Nemělo se to stát 17. (konec)

autor: Tenshi88

Černovlasý chlapec se v posteli líně protáhl. Sluneční paprsky se mu draly pod víčka a nutily ho se ošít. Zase ty závěsy, musí nějaké koupit. Otevřel oči. Zmateně se podíval vedle sebe.
„Tomi?“ Bill zakňoural, nechtěl zůstat zase sám. Na stole ležel přeložený lístek.
Udělal jsem ti snídani. Vím, jak máš vafle rád. Můžeš se jít vykoupat 🙂 Vrátím se za chvíli. P. S. Miluji tě
Bill se usmál. Nezdálo se mu to. Zavřel oči. Vzpomněl si na jeho horké dlaně na svém těle, zanechávající za sebou roztouženou kůži. Hluboké oči, vyzývající smyslné rty, které ho nutily vzdychat. Dohodli se. Tom mu šeptal do ucha, že tohle není sex. Řekl, že ho miluje. Sám ho pak prosil, ať mu smí patřit… Tohle je na celý život. Miluji tě…

Den předtím…

Sotva Bill udělal krok ze školní budovy, smutně si povzdechl. Ještě před pár týdny by se bláznivě rozesmál. Byl krásný sluníčkový den a on neměl důvod být šťastný. Konečně drží v rukou ten proklatý papír, zajišťující mu svobodu. Už se nemusel ohlížet na ostatní, už ne. Konečně se mohl sám rozhodnout, co bude dělat. Má před sebou poslední měsíce prázdnin a pak začne něco, na co se neskutečně těšil. To jediné ho drželo nad vodou. A zároveň to bylo to, z čeho měl obavu. Vůbec nechápal, jak se mu najednou stalo, že se život obyčejného kluka postupně začal měnit na život mnohem perspektivnější. Měl by být šťastný. Tak proč se posledních pár týdnů jen trápil? V myšlenkách byl pořád s ním. On byl to jediné, co se prohánělo v jeho myšlenkách. Co bude, až se uvidí? Tajně doufal, že tyhle prázdniny znovu stráví spolu. Tak moc toužil být s ním. Ale teď? Teď to vypadá, že se uvidí až v září. Přece jen se pousmál myšlence na vystoupení, která ho čekají a o nichž se mu ani nesnilo. A vlastně…bude s ním. Bude se svým bratrem.

Jakmile se Tom ráno probudil, najednou věděl, co musí udělat. Už mohl. Konečně mu došlo, že bez něj nemůže být. Okamžitě naházel pár věcí do tašky, naškrábal krátký vzkaz a vydal se tam, kam ho celou dobu táhlo srdce. Doufal, že není pozdě. Cestou si připravil snad tisíce slov omluv. Nakonec nepotřeboval ani jednu. Litoval každého slova, které mu řekl. Jak si mohl myslet, že by bez něj mohl žít? Že by mohl být jen jeho bratr? Doufal, že ho tam najde. Tam, kde všechno začalo.
Bill si unaveně opřel hlavu o barový pult a vděčně přijal z barmanových rukou orosenou sklenici. Okamžitě se napil a otřásl se. Proč to vůbec dělá? Poprvé v životě se chtěl vážně opít. Potřeboval zapomenout…Ušklíbl se a znovu pozvedl skleničku k ústům. Něčí studené dlaně ho zadržely a Bill na okamžik ztratil dech. Bál se zvednout hlavu, aby nezjistil, že se mu to jenom zdá. Jeho srdce vynechalo pár úderů, aby se vzápětí roztlouklo tak prudce, že se jeho majitel musel několikrát hluboce nadechnout. Pomalu zvedl hlavu a jeho oči se setkaly s totožnými. Bill párkrát zamrkal a bezelstně se topil v jejich hloubce. Otevřel ústa, ale než se stihl nadechnout a cokoli říct, Tom přitiskl svá ústa na jeho a donutil ho zapomenout na všechna zlá slova a pochyby.

