autor: Rachel
Slunce už stálo vysoko na obloze a zlatavě ji ozařovalo svým slunečním jasem. Procházelo se po tom nádherném blankytu ve zlatých střevících, zatímco světlo a zář jeho paprsků už stačila proniknout do oken kuchyně, po které se právě rozhlížel pár mandlových očí.
Černovlasý chlapec popošel trošku blíž do středu místnosti, když se však jeho pohledu naskytla myčka, toustovač a další nezbytné kuchyňské potřeby, sám pro sebe se pousmál. I přesto, že tato návštěva u Toma byla jeho první a on tu ještě nikdy nebyl, kuchyni našel hned, aniž by někde bloudil. Stačilo jen sejít schody dolů a on se nacházel v prostorném obýváku, propojeném s kuchyní, po které právě rejdily jeho bystré oči. Nechtěl však ztrácet čas a nechat Toma nahoře dlouho čekat, proto se pustil do práce. Podvědomě popošel blíž k nejbližší poličce a postupně si z ní a z ostatních šuplíků vytáhl potřebné ingredience. Na to, že byl Tom kluk, měl všude pořádek, všechno bylo utříděno a každá věc měla své místo, nad čímž se černovláskovy rty zvlnily do úsměvu. Také byl perfekcionista a nejvíc ze všeho nesnášel nepořádek. Na pánev nalil nepatrné množství oleje a usmívajíc se při představě oblizujícího se Toma čekal, až se mu rozehřeje, zatímco svým pohledem znova přeletěl celou kuchyň.
Do oka mu padla košile, přehozená přes opěradlo jedné z kuchyňských židlí. Byla to ta košile, přesně ta košile, kterou měl Tom včera na sobě, a kterou teď pozvedly jemné, bílé ruce. Billova víčka se zasněně přivřela a jeho rty ozdobil milý úsměv, když ucítil sladký opar vůně, která z látky vycházela. Znova přivřel víčka a zasnil se. Nikdy by se mu nezprotivila, tím si byl více než jist. Vždyť… patřila jemu… Neměl zdání, ani tušení, že to, co se odehrává dole v kuchyni, se skoro stejně odehrává i nahoře, v Tomově pokoji…
A netušil to ani mladý lékař, který se už poněkolikáté přetočil na posteli, zatímco jeho oči bloudily po pečlivě poskládané hromádce jeho i Billových věcí. Pohledem sjel na kousek, položený úplně nahoře, a když jej pohladily jeho štíhlé prsty, musel se pousmát. Všechno, co mu tady připomínalo jeho lásku, bylo krásné, a Tom si ten kousek látky přitiskl ke své nahé hrudi, k místu, kde mu pod kůží bilo šťastné srdce. Jen ta skutečnost, komu ta jemná látka patřila a čí sametově jemné pokožky se dotýkala, jej hřála u srdce a vyvolávala mu na tváři stále větší a větší úsměv. Na okamžik si k látce přičichl, když mu však odpovědí byla tolik kouzelná vůně, kterou si zamiloval, nemusel už o ničem přemýšlet, ani pochybovat. Očarovávala jej a podmaňovala si jeho smysly stále víc a víc. Už už chtěl přivřít víčka a nechat ji, aby nad ním opět zvítězila, vyrušilo jej však slabé zaklepání a následné tiché krůčky, které se pokojem roznesly.
Billovu tvář rozzářil široký úsměv a Bill doslova vtančil s velkým a úplně zaplněným podnosem do Tomova pokoje. Když však spatřil trošku nebezpečný pohyb konvičky s čajem, přeci jen své kroky zmírnil. Dal si opravdu záležet a snažil se a to poslední, co v této chvíli chtěl, bylo, aby se mu jeho úsilí jedním pohybem zničilo. Proto jen s úsměvem pomalu došel k posteli a k Tomovi, který se na ní posadil, odkládajíc Billovo tričko někam do neznáma. Neunikl mu pohled na svou šedou kostkovanou košili, kterou si včera v kuchyni odložil a která teď zahalovala černovláskova ramena.
