autor: Ketty
It’s up to you
Zabořil hlavu do polštáře a jeho jediným přáním bylo zemřít. Zbavit se té příšerné bolesti – fyzické i duševní. Tohle byl naprostý konec. Ať už se mu v životě staly sebehorší věci, vždycky bylo proč se vzpamatovat, proč žít dál… Vždycky tu byl on, kvůli kterému tu Bill musel zůstat, který ho vždycky nakonec zachránil, a o kterého jediného nikdy nesměl přijít…
Jenže teď o něj přišel. Byl to on, kvůli komu tu Bill ležel a přemýšlel o smrti. Tom už se určitě nevrátí, aby mu pomohl… A i kdyby ano, už nikdy nic nebude jako dřív… Nemělo cenu žít bez dvojčete. Jak se mu zpod řas samovolně linuly proudy slz, bolest hlavy se stále zhoršovala.
Zatracený alkohol, zatracený Tom, zatracený život! Všichni byli proti němu, nikdo ho neměl rád, nikoho už na světě neměl. No dobře, bylo tu několik málo lidí, ale… nikdo z nich nebyl Tom.
Jak mu vůbec mohl takhle ublížit, jak jen mohl? Copak pro něj Bill nikdy nic neznamenal? Za tohle by se mu měl omluvit… Nic mu přece nemůže dávat oprávnění tolik mu ublížit. Nebo ano?
Se zaschlými slzami na obličeji, tupou bolestí hlavy, ale lehce osvobozujícím pocitem, že je to všechno jen Tomova vina, se Billovi podařilo znovu usnout… a na chvíli zase na všechno zapomenout.
°°°°
Tom se v tu chvíli dávno oblékal, upravoval a připravoval se k brzkému odchodu. Přestože sám by na to při všech těch starostech určitě zapomněl, jeho inteligentní mobilní telefon mu včas připomenul, že má na dnešek naplánovaný oběd s Agnes. Byl za to docela rád. Snažil se nalézt jakýkoliv možný způsob, jak se oprostit od myšlenek na včerejší noc, a schůzka s Agnes byla rozhodně dobrou alternativou.
Děsilo ho, že se už od probuzení cítí příšerně provinile. Ano, včera se opravdu nezachoval jako ten nejlepší bratr, ale… tak se k němu Bill nechoval celý život, tak se snad nemusel cítit tak strašně… Nikdo, kdo věděl, jak se Bill k dvojčeti celý život choval, nemohl říct, že by si něco podobného nezasloužil…
Nikdo takový, kromě nich dvou, sice neexistoval, ale bylo to zcela očividné. Bill to sám vyžadoval. Celou tu dobu… Patřilo mu to.
Tom si rázně utáhl kravatu. Bylo to asi potřetí v životě, kdy měl na sobě něco takového. Říkal si, že pro takovou příležitost si přece nemůže vzít vytahané tričko a hoperskou kšiltovku… nehledě na to, že chtěl Agnes vzít do luxusní berlínské restaurace…
Konečně byl se všemi netradičními úpravami hotov, a vyrazil z pokoje ven. Před hotelem už na něj čekalo stříbrné auto.
„Kam přesně to chceš dovést, Tome?“ zeptal se ho jeden ze security-teamu, když Tom nastoupil do auta. Nadiktoval mu přesnou adresu. Sledoval, jak bodyguard necvakal adresu do navigace, a pak už se rozjeli Berlínem.
Projeli centrem. Tom jen koutkem oka zahlédl vysokou Brandenburskou bránu a pocítil nepříjemný záchvěv odporu… okolo brány se projíždělo včera v noci… stála jen kousíček od proslulého Felix night clubu.
Konečně auto zaparkovalo.
„Až budeš chtít zase vyzvednout, zavolej mi. Kdyby se něco dělo, volej Tobiho,“ připomněl mu řidič a nechal Toma stát před honosně vyhlížející restaurací.
Sympatický mladý číšník ho dovedl ke stolu rezervovanému na Tomovo jméno, a tam mu nezbylo než sedět a čekat.