Když Tom otevřel dveře jejich bytu, ovanula ho jeho vůně. Věděl, jak voní jeho kůže. Jak sametová je na dotek, jak chutná… Když se ráno probudil, tiskl se k němu. Chtěl ho překvapit. Opatrně vstal a chvíli pozoroval tu jemnou krásu před sebou. Věděl, co má napsat na lísteček.
„Bille?“ Nic. Sám sebe musel ujistit, že by neodešel. Nenechal by ho tady. Zaslechl lehké šplouchnutí vody. S bělostným květem růže pomalu otevřel dveře koupelny.
„Tomi?“ Bill se usmál, když se k němu Tom naklonil a vtiskl mu cudný bratrský polibek. Květem růže ho pohladil po nosíku. Oba se zasmáli, když si Bill kýchl. „Kde si byl? Byl jsem sám, já jsem se bál, že…“ Tom pochopil.
„Bille, už nikdy nebudeš sám, ano? Budu s tebou navždy. Miluji tě…“ zašeptal mu do vlasů. „Proto honem vylez, něco jsem nám koupil.“ Počkal, dokud Bill nevyšel z koupelny. „Přestěhoval jsem tvoje věci. Tedy, pokud tu chceš zůstat, zatím…“ Zašeptal a sklonil hlavu. Pořád tu byla pochybnost, že nebude chtít, že zůstane sám…Bill ho objal.
„To je to nejhezčí, co pro mě kdy někdo udělal.“ Zašeptal a Tom se usmál.
„Když je to tak, co potom řekneš na tohle, hm? Pověsíme je spolu?“ Bill vykulil oči na látku prokluzující mezi jeho prsty.
„Závěsy?“ rozesmál se.
„Aby sluníčko nerušilo spánek mé lásky…“ políbil ho na nosík a pohled mu sklouzl na odloženou tašku. Bill se zářivě usmál, měl dárečky rád a Tom to věděl. Záhadně se pousmál.
„No tak, Tomi…“ Natahoval krk, aby zahlédl, co před ním skrývá. Tom už ho nechtěl napínat.
Vytáhl balíček a sledoval, jak se mění v jemnou látku zároveň s Billovým nevěřícným výrazem. „To jsme… panebože, Tome!“ Vrhl se mu kolem krku. Tom se zářivě rozesmál a pomohl bratrovi navléknout černé tričko. Prohlížel si ho. „Nikdy bych nevěřil, že budeme na tričku…“ Vydechl mu do ucha a odpovědí mu bylo tiché: „Nikdy bych nevěřil, že budu schopen někoho tak moc milovat…“
A slavná éra skupiny mohla začít stejně jako jejich společný život. 😀

KONEC

autor: Tenshi88
betaread: Janule

11 thoughts on “Nemělo se to stát 17. (konec)

  1. jupíí, nádherný, ale škoda, že poslední, dílek 😀 ale miluju happy-endy a tohle je, takže já jsem navýsost spokojená, díky za krásnou povídku!!!

  2. jůůů,,,další dokončená povídka,,tak to si jí jdu přečíst^^,,nemám ráda čtení nedopsaných povídek //a vůbec nevadí že jich mám rozečtených takhle minimálně 8 😀 :D//,,miluju happy-endy takže se do toho pustím ještě s chutí^^,,a hlavně kdybych četla další rozepsanou,,no nevím,,ale pomalu bych strácela pojem 😀 co čtu xD

  3. No… musim řict… že to bylo naprosto kouzelný!!! Takový krásný konec!!! =) Moc krásně se tahle FF četla. Přelouskala jsem ji celou za 2 dny, z čehož tenhle poslední dneska a ten zbytek tuším včera?? xD Opravdu skvělá práce =) 😉

  4. Na jednu stranu je mi líto, že už tahle povídka skončila ale na druhou stranu jsem trašně ráda, že to skončilo dobře….Byla to moc krásná povídka..:)

  5. on už je konec?:(..ok..beru..pstě jako je mi to líto..uplně mě to vtáhlo do děje…tuhle povídku si budu muset přečíst ještě nejmín 1000x ^_____^ nádherné dílko xc)

  6. So tak rada, že to skončilo takto 🙂 trochu som sa bála, že zostanú spolu ale iba ako bratia. Takto je to dokonalé 🙂 Veľmi pekná poviedka:)

  7. Tak to nakonec všechno dobře dopadlo 🙂 uf uf 🙂 Hrozně hezky se mi to celý četlo, přelouskala jsem celou povídku během chvilky 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics