autor: Rachel
Jejich rty několik dlouhých minut splývaly se rty toho druhého a srdce obou chlapců bušila jako o závod. Tohle nebyly ty polibky, které si vyměňovali každý den. V těchto se mísila ta nejhlubší čistá láska, cit a důvěra k tomu druhému. A Bill ji cítil. Vždyť to byl právě on, kdo ji vkládal na Tomovy rty těmi svými. Nepotřeboval už nic vědět, ani nechtěl nic slyšet nebo o něčem přemýšlet. Jeho rozhodnutí vyjádřil polibek, plný citů – a oči, které se upřely do těch Tomových, když se jejich rty od sebe odpojily. Zračilo se v nich vše, co se právě honilo v Billově hlavě – a pro co se černovlásek rozhodl.
„Věřím ti, Tome,“ zašeptal proti jeho rtům s jemným úsměvem a dlaní pohladil jeho tvář. Stačil jen pohled do dvou oříškových očí a on mohl opět vidět tu krásnou jiskru, která je rozzářila, a kterou v nich několik posledních chvil neviděl. A moc dobře věděl proč.
„Tome, já… Chtěl bych se ti omluvit za to, jak… jak jsem se k tobě teď choval, mrzí mě to, já…“ nedořekl, šepot, vycházející z jeho rtů, totiž zastavil ukazováček, jemně položený na jeho polštářcích. Tom to vůbec neviděl tak jako Bill. Zavrtěl hlavou a pousmál se.
„Ne, to ne, Bille, tebe nemusí nic mrzet. Já to chápu, chápu, že se bojíš a máš strach, ale… Společně ten strach a to všechno překonáme, věř mi. Něco jsem ti před chvílí slíbil… a svůj slib také dodržím,“ šeptl rozhodně a políbil hřbet Billovy ruky, aby ji mohl spojit s tou svou v něžném dotyku.
Oba cítili to kouzlo a lásku, která z jejich spojení vycházela, a právě to je oba činilo šťastnými a silnými víc, než kdy předtím. Dokonce i Bill, který většinou všechno vzdával předem a prohrával díky své slabosti, se teď cítil neuvěřitelně silně a odvážně vůči svému osudu, který se mu postavil do cesty. Najednou byl plný něčeho nového a nepoznaného. Byla to Tomova naděje, kterou do něj Tom vložil, a se kterou se teď na sebe oba dívali, dokud jejich rty nesplynuly v dalších a dalších polibcích…
Slunce už zašlo za obzor a zbyla po něm jen obloha plná červánků, ani jeden z nich tuto skutečnost však nevnímal. Byli až příliš zabráni sami do sebe, než aby se zaobírali věcmi, které pro ně v tuto chvíli vůbec nebyly důležité. Jen polibky toho druhého – to bylo to, co je oba hnalo dál. Jak Billa, tak i Toma, jehož polibky dopadaly na plné polštářky černovlasého chlapce, kterého tolik miloval. Ano, miloval jej a s každou další vteřinou, s každým dalším polibkem, si to uvědomoval stále víc a víc. Nepotřeboval o ničem přemýšlet, ani pochybovat. Tenhle krásný chlapec s hlubokýma čokoládovýma očima a neobyčejným kouzlem, se stal součástí jeho života, bez které si jej mladý lékař už nedovedl představit. Neměl nejmenší tušení, co se dnešní večer stane…
„Víš, co bych si přál?“ Tomovy rty se odpojily od těch Billových a Tom se zadíval do hlubokého moře čokolády, které k němu vzhlédlo.
„Přál bych si, aby tahle noc nikdy neskončila,“ zašeptal a něžně odhrnul pár uhlově černých vlasů z Billovy tváře, která mu věnovala úsměv.
„Ale… vždyť ještě nekončí, Tome,“ Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill si znova propletl své prsty s těmi Tomovými. Tohle bylo i jeho tajné přání a černovlásek se té krásné myšlence poddával čím dál víc. Už věděl kde a s kým dnešní noc stráví.