Čekal deset minut, čekal dvacet minut… po půlhodině to začínalo být divné… Agnes se nikdy nezpozdila o víc jak deset minut, už to bylo skoro čtyřicet a Tom si jen netrpělivě poklepával nohou pod stolem. Zkontroloval mobil – žádné zprávy a v odchozích hovorech opravdu byl telefonát, kdy se s Agens domlouval na čase a místě. Nemohl se splést. A ona nemohla zapomenout. Nikdy předtím se to nestalo.
Snad se jí nic nestalo… Tom vytočil její číslo na mobilním telefonu a netrpělivě naslouchal vyzváněcímu tónu.
„Volaný účastník hovor nepřijal,“ odrecitoval mu jeho operátor výsměšně. Toma zaplavila panika. Kde jen mohla být? Nestalo se jí nic, že nemůže přijít ani přijmout hovor… V hlavě se mu proti jeho vůli začaly míhat představy všeho, co by se jí mohlo přihodit, když už sám sebe tak vyděsil, že byl rozhodnutý volat na policii, naštěstí vpadla do restaurace udýchaná Agens.
„Agnes! Proboha, ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím…“ Tom byl skokem na nohou a s rozpřaženou náručí se hnal k její drobné postavě.
„Ty na mě vůbec nesahej!“ okřikla ho však Agnes a rázně ho od sebe odstrčila.
Tom si připadal jako by mu právě vrazila facku. Zaskočeně na ni hleděl, neschopen jediného slova. „Radši bys měl jí za svým teplým bráchou a zlíbat ho třeba do bezvědomí!“ pokračovala rozohněná Agnes. Jako by dostal další ránu. Tom v duchu proklínal toho, co vymyslel tenhle stupidní nápad.
Tom si připadal jako by mu právě vrazila facku. Zaskočeně na ni hleděl, neschopen jediného slova. „Radši bys měl jí za svým teplým bráchou a zlíbat ho třeba do bezvědomí!“ pokračovala rozohněná Agnes. Jako by dostal další ránu. Tom v duchu proklínal toho, co vymyslel tenhle stupidní nápad.
„Lásko, ale no tak, uklidni se, vyřešíme to,“ snažil se ji uklidnit, moc se mu to však nepovedlo, protože vzápětí se drahou restaurací rozlehl takový jekot, že i ti, co měli tolik slušnosti, že se dosud neotočili jejich směrem, teď zírali s vytřeštěnýma očima, co se to u jejich stolu proboha děje.
„Ty máš ještě drzost říkat mi, abych se uklidnila?!“ vřískla a vztekle po něm mrštila čímsi tvrdým a šustícím.
Když se Tom trochu vzpamatoval z toho šoku, spustil ruce, kterými si instinktivně kryl obličej, a zjistil, že to, čím právě dostal po hlavě, byly stočené noviny. Dnešní Bild. Hned mu sice bylo jasné, co v novinách najde, přesto se však dost vyděsil, když na něj hned z titulní strany vybafla velká barevná fotografie jeho ve vášnivém polibku s Billem.
„Incestní skandál u Tokio Hotel!“ hlásal obrovský palcový titulek. Dál Tom nepotřeboval ani číst. Jen otupěle zíral na tu fotografii, obávajíc se zvednou oči zpět k Agnes.
„Není to tak, jak to vypadá…“ dostal ze sebe po chvíli, když se odhodlal prolomit ticho a zvednout pohled. Vzápětí toho zalitoval – žár v Agnesiných očích se mu nikterak nezamlouval.
„Promiň, ale snad mi nechceš tvrdit, že ses s ním nelíbal… těch fotek je víc než dost,“ Agnes stále stála nad ním, ruce založené na prsou.
„Ale líbal, jenže… to nebyl můj nápad, to náš management,“ bránil se Tom.
„Ale prosím tě, nevykládej mi tu o managementu! Sama jsem vás viděla, jak se k sobě chováte… jak na sebe saháte…“ Agnes se otřásla.