„Už se to nese,“ Billovy rty se opět zvlnily do úsměvu a Bill hrdě položil celý podnos na Tomův klín, odkládajíc čaj na bezpečný noční stolek. Tomovy oči zazářily při pohledu na tu pochoutku na talířích a Tom oplatil černovláskovi před sebou svůj úsměv.
„No, vypadá to dobře. Pustíme se do toho?“ optal se, a když jeho dlaň poplácala na místo vedle sebe, s úsměvem zaznamenal, jak Bill radostně obešel celou postel…
„Mmm, to bylo vynikající, Bille,“ Tomova ústa dožvýkala poslední sousto a Tom s odfukováním odložil svůj téměř vylízaný talíř zpátky na podnos. Takovouhle dobrotu už dlouho nejedl.
„Chutnalo ti?“ Bill s úsměvem odložil prázdný hrneček od čaje a potěšen Tomovou chválou, zvědavě se zadíval do jeho očí.
„Bylo to výborné, Bille. Nic tak dobrého jsem snad ještě nikdy nejedl. Musíš mi dát recept,“ poznamenal, setkal se však s tvrdým protestem. Bill rázně zavrtěl hlavou.
„Ne ne, nedám. Tohle ti budu připravovat vždycky jenom já. Recept je tajemství,“ potutelně se pousmál a viděl, jak Tom souhlasně pokýval hlavou. Tohle bylo snad to nejkrásnější ráno v jeho životě a on už teď věděl, že mu ho nemůže nic a nikdo pokazit. S úsměvem odložil podnos na noční stolek a otočil se zpět na Billa, dívajíc se do jeho očí.
„Ještě… ještě jsem se tě nezeptal, co budeme dnes dělat,“ zašeptal důležitou věc a zamrkal na Billa, který k němu pozdvihl svůj pohled. On to věděl už dávno a moc dobře a své představy se nechtěl jen tak vzdát. Přisunul se blíž k Tomovi a opřel si bradu o jeho hruď.
„A co kdybychom dneska jenom lenošili?“ optal se s jiskřičkami ve svých dvou hloubkách, zatímco bříška jeho prstů pohladila krásně horkou, opálenou kůži. Nemusel čekat na odpověď. Stačil letmý polibek, který mu přistál na jeho uhlových vlasech a on věděl, čím stráví dnešní dopoledne – stejně, jako mladý lékař.
„Tak dobře,“ pousmál se a stulil si černovláskovo křehké tělo do své náruče…
Celé dopoledne strávili v objetí toho druhého a ve vyhřátých peřinách, něžným mazlením a nesčetnými polibky. Oba si připadali jako v ráji, a také se tak cítili. Blízkost toho druhého, jeho slova, plná lásky, polibky a dotyky, bylo to nejkrásnější, co si oba mohli v tuto chvíli přát. Oba byli zamilovaní až po uši a oba hřál ten krásný pocit lásky u srdce. Slunce už stálo vysoko, když si věnovali poslední, dlouhý polibek, a zatímco Tom si ve své skříni vybíral co nejpohodlnější oblečení, Bill zamířil do koupelny, hned naproti pokoje, aby si upravil svůj vzhled.
Pár malovátek, jako řasenka a tužka na oči tu měl, proto nebyl problém se alespoň trošku zkrášlit. Právě si dodělával černé oční stíny, v tom mu však pohled padl na poličku těsně pod zrcadlem. Stály na ní různé přípravky, jeden z nich však Billa zaujal hned v prvním okamžiku a on neváhal. Jeho prsty uchopily malou lahvičku a on k ní lehce přičichl. Přes jeho rty přelétl jemný úsměv. Nespletl se. Byla to Tomova nezaměnitelná vůně, přesně ta, kterou znal a tolik miloval. Znova si k ní přičichl a nechal sladký opar, aby měl alespoň na pár okamžiků nadvládu nad jeho smysly. Takhle voněl jen on. Jeho láska…
„Billi? Jak dlouho tam ještě budeš, prosím?“ tlumený hlas za dveřmi se dolinul k Billovým uším a přinutil jej vrátit se zpět do reality. Lahvička mu z prstů málem vypadla, rychle ji však položil a s úlevným úsměvem si v mysli vybavil Tomovu otázku.
