autor: MußiQ-May
<Tom>
Celou noc jsme byli vzhůru. Pořád jsme si povídali o tom, jaké to bylo, když jsme byly malí kluci. Každý nechtěný dotyk mi poslal motýlky do břicha. Když jsme se přetahovali o misku s popcornem, který jsme si asi ve tři hodiny ráno připravili, byl jsem tak šťastný, že cítím jeho přítomnost, že je tak blízko! Má tak jemnou kůži, tak jemné dlaně a jeho rty mě svádějí k polibku. Dlouhému a něžnému polibku! Jeho tváře jsou tak dokonalé, tak moc jsem mu chtěl po tváři přejet polštářky svých prstů…
„Bille, jsi připravený?“ Zavolám na brášku do koupelny, kde se už asi dvě hodiny sprchuje.
„Ještě minutku, Tome!“ ozve se. Jasně, to říkal už před hodinou! Zrovna se chystáme do obchodu, aby si koupil něco na sebe. V kapse od kalhot mi zavibruje mobil.
„Ano?“ ani jsem se nepodíval, kdo vlastně volá.
„Kaulitz?“ Optá se mě tvrdý mužský hlas v telefonu.
„A-ano.“ Trochu mě to vyděsilo!
„Měl byste Billa přivést asi do hodiny.“ Když tu větu dořekne, přejede mi mráz po zádech. Nemohu jej jen tak odvést zpět, kde jsou na něj tak zlí! Je to můj bratr! Ne! Prostě ho zpátky nedostanou!
„N-no, já myslel… Nemůže se mnou ještě chvíli zůstat?“ Koktám nejistě do telefonu.
„Sorry, ale před Vánocemi je hodně zákazníků a my Billa potřebujeme!“ Ne, ne… Co teď? Nejraději bych hovor ukončil, ale to by bylo moc podezřelý…
„Tak… Co kdybych si ho koupil, nebo něco takovýho… Víte, co myslím, ne??“ Usměju se pro sebe…
„Ale pane Kaulitz, děvky nejsou nějaké zboží, které si vyberete a…“ Nenechal jsem ho dokončit větu.
„Vyberte si jakoukoliv částku…“ Peněz nemám málo, ale ani jich nemám moc, tak doufám, že neřekne něco nesplnitelného.
„Hele, a co mám jako říct šéfovi? Ať tady ta děvka je do hodiny, jinak pro ni pošlu!“ zavěsil. Padám na kolena k zemi. Z očí mi padají velké slzy a kutálí se po mé tváři. Z koupelny vyjde
Bill.
„Tomy!“ křikne a běží za mnou. Klekne si na zem vedle mě a obejme mě. Začne se mnou opatrně a pomalinku houpat.
„Tomy, copak se stalo?“ Mluví na mě svým překrásným hlasem a své štíhle jemné ruce má omotané okolo mě.
„V-v-olali mi z-z b-bo-bordelu… Bille, chtějí tě zpátky.“ Začnu vzlykat a nekontrolovaně se ještě více rozpláču. Slzy si ani neutírám, jen tak samovolně tancují na mé tváři.
„Tomy, to bude dobré…“ Zvednu pohled na Billa. Je nádherně upravený. Z jeho očí se kutálí jedna malá slzička. Utřu mu ji a obejmu jej.
„Bille, j-já tě nechci ztratit! Už ne!“ Pořádně Billa držím, skoro ho až umačkám.
„Tomy, zlato neboj… nikdy už o mě nepřijdeš, nikdy!“ Bill se mě snaží utěšit, ale já na něm poznám, že i on pláče. Mám hlavu na jeho ramenou a jeho slané slzy mi padají na má ramena.
„Bille, j-já… Nemůžeš přece jen tak odejít!“ Vezmu Billa za ramena a posadím ho přede mě.