„A co by sis ještě přál, Tome? Řekni,“ vybídl jej s milým úsměvem a byl velmi zvědavý, co mu Tom odpoví. Tomovy oči vzhlédly od jejich spojených dlaní a Tom se zadíval do dvou čokolád, které jej vtahovaly svou hloubkou. Ano, vtahovaly jej a on se jim poddával čím dál víc. Měl ještě jedno přání, které by učinilo tuto noc snad dosud nejkrásnější v jeho životě. Tajemně se pousmál. Musím to alespoň zkusit.
„Chtěl bych… Přál bych si, abych tě dnes večer mohl mít blíž, Bille,“ zašeptal téměř neslyšně, aniž by tušil, co svými pár slovy způsobil. Billovo srdce vynechalo jeden úder a Bill trošku překvapeně zamrkal před sebe. Neměl zdání, ani ponětí, jak to Tom myslel.
„A-ale, Tome, j-já…“ nesouvisle vykoktal sotva pár slov, umlčely jej však dvě mandlové oči, které se upřely do těch jeho. Nejistota a výčitky v nich napověděly černovlasému chlapci, co se jejich majiteli právě honí hlavou.
„Bille, promiň mi to, já… Nechtěl jsem tě nijak urazit a ani ti tím něco přikazovat, jen… Omlouvám se, neměl jsem to říkat,“ poníženě sklopil hlavu, stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával. Bill se trošku roztřeseně nadechl a rychle si v hlavě ujasňoval všechny své myšlenky. I on teď toužil po krásném večeru se svou láskou, bylo tu však něco, co mu v té nádherné představě bránilo.
„Ne, to ne, Tome. J-já… taky bych chtěl být s tebou a v tvé blízkosti, jen… Když… když já jsem tohle ještě nikdy s nikým… nedělal,“ přiznal šeptem a rychle sklopil hlavu, aby se vyhnul Tomovu pohledu. I on chtěl dnešní noc strávit s Tomem, trápila jej však jeho nezkušenost a stydlivost. Co když se před ním ztrapní? Tomovy rty rozjasnil milý úsměv a Tom podvědomě stiskl Billovu dlaň v té své. Věděl, co tím myslí a na co naráží.
„Já vím, vím, Bille. A právě proto na tebe nechci s ničím spěchat. Nechci tě ničím vyděsit, a už vůbec nechci sex, jen… Chci zajít o kousek dál a poznat tě trošičku blíž. Pokud… mi to tedy dovolíš,“ šeptl, zatímco dlaní přejížděl po uhlově černé nádheře v podobě Billových vlasů. Hnědé oči se upřely někam do neznáma a jejich majitel se zhluboka nadechl. V jeho hlavě se honila jedna myšlenka za druhou, když však černovlásek ucítil na své dlani lehký stisk na znamení slibu, cítil, že už nemá nad čím přemýšlet. Jeho tělo se celé chvělo obavami, zároveň však i nedočkavostí z následujících okamžiků, podvědomě však cítil, že s Tomem se nemá čeho bát.
„T-tak dobře,“ slabě pokýval hlavou a vzhlédl k Tomovým očím, které se na něj tázavě upřely. Stačil však jen pohled a Tom cítil, že Bill je připravený. Podvědomě se k němu nahnul a dlouze jej políbil na rty, jako dík za jeho lásku a důvěru. Cítil ji, a to jej dělalo šťastným. I přesto se však na něj zadíval na okamžik vážně.
„Nemusíš se bát, Bille, nechci ti nijak ublížit. Jen… Kdyby se ti kdykoli cokoli nelíbilo, tak mi to, prosím, řekni a já přestanu, ano? Slibuji ti, že to bude krásné,“ dodal, to už však jeho rty splynuly s těmi Billovými, které na ně černovlásek přitiskl. Nepotřeboval už nic vědět a něčím si být jistý. Tom byl ten nejlepší člověk na světě a plně si získal jeho důvěru. Jeho oči zářily, když se od sebe odpojili a Bill cítil, jak jej jejich polibek hřeje u srdce. Neměl snad už ani strach, přeci jen však byl trošku nervózní z následujících chvilek.
