Únos, bordel a láska 6.

autor: Kiki

Tenhle dílek bych chtěla věnovat Illyrias za to, že mi věnovala svou jednodílovou povídku. I já jsem ráda, že jsme se na tom chatu potkaly.

„Cože? A-ale, jak…“ Nebyla schopná mluvit, natož pomoct Tomovi s Billem.
„Našel jsem ho… někde.“ Vzal ho do náruče a nesl do obýváku. „Dáš mi vodu, prosím?“
„J-jo, jasně.“ Konečně se rozhýbala a šla do kuchyně pro sklenici vody. Mezitím Tom budil Billa svým způsobem.

„Lásko. Tohle mi nedělej. Prober se.“ Mluvil na něj něžně a políbil ho na rty.
„Ona… nepoznala mě.“ Byla první slova, když otevřel oči.
„Změnil jsi se.“
„Ale ty jsi říkal, že-„
„Tady je ta voda.“ Podala Tomovi sklenici a koukala na Billa.
„Na, napij se.“ Přiložil sklenici Tom k Billovým ústům. Ten ji přijal a napil se.
„Díky moc.“ Poděkoval a jeho dvojče ji položilo na stůl.
„Bille?“ zeptala se opatrně Sim.
„Hm?“ koukl na ni.
„Jsi to vážně ty?“
„Jo. Jsem to já.“
„Pojď sem.“ Objala ho. „Promiň, že jsem si tě spletla s holkou. Bála jsem se o tebe. Celou dobu jsem na tebe myslela. Kde jsi byl?“
„Pryč, mami, pryč.“
„Nechceš mi to říct?“
„Nezlob se.“
„Chápu tě. Byl jsi s někým?“
„Jo.“
„Ubližovali ti?“
Bill přikývl a rozplakal se. Nechtěl o tom mluvit.
„Bože, zlatíčko moje! Vážně mi to nechceš říct?“
„Mami, myslím, že o tom nechce mluvit.“ Vložil se do toho Tom a Billa si vzal k sobě. Plakal mu na rameno.

„Bille, neplakej. Je to pryč.“ Hladil ho po vlasech, které měl zplihlé.
„Tome, Tome…“ opakoval a třásl se.
„Bille, omlouvám se. Nechtěla jsem tě rozplakat.“ Omlouvala se.

„Myslím, že bys něco měla vědět, mami.“ Koukl na ni Tom, když se Bill uklidnil, ale pořád si hověl v bratrově náruči. Okamžitě se na něj koukl. Snad mu to nechtěl říct. Pevně mu stiskl ruku.
„Pronajali jsme si dům v Hamburgu, takže se stěhujeme.“ Vylezlo z Toma a Bill si oddechl.
„Vážně?“
„Jo, akorát potřebujeme ještě vybavení a tak.“
„Dáme vám peníze.“
„Děkujeme.“
„A to se budete stěhovat oba? Spolu? Do jednoho domu?“
„No… jo. Víš… já Billa miluju.“ Koukl svému bratrovi do očí a on přikývl. Věděl, že mámě to vadit nebude. Je tolerantní.
„To já vím.“
„Ale jinak, než bych měl.“
„A jak?“
„Takhle.“ Políbil ho na rty a Bill mu to opětoval.
„Páni.“ Koukala na ně.
„Vadí ti to?“ promluvil Bill.
„Ne. Přeju vám to.“
„Ostatním rodičům by to vadilo.“
„Chci, abyste byli šťastní. Ať už s dívkou, chlapcem, nebo spolu. Chci jen to nejlepší.“
„Děkujeme, mami.“ Dvojčata ji šťastně objala. „Jsi ta nejlepší máma na světě.“ Dala jí pusu na líčka. Každý na jinou stranu.

„Kde je Gordon?“ zeptal se najednou Bill.
„V Americe.“
„Co tam dělá?“
„Je na služební cestě.“
„A to tě tu nechal samotnou?“
„Jo, proč ne? Taky cestuju.“
„Já vím, ale na jak dlouho tam je?“
„Už jen týden a vrátí se mi.“
„Aha. Tome, myslíš, že bude proti?“
„Čemu?“ zeptal se tázaný.
„Proti nám.“
„Já tě miluju a nám se nic do cesty nepostaví. Budeme spolu. Je mi jedno, co si o tom myslí ostatní.“
„Díky.“
„Za co?“
„Že to bereš takhle.“ Políbil ho. Nebylo mu to trapné před mámou. Bylo mu to jedno. Jak řekl Tom, je jim jedno, co si o tom myslí ostatní.
„Miluju tě.“
„Taky.“
„Myslím, že si tu vystačíte sami, kluci. Zajdu pro Scottyho na zahradu. Někde tam bude.“
„On je tu taky?“
„Kde by měl být?“
„Já nevím, třeba u babičky.“
„Ne, babička je teď nemocná. Má chřipku.“
„Chudák.“
„Je to jen chřipka, Bille.“ Zasmál se Tom.
„Ale i tak. Nemůžeme se za ní stavit?“
„Je nemocná.“
„Já vím, ale dlouho jsem ji neviděl.“
„Chytneš to od ní.“
„To je mi jedno.“
„A kdo se o tebe pak bude starat?“
„No hádej.“
„Na mě se nedívej.“
„Dívám.“ Pořádně se mu podíval do očí.
„Nechej toho.“ Zasmál se Tom.
„Proč?“
„Proto.“
„Nemáš mě rád.“ Zamračil se a založil ruce na prsou. Dělal, že je naštvaný.
„Jak to, že tě nemám rád?“
„Jinak by ses o mě staral.“
„Já se o tebe nestarám?“
„Ne.“
„O tom si povíme teď hned.“ Stáhl si ho k sobě na klín a začal ho líbat. Jenže za chvíli je začal oblizovat někdo jiný.

„Scotty!“ zakřičel Bill a začal se s ním mazlit.
„Mami? My si ho vezmeme domů.“ Rozhodl Tom, když viděl, jak si s ním jeho láska hraje.
„Dobře. Stejně by tu byl zítra celý den sám, protože musím jet pryč.“
„Už zase?“
„Jo. Ale mám cestování ráda, takže mi to nevadí.“
„Tak jo. My už půjdeme, ano, Bille?“ houkl na něj.
„Co?“
„Půjdeme?“
„Už?“
„Jo. Chtěl jsi ještě za-„
„Jo. Jasně mami, my už musíme jít. Tak se měj!“ okamžitě se začal zvedat ze země a šel ke dveřím.
„Scotty! Pojď.“ Zavolal si ho Tom k sobě a spolu s ním následovali Billa.
„Ahoj, mami.“ Loučili se.
„Ahoj a přijeďte se mi zase někdy ukázat.“
„Nás se nezbavíš.“
„To je dobře. Mějte se!“
„Ty taky!“ zakřičel Bill z okna a už jeli za nemocnou babičkou.