autor: Emilia
Ahoj lidičky, tak jsem tu s druhým dílem. Doufám, že teď už se bude líbit všem, snažila jsem se. Když vás pár psalo, že situace s mopem v prvním díle vám přišla úsměvná, tak jsem to vůbec nepsala s tím, že by to mělo být vtipné. Dokonce jsem si říkala, že je to blbost, ale tak nakonec jsem to tam dala. Samozřejmě jsem byla ráda, že se vám to líbilo. Na druhou stranu situace s Gustavem, která měla být alespoň trošičku úsměvná, nebyla. Takže už žádné vtipné situace×D Budu psát normal, jak píšu, podle mě bez vtipných situací a každý si přebere sám, jestli mu něco z toho přišlo vtipné nebo ne. Gugí už by se tam vyskytovat taky nikde neměl, radši jsem to po sobě kontrolovala×D Protože většinou to napíšu a pošlu, radši to po sobě ani nečtu×D No a už vás nebudu zdržovat od čtení, jenom vám všem ještě děkuju za komentáře 🙂 ani jsem nečekala, že by si to mohlo přečíst tolik lidí. A teď už konečně… Můžete se do toho pustit 🙂
Ráno u Billa
„Emghr..“ Zabručí Bill a rozespale otevře oči. Chmátne po mobilu a zadívá se na hodiny. „Kurva!“ Vykřikne. ‚Zaspal jsem! Jak je možný, že ten pitomej krám nezvonil?!‘ Rozčiloval se v duchu a vůbec ho nenapadla příčina. Ani si ho totiž nenastavil. ‚Do hajzlu, musel jsem usnout ve věcech.‘ Snažil se tedy vyhrabat z postele, ale hned na to spadl zpět do peřin a ublíženě se chytil za hlavu. „Au.“ Myslel, že se mu snad rozskočí. Měl kocovinu a pořádnou. Včera v klubu trochu přebral. ‚V tomhle stavu přece nemůžu na ten rozhovor.‘ Nejradši by se na to vykašlal, ale věděl, že už je to domluvený, a takhle na poslední chvíli se to odvolat nemůže. Zkusil se tedy znovu opatrně postavit a posléze se pomalu šoural do koupelny. Cestou však vrazil do stolku. „Doprdele!“ Zaklel a mnul si naražený palec na noze. Dneska měl tedy opravdu parádní den, a to jenom kvůli Tomovi. A proč vlastně ne, jistě, že za to může on. Může za všechno, co se v jeho životě děje.
Začal ze sebe shazovat oblečení nasáklé cigaretami a alkoholem. Pustil na sebe sprchu, která bičovala jeho tělo proudem horké vody. Bylo to tak příjemné, skoro zapomněl na čas a tak se rychle přesunul k umyvadlu, aby si mohl zkulturnit obličej. Skvěly se na něm černé šmouhy od líčidel. Vypadal hrozně. Uchopil do ruky tampón namočený v odličovací pleťové vodě, a začal stírat rozteklý make-up. Potom následovalo čištění zubů a celková úprava. Když byl hotov, rychle za sebou zabouchnul dveře hotelového pokoje a pospíchal k výtahům.
„Sakra, kde ten Bill je? Už tady měl dávno být.“ Šílel opět David. Už měli být 10 minut na cestě, ale kvůli Billovi meškali.
„Byl jsi to ty, kdo mu dovolil zůstat v tom klubu do rána, vzpomínáš?“ Připomněl Davidovi Tom.
„No jo, no jo.“
„Hele támhle jde.“ Pokýval Georg směrem k výtahům. Měl nasazené obrovské muší brýle. Přílišné světlo mu tlak v hlavě ještě znásobovalo.
„Sakra, Bille, kde vězíš? Čeká se jenom na tebe, takhle na ten rozhovor nedojedeme včas.“ Spustil na něj David okamžitě.
„Davide, vychladni, bolí mě hlava a na tohle vážně nemám náladu.“
„Nemáš chlastat.“ Sykne Tom, ale tak, aby ho slyšel jen Bill.
„Sklapni.“ Odsekne mu. Tom jenom stočil rty do svého typického úšklebku. Všichni rychle naskočili do auta a razilo se.
Řidič musel opravdu šlápnout na plyn, aby tam stihli dojet včas. Byla to černá limuzína, která v sobě měla zabudovanou hifi věž. Tom se rozhodl, že jeho bratříček by měl dostat opravdové probuzení, proto věž zapnul a hlasitost dal naplno.