„J-já… nemám moc zkušeností,“ špitl nesměle a nervózně se pousmál, úsměv, který se však jeho očím naskytl, jej v této chvíli zbavil všech přebytečných myšlenek. Tom se pousmál. Kdybys jen věděl, jak neuvěřitelně sladký jsi…
„To vůbec nevadí. Začnu já,“ zašeptal s úsměvem tak jemným, že mu Bill nedokázal déle odolávat.
Se zatajeným dechem pozoroval jeho počínání, a když Tomova ruka poprvé vklouzla pod lem jeho trička, cítil, jak jeho tělem projel záchvěv. Ještě nikdy se jej nikdo nedotýkal, a možná proto začalo Billovo srdce tlouci o poznání rychleji. Viděl a cítil, jak lem jeho trička stoupá… a když se konečně ocitlo někde na zemi, teprve v tu chvíli si uvědomil skutečnost tohoto okamžiku.
A uvědomil si ji i mladý lékař, sedící před ním, jehož rty teď zůstaly v mírném pootevření, zatímco jeho hlas se vytratil někam do neznáma. Nemohl tomu uvěřit. Jeho oči putovaly po té nejkrásnější a určitě i nejhebčí pokožce na světě a Tom jen seděl, neschopen slova. Před ním sedělo něco, co jeho oči ještě nikdy nespatřily. Nikdy nespatřily nikoho křehčího, jemnějšího a dokonalejšího, než bylo stvoření před ním. Jeho pokožka byla jako z alabastru a na chlapce vyhlížela až nezvykle jemně. Přesto však v sobě skrývala jakési kouzlo, které Toma dokázalo ohromit. Překvapeně zamrkal a pohledem přejel po Billově hrudi. Na jeho věk nebyla vůbec vyspělá, byla spíše chlapecká, o to víc se však Tomovi líbila. Obdivným pohledem z ní sjel dolů, když se však jeho očím naskytlo krásně ploché bříško a malý pupík, jeho rty rozzářil milý úsměv a on se znova zadíval na tu krásu. Nemohl z ní spustit oči a až teď, v tomto okamžiku, se utvrdil v tom, co si myslel už dávno. Bill byl tím nejkrásnějším chlapcem na celém světě. Už už se nadechoval k tomu, aby vyjádřil svůj obdiv, stalo se však něco, co vůbec neočekával. Štíhlý prst umlčel jeho rty a jeho oči se vůbec poprvé za poslední minuty setkaly s těmi čokoládovými, které k němu vzhlédly.
„Pšššt… Teď bych chtěl vidět já tebe,“ Billovy rty, až doteď pevně sevřeny, se zvlnily do úsměvu a Bill se pousmál na mladého lékaře před sebou. Stačil jeden Tomův pohled, plný úžasu a překvapení, a jeho nervozita z něj nadobro opadla. Tomovy obdivné pohledy jej činily klidným a možná i více sebevědomým než předtím. Moc dobře však věděl, že teď je řada na někom jiném. A věděl to i Tom.
„Tak dobře,“ tajemně se pousmál a opřel se o své dlaně, dívajíc se na Billa, který díky jeho počínání na okamžik znejistěl. Jeho líčka nabrala slabě růžový nádech a Bill trošku nesměle sklopil pohled. Nedokázal si představit, že by v tuto chvíli měl udělat to samé, co Tom udělal jemu.
„Když… když já trošku nevím, kde začít,“ šeptl nejistě a se stále sklopenou hlavou, takže nemohl vidět úsměv, který rozjasnil Tomovy rty. On to věděl moc dobře – a také to chtěl Billovi ukázat.