„Ale… to ne já, to on! Za všechno může jenom on!“ Tomův hlas vyskočil o několik stupňů výš. „On tohle prostě dělá celej život… Celou tu dobu se jenom snaží… dostat se ke mně…“ Tom naprázdno polkl. Bylo divné mluvit o tomhle problému s někým prakticky cizím… mluvit o něm s Agnes! Asi by to o svém bratrovi šířit neměl, ale tady šlo o záchranu jeho osudového vztahu…
„Už asi sedm let… chová se ke mně… víc než bratrsky…“ nadechl se, jak si stále nemohl zvyknout, že o těch zapovězených věcech mluví nahlas. Agnes však využila jeho odmlky.
„Nech toho, nesvaluj to celé na něj! Je mi jasné, že za to asi bude moct více on, ale nechtěj mi tvrdit, že jsi musel dělat to, co říkáš… že jsi ho musel líbat v nějakým klubu… Mohl jsi mu říct ne!“
Tom na chvíli pevně zavřel oči… vybavilo se mu to zmatení a nejistota v Billových hlubokých očích, když se od něj kdysi dávno dožadoval lehkých doteků a polibků.
„Nemohl jsem mu říct ne…“ zašeptal. Vážně nemohl – byl bezmocný proti jeho zuboženému pohledu a prosebným očím. „Nemohl jsem mu to mít až tolik za zlé… on vážně neměl nikoho jiného… měl jenom mě, a já jediný jsem mu mohl dát, co potřeboval…“ částečně zopakoval argument, kterým ho Bill tenkrát přesvědčoval. Vybavil se mu znovu ten prosebný pohled, kterým na něj Bill hleděl zpod hustých řas… míval pro něj vždycky slabost…
Agnes si té záplavy něhy v Tomových očích musela všimnout.
„Tome, nepřišla jsem si poslechnout, jak zbožňuješ svýho bratra,“ připomněla mu kousavě. „Celou tu dobu poslouchám ty tvoje řečičky, jak to teď zrovna máš s bráchou těžký, jak jste se zrovna pohádali a já se tě jako husa snažím utěšit, pomoct ti, aby ses s ním zase usmířil, zatímco vy dva celou dobu… To všechno bylo úplně jinýho charakteru než bratrskýho… A mně to nedošlo ani po těch jeho žárlivejch pohledech tenkrát na hotelu… A to jeho osahávání… Nechápu, že mi to nedošlo dřív… A hlavně nechápu, že jsi neměl ani tu slušnost mi něco říct… že mi tu klidně nalháváš ty svoje výmysly, zatímco se po večerech cucáš po barech se svým hermafroditním dvojčetem,“ každé její slovo se zarývalo Tomovi hlouběji a hlouběji do srdce. Jak to mohl všechno tak pokazit?
„Agnes, miláčku, posaď se, prosím tě, já ti to všechno vysvětlím… No tak, ty lidi nemusej nic slyšet, sedni si…“ požádal ji, opět se však minul účinkem.
„Tak to promiň, že ti kazím reputaci… i když po tom dnešním článku už zřejmě není co kazit. A jestli si myslíš, že si tu budu sedat, a zase se zvedat, jen kvůli tomu, že jsi hvězda Tom Kaulitz, tak spadni zpátky na zem! Nepotřebuju nic vysvětlovat, tohle mi bohatě stačí… už tě nikdy nechci slyšet ani ceknout!“ vyjela na něj zostra.
„Agnes, ale… vždyť já tě miluju! On je jenom můj brácha, vůbec nic to neznamenalo, byli jsme jen opilí, a jestli ses to v tom úžasným plátku nedočetla, tak já jsem to ukončil, abys věděla… Pohádal jsem se s ním… dostal, co si zasloužil…“ zatímco se na ni tohle snažil vychrlit, Agnes si, působíc trochu dětinsky, zakrývala uši a snažila se ho překřičet.