„Zbláznil ses? Okamžitě to vypni.“ Zaječel na něj Bill. Tohle mu teda od bolesti hlavy rozhodně nepomáhalo. A Gustav, který sice nepařil až do rána, se taky netvářil moc nadšeně, jelikož mu bylo ještě trochu zle.
„Proč bych měl? Nemůžu přece za to, že nevíš, kdy přestat.“ Ušklíbnul se jen a rozvalil se pohodlně na sedačce.
„Kdyby ses do toho nepřipletl, zřejmě bych byl s někým na pokoji a dělal něco jiného, než pil v baru drinky.“ Řekl důrazně Bill, nahnul se k hifině a vypnul ji. Tom ji opět zapnul. Takhle to pokračovalo ještě nějakou chvíli. Vražedně se na sebe dívali a Gustav s Georgem byli vděční za to, že právě dorazili. Ještě chvíli a možná by v jejich přítomnosti nevyvázli bez újmy na zdraví.
Interview
Rozhovor trval teprve pět minut a Billovi to připadalo jako věčnost. Šíleně se mu točila hlava, navíc musel sedět vedle toho idiota.
„Bille, nevypadáš dneska moc fit, jsi v pohodě?“ Optala se Billa moderátorka.
„No…“ Nestihl ani nic říct, do řeči mu okamžitě skočil Tom.
„Víte, ne všichni doháníme věci do extrémů.“ Moderátorka se zvědavostí v očích položila Tomovi otázku.
„Ale… myslíš tím, Bill dohání věci do extrémů?“
„Ano, třeba jako vče…“ Bill se jen vražedně podíval na Toma a vytrhnul mu mikrofon. Přeci si to nenechá líbit.
„Víte, občas se stane, že to člověk trošku přežene, vždyť komu se to nestalo? Tom je příliš upjatý, opravdu se neumí bavit, jenže na něj nemůžeme pořád brát ohledy. Ne všichni chceme strávit večer ve společnosti své ruky.“ Usměje se zářivě Bill na Toma. David v zákulisí jenom valí bulvy. No to snad ti dva nemyslí vážně!
„Ne každý se spokojí s čímkoliv.“ Sykne Tom a jejich oči se střetnou. Kdyby pohled mohl zabíjet, ti dva by tu jistě už leželi zmasakrovaní v obrovské kaluži krve. David naštěstí rychle zasáhne, než rozhovor nabere zcela jiných směrů, než kterých se měl původně držet.
V zákulisí je však rozhodně nešetří.
„Vy dva jste se naprosto zbláznili! Kurva, co se to s váma dvěma děje? Nejdřív ta scéna v tom klubu, a teď tohle. Jestli chcete potopit kapelu, tak klidně pokračujte dál v tom, co děláte!“ Zuřil a měl na to právo.
„No kdyby tenhle idiot nezačínal…“
„Kdo je tady idiot, ty mope!“ Oba se na sebe znovu vražedně podívali. Jejich tváře od sebe byly jen kousek. Hlasitě oddechovali, div jim nešla z uší pára. Kdyby je od sebe David neodtrhl, jistě by se tu na místě pozabíjeli.
Na recepci v dalším hotelu
Kapela přijela do dalšího města a chystala se nastěhovat do svých nových hotelových pokojů pro další dva dny. Všichni se nahrnuli k výtahům, byly tam tři. Do prvního rychle nastoupili Géčka s Davidem a dalšími členy z týmu kapely. Nezbylo tam místo, a tak Bill s Tomem museli čekat na další. Samozřejmě, že každý si stoupnul k jinému. Ten Tomův se otevřel dřív. Podíval se na Billa, který posílal tiché nadávky k jeho výtahu.
„Jedeš nebo tady chceš stát do zítra?“ Bill si Tomovým směrem jenom odfrknul a otočil se k němu zády. „Jak myslíš.“ Pokrčil rameny Tom a nastoupil dovnitř. Když se dveře začaly zavírat, vběhl do nich na poslední chvíli Bill. Tom se jenom ušklíbnul, ale nic neříkal. Po chvíli se však výtah zastavil.
„Co je?“ Vyřkl Bill do ticha otázku, nevypadalo to, že by dojeli nahoru. Dveře se neotvíraly a nahoře v digitálním okénku nesvítilo ani číslo příslušného patra, ve kterém měli vystoupit.
