Ready, set, go!!! 8.

autor: Lenna W.K.T.

Pamatuju si, že tenkrát jsem z toho byl děsně v prdeli. Přišlo mi to jako rozchod. Ale rozchod to nebyl. Pořád jsme spolu trávili spoustu času i večer a kolikrát jsem u něj v pokoji spal, pod nějakou záminkou. Ale pamatuju si, jak mě to uvnitř žralo, když už jsem den před tím udělal takovej velikej krok a najednou stop. Kolem prázdnin se to začalo zase všechno zlepšovat, a když jsme přijeli domů z prázdnin, začalo to celé nanovo. On chodil za holkama a já seděl doma sám a večer jsme se mazlili. Nejhezčí vzpomínku jsem měl na prázdniny, kdy jsem konečně směl Toma slyšet, jak sténá při orgasmu moje jméno. To bylo skvělé.

***

Billa z jeho snění probudilo cinknutí sklenky od vína. Pak ho zaujaly Tomovy oči, které se významně leskly.

„Na nás, čumáčku!“ usmál se Tom a napil se. Bill si uvědomil, že jeho nožkou pořád rejdí Tomovi v rozkroku.

„Můžeme tady potom dát spršku?“ usmál se Bill.

„Všechno, co si jen budeš přát!“ usmál se Tom a dojedl zbytek tiramisu, co objednal v jejich oblíbené italské restauraci. Billy to také rychle dojedl a vstal, šel najít ručníky. Tom mezitím sklidil ze stolu a šel do koupelny. Asi minutu na to už u něj stál Bill a svůdně špulil ty jeho rtíky. Byl tak okouzlující.

Tom si chtěl tuhle chvíli užít. Nechtěl se s Billem milovat, ale rozhodl se navázat tam, kde skončili o prázdninách. Tohle jsou totiž významné dny. Jejich Vánoce. Jen jejich a nikoho jiného. Jemně hladil Billa na jeho jemné kůži a navzájem se opatrně zbavovali svršků. Bill svými mrštnými prstíky rozepnul Tomovi kalhoty a ty dopadly na zem. Když Tom stál před Billem jen v trenýrkách, vzal Billa za prdelku, která byla ještě v kalhotách, a posadil ho na skřínku a rozepínal mu kalhoty, zjistil, že Bill je pod kalhotami úplně naostro, což se mu nechutně líbilo.

„Ty jsi ale…“ začal Tom.

„Co jsem?“ pošeptal Bill roztouženě a přál si, aby se to dnes večer konečně všechno seběhlo.

„Jsi zvíře! Dokonalé zvíře a strašně sexy!“ pošeptal Tom, a Bill si uvědomil, že k němu prvně vede chlipné řeči. Vzal jej za ruku a směroval ho do svých kalhot, aby jej inspiroval. A to přesně Tom udělal. Zajel mu rukou do kalhot a stiskl Billův penis. Ten se k němu okamžitě přitiskl a vzdychl mu do ucha. V tu chvíli okamžitě Tom přestal vnímat okolí a ani na muka od jeho otce si nevzpomněl. Billův penis v jeho ruce tvrdnul čím dál víc a Bill se nedržel opodál. Sundal Tomovi trencle a uspokojoval jej také. Nakonec Tom Billa vzal, svlékl ho úplně a dotáhl do sprchového koutu.

Nastavil vodu tak, aby jim byla příjemná oběma. Začali se vášnivě líbat a otírat o sebe své ztopořené rozkroky. Bill u toho vzrušeně vzdychal a Tom jej doprovázel. K Billově neuvěřitelné radosti, Tom opět začal dokonce uspokojovat Billa rukou a rty se přemístil k jeho bradavce. Bill měl pocit, že šílí. Totálně šílí. Slastí protáčel oči a slabě přirážel Tomovi do ruky. Kdyby mu na Tomovi nezáleželo, byl by divočejší než stádo zeber. Najednou Tom přestal a dal Billovi ruce na boky. Ale ústy se přemisťoval po Billově mokrém těle níž. A když Bill ucítil teplo Tomovy pusy, hlasitě zasténal. Měl chuť přirážet. Drtit svými boky, ale ovládal se a hlavně, Tom v tomhle směru měl už víc jak pětiletou praxi, takže věděl, že když dá Billovi ruce na boky, bude si ho moct krotit.