„Končím s tebou, s celou slavnou Kaulitz famílií, mám toho po krk neustále si dávat pozor, aby mě s tebou žádná z těch uječených holek náhodou neviděla… Snášet všechny ty manýry luxusní restaurace, drahý dárky a ochranka, kam se hneme! Chci normální vztah, normálního kluka, kterýmu aspoň přijde hloupý kupovat mi všechny ty drahý hovadiny, když ví, že mu to nikdy nebudu mít jak vrátit! Nebudu to všechno jen tak přehlížet, nebudu ti tolerovat líbání s vlastním bratrem, a ještě poslouchat, jak za to může management! Odsuď pocuď, to že seš slavnej a bohatej ti nedává právo na nic z toho!“
Ve výsledku, ani jeden z nich neměl moc ponětí, co se mu ten druhý snaží sdělit, jen si tvrdošíjně mleli svou. Vědom si toho, že vysvětlování nemá žádný smysl, Tom impulzivně vyskočil na nohy a bezmyšlenkovitě zarazil tok Agnesiných výtek hlubokým polibkem. Ukázalo se, že to nebyl až tak špatný nápad – Agnes zmlkla, a i poté, co se od ní Tom zase odklonil, chvíli nebyla schopna slova. Tom toho využil.
„Dnes jsem se s tebou chtěl sejít, abych ti řekl… že tě miluju. Že s tebou chci žít a být navždycky jenom s tebou… A namísto toho…“ zlomeně pohlédl na Agnes. Ta byla stále lehce ochromena.
„Ty víš, že miluju jenom tebe… Celá ta záležitost s Billem je jen nedorozumění… on je jenom…“
„Nemluv už o něm…“ požádala ho Agnes, i když už mírněji. Tom měl její dlaně celou dobu položené ve svých a jeho obličej byl jen pár centimetrů od jejího. Bylo to poprvé, kdy Agens ve vší vážnosti do očí řekl, že ji miluje. To byla nejspíš jedna z věcí, co zapříčinila, že Agnes začala pochybovat.
„Tome, já… já vážně nevím, co mám dělat. Jsem do tebe šíleně zamilovaná, vím, že jsi ten nejlepší kluk, jakýho jsem mohla najít, ale… nemůžu žít s tím, že přes den chodíš se mnou a večer se líbáš s ním… A bůhví, jestli to byl jenom on,“ pokračovala dál, aniž by se pozastavovala nad tím, že Tom už chtěl nějakým způsobem argumentovat. „Vím, co jsem viděla a v tomhle už ti prostě nemůžu věřit… A všechny ty věci, o kterých jsem mluvila, na tom mají taky podíl…“ odmlčela se.
„Agnes, já udělám cokoliv… prosím…“ upřel Tom své čokoládové oči k Agnes.
„Tome, mrzí mě to… Vážně, to už prostě dál nejde… už jenom to, že on tu pořád je…“ Agnes se vyhnula Tomovu pohledu.
„Takže… buď ty a zbavit se Billa, anebo mít dál bratra a…“ opakoval Tom nevěřícně. Jeho umučený nerozhodný pohled Agnes rozčiloval.
„Ne tak docela… každopádně, na nějakou dobu… mi dej pokoj…“ řekla téměř láskyplně, naposledy se na Toma podívala, a pak se mu vytrhla a vyběhla z restaurace dřív, než si to stačil uvědomit.
Zůstal tam stát jako u vytržení. Nechápavě zíral před sebe a snažil se pochopit, co se to právě stalo. Takže měl ultimátum – buď Agnes nebo Bill. Bral-li by v úvahu události včerejší noci a vlastně i celého života, volba by byla jasná… Jenže tohle bylo tak zatraceně těžké… ačkoliv až do té chvíle se snažil vůbec na to nemyslet – něco mu včerejší noc ukázala… Nejspíš mu Bill nebyl až tak lhostejný, když mu celé ty roky dával, co potřeboval, a ani necekl. A konec konců – bylo to jeho dvojče.
Druhý hlas v jeho hlavě namítal, že jim už přeci bude dvacet, a tak či tak, jednoho dne se rozdělit musí… A Agnes je… literárně řečeno, jeho osudová žena… Nemůže se o ni nechat připravit jen kvůli Billovi.