„Co třeba tady,“ tiše vydechl a lehce Billovu ruku přiložil k lemu svého XXL trička, očekávajíc Billovu reakci. Byl velmi zvědavý, co Bill udělá…
A Bill se opravdu odhodlal! Netrvalo dlouho a i on kousek po kousku odhaloval to, co černá látka až dosud jeho očím skrývala. Jeho ruce se mírně roztřásly, když Tomovo tričko přetáhl přes jeho hlavu a…
Úžas, který se v jeho očích objevil, už nemohl být větší. Stačil jen jediný pohled, který Billa připravil o hlas a o poslední myšlenky, vířící v jeho hlavě. Téměř bez dechu shlížel na snědou, krásně opálenou a vypracovanou hruď a bříško, a na svaly, které se na ní skvěly. Stačil jediný pohled na ně a černovlasý chlapec pochopil, co jej na Tomově těle tolik uchvátilo. Už dávno nebyl chlapcem. Byl to muž, krásný a dokonalý, se všemi přednostmi, které by každá ocenila. A přesto všechno patřil jemu. Černovlasému chlapci, který seděl naproti němu a kochal se tím nádherným pohledem. Jeho srdce bušilo jako o závod a Bill cítil jeho tlukot až v krku. Moc dobře věděl, že v tuto chvíli by byla všechna slova zbytečná. Ani v nejmenším by nevyjádřila to, co se právě honilo v jeho hlavě a co cítil. Cítil – a chtěl nechat promluvit to, co teď silně bušilo v jeho hrudi. Všechno kolem něj se rozplynulo s prvním polibkem naběhlých, plných rtů…
Jako by svět kolem nich zmizel a všechen čas se smrsknul do několika desítek vteřin, které právě prožívali. Nevnímali jej a ani nic, co je obklopovalo. Jen nádhernou blízkost a polibky toho druhého, kterými se vzájemně nechávali unášet. Ani jeden z nich si nevzpomínal na chvíli, která by pro ně byla krásnější a vášnivější než tahle. Líbali se několik dlouhých minut a procítěně, jako ještě nikdy předtím. Dokonce i Bill si dodal trošku více odvahy a svými polibky nešetřil. Vnímal jen Toma a jeho rty na těch svých, nic víc už pro něj nebylo podstatné. Cítil, jak jej Tom pomalu pokládá do peřin a pousmál se nad něžností, se kterou s ním zacházel. Jako by byl křehká porcelánová panenka. A Tom jej opravdu tak viděl. Opustil jeho rty a odhrnul pramínek vlasů, který mu přistál na jeho krásných, dlouhých řasách.
„Jsi nádherný, Bille. A já ti nebudu a ani nechci ublížit. To bych si nikdy neodpustil,“ zašeptal a naposled se sklonil k Billovým prokrveným rtům na důkaz svého slibu. Jediný polibek jej ujistil v tom, že právě teď nastala ta pravá chvíle…
Bylo to jako sen. Jako nádherný sen, ze kterého se nikdy nechtěl probudit. Všechny jeho smysly a myšlenky jej opustily ve chvíli, kdy se svými rty dotkl Billovy bílé kůže na jeho krku. Cítil, jak se černovlásek pod ním zachvěl a slabě vydechl, i přesto se však Tom zachoval tím nejúžasnějším způsobem, jaký by od něj mohl Bill očekávat. Nikam nespěchal a ani na něj netlačil. Jemnými polibky pokryl celý jeho krk a pomalu postupoval dolů, vůbec ne však dravě a hladově. Nebylo místečka, na které by jeho rty nevtiskly motýlí polibek, nebylo záhybu, který by nepolaskala měkká a teplá bříška jeho prstů. Pomaloučku se seznamovala s něčím, co jim bylo dosud neznámé a čeho se teď jen velmi opatrně a něžně dotýkala, zatímco jejich majitel cítil, že už nemůže být šťastnější.
A Bill? Nebylo minuty, ba ani vteřiny, kdy by pochyboval o svém mladém lékaři a jeho lásce k němu. Vždyť ji cítil – v každém dotyku a v každém malém polibku měkkých polštářků, které líbaly jeho pokožku. Úsměv z jeho tváře ani na okamžik nevymizel a Bill si tuto chvíli vychutnával tak, jako ještě žádnou jinou. Cítil se jako v sedmém nebi, jako by se vznášel na obláčku. Cítil prudký tlukot svého srdce a motýlky, kteří však už nebyli jen v jeho bříšku. Jejich šimrání a třepotavý pocit prostupoval celým Billovým tělem a vyvolával mu na rtech stále zasněný, ale i šťastný úsměv. Tohle ještě nikdy nezažil a ani ty nejkrásnější sny se nemohly vyrovnat citlivým a jemným dotykům dvou dlaní a motýlím polibkům, pokrývajícím jeho hebkou pokožku.