Bill sténal jako o život. To jediné snad mohl. Ještě hladit Toma po vlasech, ale to si raději sám odepřel, protože by to asi nebylo Tomovi příjemné, kdyby násilím tlačil jeho hlavu do jeho klína. A tak se jen hladil po hrudi a na bříšku.

V rozkroku mu cukalo a penis tvrdnul stále více. Slastná křeč se blížila čím dál víc. Když už si ale Bill byl jist, že pod náporem Tomových úst zažije první orgasmus, poklepával Tomovi na rameno.

„Lásko, pozor… já… ah… oh… jo…“ kňučel mezi vzdychy.

Tom se ale nedal a dokonce pokořil i svoji nechuť vůči mužskému semenu a čekal, až Bill silně zasténá jeho jméno.

Bill prudce pohnul pánví dopředu, nahlas zasténal a přirazil Tomovu hlavu do svého klína. Tohle byl první Billův orgasmus. Bylo to pro něj tak jiné a tak krásné, a o to krásnější s Tomem. Když se vzpamatoval a podíval se dolů na Toma, zastyděl se a pustil ho.

„Promiň!“ zahuhlal. Tom olíznul každou kapičku, kterou mu Billův penis nabídl a spolkl to. Pak se na Billa usmál, jako že je všechno v pořádku. Pak Bill ještě uspokojil Toma. Navzájem se umyli, osušili. Vylezli, ze sprchy, Tom si šel zapálit do obýváku, pas zamotaný do ručníku, Bill si sušil vlasy. Když si je osušil, sedl si jen v boxerkách Tomovi na klín a zapálil si taky. Mazlili se, a když dokouřili oba, Bill řekl Tomovi, že se půjde projít na chvíli do parku, že přijde do dvaceti minut. Oblekl se, vzal si telefon, cigára a šel. Procházel se, poslouchal a užíval si bílého sněhu, který padal. Všude byla tma a od pouličních lamp se sníh blyštil. Procházel kolem hustého houšti a netušil, ze mezi křovím se schovává veliké nebezpečí. Na poslední chvíli uslyšel opilé hlasy. Ty hrozné hlasy, co mu způsobují tolik bolesti. Zastavil se a hrůzou se mu rozšířily zorničky. Koukal zděšeně do tváře chlapcům, co mu vyhrožovali smrtí. Měl chuť se otočit a utéct. Ale bylo příliš pozdě. Chlapci si jej všimli a hned ho chytili. Bill prosil o slitování, aby ho nechali jít domů. Vždyť jsou zítra Vánoce. Ale oni jej neposlouchali. Zbili jej. Zase jako tenkrát. Po chvíli Billovo naříkání a prošení ustaly. Jeho krásný hlas utichl, když dopadl na záda a hlavou se udeřil o zamrzlou louži. Jeho oči najednou ztratily život. Byly hluboké, krásné, ale prázdné. Pomalu se zavíraly. A sníh kolem Billovy hlavy už nebyl vůbec bílý. Z Billových úst se vydralo poslední zachraptění a stejně jako z veliké rány na hlavě, tak i z úst mu vytekla krev. Chlapci odešli a nechali tam Billa ležet ve sněhu, nechali ho krvácet. Jen sníh se mu snažil zmírnit bolest a poníženi, tím, že se ho snažil skrýt. Vločka po vločce zakrývaly jeho křehké pobité tělo a ohromnou louži krve.

Tom doma mezitím byl velmi nervózní. Říkal, že se vrátí za dvacet minut. Ale on byl pryč už víc než tři čtvrtě hodiny. To se mu obvykle nestává. Šel ho tedy hledat. Vzal bundu, klíče a telefon. Celou cestu ho prozváněl, volal mu a pečlivě stražil oči i uši, kdyby jej zahlédl nebo zaslechl telefon.

