autor: Lauinka
Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za komentáře k povídce… moc si toho cením a nesmírně mě těší, že se vám povídka líbí… Jinak jsem se chtěla vyjádřit k některým komentářům k minulému dílu, kde se vám nelíbilo, jak Simonne opustila Toma… Ehm… toto mě napadlo, když… jsem se zamilovala do jedné osoby a zjistila, že jsem schopná udělat pro ni cokoliv… tak to berte spíše takhle… Prostě bláznivě zamilovanej člověk udělá snad cokoliv, aby si toho druhého udržel… Už dost povídání a užijte si další dílek… Vaše Lauí
„Mně taky, že si vůbec něco takového udělala. A nechápu, proč si nic nepamatuju.“
Těžce povzdechla. „Počkej.“
„Musela jsem si vybrat tebe. Byl jsi slabší a Tom se o sebe dokázal postarat. Jeli jsme na letiště a odletěli do Francie. Ale když jsme jeli už z letiště do nového domu, stala se nehoda. Gordon miloval rychlá auta a nevybral zatáčku. Vjeli jsme do příkopu. Z nás všech jsi ty dopadl nejhůř. Nedýchal jsi a sanitka tě odvezla do nejbližší nemocnice. Byl jsi tam skoro měsíc, a jediné, na co sis vzpomněl jsem byla já. Trpíš ztrátou paměti. Doktoři slibovali, že to bude v pořádku, ale nic. Nechali jsme to být. A zbytek už znáš.“
„Oh bože…“ zakroutil hlavou, a konečně pochopil, co se stalo. „Mám amnézii?“ Zadíval se jí do očí.
„Ano, Bille, máš.“ Zašeptala a natáhla ruku, aby jej mohla pohladit. Nechal se.
„Proč jsi mi to neřekla dřív? Mohli jsme Toma najít a být šťastní, zase jako rodina.“
„Hledala jsem ho, ale… nenašla. Nebo spíše jsem našla kluka, co tvrdil, že někoho takového zná, ale že je vrah a nevím, co ještě. Tvrdil, že jej stejně jen tak nenajdu, že i policie s tím má problém.“
„Ma… mami, to je můj… můj bráška.“ Zašeptal s pevně semknutými víčky.
„Cože?“ Ztuhle se na Billa podívala. „Ne, to ne.“
„Ano, já našel jsem lásku, ale zase ji ztratil, nadobro. Je to zakázané mít vztah s vlastním bratrem…“
Konečně jej viděla šťastného a zase za jeho slzy mohla ona. „Neplakej, už ne.“
„Mami,“ zavzlykal a vrhl se jí kolem krku. „Já ho miluju, tak moc. Už dvakrát mi zachránil život. Vyléčil mé srdce ze stonání.“
„Bille, musím ho vidět.“ Zadívala se mu do očí. „Prosím.“
„Ty to nechápeš. Není to tak snadné. On ani nemá tušení, že já jsem jeho bratr, a co až se dozví ten příběh? Já… nevím, jak bude reagovat. V jeho světě nejsou hranice, ale zkusím to nějak udělat.“
„Děkuju,“ svírala ho v pevném sevření. „Mám tě strašně moc ráda.“ Políbila jej do vlasů.
Ještě dlouho do noci si povídali. Simmone vytáhla staré fotky a snažila se Billovi připomínat chvíle, kdy si s Tomem spočinuli v náručí. Ty silné chvíle se neobešly bez slz, ale i úsměvů. Pouštěli si stará videa. Když si šel Bill lehnout, už bylo velice pozdě. Sotvaže otevřel dveře, uviděl ve své posteli Toma. Rychle otřel tváře a snažil se uklidnit svoje splašeně tlukoucí srdce. Ještě bylo příliš brzy na to, říct mu o všem. Taky měl strach z jeho reakce. Nenáviděl by jej? Zabil by jej kvůli tomu, jak moc je jejich vztah zvrhlý?
„Kdepak jsi byl tak dlouho?“ Usmál se, vstávajíce z postele, vonící po něm. Přišel až k němu.
„Ahoj,“ usmál se a přiblížíc se k němu blíž, jej objal.
„Ahoj,“ chtěl jej políbit, ale Bill uhnul a tak se rty něžně dotkly pouze ještě vlhké tváře.
Nemohl ho líbat, bylo to zakázané. Potřeboval pouze cítit jeho blízkost. Že jej drží a nikdy nepustí.
„Že bude všechno v pořádku?“ Zašeptal a stulil tvář do jeho veliké mikiny.
„Stalo se něco?“ Pohladil ho po zádech a líbl na ouško. Byl na to citlivý a Tom to moc dobře věděl.
