autor: Bubbly
Vania nikdy nepocítila tolik vzteku a nenávisti vůči jednomu hloupému člověku. Poté, co jí Tom přes kouzlo vyřídil, že nemůže propadnout tomuto světu, uhodil do jejího srdce hrot bolesti. Udělala chybu, když žádala o Tomovu pomoc. Jeho hrdost opět zvítězila, nechá bratra na pospas nebezpečí, a sám si zachrání vlastní kůži. Možná, že takhle se chová člověk, co má silný pud sebezáchovy, ale rozhodně se takhle nechová člověk, který miluje.
Míšenka v sobě objevila novou sílu. Sílu bojovat, bránit se. Odtrhla soustředěný pohled od vlastního odrazu v zrcadle a od toho jediného slova, a rozběhla se ke dveřím pokoje. Trvalo jí jen půl vteřiny, co silou rozrazila dveře, které vylétly z pantů a rozpadly se na třísky. Přesně podle Vaniina očekávání stál za dveřmi vampýří hlídač. Jakmile se cítil ohrožený, vyrazil proti dívce, která útok očekávala.
Vampýři budou pokaždé podstatně rychlejší než ona, ale nebudou tak mrštní. Pořád měla lidské instinkty, které jí říkaly, jak se zachovat. A když se vampýr objevil příliš blízko, zavrčela a veškerým tahem svalů mu vrazila pěst do hrudi. Ozvalo se nechutné křupnutím, když její klouby narazily do hrudního koše. Vampýr se složil na zem, lapaje po dechu. Ten už se jen tak nezvedne. Vampýři se léčí rychle, ale rozdrcené kosti zaberou trochu více času.
Proběhla chodbou a hned za rohem se objevil další vampýr. Vaniin únik byl zřejmě dost slyšet. Ani teď neváhala a přešla rovnou do útoku. Nerada by se nechala překvapit nějakým nepříjemným překvapením. Odrazila se od země, skočila na zeď, nohama se odrazila od kamenů a dopadla za strážcem. A než se stačil otočit, zanořila mu zuby do páteře, čímž ho dočasně omráčila. Nechtěla nikoho zabít. Chtěla zůstat neposkvrněná, ale dostatečně nebezpečná.
Rychlými skoky se blížila k Billovu pokoji. Ovšem, přede dveřmi jí čekala opravdu velká výzva. Smrtonoška Eternity po ní mrskla nabroušenou dýku ve chvíli, kdy se Vania objevila v chodbě, ve které se nacházel Billův pokoj. Ostrá břitva se jí mihla kolem obličeje a těsně ji minula. Míšenka šlehla pohledem po smrtonošce.
„Jak si se dostala ven, ty nečistá mrcho?“ zavrčela Eternity. „Vlastně je to jedno,“ ušklíbla se a v tom úšklebku se zaleskly její tesáky. „Zabiju tě dřív, než se stihneš nadechnout.“
Vania se rozkročila a zhluboka zavrčela. „Možná jsem napůl člověk, ale pořád jsem silnější, než ty.“
„To se ještě uvidí.“
Vania prudce uskočila před dalším nožem a přistála za Eternity. Ta mrštně udělala salto vzad a najednou stála tváří v tvář Vanie. Chodbou bylo slyšet hlasité vrčení a cvakání čelistí. Najednou prorazily těžké dveře a přistály na kamenné podlaze.
Bill leknutím zakřičel a vytrhl se Massenovu kamennému sevření. Massen na něho ostře zavrčel a pak se otočil k vampýrce a míšence, které se do sebe vzájemně snažily zahryznout.
„Dost!“ zařval a všechno dění ustalo. Eternity mu okamžitě stála u boku, zatímco Vania se ostražitě dívala na Billa ze země.
„Co si myslíš, že děláš, Vanio?“ křičel hromovým hlasem dál. „Dal jsem ti jasné domácí vězení a tys porušila můj zákaz vycházení!“
„Nemáš právo mě věznit! A navíc, já jsem se pouze bránila!“ vzepjala se Vania.
„Mlč!“ zasyčel na ni. „Ty budeš poslouchat mě, ne já tebe!“
Zamračila se a vyskočila na nohy. „Já nejsem jako moje matka,“ ohradila se mnohem víc ostře, než si mohla dovolit. Její drobnou tvář zasáhla Massenova tvrdá dlaň. Vaniina hlava se zvrátila naznak a poté na něho upřela svoje fialové jiskřivé oči.