Přibližně ve středu malého parčíku, zároveň v nejtmavší části, uviděl malé světýlko a slyšel zvuk. Rozeběhl se tam a pohled, který se mu naskytl, mu do očí vehnal slzy. Ano, rozbrečel se jak malý kluk, když viděl jedinou a největší lásku potřísněnou její vlastní krví. Jeho malé tělo se neznatelně třáslo a on slabě chraptěl. Zkontroloval mu tep. Srdce bilo jen maličko a velmi pomalu. Rychle zavolal sanitku a přitáhl si ho k sobě, aby ho zahřál. Neudržel se. Plakal nad jeho tělem a líbal ho na rty. Nechtěl o něj přijit. Tiskl ho k sobě. Když přijela sanitka, ošetřili ho a naložili do sanitky. Tom nasedl k němu, a celou dobu ho držel za zmrzlou ruku. Šeptal mu krásná slova. Slova lásky, touhy a strachu. Strachu, že Bill boj vzdá a on bude sám. Bez něj. Že jeho srdce zpustne. V tu chvíli si uvědomil, jak Billovi asi muselo ubližovat, když se bál ukázat svoji touhu po něm. Tom si teď uvědomil, že Billa miluje víc, než cokoliv na světě. Že pro něj teď udělá všechno. Cokoliv si bude přát. Překoná pro něj i svůj strach.

Bill měl na hlavě naštěstí jen malou ranku. Ale na hodně prokrveném místě. Proto tolik krve. Měl otřes mozku, zlomený malíček, modřiny a byl prochladlý. Ale víceméně na Štědrý den ráno mohl jít domů. Tom se o něj celý den staral. Celý den prospal. A pak večer ho v náruči odnesl ke štědrovečerní tabuli a odnesl ho i ke stromku, kde si rozdali dárky. Bill šel mezitím několikrát zvracet, ale doktor říkal, že to je normální, že to je otřesem. Po večeři si šel Bill znova lehnout. Ale nedalo mu to. Cítil, že dneškem nic nekončí. Ba naopak, že dneškem něco začíná. Ale co? Cítil divný pocit v břiše, ale ne z otřesu. Ale jeho intuice mu říkala, aby udělal to, co se nakonec rozhodl udělat. Kolem desáté večer vstal z postele a šel do prádelny, kde matka nechávala všechno čisté prádlo, a každý si jej pak měl rozebrat sám. Tomovi vždycky přinášel věci on. Šel tam a vzal tam všechno jeho i Tomovo oblečení. Všechno, co nasel. Sbalil oběma kosmetiku, pár konzerv a trvanlivých potravin, rohlíky, paštiky, vzal otci nějaké peníze z peněženky a tankovací kartu do auta. Vzal všechny svoje i Tomovy úspory. Tom si je nechával u Billa. Nevěděl proč, ale prostě si je u něj nechával. Zabalil všechno, co by mohli potřebovat. Teplé oblečení hlavně, a pár dek. Nakonec si lehl a pokoušel se usnout. Ale nepříjemný pocit v břiše mu to nedovolil.

Tom stál u stolu a tekly mu slzy. Ruce musel mít na stole, otčím mu pomalu sundával boxerky.

„Tati, prosím, přestaň. Mně se to nelíbí!“ kuňkal. Ale nejradši by to vykřičel do celého světa, že jeho otec překračuje všechny meze.

„Chtěl bych nějaký krásný vánoční dárek, Tomy!“ pošeptal nadrženě, roztáhnul Tomovi půlky a dráždil Tomův vstup.

„Ne, tati, prosím!“ zakňučel Tom. To už si ale otec sundával trenky a stoupal si. Pomalu se tiskl k rozechvělému tělu vystrašeného Toma.

„Neboj, Tomy, bude se ti to líbit…“ zavrčel Gordon Tomovi přímo do ucha. K Tomovi se v tu chvíli dostal nechutný pach z jeho úst. Vodka. Byl opilý. To se Tomovi začal hnusit ještě víc. Pokud to víc šlo. Gordon se začal otírat penisem o Tomův vstup a pomalu na něj tlačit a pronikat. Tom se ale nechtěl vzdát bez boje. Prudce se otočil a odstrčil otce, a ten udělal několik kroků zpět. V jeho očích najednou zahořela nenávist a odhodlání Toma si vzít, a když ne po dobrém, tak tedy po zlém. Naštvaně k němu dosel. Prudce ho vzal za ruce a donutil ho posadit se na stůl. Položil ho a za boky přisunul blíž k okraji stolu. Tom se zmítal, ale otec měl přece jen větší sílu. Bojoval do posledního náboje sily, co v sobě měl. Když byl ale vyčerpáním nucen boj vzdát, otec opět rozhodnut si vzít jeho tělo, tlačil na jeho vstup.

V tu chvíli se rozletěly dveře a v nich stál Bill. Bylo mu zle, sotva se držel na nohou. Opíral se o futra. Nemohl ani stát, jak byl neuvěřitelně naštvaný. Sebral však poslední zbytky sil a došel si pro Toma. Za ním totiž stála jeho matka a sledovala počínání jejího přítele. Gordon na ni pohlížel a nevěděl, co dělat. Proto, když ho od Toma odháněl Bill, tak se nechal. Bill vzal Toma za ruku a z posledních sil ho táhl k sobě do pokoje. Tam mu řekl, aby se co nejrychleji oblékl do věcí, co měl den před tím. Byly sice celé od krve, ale aspoň něco. Pak mu dal do ruky dva kufry, co sbalil a táhl ho k autu. Tam se posadili. Matka zatím řvala na Gordona a ani jeden si nemohl všimnout, co se ti dva snaží udělat. Bill vrazil Tomovi do ruky klíčky a láskyplně ho políbil.

„Říkal si přeci, že auto řídit umíš, tak pojeď! Prosím! Jeď!!“ pošeptal a koukal na něj se skleněnýma očima. „Pojedeme někam, kde nebude žádný Gordon, který by tě mohl znásilnit! Pojedeme někam, kde mě nebudou bít, prosím! Jeď!“ GO! Ready, set GO!!!

Tom přikývl a vyjel z garáže až na silnici a rychle se rozjel neznámo kam.

„Kam pojedem?“ pošeptal Bill.

„Myslel jsem, že máš promyšlenou i tuhle část.“ Zahuhlal Tom, ale přitom přesně věděl, kam pojedou. Někam, kde by je vůbec nehledali. Někam, kde si myslí, že to nemají rádi.

„Nad tímhle jsem nepřemýšlel, nebyl na to čas…“

„Vím přesně, kam pojedem, neboj!“ usmál se Tom a pohladil Billa po noze. „Pojedeme na jih. Dej prosím tě do navigace třeba Mnichov.“ Řekl Billovi Tom a soustředil se na cestu. Jeli vstříc něčemu neznámému, ale ať to bylo cokoliv, nemohlo to být horší než jejich dosavadní život.

„Sakra…“

„Copak?“ zeptal se polekaně Bill.

„Dochází benzín! A nemáme peníze!“

„Máme, vzal jsem tátovi tankovací kartu, co má, víš kterou? A pár peněz jsem mu taky vzal. A naše úspory. Je to dohromady něco kolem tří set euro!“ usmál se Bill, na tohle myslel.

„Páni… kolik z toho je Gordonových?“

„Něco přes polovinu…!“

„Aspoň něco užitečnýho ten sráč udělal. S tím můžeme přežít tak… čtrnáct dní. To i s jídlem a tak…“

„Vzal jsem i trošku jídla!“ pošeptal Bill a Tom se na něj usmál.

„Ty jsi normálně sluníčko. Myslíš na všechno!“ usmál se Tom a líbnul ho na tvář. Najel na dálnici a už si to štrádovali směr jih. Billovi se několikrát po cestě udělalo zle. Naštěstí si vzal všechny svoje léky, co měl. Ale to napětí, a to všechno, ho strašně vyčerpávaly. Tom taky byl na konci svých sil, takže když ujeli asi sto padesát kilometrů od domova po dálnici, sjeli a schovali se v nejbližším lese, co nejhlouběji mohli. Zamkli se a usnuli v autě. Oba se báli, aby je nenašla policie nebo tak. Ale věřili, že když budou spolu, tak se to všechno spraví.

Druhý den se Tom probudil dřív než Bill. Hned si narovnal sedačku a vyrazil směr jih. Když si pořádně hejbnou, do Mnichova by mohli dorazit do večera. Bill se probudil asi po půlhodině cesty a byl maličko dezorientovaný.

„Ahoj, lásko!“ usmál se Tom hned, jak uviděl pohyb.

„To už zase jedeme?“ usmál se Bill. Vůbec mu nevadilo, že jedou dál. Po cestě natankovali a Bill mezitím z kufru vyndal to jídlo, co ukradl doma. Po cestě se najedli. Tom se chtěl co nejméně zastavovat, kdyby náhodou policie měla tušení, kde jsou. Pak mu to došlo, že oni vědí, kde jsou. Tohle auto má sledovací zařízení v případě krádeže.

„Doprčic, na to jsme zapomněli!“ zaklel Tom a praštil do volantu.