„Hm, zřejmě jsme se zasekli.“ Konstatoval v klidu Tom.
„No bezva, já jsem věděl, že mám jet tamtím výtahem.“
„Tak proč jsi s ním nejel?“
„To kdybych kurva věděl!“ Rozčiloval se Bill. Tom pobaveně sledoval Billa, nervózně pochodujícího po výtahu. „Proč na mě tak civíš?! Kdyby ses radši pokusil něco vymyslet a nestál tady jako tvrdý y. Čekáš snad na zázrak?!“
„Bille, tady není co vymýšlet, všechno, co jsem mohl udělat, bylo zmáčknout nouzové tlačítko, teď můžeme jenom čekat.“ Mluvil úplně klidně Tom, vždycky byl ten klidnější z nich.
„Paráda, hrdina Tom zmáčknul tlačítko, vážně super.“
„Máš snad lepší nápad? No jestli jo, tak sem s ním. Ty si přece vždycky ten kreativnější.“ Bill na to nic neřekl, sednul si na zem, opřel se o stěnu výtahu a promnul si spánky. ¨
„Víš, na co jsem si vzpomněl?“ Řekl najednou Tom a plácnul sebou kousek vedle Billa.
„Tome, ptáš se, jako bys nevěděl, že to nevím.“ Tom jenom protočil oči a ušklíbnul se.
„Teď ses měl spíš zeptat na co, ale to bys nebyl ty, kdybys to udělal. Vzpomínáš, když nám bylo 12 a rozbili jsme tu Anetinu vázu?“
„Ne.“ Zalhal Bill. Věděl moc dobře, o čem je řeč. Jak by mohl zapomenout, když při tom přišel o celé své kapesné, které si šetřil na ty úžasné značkové džíny, po nichž toužil celý měsíc.
Flashback
Byla zrovna polovina prázdnin a obě matky se domluvily, že by kluci měli trávit nějaký čas spolu, takže Tom měl zůstat týden u Anet a potom zase naopak. Tom měl spát u Billa v pokoji, jenže Bill protestoval. Nechtěl s tímhletím zjevem sdílet pokoj, a už vůbec ne postel. Měl totiž jenom jednu, velké letiště. Anet poručila Billovi, aby zavedl Toma do pokoje, kde si měl dát věci, a odešla si dát se Simone do kuchyně kafe. Bill se však postavil bojovně před schodiště, čímž Tomovi blokoval cestu.
„Do mýho pokoje ani nepáchneš, na to zapomeň.“
„A kde mám spát, ve sklepě? Prosím tě, uhni.“ Chtěl Tom obejít Billa. Ten mu však chytil jeho tašku s věcma a začali se přetahovat. Smýkali sebou, až narazili do jednoho stolku, na němž stála drahá váza. Anet ji měla z Indie a dala za ni celých 10 tisíc. To rozhazování peněz měl Bill zřejmě po ní. Kapesné mu nikdy moc dlouho nevydrželo, ale vraťme se k té váze. Samozřejmě spadla a rozbila se. Obě matky uslyšely ránu a šly se podívat do obýváku. Anet otevřela ústa v němém výkřiku a málem to s ní seklo. Chystala se, že si tu vázu vystaví do menší vitríny, kterou měla objednanou, jenže ještě nebyla hotová.
„Mami, promiň, ale Tom začal a…“
„Tak to teda ne, ty si začal…“
„Ne, ty…“ Začali se znovu handrkovat.
„Tak dost!“ Vykřikla Simone rázně a oba dva jako na povel přestali. „Myslím, že nejrozumnější řešení bude, když tu vázu Anet splatíte, půl na půl. A nechci slyšet nic o tom, kdo začal nebo nezačal.“
„Ale…“ Snažil se protestovat Tom.
„Řekla jsem ne…“ Anet dala Simone za pravdu, jaký je to dobrý nápad. Samozřejmě ani jeden z nich neměl našetřeno celých 5000, takže se domluvili na splátkách. Tom si celou dobu šetřil peníze na novou kytaru. Snil o ní už tak dlouho. Přejel palcem po obrázku, který si vytrhl z jednoho hudebního časopisu, na němž byla. „Budu se s tebou muset rozloučit.“ Zamumlal si potichu pro sebe. Bill jej pozoroval nenápadně ve dveřích, a když Tom zalezl do koupelny, vešel do pokoje a vytáhl z boční kapsy Tomovy tašky papír, co před chvílí držel.