„Tomi,“ Billovy rty tiše vydechly jméno svého milého a Bill věnoval svůj pohled Tomovi, který k němu vzhlédl. Jako by cítil, že ten krásný úsměv na Billových rtech patří jen a jen jemu. Potěšeně vtisknul další polibek na Billovu hruď a prsty lehce přejel přes žebra, v tom však kdesi nad sebou uslyšel tichý smích.
„Ale ale, tady je někdo lechtivý,“ zářivě se usmál a na Billovo zamihotání řasami se sklonil k jeho plochému bříšku. Tolik moc se těšil, až jej ochutná. Sklonil se, aby svými rty okusil jeho horkost, v okamžiku, kdy však špičkou svého jazyka zajel do malé dírky na něm, se stalo něco, co mu dokonale vyrazilo dech.
„Lásko,“ Billovy rty tiše vydechly to jediné slůvko a Bill zasněně přivřel víčka, takže nemohl vidět pár oříškových očí, které se na něj upřely.
„Cože?“ Tomovy či pozvedly svůj pohled a Tom cítil, jak se mu nad tím pouhým slovem srdce rozbušilo o poznání rychleji.
„Řekni to, prosím, ještě jednou,“ zašeptal prosebně a díval se na černovlasého chlapce s nadějí a očekáváním ve svých dvou hloubkách. Jediné, co si přál, bylo, aby to slůvko uslyšel znovu, aby bylo směřováno právě jemu. A on se jej opravdu dočkal.
„Lásko,“ Billovu tvář rozzářil úsměv a Bill dlaní spočinul na Tomově tváři. Nechtěl už déle čekat. Nenásilně si jej přitáhl k sobě a s láskyplnými slůvky se vpil do jeho rtů.
Ještě chvíli setrvávali v láskyplném objetí, doprovázeném nesčetnými polibky a doteky toho druhého. Večerní šero a tma už stihly zahalit celý Tomův pokoj, a zatímco Bill něco unaveně zakňoural, Tom se rozhlédl kolem. Pohled na ospalé černovlasé stvoření v jeho peřinách mu vykouzlil na rtech úsměv a Tom se vyšplhal do sedu, líbajíc Billa na čelo.
„Bille? Billi, ještě neusínej. Dám ti něco na spaní, v tomhle by ses asi moc dobře nevyspal, ospálku,“ pousmál se, něžně políbil Billův ušní lalůček a než jej stačil Bill obejmout, už stál u skříně a vybíral mu oblečení.
„Já se půjdu převléci do koupelny, tak tu na mě počkej, ano?“ svou skříň zase zavřel a hromádku položil k Billovi, který se právě ospale posadil na posteli.
„Tak se mi brzy vrať, hm?“ nedokázal potlačit hlasité zívnutí, i přesto se však na Toma usmíval tím nejkouzelnějším úsměvem, jakého byl schopen. Sledoval, jak mizí za dveřmi z pokoje a nato pomalu vzal do dlaní Tomovy kousky. Jeho rty se zvlnily do úsměvu nad XXL tričkem a XXL kraťasy, do kterých by se vešel dvakrát, oblékl si však jen je a tričko se všemi Tomovými i svými věcmi úhledně složil na hromádku k posteli. Po dnešním večeru už neměl důvod se před Tomem stydět a ani se zahalovat. Jen ve svých boxerkách a kraťasech se položil do peřin, ještě však pečlivě natřepal polštáře a zadíval se na pootevřené dveře.
Jiskřičky v jeho očích poskočily, když se klika opravdu slabě pohnula a dovnitř vstoupil Tom, připravený ke spánku. Také jen v kraťasech za sebou zavřel dveře – a jeho úsměv už nemohl být širší, když ve svých peřinách spatřil to nejkrásnější, co spatřit mohl. Černovlásek k němu vztáhl ruce a prosebně zamrkal.
