chceš zůstat naživu. Massen už tě šetřit nebude, Bille.“
„Co tím chceš říct?“
Dívka se otočila ve dveřích. „Poslechni mě a nikam nechoď.“ Potom rychle zmizela ve spleti chodeb. Hned za rohem na ní čekala Eternity.
„Kde je?“
„Kdo?“ odsekla Vania.
„Bill.“
„V bezpečí. Prozatím.“
„Má jít s tebou. Massen vás chce okamžitě vidět oba,“ ušklíbla se.
Vania se nemínila vzdát. Dokud bude možné Billa udržet od Massena co nejdál, tak se toho bude držet. „To jsi zapomněla zmínit,“ přimhouřila oči.
Eternity se jen nepříjemně usmála a odhalila nebezpečně ostré špičáky. „Neslyšelas? Řekla jsem hned, Vanio!“
Vania na ni chvíli upřeně zírala, ale neměla na výběr. Nakonec se musela stejně otočit a vrátit se pro Billa, aby ho vystavila nepříjemnému nebezpečí jménem Massen. Oba dva teď následovali Eternitin dlouhý krok, který je vedl chodbou do přijímacího sálu, kde už seděl Massen, po jeho boku Selenia a z druhé strany se usadila Eternity. Selenia, snad nejkrásnější vampýrka v tomhle klanu, byla též smrtonoška, ale byla mnohem mírumilovnější než Eternity, které v těle nezbyl ani kousek citu jako Massenovi. Selenia byla sice plnokrevná vampýrka, ale zbyl v ní cit.
Vania s Billem se zastavili před Massenem a jeho poskoky. Bill sklopil hlavu, zatímco míšenka se tak moc nepokořila. Dívala se přímo do fialových očí svého vládce a cvakala zuby. Občas jí mezi rty uniklo slabé zavrčení.
„Co chceš, Massene?“ zeptala se.
Massen se na ně potutelně usmál, což rozhodně neznamenalo nic dobrého ani pro jednoho z nich. „Měl bych vás odsoudit za to, jak jste mě oba napadli. To od vás nebylo hezké.“
„Víš, že to nebylo bezdůvodně,“ zavrčela Vania.
„Pokud narážíš na ten incident mezi ním a Billem,“ ozvala se Eternity. „Tak to nebyl důvod. Tohle je Massenův klan a Bill je jeho majetkem.“
Vania si všimla, jak se na Eternity podívala Selenia. Nelíbilo se jí, jak se zachází s jinými vampýry a jelikož Massen neměl tolik slitování jako ona, nemohla s tím prozatím nic udělat.
„Nezajímá mě, co si o tom myslíte, oba vás potrestám. A tvrdě. Vaniu zavřete do Billova pokoje a Billa odveďte ke mně!“ poručil si nejstarší vampýr.
Vania sebou škubla, když na ni sáhl jeden z vampýrů vysokých jak hora. „To nemůžeš, Massene!“ zavrčela ostře.
Druhý vampýr se k ní přihnal z levé strany, ale dříve, než se dotkl svého cíle, získal prudkou ránu do obličeje. Dívka se kolem sebe začala ohánět pažemi a nohama, jen aby udržela odstup strážců daleko od sebe a od Billa.
Tom zamžoural do denního světla. Bylo sotva poledne, když se probudil. Mohl se otočit na druhý bok a pokračovat v nerušeném spánku, ale neudělal to. Místo toho vstal a šel do koupelny, aby si dopřál horkou sprchu. Shodil ze sebe oblečení a vlezl pod proud vody. Několik minut jen stál a nechal na sebe dopadat drobné kapky. Poté ze sebe smyl všechny útrapy posledních dní, kromě jedné. Kromě ztráty Billa.
Poslepu nahmatal ručník na topení a ovázal si ho kolem boků. Vylezl ze sprchového koutu přímo proti zrcadlu. Dlaní setřel pomyslnou mlhu ze skla a vyděšeně zařval. V zrcadle nebyl pouze jeho odraz, byl tam i někdo jiný. Otočil se, ale v místnosti s ním nebyla ani živá duše.
„Vanio?“ zašeptal na hranici slyšitelnosti a zůstal zírat na dívčin odraz ve skle.
Vania, zamčená ve svém pokoji, se soustředěně dívala na svůj odraz v zrcadle. Během několika vteřin se její oči zvláštně zamlžily a získala nepřirozeně šedavě fialovou barvu. Pomocí soustředěnosti ve svých myšlenkách se mohla zhmotnit v odrazu Tomova zrcadla. Byla si jistá, že ho vyděsí, ale měla pro něj důležitou zprávu. Díky bohu, po chvíli zaslechla jeho hlas.
„Vanio?“
„Jsem to já, Tome.“
„Jak jsi to…“
Přerušila ho. „To není důležité. Musíš mě dobře poslouchat. Bill a já jsme pod Massenovou vládou, drží nás po zámkem. Musíš se rychle rozhodnout, tvoje volba bude důležitá pro to, jak se naše životy budou dál odvíjet.“
„Co je s Billem?“ zajímal se vyděšený Tom, jako by přeslechl Vaniino varování.
„Je v pořádku. Zatím. Musíš se rozhodnout, musíš na pomoc! Prosím, řekni mi, jak jsi se rozhodl? Ano, ne? Napiš mi odpověď na zrcadlo.“
Vania cítila, jak se Tom pere sám se sebou. Jak bojuje jeho hrdé já s tím méně hrdým. Dvě osoby se přou v jedné duši. Co je dobré? Co je špatné? Zachrání Billa, nebo ho nechá dál se trápit. Stačí jen jedno slovo a všechno může být ztracené v Massenově nenávisti a zlobě. Bezcitnosti a násilnosti.
„Tome, pospěš…“
Najednou se před Vaniinýma očima začala objevovat jednotlivá písmena, které psal Tom na zrcadlo. Nejdříve je viděla jenom matně. Nakonec každé písmeno zapadlo na své místo, jako jednotlivé dílky ve skládance, až daly dohromady jedno jediné slovo.
Nemůžu.
autor: Bubbly
betaread: Janule
jak NEMŮŽE?!
MUSÍ!
tse..!
Honem další díl :(( Rozvesel mě xD Udělej mi prosím radost,,,xD Musí mu jít na pomoc :/ :´(
Ten Tomi,než se rozhoupá…….Další díl bude asi,že to tak řeknu,brutalos analos,to potrestání Billa bude dost kruté….
No ale to né!!
A stejně se těšim na scény mezi Massenem a Billem. 😀
nemůže? Nemůže? pfffm!!!
Hej tak teď mě naštval alé… 😀 Prý nemůže, blbá výmluva…