„Tomi,“ vydechl lehce a zaryl nehty do jeho ramen. Pomalu zapomínal na to, že se nesmí Tomovi poddat. Přivřel oči a lehce vydechl. Přitáhl si Toma více na sebe. Cítil, jak pomalu natáčel hlavu na bok a věděl, že se to stane a už nikdo tomu nezabrání. Lehce se jejich rty spojily. Něžně po sobě klouzaly, mazlily se. I jejich jazyky rozehrály divokou hru. Dobývali se do úst toho druhého. Chovali se jako by to bylo první rande.
„Po… počkej,“ nesrozumitelně zamumlal do jeho úst. Tohle dál nešlo. Musel mu to říct.
„Copak se děje?“ Usmál se Tom mile. Bill si jej prohlížel, zkoumal jeho oči, rty. Zjistil, že musel být naprosto slepý, když si nikdy nevšiml, jak moc se doopravdy jemu podobá. Jeho oči se znovu zaplnily slzami.
„Billí,“ Vydechl a pevně jej objal.
„Bráško,“ oslovil ho měkce. A propukl v silný pláč.
„Cože?“ Nechápavě se na něj podíval. „Co to povídáš?“
Bill mu roztřesenou rukou podal pár společných fotek, kde se smějí a jsou šťastni. Tom se podíval na obrázky a zastavil se mu dech.
„Odkud je máš? Kde jsi to vzal?“ nebyl k zadržení a zatřásl s tím křehkým tělem.
„Ne… nechej mě, prosím, já to nevěděl. Nevěděl, přísahám.“ Rukama si zakryl obličej, čekajíce ránu. A Tomovi se zastavilo snad i srdce. Myslel si, že by jej uhodil a nebo mu nějak ublížil?
„Billí, pššt, je to dobré, jsem s tebou.“ Objal ho a vlastně ani nevěděl, co udělat. Našel svého brášku, ale ztratil tím své srdce. Cítil, jak se srdce tříští na miliony střepů a ty se mu zarývají do všech svalů.
„Tomi, já… já tě nechci ztratit. Bráško nebo lásko? Jak to bude teďka dál?“ Byl zoufalý. Mocně lapal po dechu, tentokrát ne vzrušením ani touhou. Všechno bylo špatně.
„Neplakej, bude dobře.“ Pevně jej držel a přemýšlel, jak to vyřešit. Sám byl bezradný. Nevěděl, jak se k tomu postavit. Zmohl se pouze na lehké hlazení a slova útěchy, kterými si ani nebyl jistý. Nebyl si jistý ničím, ale tohle přecházelo už snad všechny hranice. I jemu tekly slzy, snažil se je potlačit, ale ony se stále dobývaly na povrch. Musel se jej vzdát. Moc dobře si uvědomoval, že v bratrském vztahu by nedokázali vydržet ani hodinu. Podlehli by, na to se až příliš dobře znal. Taky měl na krku dvě vraždy a s tím se moc poklidným životem žít nedá. Nemohl mu to říct, prostě k ránu zase zmizí.
„Chci, abys věděl, že tě miluju.“ Zadíval se mu do očí. Horlivě hladil jeho tváře, musel jej ještě dnes cítit. Dneska on bude patřit pouze jemu. Byl si tím jist.
„Já tebe taky.“ Žádostivě jej políbil a stále více a více se tiskl k jeho tělu. Tom dopadl do měkkých peřin a Bill přistál na něm. Líbali se a jejich oblečení se během chvíle válelo snad po celém pokoji. Nebránil se ničemu. Tak moc si uvědomoval, jak mu tím ublíží. Nebylo již cesty zpět. Nebylo jim přáno jako bratrům, dokonce ani jako páru.
„Řekni, lásko, chtěl bys mě?“ Šeptl Tom a díval se mu do očí plných očekávání.
„Jak to myslíš?“ Opětoval mu pohled a snažil se pochopit jeho myšlenky.
„Tak, jak to říkám.“ Usmál se. „Chci, aby dnešek byl výjimečný pro tebe. Aby dnes… sis vzal ty mě.“
autor: Lauinka
betaread: Janule
Tom mu fakt dovolí…?! týjo!!! nemůžu se dočkat, jestli se to stane..ale to je ta lepší stránka…nechci, aby ho Tom opustil, at neodchází!!!
jo ať neodchází dyť zrovna sou tak šťastný tak proč by ocházel……..jinak už se těšim na další díl
nemůže odejít…to mu nemůže udělat….
Tomi,nesmíš ho opustit,on se bez tebe zblázní!!!!
A že se ještě vracím k debatě o Simone,já opravdu tohle chování nikdy nepochopím,protože moje dítě je pro mě absolutně vším!!!
A doufám,že tahle povídka bude mít šťastný konec,i když nevím,jak vyřešit ten Tomův průšvih.
to je tak zamotané… bože, hrozně jim přeju, ať to skončí dobře!