Vypil obě dvě skleničky vína, které dřív objednal, a i když se cítil trapněji než kdy dřív, s hlavou hrdě vztyčenou vyšel z podniku, nepřipouštějíc si ani jeden z těch posměšných pohledů, které se k němu upíraly. Za tu chvíli, co seděl v restauraci a popíjel drahé francouzské víno, si všechno nechal nějak rozležet v hlavě a došel k názoru, že nemá cenu dělat nějaká ukvapená rozhodnutí, když Agnes ho prozatím nechce ani vidět. Nechá situaci, aby rozhodla za něj. Zavolal si auto a nechal se opět provézt skrz celý Berlín až k jejich hotelu. Pohled na Brandenburskou bránu ho rozesmutnil ještě víc než předtím… Vlastně vyjadřovala jeho situaci… na západní straně Bill, na východní Agnes… A on měl jen pár okamžiků na rozhodnutí, na kterou stranu se rozběhnout, než se brána na spousty let zavře.
autor: Ketty
betaread: Janule
Asi to vyzní blbě..ale chtěla bych aby byl spáchal sebevraždu..ale jako aby ho zachránily xD Aby si Tom uvědomil že mu víc záleží na něm..
Bill ne byl xDD
😮 😮 😮 Nemám tu Agnes rád! Tohle je úplně stupidní, vybrat si mezi JÍ nebo BRATREM! Proboha!=/ Takovou bych jí flákla… jenom se bojim, že Tom si nevybere západní stranu. Ale západní strana Berlína na tom byla mnohem líp než východní, takže doufám, že proto si postavila Billa na západní stranu^^ Ta poznámka s BB se mi líbila maximálně *in love* Těším se na středu…
Ty Tome! Jestli se rozhodneš pro Agnes, tak tě zliskám fakt. A ještě po tom, co ho znásilní, ideální, ideální.
Nemám ráda ženský:D
To je od Toma sice hezké, že ještě uvažuje nad tím, že by si vybral bratra, ale asi mu nedochází, že ten bratr má taky city. A po tom bych se nedivila, kdyby to byl Bill, kdo rozhodne a možná odejde on od něj…mno uvidíme, uvidíme…každopádně Bill je pro tuhle chvíli přes to všechno chudinka. 😀
je to moc moc zajimavý a á doufala že mu dá uplně košem, a on si uvědomí že miluje BIlla tak to bude ještě složitý ale krásný .. 🙂
[4]: přesně 😀 :DNemám ráda ženský xD Alespoň v "těhle" povídkách 😀
Díl opět famózní,,ale grr,,tahle celá situace mě naštvala *__*
Ať si je Agnes třeba japonskou císařovnou,ale Tom patří Billovi.!
Jinak souhlasím s nápadem o sebevraždě :))
Že by ho zachránili,,měl by sice pár šrámků ^^ ale tak by si Tomík uvědomil,že Bill je důležitější.Holku můžeš nahradit vždycky.Dvojčátko ne.^^
Já tu Agnes nesnáším, je to hrozný jak jí Tom říká že jí miluje! Miluje Billa! Jen o tom ještě neví xDD
Bill by mu to neměl odpustit jen tak!
dobře… možná mě teĎ fakt ukamenujete… ale mě by se možná víc líbilo kdyby si vybral Agnes… protože, ani moc nevím proč, mě tady Bill sere…. možná že se chová fakt až moc dětinsky a tak prostě ublíženě, že on je největší chudinka… prostě asi bych brala víc Agnes… jo sice bych taky byla ráda za jejich dvojčecí lásku ale tady mě Bill, jak už jsem řekla, neskutečně sere… a myslím že si to i zasloužil…
pomoooc neubližujte miiiii xD
Panebože…. Teď nevím na čí straně jsem. Jestli na Agnesině či Billově. Nechci sice, aby Tom skoncoval s Billem jenom kvůli Agnes, ale taky nechci, aby skoncovals Agnes, protože pak se bude brutálně trápit. Panebože! Je to tak těžké rozhodování! 😀
Wow tak to bylo luxusní! ♥ Jsem zvědavá jak se Tom rozhodne a vůbec jak se teď budou k sobě dvojčata chovat 🙂
[1]:
[7]:
Absolutně souhlasím!!!
ultimátum…to je od ní pěkně hnusný!!!
