Nemělo se to stát 16.

autor: Tenshi88

„Miluju tě, Tome.“ Ta slova chvilku rezonovala v Tomově hlavě, než usedla na správné místo a jeho mozek vyslal signál v podobě šokovaného „Cože?“ aniž by si uvědomil, že tím vyvolal u svého bratra pokrčení obočí v nechápavém gestu. A když mu to jeho bratr klidným hlasem zopakoval, zachvátila ho náhlá panika, která se mu odrážela v obličeji až moc zřetelně.

„Miluju tě.“

Vyslovené nahlas to najednou znělo až moc reálně. Tom se lekl. Zalekl se, že to byl jeho bratr, co to vyslovil nahlas. Samozřejmě, že on sám to cítil, ale nikdy by to nahlas nepřiznal. Znělo to pro něj příliš nepřístojně jako něco, co mělo zůstat utajeno, ale najednou to tu bylo a on nevěděl, jak reagovat. Nejlepší obrana je útok…

„Zbláznil ses?“ Vydechl a mohl v bratrově pohledu vidět, jak mu tím ublížil. Téměř tu jeho bolest cítil, ale on nemohl vyslovit ta stejná slova. V jeho hlavě mu znělo hlasité „i já tě miluju“ ale jeho hlas vyslovil pomalu slova jiná. Slova, za něž by si nejraději nafackoval hned, jak opustila jeho ústa. Pozdě, jeho bratr je už slyšel, a teď na něj jen nevěřícně zíral.

„Ale Tomi…“

„Žádné Tomi! Už nic neříkej! Nesmíš tohle říkat! Jsi cvok? Nemůžeš mě milovat!“ Bill tiše zavzlykal, topil se v náhlém pocitu zoufalství a ruce se mu chvěly. I jeho popadl náhlý záchvěv vzteku. Vzpurně potřásl hlavou a tvrdě se zadíval do bratrových očí.

„Nesmím? Na to už je trošku pozdě, nemyslíš? Měl sis to rozmyslet dřív, než si se mnou začal hrát! Chceš všechno mezi námi zničit? Chceš?“ Jednotlivá slova mu křičel do tváře a Tom je přijímal s pokorou. Nadechl se.

„Všechno mezi námi? Bille, jsi můj bratr, jestli ti to nedošlo a to je…“

„Co, co to je, Tome?“ Přerušil ho Bill a Tom zaslechl v jeho hlase tu zoufalou prosbu o vlídná slova lásky a porozumění, která mu on dát nemohl.

„Ne, bráško. Bylo šílené si myslet, že by mezi námi mohlo být něco víc. Víme to oba. Nemůžeme…“ Tomova rázná slova přerušily znovu tiché vzlyky a Tom cítil, jak se i jeho zmocňuje úzkost. Tak moc ho chtěl sevřít v náručí a špitat mu slova lásky… zakroutil hlavou, opravdu si myslel, že to takhle bude lepší. Pořád se motali v kruhu citů a emocí, bratrským citem a… pomalu ho to ubíjelo. Takhle mu mohl být alespoň bratrem. A tohle mu dát mohl. Podporu a bratrskou lásku. On sám ho bude potřebovat. Budou spolu dennodenně a on věřil, že se to postupně zlepší a jejich vztah bude lepší a…povzdechl si. Věděl, že lže. Sám sobě lže. Lže jemu.

„Dobře, tak se uvidíme v září.“ Rezignace v jeho hlase byla znatelná a s tím Bill otočil ke svému bratrovi zády, zoufale si přejíc, aby ho zastavil. Kráčel od něj pryč a každý krok ho bolel. Cítil na sobě jeho pohled, dokud se vzlykaje neztratil z dohledu.

Tomův spánek provázely zvláštní útržkovité sny a on se převaloval. Budil se, třeštil oči do tmy a pomalu mu docházelo, co vlastně udělal. Na nočním stolku nahmatal jeho fotku a přejížděl pohledem jeho tvář, téměř nábožně laskal prsty lesklý povrch fotografie. Jak se mohl tak lehce vzdát? Jak mohl jenom pomyslet, že by už nikdy nesměl ochutnat jeho rty? Jak jen mohl zapomenout na ten pocit, který se mu rozléval tělem pokaždé, když byl v jeho blízkosti? Najednou měl jasnou hlavu. Usmál se. „Miluju tě, Bille…“ Jeho tichá slova ovšem černovlasý zoufale plačící chlapec neslyšel.

Jenže spolu s ránem přišlo i rozumné uvažování a Tomova odvaha se ztrácela v pocitu zodpovědnosti. Nic neudělal. Nezavolal mu s omluvou. Řekl mu jen to, co cítil – co by měl cítit – a to považoval za to nejlepší pro ně oba. Vždyť, jak by mohli být spolu? Až se v září rozjedou koncerty, budou spolu a musí mu být bratrem. Musí…hlava mu třeštila pod tíhou svědomí, že mu zase ublížil a zklamal ho. Opravdu za to může? Je to on, kdo… porušil slib. Nechal ho samotného. Uvědomil si, jak moc velkou udělal chybu. Může ji ještě napravit? Tvrdý pohled Billových očí se mu jako vzpomínka zaryl tvrdě do kůže a on věděl, že tohle mu neodpustí, jak by mohl? „Tome, ty idiote!“ Zakňoural si zničeně do dlaní a začal si pohrávat s myšlenkou na omluvu.

Omlouvám se.

Bill se ušklíbl, když si přečetl jediná dvě slova a právě teď by si Tom v jeho pohledu mohl přečíst, že tohle mu jen tak neodpustí. Dotkl se jeho srdce a bezmyšlenkovitě mu ho rozšlapal. A to se jen tak neodpouští. Slíbil, že už nikdy nebude sám. Tak proč kráčí šedým městem úplně sám, s utrápeným výrazem, ztracen ve chmurných myšlenkách? Zprávu vymazal a rozhodl se nereagovat. Nechá to tak, v září začíná jeho nový život, teď se musí soustředit na školu a potom… mohl donutit své srdce přestat tlouct jen pro něj?