Konec flashbacku
Stejně si Tom tu kytaru nikdy nekoupil. Měl jich teď více než dost, a tamtu mohl mít taky. Ale neměl. Billa vždycky zajímalo proč, když ji tenkrát tolik chtěl, ale ani ho nenapadlo se na to zeptat.
„Mobil.“ Řekl najednou.
„Cože?“ Díval se na něj nechápavě Tom.
„Můžeme zavolat, že mě to nenapadlo hned.“ Objasňoval Bill, a přitom už vytáčel číslo na Davida. Netrvalo dlouho a byli z výtahu vyproštěni. Toma trochu zamrzelo, že byla ta chvíle, kdy alespoň mluvili a nekřičeli na sebe přerušena. ‚Hm ale co. Kašlu na to.‘ Pomyslel si a vyrazil ke svému pokoji. Bill učinil taktéž.
U Billa v pokoji
Už snad posté se převalil na posteli a znuděně přepínal programy v televizi. Neustále musel přemýšlet nad tím, proč to Tom v tom výtahu vytahoval. Bylo to přece už tak dávno. Možná mu tím chtěl něco říct. Jenže jestli tady bude jen tak sedět na zadku, nedozví se to. Nevěděl, jestli jedná správně nebo ne, avšak zvednul se a zamířil k Tomovu pokoji. Spěchal a byl tak zbrklý, že dokonce zapomněl zaklepat a rovnou tam vletěl.
„Tome, já si to…“ Zarazil se v půlce věty.
„Jé, čau Bille.“ Zdravil ho trochu přiopile Georg. „My tady máme takovou menší pařbu.“ Mluvil dál.
„To vidím.“ Řekl Bill. „Kde máš Gustava?“
„No na pokoji, spí.“ Zabručel basista. „Ale ty si asi přišel za Tomem, že? Je v koupelně, já ti ho zavolám. Tom…“ Bill mu pohotově připlácl ruku na pusu.
„Ne, to je dobrý. Nic mu neříkej, jako bych tady nebyl.“ Vyhrkl a urychleně se vracel do svého pokoje. Když za sebou zabouchl dveře, přistoupil k mini baru a nalil si sklenku nějakého alkoholu, co tam byl. ‚Co mě to doprdele napadlo? Jak jsem si vůbec mohl já idiot myslet, že by se tím Tom dál zabýval?!‘ Rozrušeně si nalil další sklenku, když v tom se ozvalo klepání na dveře. ‚Kdo zase prudí?‘ Pomyslel si a neochotně se zvedl z křesla. Jakmile došel ke dveřím a otevřel je, spatřil Toma. ‚Dohajzlu, Georg jistě nedržel jazyk za zuby a řekl mu, že jsem tam byl.‘ Jenže Tom mu jenom oznámil, že má přijít dolů, protože s nimi David chce o něčem mluvit a zase odkráčel pryč. Bill tedy s povzdechnutím zabouchnul dveře pokoje a vydal se dolů do menší haly.
autor: Emilia
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
aspoň nějaká světlá chvilka v jejich vztahu…x)
Myslím, že s ním chce mluvit jen Tom. xD Ale to by taky mohli zůstat na pokoji. Uvidíme, jak to bude dál. Moc se těším!
Tentokrát žádná kritika nebude 😉 tento díl se povedl,jen už se nemůžu dočkat twincestu 🙂 a úplně mě rozsekala věta :,,Hrdina Tom zmáčkl tlačítko" nebo tak nějak 😀 😀
To se mi líbí čím dál víc!!!!!Těším se na další dílek.A ty vtípky klidně používej,mě přišly docela dobré,hlavně ten mop,ten mě baví xD
Skvěle napsaná, originální povídka, moc se mi líbí..
Já z toho prostě nemůžu… xD Tady jsou poslední dobou tak skvělé autorky, že ty povídky ani nestíhám číst a nevím, která je lepší… x)) Všechny jste opravdu skvělé, taky bych mohla něco přidat nebo se nechat inspirovat… xP Budu se určitě moc těšit na další část.
No… tak čte se to dobře. =) Představit si ty 2 zašprajcovaný ve výtahu… xD
Jen tak dál. =) Já se dobře bavím.
To je skvělý! Taky by mě zajímalo, proč si Tom tu kytaru nekoupil, třeba s ho Bill jednou zeptá 🙂