„Pojď už ke mně,“ zaprosil tak roztomile, že mu Tom nedovedl déle odolávat. S úsměvem se položil na bok vedle něj a pozoroval jeho klížící se víčka.
„Dobrou noc, Tome,“ Billovy oči se naposled zadívaly do těch Tomových a Bill jasně viděl, jak se mu Tom před ním začíná rozmazávat.
„Dobrou noc, Bille. Ať se ti tady hezky spí,“ přes Tomovy rty přelétnul úsměv a mladý lékař s tichým přáním dobré noci vtiskl malý polibek na Billovo čelo. Opatrně si schoulil jeho dlaň do té své a naposled pohladil Billovu, teď už spící tvář. Byla to právě ona, kterou nosil ve svém srdci a s myšlenkou na níž odcházel do říše těch nejkrásnějších snů.
autor: Rachel
betaread: Janule
pěkné něžné…x)
A Illy se tu rozplakala na klávesnici že nezašli dál x(
Shit! xD
Krásňoučký!!!! Už se těším na další díl, a jako, uf, už jsem myslela že to příjde ze začátku xD
Závidím Tomovi,já chci taky pomazlit Billího =)!!!!!Krása ♥!!
Nic jiného mě nenapadá, jen: NÁDHERA!!!!
To byla nádhera, všechno je to nádherný! úžasný!
Rachel, jsem v koncích. Nevím, co napsat. Zase se budu opakovat – úžasné!
Wow *není schopna slova*
[2]: Illy, já se z tebe zblázním xD Než jsem se dostala ke slovu "nezašli", myslela jsem si, že brečíš, protože tě to dojalo, a ty takhle:-D Holka holka… xD Ty mi dávaš…:-D♥
Jinak vřelé díky všem za komentáře, jste úžasní, že to čtete a píšete mi tak krásné komentáře, děkuji moc za ně:-D♥
[8]: A ty to schválně prodlužuješ! *fňuk* Ti to dělá radost takhle napínat člověka???!! xDDD
Znát tě osobně tak ……. no rači nic xDD Prostě se na to těším jak malý děcko na vánoce xD mužeš mi jen tak přibližně prozladit pls pls kdy k tomu dojde? xD
[9]: Noo, ještě se načekáš. Ale samozřejmě to nebude jenom tak z razu, že by se do té doby nic nestalo, to tě můžu ujistit. Ale neboj se, i na tohle myslím xD Kdybys mě znala osobně, byla bys na tohle zvyklá a ani by sis toho už nevšímala. Vždycky by sis řekla: Tak zase nic, no jo, co čekám, že… To je celá ona:-D
[10]: chjoooooooooooo x(((((
Bude doba….. někde v 50 díle xDDD
Tak nic no… tam bude teda orál? xD ehm xDDD No aspoň něco xDD Si na to musím nacoupit popcorn xD
[11]: Ses zbláznila, ne???:-D Co si o mě myslíš?! Že jsem takovej tyran!!! To bych nevydržela ani já… Prej nakoupit popcorn… Proč popcorn??? Nebo víš co, napiš mi na můj mail, ať to tady nerozebíráme xD
[12]: No popcorn abych si to vychutnala xDDD Už u tohodle dílu jsem pro něj chtěla běžet ještě že jsem to neudělala xD
Tak nevím u 30? xDDD Bude to mít alespoň 100 dílu že??? x)
No já bych ti na něj napsala ale já to nemám nastavený, bys mi ho musela napsat jaký máš, já když kliknu na ten odkaz e-mail tak se mi píšou blbosti… bo icq… to bych do tebe mohla hustit pořád xDDD
Potichu tlieskam illyrias ale nakoľko už poznám, že sex si šetríš tak si vychutnávam to, čo dáš 🙂 milujem ich nežnôstky, ale keď pri tom zaspávajú tak by som ich najradšej osprchovala studenou vodou. Ale aj tak to bolo čarovné, magické, úžasne krásne.