„Co je? Co se děje?“ zamrkal překvapeně Bill dlouhými řasami.

„Tohle auto má sledovací zařízení v počítači, je to proti krádežím, takže oni vědí, kde jsme!“ Bill polekaně vyvalil oči.

„Co budeme dělat, Tomy?“ zakňučel a div se nerozbrečel.

„Dojedeme do Mnichova, pak uvidíme. Někde to auto necháme nebo já nevím… jo, dojedeme tam a uvidíme!“ rozhodl se Tom a přidal plyn.

Večer dorazili do Mnichova. Na kraji Mnichova našli penzion. Nebyl drahý. Chtěli deset euro za noc. Což bylo velmi dobré. Sice to taky nebyl žádný luxus, ale aspoň postel byla. Tu teď Bill potřeboval ze všeho nejvíc. Vzal si své léky a usínal přitulený k Tomovi. Jen se celou noc budil, zaprvé kvůli sádře, kterou měl na ruce, kvůli malíčku. A za druhé měl zlé sny a občas šel zvracet. Druhý den ráno už přepadla Toma panika. Věděl, že pokud ještě použijí auto, tak je najdou, a nevěděl, jak dál. Vlak byl nepohodlný kvůli množství lidí a autobus také. Hlavně autobusy a vlaky jsou strašně drahé, kort v Německu, a o to víc takovéhle mezistátní trasy, kterou on potřeboval. Šel pro pár kusů čerstvého pečiva do pekařství a srazil nějakou mladou dívku.

„Ty kopyto! Nemůžeš dávat pozor!“ okřikla ho.

betaread: Janule

A/N Hola hola! Vánoce volaj! A já si MUSIM 🙁 dát od psaní pauzu, protože moje sestra, se kterou tak napůl žiju, se zbláznila a takhle těsně před Vánocema se rozhodla, že s přítelem koupí dům a přestěhují se do nového. Kvůli dětem a tak. Takže my stěhujeme a ještě ke všemu z Itálie do Švýcarska (takže halda papírů do toho, protože Die Sweiz není v unii a musí být papíry kvůli clu, že to je náš nábytek, blaaaa blaaaa… Přesněji se stěhuje v pondělí 14. prosince, takže jsem nucena jim pomoct. Do toho mám ke všemu lekce italštiny, které mi taky hafec času sežerou. A ke všemu, aby toho nebylo málo, sestra pro nás připravila snad nejkrásnější dáreček k Vánocům, co mohla. 21. prosince má přijít na svět další z mých malých krásných neteřinek Ariana-Gabriela (nwm proč to píšu, ale pste jsem z toho míma happy… taky tak milujete děti?:D) So… Otec Ariany a její sestry Viky, je sice otec, ale on by to dítě byl schopnej nalít Red bullem 😀 a tak nastupuji já, jako teta na plny úvazek, jsem připravena ve dne v noci, začít vařit, prát, uklízet, krmit a vychovávat dítě své sestry, kdyby náhodou začala rodit. A tak jistě pochopíte, že se chci věnovat teď hlavně rodině, protože všichni chceme, aby se Arinka narodila zdravá a do nového krásného domu, který samože budu muset za sestru zútulnit, pokud bude v porodnici. Tak nám držte palečky, ať mě ta hora plýnek, lahviček na čajíčky a hadříků pro skoro dvouletou Viky nezavalí… ke všemu, bratr čeká návštěvu tchýně, a po novém roce mají přijet přátelé ze Španělska, takže toho mám vážně až nad hlavu a počítám s tím, že letos prostě Vánoce mít nebudu. Tak přeji aspoň Vám všem, krásné prožití Vánočních svátků, hodně radosti, splněných přání, twincestu samozřejmě, rodinné lásky, klidu a pohody. Kdybych byla vážně tak zaneprázdněna, že bych se neobjevila do konce roku, tak Vám zároveň přeju, šťastný a veselý Nový rok. Hodně úspěchů v něm, hodně příležitostí se dostat na koncert Tokiáků, a hlavně pište twc ať mám z čeho čerpat nápady (teda ne,žze bych je kradla, jo:D) mějte se krásně… Pošlu etě devátý a desátý díl a jednodílovku! Tak se těšte! 😀 Pa Miluji vás!
Buone feste a Switzera. Tuoi Lenna Wolf K.T. :-*