„Copak? Potřebuješ na záchod?“ odpověděl proti otázkou a už jen skrz dveře mohl Tom, stojící za nimi vycítit Billův úsměv. I on se pousmál, zavrtěl však hlavou.
„Ne, to ne, jen… Chybíš mi…“ šeptl tiše, černovlasý chlapec jej však moc dobře slyšel. Jeho dlaň spočívala na dřevěných dveřích a on naslouchal každému slovu, vycházejícímu z Tomových úst. Jeho srdce se rozbušilo o poznání rychleji a přes jeho rty přelétnul úsměv. Naposledy se viděli asi před deseti minutami, i to však stačilo k tomu, aby Tomovi chyběl. Sklopil pohled a pousmál se nad tou skutečností. Tom mu přišel sladší čím dál víc.
„Tak… počkej,“ zašeptal proti dveřím a nato se vrátil k zrcadlu, rychle upravujíc svůj vzhled. Netrvalo dlouho, dveře koupelny se opravdu otevřely a on stanul před Tomem v celé své kráse. Neuniklo mu, jak Tom párkrát překvapeně zamrkal.
„Páni… B-Bille, to… vypadáš nádherně,“ vydechl a stále ještě v omámení obtočil své dlaně kolem Billova pasu a přitáhl si jej blíž, cítíc, jak mu na pootevřených rtech jemně přistál Billův ukazováček. Bill zavrtěl hlavou.
„Neskládej mi pořád poklony, pochvaly a komplimenty, Tome. Nebo si o sobě budu moc myslet,“ dodal naoko vážně, koutky jeho rtů to však dlouho nevydržely. Ovinul své paže kolem Tomova krku a s něžnými slůvky spojil své rty s těmi jeho v dalších polibcích…
„Tomi, můžu si vzít ještě jeden?“ Billova prosba přerušila Tomův smích a černovlasý chlapec prosebně zamrkal nejdříve na mladého lékaře a potom na krabičku, plnou sladkých bonbónů v Tomově ruce. Bylo krátce před polednem a oni seděli v Tomově obýváku na jeho gauči. Tedy – Tom seděl. Bill si užíval pohodlí na jeho klíně, a zatímco si u něj spokojeně hověl, se zájmem si prohlížel Tomovy nedávno focené fotky, které mu přišly pod ruku tak rychle a náhle, že je Tom ani nestačil schovat. Vůbec se však na Billa nezlobil. Pokýval hlavou a pousmál se.
„Jen si vem, nemusíš se ptát. Jsou výborné, moc mi chutnají,“ poznamenal a jeho tvář rozjasnil úsměv, když viděl Billovu neskrývanou radost. Bill s úsměvem zalovil v krabičce, nejdříve však vložil jeden z bonbónů mezi Tomovy pootevřené naběhlé polštářky, a až potom si on sám vychutnával sladkou čokoládu s lískooříškovou náplní.
„Mmm… mně taky. To je už další věc, kterou máme společnou,“ dodal a neustále se usmívajíc, pohladil svou dlaní po tváři Toma, který se na okamžik zamyslel.
„A víš, co máme ještě společného?“ optal se zvědavě, a když spatřil Billovu tvář plnou očekávání, znova se mu na rty vrátil úsměv.
„Datum narození. Podle tvých osobních údajů ve složce jsem zjistil, že jsme se narodili ve stejný den, měsíc i rok,“ vysvětlil a opakoval slova, vyslovená s neskrývaným překvapením Billovými rty.
„Prvního září 1989,“ Bill se tázavě zadíval do Tomových očí, na Tomovu stejnou odpověď se však zářivě usmál.
„To je neuvěřitelné. Ale… líbí se mi to. Jsme tak úžasně stejní. Máme toho společného čím dál víc,“ nechápavě zavrtěl hlavou, aniž by si uvědomil, jak moc jsou jeho slova pravdivá…
A neuvědomil si to ani Tom, k jehož uším se znenadání během vteřiny dolinul Billův smích. Stačilo však jen, aby se zadíval na obrázek, který svíraly Billovy prsty a bylo mu jasné, co bylo jeho důvodem.