„Tomy, já ani nechci! Já chci zůstat s tebou… s mým bratrem, s mým dvojčetem, s mou jedinou…“ Ani to nedořekl a já už měl jeho obličej ve svých rukou a rty se otíraly o ty jeho. Když nám oběma už došel kyslík, nechal jsem zavřené oči a opřel jeho čelo o to mé.
„…Láska Tome, jediná láska!“ Usmál se Bill.
„A-ale, vždyť to už vím, Bille!“ Usmál jsem se a věnoval mu další polibek. Líbat jeho je lepší než jakoukoli holku na světě! Jeho dotyky, co cítím na zádech a na hrudi, jsou tak jemné…
„Tome…“ Bill ode mě odlepí rty a…
„Ano?“ Věnuji mu letmý polibek na rty.
„Co budeme dělat?“ Billovi přejede další slza po jeho dokonalém, bledém obličeji.
<Bill>
Tom vstane a jde si sednout na postel. Rukama naznačí, ať jdu za ním. Chytneme se za ruce. Chvíli tak na sebe koukáme, a potom mě chytne za mé úzké boky, a posadí si mě na klín.
„Bille, já o tebe jen tak nechci přijít, nikdy nedopustím, aby se ti něco znovu stalo! Chci už být jen s tebou a udělám pro to cokoli, abychom se už nemuseli nikdy rozdělit!“ Jeho ústa se dotknou mé tváře.
„Tome…“ vzdychnu a ruce mi poklesnou směrem k zemi.
„Co kdybychom třeba šli na policii…“ Navrhne. Je to dobrý nápad. Přece to nemůže být legální ho tak proti vlastní vůli držet sedm let zavřeného…
„Dobře, kdy?“ Pohladím Toma po tváři…
„Hned!“ Tomy mě vzal do náruče a donesl mě v náručí až ke schodišti.
„Tome! Máš návštěvu!“ Ozvala se máma z verandičky. Podívali jsme se na sebe a políbili se. Pevně jsme se drželi za ruce a čekali na nejhorší. Pomalu jsme šli ke dveřím.
„Čus, Tome!“ Vykřikl na Toma nějaký kluk s delšími hnědými vlasy, co stál ve dveřích.
„Čau, Geo!“ Usmál se Tom. Uf… Není to nikdo od nás… Tedy z bordelu.
„Ty máš novou kočku?“ Mrkl na mě ten… Geo nebo jak že se jmenuje. Vypadá dost neohrabaně, takovej svalouš. Hm…
„N-ne, to ne… Víš, jak jsem ti vyprávěl o Billovi?“ Ten kluk se na něj nevěřícně podíval.
„Jo vím, že si ho měl moc rád atd… A?“ Přitisknul jsem se více k Tomovi a ukazováček jsem si dal k ústům.
„To je Bill…“ usmál se Tom a políbil mě na tvář. Ten kluk na mě koukal s otevřenou pusou.
„A-ahoj!“ Vypadlo ze mě… „J-já jsem Bill…“ Podal jsem mu ruku jako na pozdrav, ale on jen dál zíral, tak jsem radši dal ruku zpět.
„Ty vole!“ Vypadlo z něj tím jeho hlubokým hlasem.
„Líbí?“ Mrkl na něj Tom. Podíval jsem se na Toma. Geo kývl. Tom mě chytil okolo ramen.
„Sorry, Georgu, ten je jen a jen můj!“ Aha, tak Georg je jeho celé jméno… Tom se na mě tak slaďounce usměje. Úsměv mu s radostí oplatím!
„T-Tome, musíme už jít! Nemáme moc času!“ Jsem netrpělivý, bojím se, že si pro mě opravdu přijdou!
„Jo sorry, Geo, my už půjdeme!“ Geo kývne, otočí se a kráčí pryč. Oba si oblečeme bundy (já mám půjčenou od Toma, zatím ještě svou nemám), nazujeme boty a jdeme na policii.
Cestou Tom doslova drtí mou ruku. Nechce mě vůbec pustit. Jdeme mlčky, jen se na sebe sem tam usmějeme… Když už jsme u policejní stanice, Tom si stoupne přede mě a chytne i mou druhou ručku.