„Já se nebudu podřizovat něčemu, čemu věříš ty. Nikdo z nás. Snad jen ti, kteří nemají mozek.“ Podívala se na Eternity a potom na Billa. Ten ji trpělivě sledoval. Netušil, co přesně se děje, ale něco mu v tom rozhovoru připadalo mírně povědomé.
„Massene, budeš litovat. Ošklivě litovat,“ odsekla a vyběhla z místnosti.
Eternity se bokem natočila k Massenovi a očima pozorovala Billa. „Omlouvám se, Massene. Ale nebyla to moje chyba. Nařídil jsi, abych ji hlídala, poslechla jsem.“
Massen si jí nevšímal. Díval se na Billa, obočí stahoval k sobě a vrčel. Bill pochopil, co přijde. Stáhl ramena k sobě a zakňučel jako raněné štěně. I Eternity pochopila, že je to jasný signál k odchodu. Tiše se vypařila z místnosti a zanechala Billa bolestivému osudu.
„Já ti nic neudělal,“ zakňučela černovlasá bytost podobná schoulenému klubíčku neštěstí. „Nebyla to moje vina, Massene.“
„Vania se tě všemožně snaží chránit a to se mi nelíbí. Ona je stále člověk, ty máš větší možnosti, Bille.“
„Nestojím o ně.“
„Ale já neřekl, že chci slyšet tvůj názor,“ zavrčel starší vampýr a popadl Billa pod krkem. Bill vylekaně zapištěl, ale neměl odvahu se bránit.
Massen z něho začal nemilosrdně rvát oblečení. Bill si instinktivně kryl rukama obličej, ačkoliv věděl, že je to zbytečné. Mezi rty mu unikaly výkřiky, zatímco se jeho svršky povalovaly kolem něho na zemi. Massen ho několikrát ošklivě uhodil a poté se mu zakousl do těla. Hryzal ho do zápěstí, do krku, do stehen a Bill plakal a prosil o slitování.
Vania cítila tu šílenou bolest, co cítil Bill, ale ani to ji nedonutilo zastavit. Utíkala nočním městem jen s jediným cílem. Přivést Toma k rozumu i za cenu použití násilí. On musí Billovi pomoci. Ať se mu to líbí nebo ne. Podle silné vůně našla místo, kde se Tom zbaběle schovával. Až doteď…
„Thomasi!“ zaječela, když rozrazila dveře. Zuby měla vyceněné, čekala jen na svou příležitost.
Tom, který právě procházel chodbou, vyděšeně zařval a prudce ucouvl ke schodišti. Jenomže Vania byla ve vteřině u něho a povalila ho u paty schodů. Popadla ho za bradu a zvrátila mu hlavu do bolestivého úhlu.
„Ne, co to sakra děláš?“ zaskřehotal přiškrceně Tom.
„Žádala jsem tě o pomoc a tys ji hnusně odmítl,“ zavrčela. „Proč?“
Tom zakňučel: „Protože nechci patřit do tvého světa.“
„Teď je to i Billův svět,“ upozornila ho. „A ty ho v něm necháš umřít!“
„Není to moje chyba, já si nenechal ublížit, já se nenechal kousnout!“ bránil se.
Vania se na vteřinu zarazila. Není to moje vina, kolikrát tuhle přihlouplou frázi dneska slyšela? Nejméně třikrát, dokonce i z Billových úst. Ale byla to jen slova. Prázdná a zanedbatelná slova. Neznamenala nic proti tomu, co Tom mohl udělat a neudělal.
„Možná to nebyla tvá chyba, ale už je pozdě na omluvy, čas zpátky nevrátíš. Nikdo z nás.“
„Co tím chceš říct?“ Tom funěl jako lokomotiva.
„Žes mi nedal na vybranou. Je mi to líto,“ zašeptala mu do ucha hlasem syčivým jako had. Sklonila rty k jeho krku a věnovala mu ledový polibek na hladkou kůži před tím, než se její zuby ujaly povinnosti.
Tom hlasitě zařval. Cítil, jak ho něco ostrého řeže do krku a snažil se od Vanii odtáhnout. Ale čím víc se bránil, tím víc se mu zuby nořily pod kůži.
Vania věděla přesně, co dělá. Je stejně jedovatá jako kterýkoliv jiný vampýr, ale jako jediná z klanu dokáže člověka proměnit na dhampýra. Dhampýr je blízce podobný míšencům, ačkoliv se nepodobá upírům. Málokdo pozná, že dotyčný je dhampýr, protože vzhledově se neliší od člověka. Pouze jeho síla a intuice ochrany vampýra je vzácnou silnou vlastností, která dhampýry nutí nasadit i život. A přesně o to Vanie šlo. Pokud Toma promění tak, jak si představuje, už se od Billa nehne. Je to jako silné pouto, díky němuž mohou dva, vampýr a dhampýr, slyšet své myšlenky.