„To jsi byl vážně ty?“ v Billových očích se zaleskly slzy smíchu a Bill prstem ukázal na rozesmátého chlapce na fotce. Sotva šestnáctiletý Tom, na hlavě s něčím, co vypadalo jako dredy, s kšiltovkou, potítkem na ruce a skejťáckým oblečením ze secondhandu. Sám nad sebou se musel usmát, nato se však přeci jen zamračil.
„Chceš říct, že takhle bych se ti nelíbil?“ odvětil a sám byl velmi zvědavý, co Bill odpoví. Černovlásek svraštil čelo a zamyslel se, svou odpověď však už předem znal. Napadla ho v první vteřině, co tuto fotku spatřil.
„Ne, to ne, jen… Líbil by ses mi, to ano, ale…. na té fotce, tenkrát jsi byl až příliš nedospělý a dětský. Teď jsi mnohem víc… sexy,“ vydechl tiše a dlaní spočinul na Tomově hrudi. Výraz Tomovy zvědavé tváře se změnil na překvapený a Tom užasle zamrkal. Teď jsi mnohem víc… sexy… Tohle, že byl jeho nesmělý, stydlivý Bill s narůžovělými tvářemi a sklopeným pohledem? Jako by na okamžik zmizel a vystřídal ho jiný Bill, s větší odvahou.
„Tak tady se se mnou někdo pokouší flirtovat?“ zašeptal, aniž by čekal odpověď na svou otázku, která se však dostavila téměř vzápětí.
„Ale vůbec ne, jen… Sluší ti to mnohem víc a vypadáš úžasněji než předtím,“ odpověděl Bill popravdě a ke své radosti se ani na okamžik nezačervenal. Místo toho vyhledal svými rty ty Tomovy, a zatímco je začal líbat a ochutnávat těmi svými, v mysli už promýšlel plán na několik dalších minut. Cítil, po čem touží a co si přeje a chtěl toho také dosáhnout. Proto jeho štíhlé prsty po pár polibcích vyhledaly první knoflíček Tomovy červené kostkované košile, zahalující jeho nahé tělo a pomalu a velmi opatrně jej rozepnuly, sjíždějíc dolů. Netrvalo dlouho a jejich rty se od sebe odpojily – a zatímco Bill upřel své oči do těch Tomových, objímajíc jej kolem krku, Tom svým pohledem sklouznul na svou pečlivě rozepnutou košili, která odhalovala jeho vypracovanou hruď. Moc dobře věděl, kdo si na tom dal tak moc záležet – a také věděl, čím stráví následující chvilky. Pozvedl svůj tázavý pohled k Billovým očím a s otazníky se do nich zadíval.
„Ale ale… co mi to ta košile udělala?“ optal se a nechápavě zavrtěl hlavou, aniž by očekával odpověď. Celá jeho tvář se rozzářila a Tom si láskyplným pohledem měřil Billa, který s úsměvem a s jiskřičkami ve svých očích pokrčil rameny. I on se zářivě usmíval – stejně jako Tom, který se pohodlně opřel o opěradlo gauče a nechal dvě jemné ruce se štíhlými prsty stáhnout svou košili z ramen dolů…
autor: Rachel
betaread: Janule
Sakra!!!!!!!!!!!!!!!!! Takhle to utnout!!! Chci rychle pokráčko….. Bude orál???? XDDDDDDDD
Dál,dál,dál!!!!A co měli teda k té snídani???!!!xD
Jé, to bych si taky nechala líbit.. válet se celý den v posteli nebo na gauči – to je něco pro mě :oD
Celý den v posteli, jó?? Že by už??? 😀
noooo xD
[1]: Illy, narovinu ti napíšu, že nebude xD
Protože tenhle díl měl být ještě obohacený o jeden odstavec, nevím, jestli se Jaňule nějak spletla, každopádně tam měl být ještě jeden jejich dialog, takže asi tak. Pokusím se to s Jaňulí vyřešit a případně ten konec tohohle dílu bude na začátku 24. Omlouvám se…
Jinak děkuju za komenty a přeju Šťastné a veselé svátky a bohatou nadílku od Ježíška:-D♥
[6]: Nééééééééééééééééééééééééééééé x((((((((((((((((((((((((((((( Proč????????????????????????? xDDDDDDDDDD Se nedočkám snad xDD