„Billy, to bude v pořádku… Hlavně neměj strach a mluv pravdu.“ Kývnu, políbí mě na čelo.
„Dobrý den!“ Pozdraví Tom jednoho z těch pánů v uniformě.
„Dobrý, jaké máte přání, chlapci?“ usmál se na nás a upravil si svou čepici nebo co to je.
„Chtěli bychom s vámi mluvit kvůli bratrově bezpečí…“ Spustí vážným tónem Tom.
„Dobře, půjdeme ke mně do kanceláře.“ Kývne na Toma a vede nás po dlouhých schodech do jeho pracovny. „Posaďte se prosím“ Pobídne nás a sedne si za stůj s tunou papírů a všelijakých kravin na velkou černou židli. Oba poslechneme a sedneme si na dvě židle před jeho pracovním stolem.
„Spusťte,“ sundá si čepici a poslouchá Tomovo vyprávění.
<Tom>
Poznám na Billovi, že se tady asi necítí moc dobře. Jdu raději rovnou k věci, nic nezdržuji. Hlavně, aby to bylo rychle za námi.
„Víte, před sedmi lety tady mého bratra Billa unesli. Tedy mysleli jsme, že se ztratil, ale před dvěma dny jsem ho našel,“ ten policajt na mě vážně zírá a poslouchá jako dítě novou pohádku.
„A kde jste ho našel, pane…“ záměrně nedokončí větu
„Kaulitz…“
„Tak, kde jste ho našel, pane Kaulitzi?“ Bill stiskl více mou ruku, za kterou ho od té doby, co jsme vyšli z domu, držím.
„Našel jsem ho v bordelu… Víte, co myslím?“ Tázavě se usměji.
„Ano, nevěstinec lépe řečeno.“ Ty vole nevěstinec? Takový slovo jsem neslyšel, ale budiž…
„No, asi ano. Tak tedy, před dvěma dny jsem šel do bor… nevěstince, a tam mi dali pokoj číslo 483 a tam jsem našel Billa. Seděl tam připoután k topení a úplně nahý. Má rány po biči a často ho zákazníci mlátili. Je zázrak, že to tam tak dlouho vydržel! A já jsem si tedy Billa zaplatil na jeden den. Dnes ráno mi volali z toho… ehm… nevěstince a řekli, že když bratra do… teď už vlastně patnácti minut nevrátím, tak si pro něj pošlou… Mám o něj strach, nechci, aby se musel vrátit zpět!“ Neudržel jsem to, rozplakal jsem se tam před jejich očima.
„Chápu vaše obavy, je to nezákonné, pokud vašeho bratra drželi násilím, ale pokud tam byl dobrovolně, tak s tím nic moc nezmůžu…“ Co? Si ze mě dělá prdel? To neposlouchal, co mu tady celou dobu říkám?
„Bill tam byl nedobrovolně!“ Křikl jsem na něj.
„Tak v tom případě nevadí, kdybych si s vaším bratrem o samotě promluvil, že?“ Hm… nevadí, no.
„Bille, nevadí ti to?“ Bill kývne, jakože nevadí. Odcházím ke dveřím a na chodbě se posadím na židličku, co stojí před dveřmi.
Sedím tady jako debil už půl hodiny. Všichni, co okolo mě prošli, se na mě dívají, jako bych něco snad proved… Čemu se divím? Jsem přece na policii a s mým vzhledem… Konečně se otevřely dveře, ze kterých vyšel Bill s mokrou tváří a uslzenými očičkami. Trhavým pohybem jsem se postavil na nohy a Billa objal.
„Zlato, to bude dobré… neplač!“ Hladil jsem ho po jeho hebounkých vlasech a utěšoval ho.
„Jsem ok…“ šeptne. Ze dveří vyšel i ten policajt. Bill si stoupne vedle mě čelem k tomu týpkovi.