Jen si jdi k Agnes, ty šmejde. Třeba tě jednou tou žárlivostí zardousí.
Hu, souhlasím se spoustou lidí, když říkám, že nemám ráda Agnes.
A souhlasím s tím, že se Bill chová hodně dětinsky.
Ale stejně.. kdybych byla na místě Toma a měla se rozhodnout, volila bych Billa xD
Wůbec ti Tome nezáwidim. Měl by se rozhodnout pro Agnes ptž Bill je fakt mrcha i když si tamto nezasloužil, na druhou stranu… Dyť je to Bill, těm jeho očím se zákonitě musí odpustit naprosto cokoliw… Chjo. Fakt ti Tome nezáwidim todle rozhodowání.
každá strana má svoje plus i svoje mínus, ale já bych mu přála spíš pohodový život s Agnes a k tomu usmíření s Billem. a tted by mohlo následovat cosi jako Spring nicht 🙂 z Billovy strany.
Tý jo, tak to je fakt těžký. Agnes nemám ráda, ale je docela hodná a Bill je tu prostě nesnesitelný. Ale Bill a Tom zní daleko líp než Agnes a Tom…. Volím Billa. Ale záleží, jestli Bill bude ještě chtít Toma.. 🙁
Ať jde Agnes do prdele a nikdy více se neukazuje 😀 Ale dobře mu tak Tomanovi jednomu 😀 Teď zůstane sám..hehe..ne to mu rozhodně nepřeju..at jde prostě za Billdou..usmíří se..agnes pošle do prdele..a bude všechno faaajn 😀
Oooo… Vybavuju si jeden rozhovor, článek, či co to bylo, kde dvojčata říkala, že je nikdo a nic nemůže rozdělit, protože vždycky táhnou za jeden provaz. Ani holka se mězi ně nemůže postavit. Kéž by to teď byla pravda…
No, přiznám, u tohohle dílu jsem se tvářila jak Ježíšek:-D Já vím, že je to vůči Tomovi nefér, ale vzhledem k tomu, v jakém rozpoložení jsem z posledních dílů byla, nemohl tenhle dopadnout líp. Jediné, co mě utěšovalo bylo, že pošle Agnes Toma k šípku a málem se to podařilo:-D No, sice to ještě není jistý, ale podle mě to má Tom pěkně zavařený a jistý je, že ho Agnes dlooouho nechce vidět ani slyšet. Tak to má být, tak se mi to líbí!!! Jsem svině, já vím:-D:-D:-D
Jinak mě docela překvapilo, jak Tom přemýšlel nad tou včerejší nocí. Už jen to, že neví, jak se rozhodnout, o něčem svědčí. Možná má Billa pořád ještě rád a možná ho opravdu potřebuje stejně, jako on jeho. Jsem teda zvědavá, jak se rozhodne. Ale Agnes je teda pěkná…. Prej buď on nebo já! Se zbláznila ne!!! Už jen kvůli tomuhle ultimátu by si o ní měl Tom udělat úsudek a mělo by se mu rozsvítit. V to taky doufám.
No, jsem zvědavá, jak to bude dál, hlavně mezi dvojčaty. Tolik bych si přála, aby se to posunulo alespoň trochu k lepšímu….. PROSÍM!!!!
já nevím… já Agnes docela fandím. Dobře, jde o twincest, ale poslední dobou nad tím začínám přemýšlet reálně a nemělo by to prostě budoucnost… Bill mi tu nijak extrémně sympatický neni 🙁
Tom mu prostě od dětství splní všechno.Bill je sice ten rozmazlenej a sobeckej,ale láska je láska a ta je snad oba změní xD doufám