Tom spadl do bezvědomí. Možná z šoku, možná z bolesti. Vania nemohla čekat, až se vzpamatuje, aby ho mohla odvést do své části země. Však on už si cestu najde. Bude ho silně přitahovat Billův strach. On už si ho uchrání.
Massen celou svou vahou držel Billa přimáčknutého na zem, zatímco do něho prudce pronikal a užíval si Billovu bolest. Bill plakal, snažil se postavit a setřást ze sebe všechno to odporné, ale nenašel v sobě sílu. Ačkoliv plačtivě prosil a sliboval hory doly, Massen s ním neměl slitování. Neměl slitování s nikým.
Bill stále cítil otisky jeho zubů všemožně na těle a ve chvíli, kdy se Massen uspokojil a zvedl se z něho, se cítil tak strašně ubohý a zlomený, že zatoužil po jediném – po smrti.
„Zítra tě navštívím znovu. Jsi jako moje krvavá děvka,“ pobavil se naposledy Massen a odešel.
Bill věděl, že označení krvavá děvka je ten nejsprostší titul, který mohl získat. Byl sám sebou tak zahanbený, že se nezmohl na nic jiného, než se schoulit do klubíčka a plakat. Doufal, že za ním brzo přijde Vania. Toužil ji zase vidět a promluvit si s ní. Jaké však bylo jeho překvapení, když do místnosti vstoupila Selenia. Bill ji osobně neznal, věděl jen, že se přidržuje u Massena a mohla by mu ublížit. Rychle skočil do postele, schoval se pod deku a roztřásl se.
„Už mi neubližujte,“ zakníkal potichu.
„Nechci ti ubližovat,“ promluvila sametovým hlasem Selenia. „Přišla jsem se jenom přesvědčit, že jsi v pořádku.“
„Chci být sám,“ vzlykl Bill.
Vampýrka pochopila. Má z ní strach. Nechce vidět nikoho z nich, ačkoliv je sám stejný jako ona. Nechápe podstatu toho všeho. Nežije tak dlouho, aby to mohl pochopit. Potřebuje čas. Selenia se otočila a odešla z pokoje.
Tom začínal pomalu přicházet k sobě. Nejdřív jenom otevřel oči a zamžoural do ztemnělého pokoje. Necítil nic, žádnou bolest, nebo něco jiného. Jen nevěděl, proč leží na podlaze pod schody. Scházely mu souvislosti.
Pomalu se postavil na nohy a protáhl se. Měl dojem, že je mu lépe, než kdy jindy před tím, než zmizel Bill. Dobře se mu dýchalo, nezdálo se, že by měl hrdlo sevřené strachem, úzkostí a výčitkami, co provedl Billovi, že ho ponechal napospas všemu zlému. A najednou si uvědomil, proč to tak je.
Cítil Billovu přítomnost ve svojí hlavě. Jako by byla část Billa v něm. Slyšel jeho myšlenky, cítil jeho bolest, jeho zhrzení. Uvědomoval si, jak moc mu ubližoval, všechno najednou viděl z jiné perspektivy. Jako by se mu otevřely nové možnosti chápání.
„Bille,“ promluvil v jeho myšlenkách. Na oplátku zaslechl Billovy zmatené myšlenky.
„Tome?“
„Jsem to já, bráško.“
„Já tě slyším v hlavě. Co se stalo?“
„Nevím,“ zašeptal Tom i sám pro sebe. „Ale není to důležité. Brzo budeme spolu. Já tě ochráním.“
„Nemůžeš sem přijít, Massen tě zabije!“ snažil se Bill krotit bratrovu odvahu.
Tom zavrtěl hlavou. „To já zabiju jeho. Bude litovat, že ti kdy ublížil.“
autor: Bubbly
betaread: Janule
Jupíí<^^akceee<3
jsem ráda,že je tu další,,,a opravdu skvělý díl^^
ááá,fakt jsem natěšená na příští^^
Ah, sláwa, už jsem myslela že Toma zabiju.
wow…no super….
Nevydržím do dalšího dílu!!!!!!
Vania je vážně super… xD Určitě ví, co dělá. A Tom by se konečně mohl vzpamatovat… jinak nevím jak to dopadne… x(
Díl byl dokonalej, jde vidět, že autorka má talent a ví, o čem píše. Bravo… x**