„Váš bratr mi vše pověděl. Ano, je to hrozné a já se pokusím něco udělat. Okamžitě jedeme s kolegy na to místo, zatím zůstaňte tady a počkejte, než se vrátím! Zavolám vám Alici a ta se o vás zatím postará.“ Nakázal a zavolala za námi tu Alici. Byla to štíhlá, dlouhonohá zrzka. Měla pihy na roztomilém nosíku a krásně modré oči. Její plné rty zdobil růžový lesk na rty a pěkný bílý úsměv. Zatřepu hlavou. Kurva! Já mám Billa, musím se ovládat. Bill na mě nevěřícně kouká. Asi si všimnul, že jsem nad tou zrzkou trošku zaslintal. A on se diví? Tak modrá minisukýnka… Hmmm…
<Bill>
To se mi snad jen zdá! Tom tady očima svléká tu zrzku! Děvkař! Já myslel, že mě miluje… Ach jo…
„Dáte si něco, kluci?“ Usměje se ta blbka na Toma.
„Ne, mám všechno…“ Samozřejmě jí usměv oplatil…
„Ale ano, dal bych si… ehm… Kávu!“ Usměju se na tu modrookou holku.
„Dobře, počkejte tady, za chvíli vám to donesu…“ Zrzka odejde uvařit mi tu kávu, na kterou nemám ani trochu chuť… No co? Musím ji nějak odehnat od Tomíka… Usměju se nad tím.
„Tome? Já myslel, že mě miluješ!“ Sykl jsem na Toma.
„Billy, miluji! Miluji jen tebe!“ Usmál se na mě, jako by ani nevěděl, co tím myslím.
„Tome! Ty mi tady před očima balíš tu… tu…“ Nedokončím větu. Pro něco jako je ona výraz nemám. Jeden bych věděl, ale nechci si vzpomenout na zlé časy v bordelu.
„Ale Billy, já miluji tebe!“ Tom se ke mně nahne a začne mě líbat. Zahrnuje mě něžnými polibky a já mu to oplácím. Když se snaží dostat přes mé zuby, chvíli váhám, nevím, po tom co mi tady dělá, ale na konec mu to dovolím. Pečlivě zkoumá svým jazykem má ústa a ani jeden z nás si nevšiml, že na nás zírají dvě velké modré oči…
autor: MußiQ-May
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
a má to, ta sekretářka 😀
tyjo, dobrý nápad s tou policií, snad ho zachrání a nebude tam muset nazpátek, to by byl děs 🙁
Jestli půjde zpátky do toho nevěstince nebo jak se tomu říká, odvezou mě nohama napřed. A autorka mě přijde osobně navštívit do nemocnice. xD
Všímám si, že Bill je pěkně žárlivý. Není divu, chce si Tomíka ubránit zuby nehty. Myslím, že ta holka má vystaráno. Čůza jedna zrzavá… xD
Díly jsou úžasné, a čím dál lepší. Já jsem totiž povídku původně ani nechtěla číst, odrazovala mě tvá přezdívka s Q na konci, nesnáším to. Já sama jsem to kdysi měla, brrrr… Nechápu doteď, jak jsem si něco takového mohla dát. xD Jsem ale ráda, že jsem s tím začala, protože je to doopravdy nádherný… Palec nahoru… x))
No že je napado jít na policii!!Ale řekla bych,že problémy teprve začínají…..
mám pocit, že tomu policie moc nepomůže…
Žárlivka… to mi připomíná jednu hysterku moju xD
Bill pujde zpátky šlapat? Jen ho tam dejte z5 xD Né né.. Tom ho ochrání x)
Hezkej díleček x)
háááá a zrzka si pustí pusinku na špacír a pak policista nebude vyšetřovat bordel ale pěknej incest 😀 No to bude zajímavý. Tak honemo dál
rychle další díl sem napjatááááá a až se to dozví ta tomova matka už se těšííím